Rocky poslal Apolla k zemi a získal si srdce fanoušků. I v Československu

První lednový den roku 1976 byl také čtvrtek. Filadelfská hala Spectrum byla narvaná, protože se právě chystal souboj neporaženého mistra světa těžké váhy Apolla Creeda proti místnímu outsiderovi, příležitostnému vymahači dluhů Rockymu Balboovi.

Byl to trochu zápas z nouze. Boxerský šampion se chystal přispět k oslavám 200. výročí vyhlášení nezávislosti USA duelem s jiným soupeřem, ale ten se zranil, a tak se narychlo vymyslela tahle show. Ryze americká.

„Vyřídím ho za tři kola,“ byl si Creed jistý.

Ještě v tom úvodním však schytal od Rockyho tvrdý levý hák - a najednou ležel na zemi. Jak hned upozornili komentátoři, bylo to poprvé v kariéře, kdy byl počítán.

Nakonec se boxovalo plných 15 kol. Byla to pořádná řežba, nadšení diváci nevěřili vlastním očím.

Závěrečný verdikt rozhodčích už málokoho zajímal. Vítězem vyhlásili Creeda, ale pro všechny byl králem večera pomlácený Rocky.

Jasně. Jasně. Žádný takový zápas se před 50 roky nekonal. Hala Spectrum zela prázdnotou a pomalu se chystala na jinou emotivní bitvu, na duel drsných hochů z Philadelphie Flyers proti hokejistům CSKA Moskva.

Novoroční exhibice i celá story o boxerovi druhé kategorie, který dokáže vzdorovat světovému šampionovi, se odehrávala pouze ve filmovém scénáři Sylvestera Stallona. Ale čirá fikce to nebyla.

I když v závěrečných titulcích Rockyho je uvedeno, že příběh nezobrazuje skutečné události a nemá být s žádnou postavou spojován, pravdě to úplně neodpovídalo. Neboť inspirací pro film se stal souboj Muhammada Aliho s Chuckem Wepnerem, který se odehrál 24. března 1975.

Ali byl zrovna na vrcholu slávy. Měl za sebou vítězný duel s Georgem Foremanem v Zaire a čekal ho Joe Frazier na Filipínách. V mezidobí netrénoval zrovna naplno a jeho kondice spíše uvadala, proto mu manažer domluvil souboj s málo známým Wepnerem.

Nebyl to druhořadý outsider z ulice jako Rocky, ale řekněme solidní těžká váha. Povoláním prodejce alkoholu v New Jersey. Na americkém žebříčku mu patřilo osmé místo, i když tehdy se vtipkovalo, že v tom případě sedmičkou musí být boxovací pytel.

Některé sázkové kanceláře ani nevypisovaly kurzy. Byť nebyl Ali v kdovíjaké kondici, souboj měl být formalitou. Maximálně se řešilo, jestli přijde KO už v prvním, nebo až ve třetím kole.

Jediný, kdo si s tím nelámal hlavu, byl Wepner. „Přežil jsem službu u mariňáků, přežiju i Aliho,“ vzkázal.

Zápas se konal v Richfieldu ve státě Ohio a hala Coliseum zůstala asi z jedné třetiny prázdná. Opravdu to nebyla událost sezony. Stala se jí až v 9. kole, kdy Wepner přesně mířenou ranou poslal Aliho k zemi.

Dokonalá senzace. Nejlepšími boxerovi historie (Ali se za něj považoval už tehdy) se taková věc stala teprve počtvrté v kariéře - ovšem poprvé od naprostého outsidera.

Wepner se dál statečně držel a na šampionovu adresu se chvílemi z tribun ozýval pískot. I když měl Ali převahu, stále se mu nedařilo duel dokončit.

Ta chvíle přišla až v posledním, patnáctém kole. Po další sérii úderů se Wepner neudržel na nohou a unavený padl do provazů. Rozhodčí zápas předčasně ukončil. Devatenáct vteřin před posledním gongem.

Ali vyhrál duel, Wepner srdce fanoušků.

