Černošice: V létě se městečko u trati změnilo v rezidenční čtvrť boháčů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Brněnský rodák Jan Kotěra (1871–1923) je architektem mezinárodního významu a je považován za vůdčí osobnost moderní české architektury, která nejenže po sobě zanechala několik ikonických staveb, ale také vychovala generaci svých následovníků. Kotěrovi žáci spolu se svým pedagogem stvořili období, které postavilo tuzemskou architekturu na evropskou špičku.

Rané stavby Jana Kotěry mají ještě secesní charakter s ornamentálním, často folklorním dekorem. Jeho pozdější návrhy již sledují ryzí účelnost, mají však vždy vysokou výtvarnou kvalitu s rysy vznosnosti, až monumentality.

Jeho nejvýznamnějšími projekty jsou majestátní Městské muzeum v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově či impozantní budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Jan Kotěra se však proslavil i navrhováním vil.

Ve své rané tvorbě pracoval se symbiózou tradice anglického rodinného domu s tradicí českého lidového stavitelství. Obzvlášť zřetelné je to v rodinném domě, který v roce 1903 navrhl v pražských Strašnicích. V rázu malebného domku pro ředitele veřejné obchodní školy Grémia pražského obchodnictva Františka Trmala dokázal Kotěra vyvolat atmosféru intimity a rodinné pospolitosti.

Obdobně přistoupil i k návrhu letní vily v Černošicích známého dekoratéra interiérů Františka Fröhlicha, která byla dokončena ve stejném roce.

Posléze se Jan Kotěra posunul k purističtější moderně, což je přesvědčivě vidět například u podoby jeho vlastní vily na pražských Vinohradech z roku 1909. Patrový domek je sestavený z několika výškově rozdílných kubusů, které přiznávají funkci místností uvnitř. Ať už jde o ateliér, salon, obytnou část, či schodiště, které ukrývá nejvyšší hranol zakončený plochou střechou.

Moderna v podání Jana Kotěry je racionální, nic na fasádě nepřibývá, dekorativní detaily – pověstné například pro secesi – se omezují na geometrizované prvky a prostou řeč povrchových materiálů – kombinací režného zdiva, šedobílé cihly s hrubě texturovanou omítkou.

Rodinné domy navržené Janem Kotěrou byly vždy ozdobami vilových čtvrtí. A svým způsobem jsou rozpoznatelnou raritou. Unikátem také je, že jich nestojí více v jedné lokalitě, ale jsou roztroušeny po celé republice. Vzácnou výjimkou jsou Černošice, městečko ležící na březích Berounky kousek od Prahy, kde lze kromě zmiňované Fröhlichovy vily narazit ještě na další dílo slovutného architekta.

A právě do Černošic se nyní za pozoruhodnými vilami vypravíme.

Za rozvojem letoviska z přelomu 19. a 20. století stojí tehdy již existující Západní dráha spojující Smíchov s Plzní. Železnici takřka v celé délce Černošic kopíruje ulice Dr. Janského, podél níž stojí zajímavá rodinná sídla. Autor tohoto textu je před časem popsal pro web Aktuálně.cz.

Například na adrese Dr. Janského č. 411 lze narazit na dekorativní dům historizujícího stylu z roku 1914, který patřil továrníkovi Janu Štětkovi, na což mimo jiné odkazuje i kovaný zdobný nástavec vrat s iniciálami JS.

O něco blíže středu obce a o ulici výše (Střední č. 368), se nachází konstruktivistický dům z roku 1928 s tónovanou břízolitovou omítkou, který pro duchcovského velkoobchodníka s čajem a kávou Bohumila Poňku navrhl významný architekt, žák Jana Kotěry na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze František Janda (1886–1956) – autor funkcionalistické Waldekovy vily v Hradci Králové a mnoha povedených staveb v Poděbradech postavených před první světovou válkou.

Zpět do ulice Dr. Janského, konkrétně k č. 405, kde si v roce 1913 postavil dům lékař Karel Guth, otec známého českého astronoma Vladimíra Gutha. Letní vilu navrhl architekt a urbanista František Roith (1876–1942), žák věhlasného architekta a profesora vídeňské akademie Otto Wagnera a jeden z významných představitelů geometrické moderny v českých zemích.

