Článek
Přestože se ve vile Tugendhat sešli zástupci českých rodinných firem, jejichž majetky představují miliardové hodnoty, shodli se hosté na tom, že odkaz vždy spočíval především v udržování hodnot morálních. Ty byly základem i motorem aktivit, kterým se dnes pokračovatelé významných rodinných podniků věnují.
V navazování na péči o rodinné majetky totiž v naší historii existuje jedna významná okolnost. Vláda dělnické třídy, která cokoliv, co by připomínalo rodinný byznys, z národní ekonomiky na 40 let vymazala.
Dědečka Zuzany Ceralové Petrofové komunisté vyhodili z jeho továrny a nikdo z rodiny už do ní nesměl. Zuzana Petrofová šla tedy studovat farmacii a po večerech doma poslouchala vyprávění dědečka, jak studoval s Baťou a jak se potom v továrně v Hradci Králové vyráběla piana. Myslela si, že už to nikdy nezažije. Po sametové revoluci ale její tatínek začal komunisty zabavený majetek privatizovat.
„V restituci jsme ale nakonec zpátky ze všeho dostali jen čtyři procenta. Továrnu jsme si tedy museli koupit. A začala práce,“ vzpomínala na setkání, které v brněnské vile Tugendhat uspořádaly Seznam Zprávy společně s J&T Bankou, prezidentka společnosti Petrof. A jak dodala později, piana, i když mají takový zvuk, jako má Petrof, se v dnešní době sama rozhodně neprodávají.
Buď poctivý a pracuj, radila Kinskému babička
Spíš než na majetky vzpomínal na práci svých předků také Václav Kinský.
„Moje babička mi vždycky říkala: Jediné, co ti zůstane, bude to jméno, to si pamatuj. Víc než majetek jí na srdci ležely morální hodnoty, protože ty opravdu mohou být trvalé.“
Předkové Václava Kinského, s výjimkou maminky, byli všichni vystudovaní lesníci. Babička byla první maturantka lesnického oboru v Čechách, v roce 1954 maturovala na Střední lesnické škole Bedřicha Schwarzenberga v Písku. Stejnou školu vystudoval i Václav Kinský, přesto se dnes živí jako investiční analytik v oblasti nemovitostí.
„Ty naše lesy, to není nikterak obrovský majetek, ještě stále je potřeba dělat kromě jejich správy i něco jiného. Je to hlavně o zodpovědnosti, že když vám to reálně spadne do rukou, tak s tím neudělat nějakou zběsilost, nesnažit se vše transformovat do něčeho rychlého, moderního, atraktivního. Naše odvětví je přece historicky konzervativní,“ vysvětlil Kinský. Zároveň ale vyjádřil přesvědčení, že časy, kdy bude lesnictví zajímavé i ekonomicky, určitě přijdou.
Martin Wichterle se hned v úvodu debaty přiznal, že jej odkaz předků nijak nesvazuje. Pochází z rodiny významných podnikatelů, jeho dědeček Otto Wichterle byl věhlasným chemikem a vynálezcem, mimo jiné kontaktních čoček. Dnešní majitel Wikov Group, průmyslového holdingu se závody v Německu, v Rusku i v Americe, toho ale za svůj dosavadní život vybudoval tolik, že se přinejmenším v otázce majetků na pomyslném rodovém žebříčku vyhoupl až na vrchol. V této souvislosti ale upozornil na zajímavou skutečnost.
„Veškerá svá aktiva mám uložena ve svém podnikání. A jsem vlastně dennodenně vystaven riziku, že skončím v chudobinci, pokud se mi nebude dařit.“
Přestože z jeho slov je cítit nadsázka, vysvětluje to, proč jsou byznysmeni jako Wichterle o svém bohatství mnohdy ochotni pochybovat. Provozní zisky v řádu miliard totiž sami o sobě bohatství nezaručují. „Stranou nic ulitého nemám,“ řekl k tomu, jaký majetek spravuje.
A že se jmenuje Wichterle?
„Musím se přiznat, že žádnou fatální zodpovědnost vůči svému jménu necítím. Něco tam samozřejmě je, ale daleko víc jsem dnes válcovaný zodpovědností vůči zaměstnancům, vůči okolí, ve kterém se pohybuju. To je určitě mnohem větší tíha než samotné příjmení,“ řekl také Martin Wichterle v debatě.
Tradice a byznys ve vile Tugendhat
Hosty debaty o tom, co znamená rodinný odkaz, byli:
Zuzana Ceralová Petrofová – prezidentka společnosti Petrof,
představitelka páté generace rodiny Petrofů
Martin Wichterle – majitel Wikov Group, spoluzakladatel
iniciativy Druhá ekonomická transformace
Václav Kinský – správce rodového majetku Kinských,
investiční analytik skupiny Investika
Doba se rychle mění, trhem hýbou geopolitické změny, ekonomické krize a v obrovské míře nástup nových technologií. Jak lze v takovém prostředí pečovat o sto či ještě více let dlouhou cestu? Důvěryhodnost založená na tradici může být silnou konkurenční výhodou, ale lpět na tom, na co v byznysu kladli důraz naši předkové, může být i cestou do pekel.
Jak potvrdila představitelka páté generace Petrofů, rozhodování v takových věcech nebývají jednoduchá a mohou být pro budoucnost firmy zásadní.
„Přesunout částečně produkci Petrof z Hradce Králové jinam pro nás byla velká výzva. A nevěděli jsme, jak uspějeme,“ přiznala Petrofová. Tradiční český výrobce vyrábí i jiné značky hudebních nástrojů a tato produkce už se do jisté míry odehrává v Číně.
„Tyto nástroje mají svoji charakteristiku a také svoji cenu. Takže nějakou zkušenost už s tím máme. Ale přesto jsme se báli, aby zákazníci přijali to, že nějaký model značky Petrof je vyrobený jinde než v Hradci Králové,“ vysvětlila. Ale podařilo se to podle jejích slov poměrně dobře, protože poptávka po levnějším zboží existuje.
„A každý kus značky Petrof je stále supervizovaný našimi lidmi,“ dodala.
Přesun části výroby do Asie ovšem není zdaleka jediným posunem v podnikání českého výrobce pian. Jak Petrofová naznačila, v části výrobního areálu v Hradci Králové by například časem mělo vzniknout zázemí poskytující ubytování a sociální služby.
Přestože doba je velice nejistá, podnikání podle Martina Wichterleho stále vyžaduje především dlouhodobější vizi.
„Dlouhodobost v podnikání má smysl. Cesta za dlouhodobou vizí ale není přímočará. V současnosti se musíte naučit na cestě za svojí vizí trošku kličkovat, vyhýbat se překážkám,“ myslí si významný český průmyslník.
V čem se s ostatními českými podnikateli shoduje, na co má odlišný názor a jak naplňuje odkaz slavného jména, o tom se se Zuzanou Hodkovou a dalšími hosty bavil v debatě, kterou v rámci seriálu České elity zorganizovaly Seznam Zprávy. Pusťte si celou debatu v úvodu tohoto článku.
Partnerem debaty byla J&T Banka.
