Bude víc povolenek zdarma. Babišovi spadl do klína pragmatický kompromis

Emisní povolenky – pro novou vládu jedno z hlavních unijních témat – čeká toto léto revize a s ní úlevy pro průmysl. Nekoná se žádná radikální reforma, ale je to naděje na slušnou úsporu peněz. Vyplývá to z návrhu, který v těchto dnech představila Evropská komise coby hledač kompromisu napříč EU.

Jde tím pádem také o dílčí úspěch pro českého premiéra, který napsal kvůli povolenkám už čtyři dopisy vedení EU. Andrej Babiš zdaleka nedostane to, co původně chtěl. Když ale výsledek šikovně a zjednodušeně zabalí, snadno ho doma prodá jako svou výhru.

Navíc dost ušetří i chemičky Agrofertu. Se kterými předseda vlády samozřejmě nemá vůbec nic společného, tedy kromě toho, že je jednou zdědí jeho děti. Prostě win-win.

Úpravy se chystají konkrétně u povolenek ETS1. Nejde tedy tentokrát o ty nové „dvojkové“ pro domácnosti za benzín a vytápění budov, o kterých se tolik mluvilo loni před volbami a které se teprve chystají. Ale o dávno existující poplatky pro energetiku a průmysl.

Podstata změn je trojí – a od minulého týdne víme víc o obsahu. Za prvé, nebudou se tak rychle odbourávat bezplatné příděly povolenek, které dnes firmám šetří hodně peněz. Za druhé, když už firmy musí povolenky dokupovat, měly by dostat širší paletu možností, jak výdaje zas dostat zpátky v dotacích na úspory energie a jiné modernizační kroky. Za třetí, bude-li to v příštích letech třeba, EU vydá víc povolenek, aby šlo brzdit jejich cenu.

Právě to plyne z návrhu změny u ETS1. Revizi měla Evropská komise za úkol už dlouho a na přání členských států přidala teď něco navíc. Úlevy v principu kopírují to, co minulý týden jako svůj návrh představilo Německo, a lze je brát i jako slušný ústupek skalním nespokojencům, jako je Česko. Detaily komise slibuje vyhotovit do července.

Povolenky ETS1 fungují už od roku 2005 a postupně nabíhají pro největší firmy jako poplatek za vypouštění uhlíku a ohřívání planety. Jedna tuna CO2 z elektrárny, teplárny nebo jiné továrny = jedna povolenka. Aktuálně za 75 eur.

Pro představu o proporcích, elektrárna Počerady Pavla Tykače, česká emisní jednička, loni při spalování uhlí vypustila do ovzduší 4,2 milionu tun CO2. Třinecké železárny (největší emitent mimo energetiku) 2,5 milionu. V přepočtu na povolenky jde o miliardové sumy (byť třeba právě železárny jich zatím dostávají dost zadarmo, viz box).

Vybrané peníze pak jdou na nejrůznější zelené programy. Nejvíc zpátky na modernizaci průmyslu a energetiky, třeba na přebudování zdejších tepláren z uhlí na šetrnější plyn. Ale i domácnostem na zateplování rodinných domů.

Systém ETS1 se měl tak jako tak ladit na nové klimatické cíle, se kterými se v EU počítá po roce 2030. Přimíchat do revize dílčí ústupky se teď – v kontextu možné celoplanetární energetické tísně – hodí.

Uvidíme až podle konkrétních návrhů, ale bezplatné příděly nejsou žádná drobnost. Moc se to neví, ale v praxi Green Deal zatím zdaleka není k továrnám tak nemilosrdný, jak se někdy říká. Mimo energetiku, tedy třeba v cementárnách nebo hutích, je totiž povolenek zdarma zatím tolik, že nikoho nic doopravdy nestojí.

Dobrý příklad jsou třeba už zmíněné Třinecké železárny. Na 2,5 milionu tun emisí dostaly loni 3,3 milionu povolenek zdarma. U podnikové elektrárny je to naopak, přebytek u železáren ale stačí na to, že celá skupina měla 88 procent emisí pokryto zdarma. Jiné podniky (třeba chemičky Precheza a CS Cabot z Agrofertu, viz box) byly v přebytku.

U výrobních podniků (na rozdíl od elektráren a tepláren) jsou tyto úlevy běžnou praxí. Až teď mělo jít do tuhého a bezplatné příděly se měly začít právě v těchto letech krátit (byť zatím jen pomalu, třeba pro cementárny letos o 2,5 procenta, v dalším roce o pět procent, pak o deset a tak dále až do úplného zpoplatnění v roce 2034).

Když se nyní EU dohodne, že krácení bezplatných povolenek protáhne v čase, bude to pro firmy velká pomoc.

Nejde o zbabělost, ale o pragmatický krok. Pro sektory, které čelí globální konkurenci a nemohou si dovolit promítnout plnou cenu uhlíku do svých produktů, jsou emisní odpustky otázkou bytí a nebytí. Německo nyní otevřeně říká, že tyto sektory potřebují delší čas a více prostoru na nadechnutí. Víc kyslíku, respektive uhlíku.

Jinak je ale třeba Babišovi připomenout, že nic principiálního samozřejmě nevybojoval. Přístup Německa i Evropské komise je dál takový, že povolenky mají smysl a je třeba je držet jako pilíř unijní politiky, který se jen o něco déle obalí penězi na odpustky.

Což lze brát i tak, že se nejedná o rezignaci, ale o zohlednění skutečnosti, že výsledky útlumu emisí už jsou docela slušné. V oborech, spadajících pod ETS1, klesla uhlíková stopa za posledních dvacet let o polovinu.

Zatímco v Česku se vše pořád točí kolem snahy ohnout ETS tak, aby klesly ceny na složenkách, unijní mainstream – ke kterému se Německo pevně hlásí – se dívá úplně jinam. Řešením nemají být úlevy, ale masivní elektrifikace, úspory energií a nové zelené technologie, aby v nich Evropa zvládla držet krok.

Babiš neuhrál žádný konec Green Dealu ani zrušení povolenek, jak sliboval. Jen mu do klína spadl pragmatický kompromis.