Roith má za sebou mnoho velkolepých projektů – na přelomu 20. a 30. let minulého století navrhl v Praze například budovu nynějšího Ministerstva financí na Malé Straně, Ministerstva zemědělství na Těšnově, Poštovního šekového úřadu (dnes Komerční banky) na Václavském náměstí či Městské knihovny na Mariánském náměstí, jež byla ve své době jednou z nejmodernějších v Evropě.

V sousední zahradě stojí raně secesní letohrádek č. 403 Aloise Zemana z roku 1903, který vyprojektoval slavný pražský architekt Osvald Polívka (1859-1931), mimo jiné autor secesních klenotů, jako je budova Topičova nakladatelství a někdejší Pojišťovny Praha na Národní třídě, a spolutvůrce Obecního domu.

„Originálně pojatá a svým charakterem vzácná vila je důležitým vývojovým článkem nejen v Polívkově díle, ale i v dějinách české moderní architektury. Pro její vývoj bylo podstatné, že architekt dospěl z vlastních stylových zdrojů vycházejících z novorenesance a novobaroka k secesnímu stylu,“ upozorňuje informační web města Černošice.

Na vedlejší parcele se nachází další honosný letohrádek, který si v eklektickém stylu nechal v roce 1904 postavit pražský advokát Alexius Samuel. Naproti za železniční tratí se pak nalézá šedá vilka s tvarově renesančním štítem (Zdeňka Lhoty č. 466), jejímž majitelem byl advokát Jan Lhota. Stavba historizujícího slohu od stavitele Františka Kalouska pochází z roku 1903.

„Význam vily umocňuje spojitost s právníkem Zdeňkem Lhotou, jedním z prvních českých civilních letců a průkopníkem československého letectví, po kterém je ulice podél železniční trati pojmenována,“ popisuje městský web. Nadšený letec zahynul v roce 1926 na letišti Montecelio u Říma při posledním zkušebním letu před závody dvousedadlových letadel.

Pozemek Samuelovy vily přiléhá k ulici Mládežnická, jež o něco výše v mírně svažitém terénu navazuje na zahradu s letní vilou dekoratéra Františka Fröhlicha (Střední č. 360) od Jana Kotěry, která je zmíněna v první části tohoto textu.

Stavba patří ke Kotěrovým raným dílům, ve kterých originálním způsobem skloubil vliv soudobé anglické vilové architektury s tradiční českou lidovou tvorbou. Stejně jako například Trmalova vila v pražských Strašnicích zajišťovala majiteli vysoký komfort bydlení.

„Použitím dřevěných stavebních konstrukcí, řezbářských detailů nebo jemného malovaného florálního dekoru přibližovaly spojení člověka s přírodou. Lyrismus a půvab Fröhlichovy vily pak spočívá zejména v jemné dekoraci fresek exteriéru s motivy květinových festonů, které podle Kotěrova návrhu namaloval sám majitel domu,“ upřesňuje web Černošic.

Zahrada o kousek dále, která je utopená v zeleni, skrývá velmi zdobnou ukázku historismu s vlivy počínající secese. Letní sídlo (Dr. Janského č. 399) z konce 19. století navrhl architekt Miroslav Stöhr (1859–1929), jenž je podepsaný například pod pavilony na Všeobecné jubilejní zemské výstavě z roku 1891 a Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze z roku 1895.

Je možné, že dřevěná konstrukce vily pochází právě z některého takového pavilonu výstavy končícího století páry.

Pohledem přes přilehlou Lermontovu ulici se již dostáváme k důvodu, proč průběžný černošický „bulvár“ nese jméno po objeviteli čtyř základních krevních skupin dr. Janu Janském. V pravé ze dvou velmi podobných vil č. 397 kombinujících hladkou omítku s takzvanou bosáží žil a zemřel právě profesor Janský, na což upomíná bronzová deska v průčelí domu.

Za černošickým nádražím a železničním přejezdem, v ulici Poštovní č. 215, zaujme hranatá funkcionalistická vila s nápadným, zajímavě řešeným průčelím – terasou vkomponovanou do nároží.

