Írán se kolem nás snaží vytvořit „ohnivý kruh“, říká izraelský velvyslanec

„Chceme zajistit, aby Írán nedisponoval schopnostmi, které by mohly ohrozit Izrael i Evropu,“ vysvětluje izraelský velvyslanec v Česku Amir Weissbrod, proč jeho země po boku Spojených států zaútočila na Írán.

Armáda židovského státu už podle něj zasáhla více než 70 procent íránských odpalovacích zařízení i samotného raketového arzenálu. Přesto Weissbrod upozorňuje, že operace není u konce: „Zůstává ještě řada úkolů, které je potřeba dokončit.“

Izrael a Spojené státy na Írán zaútočily na konci února. Izraelské letectvo při náletech zabilo nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chámeneího a další špičky teokratického režimu. Teherán následně začal ostřelovat sousední země Perského zálivu a zablokoval Hormuzský průliv, což vedlo k obrovskému růstu cen ropy na světových trzích.

Z českého pohledu je podle Weissbroda klíčové, že Praha v Evropě pomáhá vysvětlovat izraelskou pozici. „Česká republika zaujímá velmi realistický postoj,“ míní a dodává, že dokáže partnerům „nastavovat určité zrcadlo reality“.

Není v rozporu s mezinárodním právem, že Izrael zabil ajatolláha Chameneího, tedy nejvyššího představitele Íránu? Jak to obhájíte před světovou veřejností?

Izrael a Írán se nacházejí v trvalém ozbrojeném konfliktu. Írán a jeho nejvyšší vůdce otevřeně prohlásili, že usilují o zničení Izraele, a přijali aktivní opatření k prosazení tohoto cíle. Na jeho rukou ulpěla krev mnoha Izraelců a dalších lidí na Blízkém východě, včetně mnoha Íránců, takže si myslím, že odpověď je jasná.

S jakými konkrétními záměry Izrael do války s Íránem vstupoval? A dá se už nyní mluvit o tom, že se naplňují?

Naše cíle v této válce jsou tři a mají několik rovin. První je zabránit tomu, aby Írán získal jadernou zbraň – tedy zničit veškeré kapacity, které by k tomu mohly vést.

Druhým cílem je palčivá otázka balistického arzenálu. Chceme zajistit, aby Írán nedisponoval schopnostmi, které by mohly ohrozit Izrael. A jak dnes vidíme, nejde jen o Izrael, ale ve velké míře i o Evropu, vždyť Írán zasáhl i Kypr. Tato válka jasně ukazuje, jak zásadní hrozbou balistické rakety jsou. Izrael dlouhodobě upozorňoval, že jakákoli dohoda s Íránem musí zahrnovat i tuto oblast – dosud se přitom řešila převážně jen jaderná otázka.

Zároveň víme, že Írán plánoval přesunout výrobu balistických raket do podzemí, čímž by si vytvořil určitou „imunitu“. To je pro nás nepřijatelné. Ano, Izrael má velmi kvalitní protivzdušnou obranu, ale není možné zachytit všechny střely. Jsme malá země a Írán měl plán vyrábět stovky raket měsíčně. Proto je druhým klíčovým cílem tyto kapacity eliminovat.

Třetím cílem je oslabit íránský vliv v regionu, kde operuje zejména prostřednictvím svých zástupných sil, jako jsou Hizballáh (šíitská polovojenská organizace působící v Libanonu, pozn. red.), Húthíové (islamistické hnutí v Jemenu, pozn. red.) a další skupiny, které přispívají k nestabilitě na Blízkém východě.

A co vnitropolitická situace v Íránu a tolik skloňovaná změna režimu?

Pokud jde o vnitřní situaci v Íránu, říkáme, že můžeme vytvořit podmínky pro změnu. Ta ale musí vzejít především od samotných Íránců, nikoli od nás.

Označil byste dosavadní průběh vojenské operace za úspěch?

Myslím, že se nám podařilo zničit významnou část íránských vojenských kapacit, zejména v oblasti balistických raket. Podle našich odhadů jsme zasáhli více než 70 procent jejich odpalovacích zařízení i samotného raketového arzenálu.

Zároveň cílíme na vojenský průmysl, abychom Íránu znemožnili tyto kapacity v krátké době obnovit. Nechceme se dostat do situace, kdy by se podobné střety opakovaly každých pár měsíců – to rozhodně není náš cíl.

