Článek
Český odpor proti větrným elektrárnám (VTE) v poslední době sílí. Ukazuje se přitom, že nejrůznější populisté ve svých prohlášeních velmi často zveličují negativní vliv těchto elektráren na lidské zdraví. Otázky zdraví – především v souvislosti s hlukem a infrazvukem – jsou v diskursu aktivistů dokonce ještě častější než obavy o krajinný ráz či přírodu.
Velké překvapení to není, protože zahraniční „protivětrné“ hnutí s podobnými argumenty pracuje už více než deset let. Právě díky těmto zkušenostem ze světa se ale můžeme vyvarovat opakování některých chyb.
Relativizovat obavy o zdraví je nevděčná práce, protože lidé si své symptomy obvykle nevymýšlejí; bolest či stres často pociťují jako reálné, i když původ svých obtíží mohou připisovat jiným faktorům než věda či lékaři. Pokud lidem říkáme, že za některými tělesnými neduhy je spíše psychika, mohou to vnímat jako zpochybňování své integrity a skutečné bolesti. I to je však třeba dělat, neboť se ukazuje, že přehnaný strach může mít podobně vážný vliv na zdraví jako třeba zanedbání prevence.
Miláčkem protivětrných aktivistů je dnes profesor Ken Mattsson z Oddělení informačních technologií Uppsalské univerzity. Jde o relevantního švédského vědce v oboru počítačového modelování, který se zabývá vývojem softwaru pro modelování šíření zvuku, což je užitečné například při projektování dopravy, ochraně přírody apod. Nyní říká, že infrazvuk z moderních větrných elektráren se šíří mnohem dále, než se dříve předpokládalo – 10 až 15 kilometrů od zdroje, a to i přes zdi budov.
Ačkoli Mattsson není expertem v oboru veřejného zdraví nebo psychoakustiky, mnohdy nepodloženě tvrdí, že infrazvuk z VTE má negativní zdravotní dopady na lidský organismus, jako poruchy spánku, migrény, ovlivnění vnitřního ucha či kardiovaskulární zátěž (připomeňme, že infrazvuk produkuje i doprava, bouřky nebo pračka).
Mattsson to zřídka prezentuje v odborném tisku, protože žádný výzkum vlivu na lidský organismus nedělal a pohybuje se na tomto poli mimo svůj obor i vědecký konsensus. Ostatně i jeho poslední text v odborném časopise Applied Acoustics je hlavně o metodice měření hladiny infrazvuku a v jediném odstavci o zdraví pouze konstatuje, že dosavadní výzkumy dopadů infrazvuku na zdraví jsou nedostatečné.
Proto volá po dalších výzkumech. Jde zkrátka o spekulaci, která nezohledňuje dosavadní zjištění, ale zaseje zrnko pochybností a je tisícinásobně zesilována v dezinformačních fórech.
Jak už je nyní obecně známější, zásluhu na vyhrocení české debaty o větrných elektrárnách mají slovenští populističtí aktivisté, kterým se daří ovládat mínění v malých českých obcích, kde často šíří obavy právě údajnými zdravotními problémy. Exceluje v tom Katarína Ondrušová ze spolku Pokojný vietor, která v prosinci na debatě ve středočeském Milíně strašila srdečními selháními a nervovými chorobami a zaštitovala se právě Mattssonovým jménem.
Na svých přednáškách také zastrašuje starosty, že mohou být hnáni k trestní odpovědnosti, když už jsou dopady na zdraví údajně obecně známy a „informácií aj po internete už je všade dosť“ (přednáška v Mimoni, 5. února). S infrazvukem operuje i energetický expert na všechno Ivan Noveský nebo Filip Turek.
Zrod „syndromu větrných turbín“
Pozoruhodný výzkum k tématu proběhl v roce 2013 v Austrálii. Výzkumný tým ze Sydney School of Public Health analyzoval záznamy stížností ze všech 51 australských větrných farem provozovaných v letech 1993 až 2012. Ukázalo se, že historicky i geograficky jsou ve stížnostech významné rozdíly:
- 65 % farem nikdy nebylo předmětem stížností na hluk či zdraví
- Ve státech Západní Austrálie a Tasmánie nebyly zaznamenány vůbec žádné stížnosti, přestože se zde nacházejí jedny z nejstarších větrných parků v zemi.
