Méně zaměstnanců, nižší koncesionářské poplatky. Firmy rychle opravují data

Koncesionářské poplatky pravděpodobně čeká změna fungování, poslední vlna změn, která přišla minulý rok, se přitom teprve začíná projevovat. Jedním z důsledků loňské reformy je také administrativní zmenšování počtu zaměstnanců.

Trendu si všiml Český statistický úřad, který si jej spojil právě se snahou vyhnout se vyšším poplatkům. Částka, kterou musí firmy platit, se totiž odvíjí právě od počtu zaměstnanců. Rozhlasový poplatek pro rok 2026 činí u domácností 55 korun a televizní 150 korun.

Společnosti musí statistikům hlásit počet svých zaměstnanců. To nemělo pro firmu vlastně žádný praktický význam a manažeři tak příliš nedbali na jeho aktualizaci, jak se firma vyvíjela. To se ale změnilo ve chvíli, kdy se právě z této databáze nyní vypočítává výše poplatků.

Podle mluvčího ČSÚ Jana Cieslara byl loni nárůst počtu žádostí o úpravy počtu zaměstnanců v Registru ekonomických subjektů (RES) oproti roku 2024 dokonce sedmkrát vyšší.

K nárůstu žádostí podle něj vedla kombinace dvou faktorů. Jednak změny v práci statistického úřadu, který od července 2024 do počtu zaměstnanců zahrnuje také pracovníky na dohody o provedení práce. Pracovníci se sjednanou dohodou o pracovní činnosti (DPČ) nebo dohodou o provedení práce (DPP) se přitom z pohledu koncesionářských poplatků za zaměstnance nepočítají.

Poté také formuláře České televize a Českého rozhlasu, které údaje o počtu zaměstnanců kontrolovaly podle Registru ekonomických subjektů - RES. Pokud se čísla, která uváděl RES neshodovala s údaji od firmy, nebylo možné formulář odeslat. Firmy proto začaly údaje aktivně upravovat, aby odpovídaly realitě.

„Tato kombinace způsobila nápor žádostí podnikajících subjektů na náš odbor Informačních služeb s požadavkem na změnu údaje v RES,“ vysvětluje Cieslar. Dodal, že proto ČSÚ rozeslal informační e-mail s tím, že údaje v registru mají pouze statistický charakter. Slouží pro potřeby státní statistiky a nelze je použít jako oficiální důkaz například ve správním řízení. Později podle něj byly tyto formuláře upraveny.

Že část firem začala věnovat větší pozornost údajům o počtu zaměstnanců v evidencích a registrech, zřejmě i kvůli tomu, že je na ně přímo navázána platební povinnost, potvrzuje i tajemník Hospodářské komory Ladislav Minčič.

„Je logické, že pokud legislativa stanoví poplatek podle pásmových hranic, firmy se více snaží mít údaje správně a aktuálně, aby se vyhnuly situaci, kdy by v důsledku nepřesností spadly do vyšší kategorie. Nejde tedy jen o „statistickou“ informaci, ale o údaj s přímým finančním dopadem,“ vysvětluje.

Jedná se podle něj o očekávatelný důsledek pravidel, která vážou výši povinnosti na konkrétní číselné hranice. „Takto nastavené parametry přirozeně vedou subjekty k tomu, aby kontrolovaly evidenci a minimalizovaly riziko přeřazení do vyššího pásma jen kvůli administrativní nepřesnosti,“ dodává s tím, že podle Hospodářské komory je tato úprava pro firmy zatěžující.

„Domníváme se, že počet zaměstnanců není úplně vhodným indikátorem „využívání“ veřejnoprávní služby ani platební schopnosti firmy, a vytváří tak jen obtížně odůvodnitelné nerovnosti mezi různými typy zaměstnavatelů,“ myslí si. Podle něj navíc systém firmy demotivuje, protože zvyšuje náklady těm, které rostou a vytvářejí pracovní místa.

Komora proto prosazuje změnu. „Je žádoucí hledat takové řešení, které bude jednodušší, spravedlivější a nebude zvyšovat administrativu podnikatelům – včetně varianty výrazného omezení či zrušení poplatkové povinnosti právnických osob,“ doplňuje.

Podobnou úpravu prosazuje v rámci změny financování ČRo a ČT také poslanec za ANO Patrik Nacher. Kromě dalších změn by chtěl on a ostatní autoři návrhu posunout hranici pro firmy osvobozené od placení poplatků firmy ne do pětadvaceti zaměstnanců, ale padesáti. Zároveň chtějí omezit povinnost evidence.

Podle zastánců současného modelu ale nejde jen o technické nastavení, ale také o princip společenské odpovědnosti firem. Upozorňují, že tento systém dlouhodobě funguje například v Německu.

„Považujeme za důležitou společenskou odpovědnost velkých firem na udržení parlamentní demokracie a stability společnosti. Přijde mi to nezodpovědné ze strany českého průmyslu a firem, které se vůči tomu vymezily,“ zdůvodňoval poplatky pro firmy v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2024 nyní již bývalý poslanec Jan Lacina.

„Velké firmy by měly mít zájem na stabilitě prostředí a myslím si, že to, co po nich zákon bude chtít, je opravdu zanedbatelná zátěž vůči významu médií veřejné služby,“ dodal.

Stejně tak argumentoval v době debaty o změně také tehdejší generální ředitel ČT Jan Souček, podle kterého firmy stojí o stabilitu prostředí, ve kterém podnikají a ze stabilního prostředí těží. Právě i média veřejné služby podle něj mají na stabilitě velkou zásluhu.

„Společnosti tak profitují z toho, že u nás existují svobodná a nestranná veřejnoprávní média, která přinášejí kvalitní obsah, a to i v oblasti ekonomiky. Hrazení televizních poplatků je především výrazem společenské odpovědnosti a nejde o skrytou daň pro právnické osoby, jak se také často tvrdí,“ uvedl tehdy v tiskové zprávě.