Slováci sprintovali do 115. minuty. Expert radí, jak udržet na MS fyzičku

Chvíli to trvá, ale nakonec v počítači vyštrachá formulář, který by doporučil lékařskému týmu, který se bude na mistrovství světa starat o české fotbalisty. „Legrace to nebude, proto bych chtěl znát všechny dostupné zdravotní detaily,“ poví Pavel Malovič, kapacita sportovní medicíny.

V anglicky psaném dokumentu, který Světová federace FIFA připravila pro šampionát sedmnáctiletých mládenců 2013, jsou desítky kolonek na vyplnění. Patnáct stránek připravených k vyplnění. Od krevních testů přes kardiovaskulární vyšetření a milimetrové měření pohybové soustavy až po drobnosti, které smrtelníkovi nic neřeknou. Třeba nepřirozený tlak nebo síla působící na kloub z vnější strany.

„Čím víc bych toho věděl, tím líp bych se uměl připravit na podmínky, které na chlapce čekají. Je to něco mezi hodinářskou prací a alchymií,“ říká bratislavský lékař.

Malovič zažil dobu, kdy se národní tým vydával z Vysokých Tater za evropským zlatem 1976 v Bělehradě, roky pomáhal legendárním trenérům Venglošovi s Ježkem, u reprezentace prožil rozdělení Československa i mistrovství světa 1990, dlouho pracoval u té slovenské. Je dopingovým komisařem UEFA, vede lékařskou komisi Slovenského svazu, v 74 letech pořád ještě pracuje.

Už se to blíží. První zápas v Guadalajaře, která leží ve výšce Sněžky.

Je vícero možností, jak na to, ale připravit se ideálně nelze, pokud nemáte dost času. Jednou z variant by bylo tréninkový tábor rozbít výš, než kde se bude hrát. Ekvádor, Chile, Peru… Případně bych doporučil Font Romeau ve Francii, 3 200 metrů nad mořem, přinejhorším Solisko ve Vysokých Tatrách. Vzpomínám, jak jsme se slovenskou reprezentací trénovali v bolívijském El Alto, přes čtyři kilometry nad hladinou moře. Strašně náročné, nejen pro plíce. Hráči nemohli popadnout dech. Když jsme po pár dnech přešli pod tři kilometry do města Cochabamba, hráči se cítili, jako by jim nohy běhaly samy. Rok 1997, porazili jsme domácí Bolívii 1:0, těsně před koncem rozhodl Jožka Kožlej.

Na to Česko nemá čas. Ligová sezona sotva skončila a pomalu už se letí do Ameriky. Navíc základní kemp bude v nížinném Dallasu, odkud se cestuje do Guadalajary a pak do Mexico City, které je nadmořskou výškou těsně pod vrcholem Gerlachovského štítu.

Rozumím, že nemáte čas. Kdyby ano, je potřeba počítat minimálně s deseti dny aklimatizace. I tak bývají následné tréninky a pocity sportovců spíš rozpačité. Lidově řečeno to neudýcháte, čili mozek, srdce, plíce a svaly si musí navyknout na řidší vzduch. Daly by se použít alpské stany, které nadmořskou výšku simulují, ale na to rovněž není čas.

Tak co s tím?

Přijet co nejpozději a co nejdřív zmizet.

Přesně to plánuje trenér Koubek.

Ale stejně vás to dřív nebo později dožene. Nemluvě o časových posunech. Znám z vyprávění, jak odjela reprezentace do Mexika na mistrovství světa 1970. Středohorskou přípravu v Tatrách poctivě absolvovala, ale stejně se v Guadalajaře trápila ve druhých poločasech. Chlapci funěli, nohy těžké, vůbec se jim nechtělo zpátky na hřiště. To jsem teprve studoval, coby medik jsem o čtyři roky později začal ve Slovanu Bratislava jako zdravotník.

Ačkoli medicína raketově pokročila, s tímhle si pořád neumí poradit?