Jedním z těch, koho zápas absolutně uchvátil, byl devětadvacetiletý Sylvester Stallone, do té doby nepříliš úspěšný herec a ještě slabší autor. Okamžitě se nadchl myšlenkou natočit film o nýmandovi, jenž se postaví mistrovi světa těžké váhy.

Sedl k psacímu stroji a scénář měl prý hotový za tři dny.

Na příběhu upravil jen pár maličkostí. Hlavního hrdinu přesunul z New Jersey do Philadelphie, takže schody místo v Hudson County Parku vybíhal před budovou Museum of Art. Neprodával víno a whisky, nýbrž dělal vymahače pro mafiánského lichváře. A velkohubého šampiona poslal k zemi už v prvním kole.

Šéfové studií, kam Stallone s nápadem přišel, byli scénářem většinou nadšeni. Výrazně méně se jim pozdávala myšlenka, že by titulní roli měl ztvárnit právě on. Uvažovali spíše o jménech jako Warren Beatty nebo Burt Reynolds.

Byla to ale věc, z níž nechtěl za žádnou cenu ustoupit, proto se dohodl až se společností United Artist.

Musel však přijmout zdánlivě nevýhodné podmínky. Rozpočet na film pouze milion dolarů, pro něj samotného 20 tisíc na ruku, což byl podle smlouvy s odbory nejnižší možný honorář, a navrch deset procent z případného zisku.

Natáčet se začalo v lednu 1976 a film měl premiéru 20. listopadu, tedy 15 měsíců po duelu Ali versus Wepner.

Od prvních okamžiků budil nadšení mezi diváky a pochvalnými slovy nešetřila ani řada kritiků. Ačkoli se to s odstupem let může zdát divné, vyzdvihovaný byl i Stallone jako herec. Recenzent list Chicago Sun-Times v něm dokonce viděl kopii mladého Marlona Branda. Další se přidávali s přáním, aby brzy dostal úplně jiný typ role a ukázal, co v něm skutečně je.

Když byly v únoru 1977 oznámeny nominace na tradiční Oscary, objevil se Rocky na seznamu hned desetkrát. A to v mimořádně silné konkurenci snímků Všichni prezidentovi muži (s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem), Taxikář (s Robertem De Nirem) nebo Televizní společnost.

Nakonec proměnil tři nominace - za nejlepší film, režii a střih.

Nejpozději v té chvíli bylo jasné, že Stallonovi se sázka na procenta ze zisku vyplatila. Za první dva roky film shlédlo 265 milionů diváků a vydělal 225 milionů dolarů. Ze začínajícího herce a scénáristy se stal boháč.

Jediný, kdo na Rockym nevydělal, byl Wepner. Měl sice slíbeno, že v pokračování dostane menší roli a tedy i honorář, ale neprošel konkursem. Dorazil tam totiž po dvoudenní pařbě. Naprosto nepoužitelný.

Proto na Stallona podal v roce 2003 žalobu.

Tři roky trvaly právní tahanice, než se obě strany dohodly na vyrovnání. Přesná výše nebyla zveřejněna. Prý to ale ani zdaleka nebylo 15 milionů dolarů, které Wepner původně požadoval.

Před dvěma týdny měl na Netflixu premiéru dokument Rozklad: 1975 zachycující, jak Hollywood reagoval na přelomové události poloviny 70. let. Tedy aféru Watergate, konec války ve Vietnamu a ekonomický šok vyvolaný ropnou krizí.

Rocky je v závěru zmiňován jako snímek, jehož úspěchem skončilo období silně kritických filmů (byli jím třeba zmínění Všichni prezidentovi muži) a místo nich se do branže vrátil tah na komerci. „Rocky vyhrál Oscara a byl konec,“ postěžoval si slavný režisér Martin Scorsese.

