Článek
Když se ukáže, že na nějaké bohulibé aktivity teď najednou nejsou peníze, po námitkách následuje pokrčení rameny: nedá se svítit, ve vládě šetří všichni, tak se s tím smiřte. Škrtáme, musíme. Taková reakce je příznačná pro ministry za Motoristy sobě Igora Červeného a Otu Klempíře.
Když jde o rozpočet národních parků, o meteorology nebo o živou kulturu, stát tvrdošíjně obrací každou korunu a utahuje si opasky, kde může. Alespoň podle toho, jak to členové kabinetu veřejně podávají.
A pak se objeví zpráva, že vnitro ruší podporu neziskovým organizacím poskytujícím bezplatnou právní, psychologickou a sociální pomoc cizincům, kteří žádají o mezinárodní ochranu. Místo toho vypsalo veřejnou zakázku a agendu - ale ne kompletní - bude zastávat advokátní kancelář.
Půjde to ze státního rozpočtu. Neziskovky byly placené převážně z evropského fondu, z malé části státem. Který vyjde nové schéma o 18 milionů dráž.
Tyto informace nepocházejí od investigativních reportérů ani neziskovkové lobby. Upozornil na ně zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm v kritickém příspěvku na oficiálních stránkách úřadu.
Jde nejenom o víc peněz, ale i o možnou nižší úroveň služeb. Určených lidem často v krajně obtížné situaci. I uprchlíkům s jinou životní zkušeností a jiným kulturním základem, než jaký je ve střední Evropě běžný. Občas potřebují nejen právníka, ale i radu bližního, porozumění. Pomoc při jednání s úředními místy i při socializaci.
Tohle se z dobrých důvodů dá dělat lépe na neziskové než na komerční bázi. Zástupce ombudsmana to připomíná také: „Nevládní sektor má velkou zásluhu na integraci cizinců do naší společnosti bez zásadnějších problémů a na tom, jak stát zvládl všechny migrační výzvy… Hrozí, že se toto jedinečné know-how ztratí a bude v budoucnu chybět.“
Mimo to, cizinci se také se státem soudí. Například kvůli zamítnutí žádosti o azyl. Když je při tom zastoupí státem placený advokát, nebude trochu ve střetu zájmů? Asi potenciálně pravděpodobnějším, než kdyby na jeho místě stál právník nebo právnička z neziskovky.
Příběh servisu potřebným cizincům působí spíš jako ilustrace, k čemu mohou být neziskové organizace dobré. Lidem i státnímu aparátu. Nevypadá to, že by šlo o nějak „problémovou“ agendu, která volala po tom spravovat ji jinak než doteď.
A přece. Pokud vláda svou nedůvěru vůči neziskovým organizacím ani nezastírá, pak nejde o výstřelek ani omyl, ale o přístup, který odpovídá jejímu programovému krédu.
Že by vláda chtěla dělat něco pro to, aby neziskovky prospívaly a aby se dařilo jejich spolupráci se státem, o tom se v jejím prohlášení nepíše. Že neziskovky z čehosi podezírá, o tom se tam sice doslovně nepíše také. Ale jak programem vlády, tak hlavně tím, co její členové říkají a dělají, se tenhle přístup vine jako červená nit.
Asi žádná vláda z principu nebude všechny neziskové organizace milovat. Neziskovky, které spolupůsobí přímo na území její pravomoci a odpovědnosti, bude mít tendenci brát spíš jako konkurenci. Byť jen povědomě. Babišova vláda ale na neziskovky zahlíží zcela vědomě. Rozhodla se, zdaleka ne jako první státní moc na světě, vykreslovat je jako nebezpečí slaměného panáka. Když na to přijde, ochotně jim přistřihne křídla nebo si stoupne na jejich místo. Přeje si zařizovat a kontrolovat sama.
V případě bezplatné pomoci žadatelům o mezinárodní ochranu to ale ze všeho nejvíc připomíná názornou ukázku, jak se s vaničkou vylévá i dítě.
