Článek
Monice Brusenbauch Meislové se dostalo profesního ocenění jako ještě žádnému jinému vědci z Česka. Stala se členkou prestižní britské Akademie sociálních věd, která sdružuje asi 1700 nejlepších odborníků na politologii, mezinárodní vztahy, sociologii, právo či psychologii.
Docentka na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity zkoumá, jaký jazyk politici a instituce používají k obhajobě svých kroků. Jednoduše řečeno, jak komunikují, aby dosáhli svých cílů.
„Zajímá mě zkrátka nejen to, co se v politice děje, ale i jak se o tom mluví, jak se vytvářejí příběhy, jak se buduje legitimita a jak se přesvědčuje veřejnost. S tím souvisí i digitální diplomacie, tedy způsob, jakým státy a instituce komunikují v online prostoru,“ vysvětluje Brusenbauch Meislová.
Ke kariéře politoložky ji dovedla vášeň pro knihy. Jako malá si přála pracovat v knihovně. Ve škole se účastnila olympiád v češtině i angličtině. Velká Británie Brusenbauch Meislovou začala více zajímat na gymnáziu, když objevila díla Williama Shakespeara.
„Přes literaturu jsem se postupně dostala k britské historii a kultuře a odtud už byl jen krok k zájmu o politiku. Když jsem se pak rozhodovala, co studovat na univerzitě, byla Česká republika právě na cestě do Evropské unie. Postupně jsem si uvědomila, že evropská politika je tématem, kterému bych se chtěla věnovat dlouhodobě,“ přibližuje počátky své kariéry rodačka ze Svitav.
Mezi světovými vědci
Členkou Akademie sociálních věd, která organizuje projekty a odborné debaty nebo vydává publikace, se brněnská politoložka stala díky svému dlouhodobému výzkumu britské a evropské politiky. Sdružení tímto způsobem oceňuje nejen vědecká zjištění, ale i jejich dopad na společnost.
„Ukazuje to, že výzkum, který vzniká na Masarykově univerzitě a obecně v českém akademickém prostředí, může být viditelný daleko za hranicemi naší země a obstojí i v té nejostřejší mezinárodní konkurenci. Celé to vnímám s velkou radostí a zároveň hlubokou pokorou,“ podotýká Monika Brusenbauch Meislová.
Většina členů britské akademie pochází ze Spojeného království. Kromě Češky se do ní nově zařadili i špičkoví vědci z Austrálie, Irska a Finska.
„Britské akademické prostředí, které je domovem nejprestižnějších univerzit s vysokou koncentrací světově uznávaných vědců, je opravdu mimořádně soutěživé. Navíc obecně platí, že pro vědce ze střední a východní Evropy je složitější prosadit se při výzkumu témat, která jsou spojena se západními politickými systémy, než je tomu naopak,“ vysvětluje politoložka.
Brusenbauch Meislová bude v prestižním akademickém klubu reprezentovat nejen sebe, ale i Masarykovu univerzitu a Česko. Zkušenosti s vystupováním ve Spojeném království již má. V minulosti opakovaně přednášela také v britském parlamentu, kde hovořila o vývoji vztahů mezi Velkou Británií a Evropskou unií.
V rámci britské Akademie bude česká politoložka pokračovat ve svém dosavadním výzkumu. Zabývá se tématem, jak političtí aktéři z Velké Británie a Evropy reagují na krizové situace a jak se jim daří vytvářet si v digitálním prostředí obraz důvěryhodnosti.
Kdo je Monika Brusenbauch Meislová
Jednačtyřicetiletá politoložka je autorkou více než 40 odborných článků v předních vědeckých časopisech. Působí na Masarykově univerzitě v Brně, ale i na Aston University v anglickém Birminghamu a londýnské Loughborough University. Je také držitelkou titulu Jean Monnet Chair, který uděluje Evropská komise předním odborníkům na evropskou integraci.
Dlouhodobě se výzkumně zajímá také o vztahy Spojeného království a EU po brexitu. Ačkoli by si přála, aby se Británie znovu stala součástí Unie, není to podle ní nyní reálné. „Současná britská vláda neusiluje o přistoupení k jednotnému trhu ani celní unii a důraz klade na budování užší praktické spolupráce s EU,“ vysvětluje Monika Brusenbauch Meislová.
Upozorňuje rovněž, že v době nynějšího narůstajícího napětí ve světě nabývají na významu společenské vědy. Pro brněnskou politoložku nejsou humanitní obory jen akademickou disciplínou, vnímá je podle svých slov jako nezbytný nástroj pro pochopení a zvládání současných krizí.
„V době, kdy čelíme válce v Evropě i jinde, je představa, že si vystačíme bez sociálních věd, mylná a nebezpečná. Zároveň ale rozumím tomu, proč někteří političtí aktéři s podobnými návrhy přicházejí. Sociální vědy totiž nastavují zrcadlo a to může být pro mnohé nepohodlné. Právě proto je ale jejich existence v demokratické společnosti tak stěžejní,“ dodává Brusenbauch Meislová.