Přesto to nebyl tuctový sportovní film plný tradičních klišé. Ostatně do tréninku se Rocky pustil až v 70. minutě děje a duel s Apollem Creedem se odehrál na poměrně malém prostoru (v dalších dílech se bude boxovat a posilovat a běhat mnohem více). Ani na dobovém plakátu se nevyjímá scéna z ringu, producenti vsadili na motiv love story hlavního hrdiny.

Rocky měl velký úspěch hlavně proto, že publiku nabídl naději na pokračování amerického snu. Stále existuje. I v nelehkých časech. Záleží na každém, jestli si ho splní, nebo ne. Jako si ho splnil urostlý, dobrácký outsider z chudého předměstí Philadelphie. Třicetiletý chlap, co má o světě představy jako čtrnáctiletý kluk a nedělá si přehnané iluze o svých životních vyhlídkách.

Kdyby Rocky pouze překypoval patriotismem a tzv. nenastavoval zrcadlo, sotva by se dostal i do kin v normalizačním Československu.

Pravda, diváci u nás si museli být trpěliví. Barrandov koupil distribuční práva až v roce 1980. Čtyři roky po premiéře a v době, kdy už svět řešil, o kolik je dvojka slabší. Mimochodem, hlavního hrdinu tehdy nadaboval Ladislav Frej.

Rocky se dočkal až překvapivě vlídných recenzí. Dokonce i v kulturně-politickém týdeníku Tvorba, který se rozhodně nevyznačoval slabostí pro západní popkulturu. Autoři pochopitelně oceňovali především sociálně kritický tón filmu.

Oficiální náklonnost k ještě málo známému herci a scénáristovi ovšem netrvala dlouho. V roce 1982 si Stallone zahrál titulní roli veterána vietnamské války ve snímku Rambo a po každém dalším filmu se na něj automaticky sesypala kritika komunistického tisku, nejen umělecká.

Renomé za železnou oponou mu definitivně zničil Rocky IV, kde se hlavní hrdina v Moskvě utká se sovětským boxerem Ivanem Dragem. A zvítězí.

Film byl v Československu označen za povrchní reaganovskou propagandu, která jen šíří surovost a sadismus. „Není asi náhodou, že filmy Rambo, popisující návrat amerického veterána do Vietnamu, kde rozsévá smrt, nebo Rocky, jehož celá zápletka spočívá v tom, že americký boxer do krve zmlátí svého sovětského soupeře, byly loni a jsou i letos na prvních místech v žebříčku návštěvnosti,“ psalo Rudé právo o společenské náladě v USA.

Čtenáři však většinu neměli možnost udělat si vlastní názor. Kdo nesehnal nové díly boxerské ságy na pirátsky kopírovaných videokazetách s amatérským dabingem, ten musel vydržet až do roku 1991.

Původní Rocky se dočkal celkem pěti pokračování a třídílného spin-offu Creed (poslední byl natočen v roce 2023, už bez Stallona). Kvalita nových filmů byla kolísavá, eufemisticky řečeno, a třeba Rocky V nebyl úspěšný ani komerčně. Jakékoli další ambice na Oscara nepřipadaly v úvahu.

Čím jednodušší byl příběh, tím víc se ovšem Stallone, který od dvojky převzal i roli režiséra, zaměřoval na uvěřitelnost boxerských scén.

Sportovní příprava herců trvala dlouhé měsíce a velký důraz byl kladen na technickou dokonalost. Stallone pečlivě studoval zápasy největších šampionů, každý úder zachycený kamerou musel být naprosto přesvědčivý.

Sága o Rockym přispěla k popularitě boxu způsobem, jakým to nedokázaly jiné filmy z prostředí ringu, ani ty lepší. Navíc jedno z poselstvích příběhu, tedy že dřina ve skromných podmínkách přináší výsledky, se stalo motivací pro vrcholové i rekreační sportovce na celém světě. Dodnes má mnoho z nich v tréninkových playlistech proslulé melodie Gonna Fly Now nebo Eye of The Tiger.

I když na rozdíl od Rockyho před půl stoletím si nenařizují budík na 4:00 a před ranním během nepolknou pět syrových vajec.