Čínští roboti ohromili svět. Peking ho s nimi chce i „dobýt“

Humanoidní roboti čínské výroby se stali celosvětovým virálním hitem. Klipy z jejich vystoupení v nejsledovanějším čínském televizním vysílání zaplavily internet a donutily mnohé se ptát: Čeho všeho mohou být tito roboti schopní, když se dokáží hýbat lépe než většina běžných lidí a ještě u toho šermovat mečem?

Experti na robotiku vzápětí přišli s odpovědí, která zklame nadšence a uklidní ty, kdo si hned představili scénář z katastrofických sci-fi filmů. Roboti totiž museli být připraveni specificky na vystoupení a ostatní činnosti by tak dobře určitě nezvládli.

Na druhou stranu to ale rozhodně neznamená, že by celá čínská humanoidní robotika byla jen spektáklem.

Čína na rozvoj robotiky sází jako na jeden z hlavních pilířů ekonomického i geopolitického úspěchu už dlouhé roky a dělá velké pokroky. Budoucí široké komerční využívání humanoidních robotů sice zatím není zaručené, ale není ani nemožné. Podle renomovaných odhadů může k masové výrobě a využívání robotů dojít už za několik let, a pokud se tak stane, Čína bude první, kdo tyto revoluční stroje dokáže vyrábět ve velkém množství a levně.

„Předvedení nacvičené, předem naplánované a kontrolované show nám toho o stavu technologie moc neříká. Tyto show jsou dělané tak, aby ohromily, a proto je pravděpodobné, že schopnosti technologie zveličují,“ okomentoval robotí kung-fu choreografii expert na technologie ze Švédské obranné univerzity Hans Liwång ve shodě s dalšími odborníky.

Nejde přitom o to, že by čínští roboti nepředvedli pokrok v dynamice pohybu, synchronizaci a stabilizaci. Čínští výrobci tvrdí, že celou řadu jednotlivých triků jejich roboti předvedli jako první na světě, a klidně to může být pravda.

Takto vypadala robotí show loni. Pokrok při srovnání obou je vidět na první pohled:

Problém je v tom, že zdatnost v pohybu není rozhodujícím parametrem pro uplatnění v praxi. Lze jí dosáhnout po mnoha hodinách opakovaných pokusů a sběru dat na lidských akrobatech. Už to si určitě žádá hodně práce, ale pořád je to snazší než připravit roboty třeba na „jednoduchou“ práci v továrně či cokoliv jiného, co zahrnuje faktor nepředvídatelnosti prostředí či požadavků.

Přestože šermující roboti tak mohou opravdu působit, že jsou připravení nahradit lidi v prakticky jakékoli činnosti, ve skutečnosti tomu tak není. Zatím.

Celosvětově se loni prodalo podle různých odhadů 13 až 18 tisíc kusů humanoidních robotů, přičemž čínské společnosti vyrobily většinu z nich.

Zatím jde většinou o prodej na výzkumné účely a sběr dat, ale v omezené míře už šlo i o prodej „na práci“.

Například čínský státní telekomunikační operátor China Mobile loni v létě objednal roboty od domácích výrobců Unitree a AgiBot za 17,6 milionů dolarů a má je využívat k „výzkumu, zákaznické podpoře a při bezpečnostních hlídkách“.

Další čínská firma UBTech Robotics koncem roku 2025 získala zakázku v hodnotě 37 milionů dolarů na dodání humanoidů pro práci na hraničních přechodech, kde mají roboti pomáhat s „naváděním cestujících, inspekcemi a logistikou“.

Masové nasazování do provozů továren každopádně zatím nikde neprobíhá a stávající případy jsou netransparentní. U dosavadních nákupů v Číně je navíc potřeba brát v potaz, že k rozhodnutím nepochybně přispívá i politika.

Čínské nejvyšší vedení totiž podporuje rozvoj robotiky hned na několika úrovních. Prezident Si Ťin-pching o robotice mluví jako o prioritě už od roku 2014, jde o jeden z hlavních strategických pilířů v rámci iniciativy Made in China, odráží se to i v pětiletém plánu z roku 2021 a ve velkém se s roboty počítá i v patnáctiletém plánu od roku 2026.

Humanoidní roboti tedy zatím své schopnosti v praxi přesvědčivě neprokázali a revoluce se nekoná. Ale jak se celý obor bude vyvíjet dál?

To samozřejmě nikdo neví, ale existuje několik renomovaných odhadů, z nichž si můžeme udělat alespoň přibližný obrázek.

Analytická firma Counterpoint odhaduje, že v roce 2027 přesáhne počet nasazených robotů 100 tisíc a 72 % tohoto počtu bude využito v logistice a výrobě.