Podařilo se nám také zasáhnout některá jaderná zařízení. Přesto ale zůstává ještě řada úkolů, které je potřeba dokončit. U podobných operací se navíc jejich plné dopady často projeví až s odstupem času. Uvedu příklad: během poslední války (v září 2024), kdy jsme zasáhli proti Hizballáhu, bylo jedním z vedlejších efektů urychlení pádu režimu Bašára Asada, který byl na Hizballáhu závislý. V té době to ale nebyl náš primární cíl a ani jsme si nemohli být jisti, že k tomu skutečně dojde. Některé důsledky je tedy možné vyhodnotit až později.

Teherán v reakci na útoky bombarduje Izrael i okolní arabské země Perského zálivu. Čekali jste omezenější reakci Teheránu? Překvapila vás v něčem íránská odpověď?

Ne, myslím, že jsme překvapeni nebyli. Věděli jsme, čím Írán disponuje. Z minulosti máme i zkušenost s jeho schopnostmi odpalovat rakety. Mimochodem, vidíme, že tempo raketových útoků na Izrael postupně klesá. Takže jejich reakce pro nás nebyla překvapivá. Je třeba si uvědomit, že jde o brutální režim, který bojuje o své přežití – a tomu odpovídá i jeho chování.

Počítali jste také s tím, že Írán v odvetě uzavře Hormuzský průliv, který je hlavní tepnou pro vývoz ropy z Perského zálivu? Co s tím chcete dělat?

Možné uzavření Hormuzské úžiny jsme zohlednili, stejně tak chování Íránu v této souvislosti. Jedná se tedy o záležitost, kterou by se mělo zabývat celé mezinárodní společenství, neboť představuje globální hrozbu s dopady na mnoho oblastí. A svět by měl Íránu v tomto ohledu vyslat velmi jasný signál a nedopustit toto vydírání a porušování všech mezinárodních norem.

Objevují se varování, že by se konflikt mohl rozšířit v plnohodnotnou regionální válku. Jak blízko k takovému scénáři jsme?

Regionální válka? Podívejte, myslím, že to jsou především Íránci, kdo se snaží konflikt do takové roviny posunout. Snaží se do něj vtáhnout další aktéry, zejména státy Perského zálivu a další země v regionu.

Z dlouhodobého hlediska to ale paradoxně může vést spíše k větší stabilitě. Řada zemí si totiž nyní mnohem jasněji uvědomuje, jak vážnou hrozbou jsou balistické rakety. Írán se snaží zatáhnout do konfliktu co nejvíce hráčů, mimo jiné i proto, aby tím zkrátil časový horizont a změnil dynamiku celé situace. Není to tedy Izrael, kdo by konflikt rozšiřoval – naopak.

Jak jsem řekl, Írán útočí na různé cíle v regionu, včetně Turecka, Kypru nebo států Perského zálivu. Některé z těchto zemí byly dokonce zasaženy větším počtem raket než samotný Izrael.

Působil jste jako velvyslanec v Jordánsku, Blízký východ dobře znáte. Jaká je podle vás nyní pozice Íránu v regionu?

Írán pro řadu režimů a zemí v oblasti představuje už zhruba posledních dvacet let hlavní hrozbu. Dlouhodobě se mluvilo o takzvaném „šíitském půlměsíci“, tedy o snaze Íránu rozšířit svůj vliv přes Irák, Sýrii, Libanon až po Jemen. A jak vidíme, tento koncept se do značné míry naplňuje.

Každá země na Blízkém východě k íránské hrozně přistupuje trochu jinak, ale obecně mezi nimi a Teheránem nepanuje důvěra. Írán navíc buduje síť svých zástupných sil v různých zemích a snaží se tím kolem nás vytvořit jakýsi „ohnivý kruh“.

To platí zejména pro oblast takzvaného Mašreku, tedy arabského východu – Irák, Sýrii, Libanon, Jordánsko – ale i pro Jemen, Saúdskou Arábii a státy Perského zálivu. Ve všech těchto částech regionu je Írán vnímán jako zásadní problém.