- 73 % všech stížností se soustředilo kolem pouhých šesti farem, které byly v dané době intenzivně „ostřelovány“ protivětrnými aktivisty.
- Naprostá většina stížností (90 %) se objevila až po roce 2009. Jde o rok, kdy vyšla pseudovědecká kniha Syndrom větrných turbín, a odpůrci větrné energie opanovali mediální prostor.
Zmíněná australská studie je jen jednou z mnoha, které podporují hypotézu tzv. nocebo efektu v kontextu větrných elektráren. Nocebo efekt je opakem známějšího placeba. Zatímco u placeba nám i neúčinný lék pomůže, protože věříme v uzdravení (víra tvá tě uzdraví), u noceba nám neškodný podnět uškodí, pokud předem věříme, že je nebezpečný (strach má velké oči). Jinak řečeno, strach o zdraví vyvolává reálné pociťování symptomů, i když k tomu není „objektivní“ důvod.
Toto tzv. psychogenní vysvětlení je v současnosti široce přijímané vědeckou komunitou, neboť se ukazuje, že vysvětlení patofyziologické (přímý dopad infrazvuku z elektráren na zdraví) je neprůkazné a vědecky neudržitelné. Experimenty ukazují, že lidé, jimž jsou servírovány zprávy o škodlivosti infrazvuku z větrných elektráren, začnou pociťovat příznaky „onemocnění“, i když jim pak pouštíme prosté ticho.
Převedeno na dnešní debatu: za zdravotní potíže značné části lidí poblíž větrných elektráren nemohou turbíny samy, ale všelijací obchodníci se strachem – profesionální aktivisté, kteří od krajinných argumentů plynule přešli ke strategicky účinnější zdravotní terminologii, populističtí politici či dezinformační média. Symptomy „onemocnění“ nemůžeme brát na lehkou váhu, ale odpovědnost je třeba hledat jinde než u provozovatele turbín.
Analogicky k australskému případu můžeme snadno vyslovit hypotézu, že stížnosti na údajná onemocnění vlivem větrných elektráren v Česku nyní významně narostou, a to hlavně tam, kde turbíny už stojí a nikdo si na ně dosud nestěžoval, nebo budou nově instalovány.
Jak uzemnit populisty
Právě proto, že v jiných zemích už s antiVTE populisty mají velké zkušenosti, lze formulovat několik principů, jak se s jejich vlivem, resp. jejich účinkem na zdraví vypořádat. Zmiňovány jsou hlavně tyto:
- Participace: Možnost aktivně mluvit do plánování a výběru místa pro elektrárny snižuje pocit ztráty kontroly, který je hlavním zdrojem stresu.
- Finanční prospěch: Levnější elektřina v obci či příspěvky obci spolehlivě snižují počet stížností na hluk apod.
- Transparentnost: Férová a otevřená komunikace podmínek výstavby.
- Vyvracení dezinformací: Které má být ovšem současně respektující (stížnosti na zdraví nesmějí být ignorovány).
A s ohledem na českou debatu by se dalo doplnit také:
- Šetřeme „proruskými“ nálepkami: malé občanské spolky tím vháníme do náruče populistů a komunikaci spíše zablokujeme.
- Lokální aktivisté by se ve svém zájmu měli distancovat od populistů, kteří se snaží jejich obav zneužít. Populismus vede vždy k vyhrocení sporu a brání jakékoli konstruktivní debatě.
- Podporujme starosty: ti ve skutečnosti nejsou zkorumpovaní developery, ale snaží se dělat maximum možného a z prodavačů strachu jsou spíše nešťastní. Vytvořme jim podmínky pro to, aby se o projektech VTE mohli rozhodnout kompetentně, a nikoli pod tlakem.
NIMBY (ne na mém dvorku) může být zcela relevantním postojem; neměli bychom podceňovat lásku ke krajině a roli lokální kulturní identity. Stejně tak mohou existovat projekty elektráren, které z různých důvodů nejsou vhodně umístěny (stejně jako jakákoli jiná stavba). Na druhé straně si nenechme vnutit ideu, že o vědě rozhodují petice nebo soudní rozhodnutí někde ve Francii. Respektujme místní, ale současně žeňme k odpovědnosti ty, kteří ve společnosti šíří strach.
