Článek
Bývaly časy, kdy dlužit znamenalo mít ostudu. Dluh člověka tížil, omezoval a zavazoval.
V jazyce starých civilizací – jak hlásal ekonom Tomáš Sedláček už v řecké krizi před sedmnácti lety – se slovo dluh významově překrývalo se slovem hřích. Lidé se modlili za odpuštění „dluhů“, nikoli „vin“ jako dnes, čteme-li Bibli ve starořečtině, tedy v její nejstarší dochované verzi. Totéž platí v současné němčině.
Po staletí platilo, že dluh nebyl jen ekonomickou veličinou, ale morálním závazkem. Přiznáním, že dnešní výhody budou muset být vykoupeny zítřejší prací. Proto dluh znamenal omezení svobody – vznik břemene, jehož tíha se jen posouvá v čase.
Moderní politika zkouší toto pojetí vygumovat. Deficitní hospodaření už není ukázkou slabosti či selhání, ale samozřejmostí. Nebo se rovnou z mínusu dělá plus. Peníze, které stát nemá, nejsou utráceny s pokorou a omluvou, ale s ujištěním, že jde o záslužnou věc ve prospěch budoucí prosperity.
Babišův kabinet se od začátku svého působení vydává právě tímto směrem. Nepokrytě se hlásí k tomu, že chce utrácet víc na dluh. Do určité míry a pro vybrané případy by to šlo tolerovat. Třeba na obranu, hrozí-li válka, nebo na prokazatelně vratné účely. Dogmatická dluhová askeze také není řešení. Ale v Česku už se dostáváme za zdravou míru.
Jde o jeden z největších manévrů, které vláda s Českem zatím provádí. Aby se povedl, je třeba ho prodat. Změnit mentalitu a přesvědčit veřejnost, že dluh nevadí. Není na to špatná doba. Utahování opasků před volbami se ukázalo jako nepopulární a ne úplně pochopené. Ekonomika je v chabé kondici už docela dlouhou dobu (od covidu) a mnozí toho prostě mají dost.
Žít na dluh – když je v Česku zatím relativně nízký a snad nehrozí velké bezprostřední škody – je pohodlné. Obrat je navíc podáván chytře a vznešeně, ve jménu investic do modernizace. Ekonomicky to sice nesedí (stát investoval vždy a docela dost a vešlo se to do normálního rozpočtu), ale racionální politika jde v dnešní době stranou.
Co bývalo hříchem, je prodáváno jako ctnost. Jako by konečně někdo sebral kuráž pořádně to rozjet a něco pro zemi udělat. Vzít na sebe historický úkol a peníze prostě opatřit. Když se zadlužují ostatní, bylo by prý „hříchem“ se nepřidat.
Sounáležitost s republikou
V Česku teď přichází další krok, jak dluhy osladit. Stát už nemá být zadlužen jen anonymně vůči bankám a jiným institucionálním věřitelům. Vláda dělá nově z dluhu cosi jako občanskou participaci. Nachystala občanský „Dluhopis republiky“, dostupný online už od tisícovky.
Ten název je fascinující. Dluh začíná splývat s vlastí a občanskou odpovědností. Jako by koupě státního dluhu nebyla jen investičním rozhodnutím, ale vlasteneckým gestem. Je tu zkrátka nabídka – jak říká ministryně financí – pro ty, kterým „záleží na této zemi, cítí s ní sounáležitost“.
Nově občan už nebude jen daňovým poplatníkem, za kterým dluhy jdou i s úroky. Má se stát na druhé straně zároveň věřitelem systému. Držet státní dluh ve vlastní peněžence, zkrátka být u toho a ještě na tom všem vydělat. Už chybí jen načasovat výplatu úroků na slibovaný Den státní vlajky.
Ideální dárek?
Optikou rodinných financí nejde o špatnou nabídku. Nejlépe úročený dluhopis ponese v průměru 4,5 procenta ročně (pokud se s penězi rozloučíte na pět let - viz box), a to v čistém vyjádření (u všech tří druhů odpadá 15procentní srážková daň, typická pro bankovní depozita či akciové dividendy).
Jak funguje „Dluhopis republiky 2026“
Brněnský Petrov, větvička lípy, socha lva – 3 z 16 dárkových poukazů
Nové státní obligace už lze objednávat v objemu od tří tisíc do tří milionů přes web dluhopisy.gov.cz a bankovní identitu. Na vlastnické účty se začnou připisovat v červenci. Prodej pak poběží dál, dokud bude poptávka. V nabídce jsou tři druhy:
- Pětiletý s fixním výnosem. Roční úrok stoupá od 3,5 % v prvním roce do 6,5 % v pátém roce. Peníze lze vybrat každý rok, ale stoupající úrok střadatele motivuje vydržet až do konce. V průměru za celé období výnos činí 4,5 % ročně.
- Pětiletý protiinflační. Stát připíše každý rok výnos ve výši květnové meziroční inflace (nejvýš ale jen pět procent) a na konci navrch prémii 2,5 procenta. U obou pětiletých papírů lze vklad vybrat každý rok.
- Krátký „Flexi Bond“. Roční výnos činí 3,5 procenta a bude se měnit podle hlavní úrokové sazby ČNB. Výnos se načítá postupně po čtvrtletích, vklad i s výnosem lze každý čtvrtrok vybrat.
Nákup jde hladce vyřídit online přes bankovní identitu a ještě můžete dostat pamětní list s obrázkem lva či vánočního stromečku. Výnos je nakonec podobný jako u termínovaných (a státem zaručených) účtů v bankách, kde ale národní emoce i dárkové poukazy chybí. Takže jako dárek ideální.
Při jeho předávání a přebírání je ale dobré myslet na podstatu. Tedy že úroky nevyplácí Alena Schillerová, ale každý z nás. A bude-li se plnit vládní program, tedy rušit penzijní reforma či televizní poplatky, tak úroky budou naskakovat v čím dál větší míře. Co vypadá jako laskavá služba státu, je jen koloběh našich peněz z jedné kapsy do druhé – podobně jako když vláda rádoby milosrdně dotuje elektřinu nebo zlevňuje naftu.
Dluhopis republiky má ale v sobě ještě něco navíc, jakousi převrácenou dluhovou teologii. Kdysi člověk prosil o odpuštění, protože cítil, že dluhy jsou břemenem. Dnes skoro abychom byli vděční, že vláda vyrábí další.
Každá civilizace si vytváří své vlastní příběhy a iluze. Třeba jako my právě teď spolu s vládní garniturou, že peníze se tisknou samy a úroky z nově pořízených dluhopisů zaplatí někdo cizí. I bez Bible přece víme, že tak to nefunguje.
