Medaile z MS je slibný start. Do NHL hrdinům dvacítky pomohou jiné věci

Odvést si poklad z mistrovství světa juniorů je velká věc, i když stříbro po porážce ve finále se Švédskem asi hned nehřeje tolik. Postupně se to změní. Každý hráč do konce kariéry bude vzpomínat na velké chvíle, které zažil s partou teenagerů přes Vánoce a po Novém roce 2026 v Americe.

Jenže ani tohle není klíč k velké kariéře, který automaticky odemkne bránu k NHL nebo velkou éru v top klubu. Jen je cítit naděje, že hodně hráčů jde teď správným směrem. Dál je čekají velké překážky a boj s konkurencí, se kterou se zatím nesetkali.

„I když hrajete juniorskou soutěž v Kanadě, která má vysokou kvalitu, posun směrem k NHL je pořád několik schodů nahoru. Rozdíl mezi dospělým hokejem a juniorským je strašně velký,“ popisuje i vlastní zkušenosti útočník Petr Vrána.

Dělal kapitána výběru do 20 let v roce 2005, hrál skvěle. Na turnaji posbíral osm bodů a odvezl si bronz. Sezonu dohrál v juniorské lize. Další tři celé sezony musel odehrát na farmě v AHL, než se mu otevřela šance v NHL, kde odehrál 16 zápasů za New Jersey.

Dnes vypadají Vojtěch Čihař, Adam Jiříček, Václav Nestrašil nebo Tomáš Galvas dominantně. Tým s velkou porcí talentu exceloval na mistrovství světa. Reálným pohledem ale nikdo z nich zatím nemá do NHL tak blízko, že by měl od příští sezony hrát mezi světovou elitou. Ještě ne.

Od roku 2020 se z českého týmu, který hrál na MS do 20 let, dokázali do nejlepší ligy na světě stabilně prosadit jen tři hráči. NHL chytá Lukáš Dostál, patřil tam Jakub Lauko, jenže je zase zpátky v extralize, a pevné místo si získal Jiří Kulich.

Jinak nikdo.

Jaroslav Chmelař, Ivan Ivan, David Jiříček bojují, aby se dostali aspoň na hranu sestavy. Reálně trvá tak do 23 let, než si hokejista nějakou pozici vybuduje.

Samozřejmě pokud není ve svém ročníku generačním talentem typu Davida Pastrňáka, Connora McDavida a spol.

Trend NHL je dnes takový, že kluby chtějí vysoké a pohyblivé hráče. Z tohoto pohledu by měli mít našlápnuto k velké kariéře nejlépe Václav Nestrašil a Radim Mrtka. Mají kvalitu i fyzické dispozice, na posledním draftu šli v prvním kole, což jim dává o pár procent výhodnější pozici v rámci organizace.

Jasně, pokud budou pracovat, dřít na sobě a jejich vývoj poletí dál jak raketa.

„Vlčáků je hodně,“ usměje se Rostislav Klesla, juniorský mistr světa z roku 2001. V NHL odehrál 654 zápasů, dokázal se mezi dravci prosadit.

„Ve výsledku záleží pak i na jiných faktorech než na samotných hokejových dovednostech. Na úrovni NHL jsou všichni kvalitní hráči,“ přidává pro Seznam Zprávy svůj pohled.

Pořád totiž platí, že nejlepší kariéru může ze současného týmu udělat někdo, kdo neměl hlavní roli.

Docela baví, když si procházíte soupisky starých týmů. V bronzové partě 2005, kterou vedl Vrána, hrál třeba i Roman Červenka. Na turnaji nepřipomínal borce, kterým je teď. Dal jeden gól, víc se do statistik nezapsal.

Produktivnější než on byli třeba Lukáš Bolf nebo Milan Hluchý. Oba se hokejem dál živili, ale pro prvního byl dalším vrcholem titul v Kazachstánu, pro druhého extraligové stříbro z roku 2008.

„Když nejste jedním z hlavních hráčů na dvacítkách, neznamená to, že byste nemohli mít super kariéru. Nemyslím to špatně, ale někdo potřebuje ještě víc času dozrát,“ přikývne Vrána.

Hokejová cesta je i s medailí na krku pořád na startu. „Bohužel to ale funguje i opačně, že se někdo nakonec vytratí a dál nevyletí,“ dodává současný třinecký útočník jedním dechem.

Platí to i pro současný ročník, který tak bavil v Americe. „Když uděláte medaili, je to super. Ale ve výsledku to pro velký hokej není zase tak zásadní,“ říká důležitou větu Vrána.

