Článek
Zatímco před rokem stačilo šéfům softwarových firem při hovoru s investory takřka jen v dostatečné frekvenci zmiňovat AI a akcie mířily strmě vzhůru, v posledních měsících se řada společností v sektoru ocitla pod tlakem. Na první pohled vypadá vývoj na akciových trzích poklidně – globální akciový index MSCI World (široce sledovaný globální akciový index, který sleduje výkonnost přibližně 1 300 velkých a středně velkých společností ve 23 rozvinutých zemích, pozn. red.) pokračuje v růstu a pohybuje se v blízkosti svých historických maxim. Bližší pohled ale ukazuje výraznou rotaci, viditelnou zejména v rámci technologického sektoru.
Akcie softwarových společností (MSCI World Software Index) ztrácejí od začátku roku přes 20 %, proti maximům z října 2025 poklesla jejich hodnota dokonce o více jak 30 %. Silné nárůsty naopak registrují akcie v jinak „nudných“ sektorech, jako jsou například materiály a petrochemie. Co za tímto pohybem stojí a lze z rotace benefitovat?
Když software nestačí
Hlavním důvodem aktuální nervozity je uvědomění investorů, že ne pro všechny firmy je AI nutně „pohonem“. Naopak se ukazuje, že pro řadu firem je AI spíše více existenční hrozbou. Jaké je uplatnění firmy poskytující rozhraní pro správu dat, pokud si AI agent ke splnění úkolu vystačí s daty na pozadí? Je robustní aplikace opravdu nepostradatelná, když AI dokáže během minut vytvořit na míru jednodušší vlastní? I to jsou otázky, jejichž odpovědi tlačí dolů ceny akcií zejména těch firem, kde se dlouhé roky nepřekonatelná konkurenční výhoda dostává kvůli AI do ohrožení.
V rámci softwarových společností je tak nutné rozlišovat mezi těmi, které AI „kanibalizuje“ a těmi, které z rozvoje umělé inteligence dokážou těžit. Zatímco pozornost investorů stále často zaujímají obecné AI nástroje, je možné, že právě ty se brzy stanou komoditou, bez větší přidané hodnoty. Těžit z rozvoje naopak mohou firmy, které se specializují na konkrétní obory, jako je zdravotnictví, pojišťovnictví, strojírenství, nebo třeba energetika. Ty disponují unikátními daty, ke kterým se veřejné modely, jako je ChatGPT, nedostanou. AI tak pro ně nemusí být do budoucna hrozbou, jako spíše nástrojem, jak tato data efektivně vytěžit.
Celkově tak otřes u softwarových akcií neznamená „prasknutí AI bubliny“, jako spíše konec éry, kdy k růstu cen akcií stačil ambiciózní, klidně i vágní příslib budoucích zisků. Investoři začínají rozlišovat mezi vítězi a poraženými a odměňovat transparentnost a schopnost vykázat reálnou návratnost často gigantických investic do AI. Trpělivost investorů v tomto ohledu nebývá nekonečná a vysoké náklady se musí začít odrážet i v ziscích. Viditelné způsoby monetizace dokážou investory uklidnit, nejasné vyhlídky na návratnost naopak můžou přiživit již existující obavy z přehnaně vysokých investic.
Hmota v centru dění
Rotace z posledních týdnů a měsíců ukazuje, jak se zejména velcí (institucionální) investoři potýkají s nejistotou ohledně dopadů AI. Nejde ani tak o to, odkud peníze stahují, jako o to, kam je přesouvají. Pro tento fenomén se ujala zkratka HALO (Heavy Assets, Low Obsolescence), označující především firmy pracující s rozsáhlým fyzickým majetkem, jejichž produkt nepodléhá vysokému riziku rychlého zastarání. Poněkud těžkopádnou zkratku tak některá zahraniční média překřtívají na „anti-AI“ a označují rotaci za útěk portfolio manažerů od často těžko čitelných softwarových firem. Ve skutečnosti ale tyto pohyby s AI velmi úzce souvisí.
Ukazuje se totiž, že pomyslným úzkým hrdlem AI není ani tak nedostatek chytrých algoritmů, jako spíše nedostatek elektřiny, některých klíčových komodit a v neposlední řadě i třeba prostoru. Firmy vlastnící „fyzický svět“ čelí po desítkách let stagnace prudkému růstu poptávky, což odráží i plánované či již realizované masivní investice (nejen) velkých technologických hráčů do světa infrastruktury.
Rotace tak odráží především fakt, že investoři začínají stále více oceňovat vzácnost. V době, kdy není jisté, jaké technologické pokroky a v jakém tempu AI nabídne, se investice do společností stojících na vysokém podílu fyzických aktiv ukazují jako poměrně atraktivní alternativa. Jde totiž o firmy, které mají něco, co AI modely „vygenerovat“ nezvládnou - reálnou infrastrukturu, jejíž vybudování trvá dlouhé roky a podléhá přísné regulaci.
Že nejde jen o teoretickou úvahu ostatně ukazuje i letošní vývoj na úrovni sektorů akciového indexu MSCI World. Zatímco technologický index (MSCI World Information Technology) od začátku roku mírně ztrácí, kdy silná výkonnost firem zaměřených na hardware zvládá mírnit propad softwarových společností, subindexy zaměřené na energetiku (MSCI World Utilities), průmysl (MSCI World Industrials) nebo materiály (MSCI World Materials) rostou dvouciferným tempem.
Kde hledat příležitosti?
Budoucnost je v investování vždy nejasná a co funguje dnes, nemusí fungovat zítra. Poslední měsíce ale ukazují, že pro profitování z AI tématu nemusí stačit slepě kupovat největší technologické společnosti, tak jako to často stačilo v předcházejících letech. Je nutné rozlišovat mezi těmi, které AI ohrožuje, a těmi, kterým dává unikátní výhodu. Z rostoucí efektivity mohou těžit více ti, kteří mají unikátní data a zpracovávat je potřebují, než ti, kteří jejich zpracování nabízí.
Jako při každém rychle rostoucím trendu pak z pohledu investora dává smysl sledovat i tzv. „prodejce lopat“ – firmy, které na první pohled nemusí být tak trendy, z růstu poptávky ale poměrně přímočaře a rychle těží. Lze očekávat, že AI modely na jednu stranu budou stále efektivnější, na druhou stranu je hledání výsledků více a více komplexnější, což sebou nese i vysokou energetickou náročnost. Příležitosti tak lze hledat nejen mezi výrobci čipů, ale i ve stále méně populárních sektorech, které budou pro další rozvoj AI nezbytné. Na závěr pak nezbývá zmínit často opakovaný fakt, že zásadní zůstává při investování diverzifikace, jak geografická, tak i napříč sektory a atraktivní příležitosti tak nadále leží i zcela mimo dosah AI.