Hojně citovaná je i zpráva analytiků z Goldman Sachs, kteří v roce 2024 odhadovali růst trhu s humanoidními roboty na 38 miliard dolarů do roku 2035 (velikost trhu v roce 2025 se odhadovala na dvě až tři miliardy). Jen o rok dřív byl přitom odhad šestkrát nižší.

Společnost Fortune Business Insights aktuálně do roku 2034 predikuje růst dokonce na 165 miliard.

Podle Morgan Stanley přijde masové nasazování humanoidů po roce 2030 a do roku 2050 globální byznys s nimi (včetně poskytování údržby a podpory) vyroste na pět bilionů. V roce 2035 jich bude po boku lidí pracovat 13 milionů a v roce 2050 už to má být celá miliarda.

Bank of America zase loni odhadovala, že do masové výroby roboti vstoupí už v roce 2028 a roční prodeje dosáhnou milionu kusů v roce 2030. V roce 2060 už mají být celosvětově nasazeny tři miliardy robotů, přičemž většina už má tou dobou být nikoliv v továrnách, ale v domácnostech.

Zajímavou perspektivu přináší také uniklé zprávy z Amazonu, který v omezeném režimu už v současnosti testuje humanoidy od americké společnosti Agility. Podle New York Times Amazon interně odhaduje, že do roku 2027 bude moci najmout o 160 tisíc lidí méně a do roku 2033 o 600 tisíc lidí méně, přestože chce do stejné doby prodat dvakrát tolik produktů než teď (v současnosti má Amazon skoro 1,2 milionu zaměstnanců, třikrát víc než v roce 2018).

Video z testovacího provozu robotů v Amazonu:

Pro srovnání – například velikost trhu s klasickými průmyslovými roboty momentálně různé odhady umísťují mezi 20 až 30 miliard dolarů a po roce 2030 odhadují růst asi o 100 %. V bilionech dolarů se v současnosti pohybují jen ta největší odvětví, jako například automobilový trh (tam Fortune Business Insights odhaduje růst na 7,8 bilionu dolarů do roku 2035).

Přestože se tedy odhady budoucnosti trhu s humanoidy značně liší, dá se z nich vyčíst, že začátek masového používání humanoidů může přijít už v několika příštích letech a jejich potenciál pro další dekády je gigantický.

Pořád se nicméně může stát, že technologie narazí a očekávané výsledky nedokáže naplnit.

Hlavní výhodou humanoidů je podobnost člověku, která umožní automatizaci i v prostředích designovaných pro lidské pracovníky. Vypadat a hýbat se jako člověk ale nestačí. Nedílnou složkou atraktivity robotů je i šíře palety uplatnění a možnost měnit náplň práce podle potřeby, což ale zároveň představuje velkou technologickou výzvu.

Roboti se totiž musí každou činnost naučit a na rozdíl od AI jazykových modelů to nemůžou udělat jen přechroustáním hromady textů. Je potřeba jim to doslova ukázat. Ideálně navíc velmi názorně prostřednictvím živého člověka oblečeného do obleku se senzory, který předvede stovky opakování každého potřebného úkonu.

Jak náročný tento výcvik je a jak se to případně bude zlepšovat, nevíme. A tady nejde jen o Čínu. Společnosti jsou v tomto ohledu obecně netransparentní a někteří experti v souvislosti s tím mluví o neznámém množství tzv. „skryté lidské práce“, což mimochodem zahrnuje i to, že v současnosti roboty často v případě nesnází (potřeby provedení složitějšího úkonu, zaseknutí atd.) navádí na dálku připojení lidští operátoři.

V Číně už na učení robotů existují státem budovaná výcviková robotí centra. Největší z nich podle oficiálních zpráv pokrývá 10 km čtverečních a je v něm 16 různých lokalit, které imitují různá reálná prostředí, jako například výrobní linku v automobilce, chytrou domácnost nebo třeba pečovatelský dům.

„Kimův úkol na celý týden uvnitř jasně osvětlené kanceláře v Šanghaji je otevírat dveře od mikrovlnky. Oblečený do virtuálního headsetu a exoskeletu pořád dokola opakuje ten samý pohyb, aby se humanoidní robot vedle něj mohl učit. Jindy Kim zase skládá oblečení nebo dřevěné kostky,“ přiblížil práci v jednom z asi 40 takových center v Číně server Rest of World.

Až se tento problém podaří vyřešit (třeba schopností naučit roboty vše potřebné přes instruktážní videa), přijdou na řadu další překážky.