„Letní vila byla realizována v roce 1929 a čistotou a precizností detailů exteriéru i interiéru je v odborných kruzích hodnocena jako nejzdařilejší a nejzajímavější ohlas v českém prostředí na le corbusierovský purismus 20. let 20. století,“ popisuje stavbu katalog Národního památkového ústavu. Doplňme, že Le Corbusier byl světoznámý švýcarský průkopník moderní architektury.

Dům určený pro letní a víkendové pobyty navrhl Le Corbusierův spolupracovník a absolvent ČVUT Karel Stráník (1899–1978) pro bratry Novákovy – makléře na burze Jana a sekretáře Obchodní a živnostenské komory Jaroslava. Stráník je autorem například vily Felixe Gollera v Sázavě na Benešovsku a společně s Le Corbusierem i pavilonu L’Esprit Nouveau pro Mezinárodní výstavu dekorativních umění v Paříži, kde prezentovali světu, jak má vypadat moderní bydlení.

Centrem obce prochází Karlštejnská ulice, do níž zhruba 600 metrů od nádraží ústí ulice V Dolích. U křižovatky na pozemku č. 274 stojí další unikát funkcionalistického stylu z roku 1934, který dalece přesahuje hranice Černošic.

„Letní dům majitele lakýrnického závodu Ferdinanda Hořejše se uměleckou a estetickou úrovní řadí ke zlatému fondu české meziválečné architektury. Pro rodinu jej projektoval továrníkův syn architekt Miloš Hořejš, který si ke spolupráci přizval Karla Štipla, svého spolužáka ze speciálky architektury slovinského architekta Jože Plečnika na Umělecko-průmyslové škole v Praze,“ popisuje černošický průvodce.

„Dominantu vily tvoří jižní průčelí s podélnou zimní zahradou, která je na východní straně zakončená půlkruhovou apsidou, jež vystupuje z obrysu domu,“ doplňuje katalog Národního památkového ústavu.

Středem tohoto proskleného půlkruhu prochází ocelový sloup, který pokračuje nad střechu, kde sloužil jako vlajkový stožár. Právě tento specifický prvek odráží vliv slovinské ikony, autora úpravy Pražského hradu či projektu kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech Jože Plečnika. Bohužel šikovný architekt Hořejš byl po únoru 1948 z politických důvodů vězněn a poté se již ke své práci vrátit nemohl.

Na konci zástavby Černošic při ulici Karlštejnská č. 282, tři sta metrů dále, se nachází druhé zdejší dílo Jana Kotěry a další skvělý příklad architektury první poloviny 20. století. Autor navrhl dům ve stylu geometrické moderny a smísil v něm vlivy anglické vilové zástavby a vídeňského neoklasicismu. Dominantním prostorem v interiéru je rozlehlá schodišťová hala s patrovou terasou a s nástropní geometrickou malbou laděnou v tmavších barevných tónech.

Dům si v roce 1909 pořídil ředitel králodvorských železáren Emil Kratochvíl, jenž proslul jako mecenáš a nadšený podporovatel umění.

Naproti této vile se zvedá stráň vrchu Babka. A na jeho svazích, severozápadně od města, se u lesní cesty nachází hájovna Na Stráži č. 351, kterou si v roce 1924 nechal postavit majitel zbraslavského panství, podnikatel a mecenáš Cyril rytíř Bartoň z Dobenína.

„Stavba svým stylem odkazuje k osobitému dílu architekta slovenského původu Dušana Jurkoviče. Pod původní dokumentací myslivny je však podepsán pražský stavitel Otakar Nypl, který pro stavebníka realizoval Jurkovičovy návrhy na přestavbu zámku a zahrady v Novém Městě nad Metují a opravu někdejšího konventu na Zbraslavi,“ popisují černošické internetové stránky.

„Architektura s užitím přírodního materiálu je založena na souhře řezbářských motivů, detailů a živé barevnosti. Reprezentativnost stavby s odkazem na majitele zbraslavského panství určují jeho iniciály CBD ve štítu kolem oválných oken a deska s erbem zasazená v kamenné podezdívce. Pod erbem je okenní otvor s mříží s letopočtem 1924,“ dodává web.