Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Současný růst cen ropy a pohonných hmot v souvislosti s válkou v Íránu je pro českou ekonomiku citlivý hlavně proto, že nejde jen o částky, které řidiči vidí a platí u čerpacích stanic.
Paliva jsou totiž klíčovým vstupem do dopravy, logistiky, zemědělství, stavebnictví i části výroby, takže se jejich zdražení může a podle všeho také postupně propíše do celého dodavatelského řetězce. Ten si pro zjednodušení můžeme představit jako distributora paliv, benzinovou pumpu, dopravce s nákladními vozy, který palivo kupuje, pekaře, který platí dopravu svého zboží, obchod, kde se pečivo prodává, a koncového zákazníka.
V Česku podle dat společnosti CCS vzrostla průměrná cena nafty mezi 4. a 24. březnem 2026 z 35,10 Kč na 47,42 Kč za litr, tedy přibližně o 35 procent. U Naturalu 95 stoupla ze 34,68 Kč na 41,34 Kč, tedy asi o 19 procent.
To už je změna, kterou firmy v rozpočtech prostě nemohou ignorovat.
Vyšší inflace zůstane i po návratu k původním cenám
Rozhodující však bude, jak dlouho tento šok vydrží. Pokud by se hodnota ropy a pohonných hmot vrátila k nižším úrovním během několika týdnů, většina firem nestihne promítnout rostoucí náklady do finálních ceníků.
Část podniků totiž pracuje se zásobami pohonných hmot, další mají náklady krátkodobě zajištěné a sazby tak neupravují okamžitě. Krátký výkyv tak firmy často absorbují ve svých maržích. Jiná situace však nastává, pokud vyšší sazby vydrží déle než měsíc či dva.
V případě delšího období vyšších cen už dopravci, výrobci i distributoři začnou nové nákladové hladiny považovat za standard a promítat je do přepravného, materiálů i služeb. A i kdyby se potom ropa vrátila blízko k původní ceně, určitá úroveň zdražení v ekonomice už prostě zůstane.
Situace se začíná podobat ropným šokům 70. let
Z pohledu růstu cen a měnových podmínek je to podstatné i proto, že Česká národní banka 19. března ponechala dvoutýdenní repo sazbu na 3,5 procenta a její zimní prognóza počítá pro letošek s inflací pod dvě procenta, přičemž později čeká spíše jen mírné zvýšení tržních úroků.
Samotný krátkodobý skok cen paliv by centrální banka mohla vyhodnotit jako jednorázový. Dlouhodobější energetický šok je však něco jiného – zvyšuje riziko druhotných efektů a tlak na inflační očekávání. Empirické odhady Mezinárodního měnového fondu ukazují, že desetiprocentní růst hodnoty ropy může zvýšit domácí cenovou hladinu zhruba o 0,4 procentního bodu.
Pokud by navíc došlo k další eskalaci nebo k déletrvajícím problémům v oblasti Hormuzského průlivu, přestalo by jít jen o cenový problém. Šlo by o kombinaci vyšší míry inflace, slabšího růstu a opatrnější měnové politiky.
A právě to je scénář, který by měl pro ekonomiku nejvíce negativní důsledky – logikou blízký ropným šokům 70. let, ke kterým se současná situace často přirovnává.