Umí pomoci. Po příletu do Ameriky a po utkání v řídkém vzduchu budou mít hráči, a samozřejmě nejen oni, akutní nedostatek spánku. Tělo si bude připadat vyždímané a místo na trénink si bude chtít lehnout do postele. Doporučuju dvanáctihodinový spánek denně, tudíž spolknout melatonin nebo Persen, případně rostlinné preparáty. Nepřerušovaný spánek je nezbytnou podmínkou pro správnou regeneraci.

A pak?

Speciální regenerační nápoje, protože správně nastavený pitný režim je zásadní. K tomu samozřejmě všechny regenerační mechanické procedury, vodoléčba. Jakmile se objeví zranění, klidně malé podvrtnutí nebo svalový problém, nesmí se zanedbat ani milimetr, protože při přeletech je potřeba počítat s tím, že se těžkosti zvýrazní. Určitě bych s sebou měl přístroj, který vyhodnocuje krevní obraz a biochemické parametry, abych věděl, jakou neplechu dělají s tělem neustálé změny.

Není to práce pro obrovský štáb lidí?

Víte, že je lepší méně než více? Vyprávěl mi před pár lety David Beckham, jak na to doplatili Angličané během mistrovství světa v Brazílii 2014.

Ze tří zápasů bodovali jen s Kostarikou, ale neříkejte, že jejich výbuch ve skupině způsobili zdravotníci.

Věřte, že i takové věci, které vy můžete vnímat jako maličkosti, přispějí k výrazné nepohodě. Pokud je lékařský tým příliš široký, často se důležité zprávy můžou poztrácet v šumu a nedostanou se tam, kam se dostat mají. Angličané s sebou měli dvanáct lékařů, fyzioterapeutů a dalších specialistů, takže k hráčům se někdy nedostaly cílené pokyny. Turnaj je příliš krátký na to, abyste cokoli podcenili. Medical staff, jak se praví v anglických manuálech, by měl tvořit ideálně sedm lidí.

Zabrat dostanou nejen plíce, ale také svaly, že?

Ve vysoké vlhkosti, kterou očekávám, bych se svalových zranění nebál. Je to podobné, jako když přiletíte do Thajska nebo Malajsie. Ale samozřejmě při nárazech se tvoří mikrotraumata, která je potřeba nezanedbat. Já přísahám na enzymoterapii a kombinace houbiček (shitake, maitake, reishi, chaga, cordyceps), které urychlují hojení a tlumí záněty. Proto doporučuju udělat krevní testy a podle nich předepisovat podpůrné prostředky pro dodání svalové energie, dejme tomu koenzym Q10 v kombinaci s vitaminem E anebo výtažek z červené řepy (beetroot extract).

Pomůže to i novináři, když si půjde jen tak zaběhat pro vyčištění hlavy?

Také se budete trápit, ale méně, než když si nevezmete nic. Pro fotbalisty tu mám dechová cvičení. Takže spát, spát, spát, regenerovat, při rychlých přesunech poslouchat hlavně vlastní tělo a přizpůsobovat program aktuálnímu stavu. Bigotně nastavení trenéři možná budou přísně vyžadovat připravený plán, ale tentokrát bych opravdu dal na moudrost zkušených.

Mexiko 1970 varuje.

Tam to docent Nápravník, který u národního týmu šéfoval, moc dobře nezvládl. A vzhledem k tomu, že ještě neexistovaly příhodné výživové doplňky ani vědomosti, Čechoslováci se vytrápili. A dneska? Rozhodně bych doporučil vdechování a pití molekulárního vodíku, což je metoda, která ve vysokých nadmořských výškách ohromně pomáhá.

A není zakázaná.

Jinak bych o tom samozřejmě nemluvil, byť z historie znám příklady, kdy všechno košer rozhodně nebylo. Moderní metoda s molekulárním vodíkem významně urychluje regeneraci, ať ho inhalujete, nebo pijete.

Co to s vámi udělá?