Tyto země mají s Íránem vlastní zkušenosti – ať už s jeho podporou terorismu, působením prostřednictvím zástupných skupin, nebo přímými útoky. Nejde o nic nového. V mnoha ohledech se tedy na Írán díváme velmi podobně jako některé další země v regionu – jako na klíčovou bezpečnostní hrozbu.

Zmiňoval jste vedlejší dopady. Co takzvaná ekonomická válka? Je to karta, kterou může Írán výrazně ovlivnit vývoj konfliktu? Ano, je to karta, kterou se Írán právě snaží hrát – zejména prostřednictvím cen energií a ropy. Myslím si ale, že si to všichni dobře uvědomují a že Spojené státy i další země přijímají opatření, jak tyto dopady zvládnout.

Írán se také zaměřuje na energetickou infrastrukturu v oblasti Perského zálivu. To je součást jeho strategie. Zároveň ale platí, že pokud chcete zabránit tomu, aby takový aktér v dlouhodobém horizontu ohrožoval bezpečnost i energetické trhy, musíte jednat včas – ještě předtím, než jeho síla naroste natolik, že by měl prakticky neomezené možnosti tyto oblasti destabilizovat.

Může konflikt přerůst i v pozemní operaci?

To bych nechal na vojenských plánovačích. Nejsem součástí těchto rozhodovacích procesů. Mohu jen říct, že se nám zatím daří výrazně zasahovat infrastrukturu – jak raketový program, tak vojenský průmysl. Ale další kroky jsou na armádě. Já jsem diplomat.

A vidí diplomat ještě prostor pro diplomacii?

Jsme stále uprostřed vojenské operace, takže je potřeba počkat, jak se situace vyvine. Hodně bude záležet na tom, jaký bude konečný cíl a jaké podmínky z něj vyplynou. V tuto chvíli je konflikt stále v běhu a rozhodnutí jsou na politickém vedení Izraele, Spojených států a dalších aktérů.

Evropské země kritizují Spojené státy i Izrael, že své kroky předem nekonzultovaly. Probíhají alespoň nyní na diplomatické úrovni nějaké konzultace s Evropou?

Komunikace s Evropskou unií probíhá na různých úrovních. Tento konflikt se netýká jen Íránu, ale i Libanonu, kde hrají evropské země určitou roli.

Zároveň je ale potřeba říct, že pokud čelíte bezpečnostní hrozbě takového rozsahu, jakou představuje Írán, je přirozené jednat. Myslím, že kdyby se některá evropská země ocitla v podobné situaci, také by nepochybovala o svém právu takovou hrozbu eliminovat. Vidíme, co se stalo 7. října 2023 (Při teroristickém útoku ozbrojenci Hamásu zavraždili přes tisíc Izraelců, pozn. red.), vidíme dnes raketové kapacity Íránu – a dosavadní snahy o diplomacii s Íránem nepřinesly výsledky.

V Evropě samozřejmě existují různé pohledy. Některé země naši pozici chápou více, jiné méně. Pro nás je to ale otázka národní bezpečnosti.

Pokud jde o Libanon, máme společný zájem na stabilitě. Existuje tam řada sil, které chtějí jinou budoucnost pro svou zemi. Zaráží mě ale, že část Evropy nepojmenovává jasně roli Hizballáhu, který tento konflikt rozpoutal. Je to libanonský stát, kdo by měl konat. Nestačí organizaci postavit mimo zákon, je potřeba podniknout konkrétní kroky. Hizballáh si i po poslední válce vybudoval rozsáhlé kapacity.

Izrael má právo chránit své obyvatele – sever země je opakovaně terčem útoků. V minulosti jsme museli evakuovat celé oblasti a návrat obyvatel byl velmi složitý. Naší povinností je zajistit jejich bezpečnost.

Česko patří dlouhodobě k nejbližším spojencům Izraele v Evropě. Jakou roli v současné situaci sehrává?

Česko podle mě zaujímá velmi realistický postoj, což se ukazuje i v rámci Evropské unie. Její role spočívá mimo jiné v tom, že dokáže některým evropským partnerům nastavovat určité „zrcadlo reality“ – vysvětlovat bezpečnostní hrozby a kontext regionu.

Nejde jen o podporu Izraele, ale o širší pochopení situace na Blízkém východě a povahy íránského režimu. V tom hraje Česko důležitou roli.