Hráč s medailí z MS do 20 let potřebuje dál sedět hlavně na zemi. Zářil, dřel, aby se povedl neskutečný výsledek.

Jenže třeba NHL je pořád stejně vzdálená, jako byla 20. prosince, tedy před turnajem. Kruté? Určitě. Ale taková je realita.

„Pokud jste v zámořské juniorce už druhý nebo třetí rok, věci kolem vás se zpomalují. Nechci říct, že byste to měli vyloženě jednoduché. Ale v týmu jsou dvě dobré lajny, dvě slabší a body se dělají snáz,“ popisuje cestu nahoru Klesla.

Být dominantní v nejlepší juniorské soutěži na světě je základ. Ostatně v nich působí i většina českého týmu, který hrál teď na mistrovství světa.

Směrem do NHL pak míří právě ti, kteří září v juniorech. „Pokud pak ale přijdete do NHL, nejste McDavid a pár dalších výjimek, přichází střet s realitou už v kempu před sezonou,“ vybavuje si i vlastní zkušenost někdejší zadák Columbusu.

Boj o místa v NHL má své zákonitosti.

Těžko ve dvaceti vyřadíte z pozice na přesilovce štědře placené hvězdy. Místo v týmu může být jedno, možná dvě. „Do kempů nepřicházejí jen kluci ve vaší věkové kategorii, ale čelíte starším konkurentům,“ zmiňuje Klesla.

Najednou proti vám stojí klidně o deset let starší borci, kteří odehráli přes 500 zápasů v NHL. Nakonec je úspěch i do ligy nejdřív nakouknout, dostat první šanci. Pak si říct o větší a nakonec? Třeba urvat pozici ve čtvrté formaci.

Tohle je třeba příklad stříbrného medailisty z MS do 20 let v roce 2023 Jaroslava Chmelaře. Je mu 22 let a hraje první sezonu, kdy od NY Rangers dostal první šanci. Zatím odehrál šest zápasů.

„Záleží, jestli máte na to se prosadit do NHL, další věc je se v ní udržet. Zásadní je třeba mentální odolnost, jak zvládáte kritiku od trenérů, od veřejnosti, od konkurentů,“ připomíná Klesla.

„Přijde mi, že dnešní kluci jsou sebevědomější i fyzicky připravenější, než jsme byli my,“ hlásí svůj dojem Petr Vrána, který v Třinci hraje s kapitánem současné dvacítky Petrem Sikorou.

Toho si vybral Washington, nemíří do NHL přes kanadské juniorky, ale pokud tam zamíří, bude ho nejspíš čekat pár let na farmě.

Není vůbec nutné, aby hráč uměl Michigan, tedy nabrat puk za brankou a hodit ho jak na lopatě do sítě. Cirkusová čísla potěší, ale nejsou stěžejní.

„Hokejista, který se prosadí do NHL, musí hrát na vysoké úrovni. Ale klidně může mít o něco nižší individuální dovednosti než konkurent a stejně se tam dostane,“ říká důležitou věc Klesla. „Záleží, jak chápe systém, jestli má vyrovnané výkony, jestli si rozumí s trenéry. Je tam hrozně moc faktorů, které rozhodují.“

Klidně se může stát, že si NHL zahraje ne tak nápadný Jakub Fibigr místo chvílemi geniálního Tomáše Galvase. Nebo v sobě Galvas najde ještě další schopnosti a prosadí se jinou cestou jako komplexní bek s útočnými instinkty. V tom je krása, že hokejisté jsou i teď s medailí z MS pořád na začátku.

Tým, který Patrik Augusta složil z osmnáctiletých a devatenáctiletých hráčů, byl na šampionátu výjimečný, jak dokázal dominovat, diktovat tempo i proti silným týmům.

Možná bude mít nejlepší kariéru Vojtěch Čihař, možná Adam Mrtka nebo vyletí Adam Benák. Ale tým byl hlavně úspěšný tím, jak byl nastavený k práci.

Na dotaz, jestli by Petr Vrána mohl nějak blíž popsat Sikoru, se jeden z nejzkušenějších třineckých hráčů ošíval. V nátuře klubu není se plácat po zádech. Přesto ale řekl: „Můžu říct, že je pracovitý, stará se o sebe. Dal si nějaký cíl a jde si za ním. Věřím, že tohle bude držet co nejdéle a prosadí se jednou v Americe, dostane prostor a využije ho.“

Tohle je přesně cesta, která velkou kariéru může zase o pár procent přiblížit a aby MS do 20 let nebylo pro mladé hráče vrcholem. Ale stalo se spíš prvním úspěchem, kterým všechno začíná.