Osvěží organismus, myšlení, koncentraci. Není náhoda, že se používá také při léčbě lidí s Alzheimerovou chorobou. Podobné známky prostorové dezorientace nebo zhoršeného úsudku se můžou při výškových výkyvech projevovat nedostatečně prokrveným mozkem. V osmdesátých letech začali molekulární kyslík používat basketbalisté v NBA. Třeba nahoře v Denveru měli přenosné lahve na lavičce a při extrémně náročných výkonech doplňovali dech inhalací.

Hvězdný LeBron James dokonce využívá takzvanou hyperbarickou oxygenoterapii, aby ulevil zánětům. Někteří sportovní lékaři však tvrdí, že je to jen placebo.

Nejlépe by vám to vysvětlil profesor Shigeo Ohta, Japonec, jeden ze zakladatelů vodíkové biomedicíny, ale můžete věřit i mně, že účinky jsou nepopiratelné. Lze přesně určit, jak zvýšit VO2 max (maximální spotřeba kyslíku) na kilováhu a všechny další parametry, které zlepší výkon a hlavně urychlí regeneraci, abyste se co nejdřív po výkonu cítil jako znovuzrozený. Řeknu vám osobní zkušenost z mistrovství Evropy 2021, kde někteří chalani molekulární kyslík používali. Takový Peter Pekarík, krajní obránce, by s tím nejraději i spal. V osmifinále proti Anglii, kdy jsme byli pár vteřin od senzačního vítězství, byl ještě ve 115. minutě k nezastavení. A to mu bylo bezmála pětatřicet. Sprintoval přes celé hřiště, nacentroval a valil zpátky. Bez křečí. Ne, takhle opravdu nefunguje placebo.

Věřím vám.

Slovenská reprezentace, a to jsme byli ze všech stran podceňovaní, měla vynikající běžecká čísla. Pekarík, Duda, Lobotka… Kluci během dne vypili klidně čtyři, pět půllitrových lahví, ve kterých si rozpustili tabletky H2 Forte. A k tomu molekulární vodík inhalovali z generátoru. Proto se cítili nesmírně svěží. Nad investicí do dvou, tří generátorů molekulárního vodíku bych vůbec neváhal. Zaplatíte zhruba deset tisíc eur a zbytek máte zadarmo. To je rozhodně první krok, který bych udělal.

Druhý?

Podle krevních testů bych vytvořil zásobu správných výživových doplňků a preparátů. Pro každého přesně to, co potřebuje a co potřebovat určitě bude. To lékař pozná. Paušálně můžete dávat koenzym Q10, vitamin E, houbičky, výtažky z červené řepy, kurkumin, H2 forte a H2 Alkaline power molekulární vodík, ale při tak specifických podmínkách, které vás v Americe čekají, je potřeba přesně dávkovat podle jednotlivců.

Umíte odhadnout, nakolik budou Češi strádat oproti Mexičanům a také Jihokorejcům, kteří mají základnu přímo v Guadalajaře?

Je to dost velká nevýhoda, to si můžeme říct na rovinu. Potřebné aklimatizační týdny vám nikdo ničím nevynahradí, ale zároveň klidně může zapůsobit něco jako shoda příhodných okolností, že vám ta krátká cesta do výšek prostě sedne. Čím zdravější tam fotbalista přijede, tím větší je pravděpodobnost, že ho řídký vzduch neunaví. Zároveň však musíte počítat s tím, že ti starší jsou „amortizovaní“. Navíc po šíleně těžké sezoně, která teprve vyvrcholí.

Jsou rozdíly mezi somatotypy hráčů?

Jistě. Dvoumetrový Honza Koller, pokud se vrátím do minulosti, by to zvládal daleko hůř než drobný Vladimír Darida. To je stejná přímá úměra jako na běžícím koberci nebo cyklistickém ergometru. Proto hovořím o individualizaci, kterou prosazuje i Hans-Wilhelm Müller-Wohlfahrt, jeden z průkopníků sportovní medicíny. Nejvíc ze všeho je potřeba zohlednit věk. Amortizaci nezastavíte, proto bych si dal bacha i na to, na jakých postelích budou chlapci spát. Čím lepší spánek, tím lépe se budou cítit. A od toho se můžete odrazit do zápasů. Přeju hodně štěstí.