Jednou z nich je samozřejmě cena, ale ta by měla podle odhadů dostatečně klesnout během několika let. Pro Čínu to platí obzvlášť. Například roboti společnosti Unitree, které jste mohli vidět tančit a předvádět kung-fu v úvodním videu, se na webu nabízí za cenu od 13,5 tisíc dolarů. Existují ale už i modely za desetinu ceny.

Tesla ještě cenu svého robota Optimus nezveřejnila, nicméně loni Elon Musk mluvil o částce pod 20 tisíc dolarů při produkci milionu kusů ročně. To znamená, že prvotní cena před masovou výrobou bude nejspíš násobně vyšší.

Těžko předvídatelnou překážku pak představuje etický, bezpečnostní a legislativní rozměr.

Dá se očekávat, že k fyzickým autonomním kovovým předmětům se bude přistupovat mnohem obezřetněji než k virtuální AI. Jediný incident, kdy robot například způsobí materiální škody, nebo dokonce ohrozí zdraví lidí, může znamenat katastrofu pro celý sektor.

Složité je také říct, jak chce Čína – bude-li chtít ve velkém exportovat – zvládnout mírnit bezpečnostní obavy. Mnoho západních států už roky řeší bezpečnostní rizika spojená s čínskými komunikacemi. Kde vadí čínský 5G vysílač, tam určitě bude vadit i autonomní robot plný senzorů.

Že osud humanoidů zůstává nejistý, naznačil ostatně i sám Peking, když loni na podzim tamní státní ekonomická plánovací agentura vydala vzácné varování před rizikem „bubliny“, která se možná nafukuje až moc a mohla by prasknout.

Jestli se nicméně neobjeví žádný zádrhel a robotická revoluce se stane skutečností, Čína má všechny predispozice k tomu, aby z ní těžila nejvíc. Americké či jiné západní společnosti ještě mohou zabodovat, když přinesou efektivnější a spolehlivější roboty, ale velmi těžko se Číně vyrovnají ve výrobních cenách a kapacitách.

Není pochyb, že Peking si od investic do sektoru slibuje nejen ekonomické výhody v podobě automatizace vlastní výroby, ale i geopolitickou páku na všechny, kdo budou potenciálně čelit rozhodnutí, zda vyrábět „draze“ lidskou silou, nebo se smířit se závislostí na čínských robotech.

Kromě státem řízené podpory vývoje, výroby i poptávky po robotech, mohou čínské společnosti těžit i z robustního dodavatelského řetězce – už nyní jich je nejméně přes 150, zatímco ve zbytku světa jde o pouhé jednotky.

Dodejme, že celá čínská robotická mise začala snahou zbavit se vlastní závislosti na dovozu klasických průmyslových robotů (jde o roboty s rameny, jaké můžeme vidět často například v automobilkách).

Ještě před 10 lety Čína v tomto odvětví na dovozu závisela skoro ze tří čtvrtin, zatímco teď už si vyrábí 57 % průmyslových robotů sama. V roce 2023 jich přitom nainstalovala víc než zbytek světa dohromady. V roce 2016 byla v žebříčku robotické automatizace výroby až za 20. příčkou, zatímco v roce 2023 už byla třetí za Jižní Koreou a Singapurem.

Exportu mimochodem nadále dominují evropské státy:

Když tedy sázka na humanoidy nevyjde, Peking sice bude muset překousnout „vyhozené“ investice, ale pořád bude mít naději, že alespoň část z nich zúročí v příbuzných oborech.

Kromě průmyslových robotů, kteří jsou přeci jen v porovnání s humanoidy hodně rozdílní, jsou tu navíc například i čtyřnozí či koloví autonomní roboti, které velmi často vyvíjejí ty samé firmy jako humanoidy. I tyto stroje mají svůj potenciál a mohou minimálně částečně těžit i z práce, která se odvede na humanoidech.

Teoreticky mohou humanoidní roboti najít využití i v armádách, kterým můžou nabídnout stejné výhody jako továrnám – nahrazení lidí bez potřeby dramatického přebudovávání stávající infrastruktury a systémů.

„V armádách pro roboty připomínající lidi nebo zvířata pravděpodobně místo je. Obzvlášť pokud dokáží interagovat s prvky vyrobenými pro lidi, jako jsou auta, schody a dveře,“ řekl k tomu Liwång.

Zatímco k nasazení nebo testování humanoidních robotů ještě nedošlo (nebo se o tom aspoň neví), jejich čtyřnozí příbuzní či kolová autonomní vozidla se už používají. V omezené míře to můžeme vidět například ve válce na Ukrajině. I Čína nicméně už nějakou dobu vyvíjí a zapojuje do vojenských cvičení vyzbrojené „robopsy“, které v propagandistických materiálech vykresluje jako součást první vlny potenciálního útoku na Tchaj-wan.