Článek
Když loni na podzim začaly evropské instituce mluvit o vytvoření takzvané protidronové zdi, působilo to jako jasná odpověď na novou hrozbu.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová tehdy prohlásila, že Evropa potřebuje chránit celou svou východní hranici za podpory Evropské unie. Projekt měl symbolizovat rychlou a technologicky moderní reakci na proměňující se bezpečnostní situaci.
Ambice byly vysoké. Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová uvedla, že nový systém by mohl být plně funkční do konce roku 2027. Evropský komisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius zase loni v září mluvil o tom, že první výsledky by mohly být viditelné už během jednoho roku.
Jenže čím déle debata pokračuje, tím méně je jasné, jak má protidronová zeď vlastně vypadat. A v evropských zemích přibývá incidentů, kdy chybí rychlá a hlavně efektivní reakce na přítomnost dronů ve vzdušném prostoru.
Jen v posledních týdnech se tak objevily drony například v Lotyšsku, Estonsku či Rumunsku. V Litvě dokonce úřady vyzvaly obyvatele, aby vyhledali nejbližší kryty a schovali se. V noci na pátek zasáhl dron obytný dům v rumunském městě Galati, dům byl značně poškozen a dva lidé jsou lehce zranění, napsala agentura ČTK.
Přestože zatím žádná z událostí neměla tragické následky, dopady se už projevují. V pohraničních regionech roste nervozita a důvěra veřejnosti v bezpečnostní systémy slábne.
Ukázal to mimo jiné incident v Lotyšsku, kde obyvatelé dostali varování až ve chvíli, kdy drony viděli přímo na obloze. Následná kritika mířila na vládu a vedla k politickým otřesům, včetně rezignace části vedení. A otázka, zda Evropa dokáže reagovat dostatečně rychle, se vrátila s novou naléhavostí.
Debaty o protidronové zdi
Podle náměstka polského ministra obrany plánuje Polsko začít se zřizováním vlastní protidronové zdi. Na EU čekat nehodlá, uvedl, že prioritou jsou pro zemi národní projekty. Varšava chce první systémy zprovoznit během tří měsíců.
Rychlý start i konec debaty
K posunu v debatě o dronové zdi ale zatím nedošlo, shoda přitom nepanuje ani na podobě protidronové zdi. Zatímco některé státy si představují síť radarů, senzorů a systémů elektronického boje podél hranic s Ruskem a Běloruskem, jiné mluví spíše o lepší koordinaci stávajících obranných systémů nebo sdílení dat mezi členskými státy.
Právě rozdílné představy se postupně ukázaly jako jeden z hlavních problémů celého projektu.
Země na východním křídle NATO dlouhodobě upozorňují, že počet incidentů narůstá a že Evropa reaguje příliš pomalu. Část západoevropských států ale k velkým plánům přistupuje opatrněji. Skepsi vůči projektu opakovaně vyjádřili například francouzský prezident Emmanuel Macron nebo italská premiérka Giorgia Meloniová.
Právě nejednota kontinentu je hlavní výzvou i podle bývalé zástupkyně ředitele pro obrannou a bezpečnostní spolupráci v Severoatlantické alianci Gerlinde Niehusové.
„Evropa musí výrazně zrychlit inovace v oblasti obrany a brát si příklad z Ukrajiny v rychlosti adaptace na nové technologie. Největším problémem je roztříštěnost – příliš málo koordinace, integrace a společného evropského přístupu,“ vysvětlila pro Seznam Zprávy.
Výstraha před drony v estonském pohraničí.
Nevyzpytatelné hrozby
Skepse plyne z několika důvodů. Tím prvním jsou pochybnosti, zda vůbec lze vytvořit něco jako souvislou obrannou „zeď“ proti dronům.
Válka na Ukrajině totiž ukázala, jak rychle se charakter hrozby mění. Zatímco ještě před několika lety se pozornost soustředila hlavně na velké drony s dlouhým doletem, dnes armády řeší i malé komerční bezpilotní prostředky, které lze snadno upravit pro průzkum nebo útoky na infrastrukturu.
A právě proti nim se obrana hledá nejhůř.
Malé drony jsou levné, obtížně detekovatelné a často dokážou způsobit škody výrazně převyšující jejich cenu. Navíc nemusí přilétat přes hranice. Mohou být přepraveny do oblastí blízko cíle a vypuštěny například poblíž elektráren nebo letišť.
To zároveň ukazuje limity celé debaty o protidronové zdi. I kdyby se podařilo vytvořit velmi silnou ochranu vnější hranice Evropské unie, samo o sobě by to nestačilo. Ochrana kritické infrastruktury hluboko ve vnitrozemí totiž vyžaduje jiný typ obrany - od lokálních radarů přes rušičky až po rychlou reakci bezpečnostních složek.
„Armády byly dlouhé roky připravené hlavně na velké cíle, jako jsou letadla. Malé drony letící nízko jsou mnohem těžší k zachycení. Současné radary a systémy na tuto hrozbu často nejsou dostatečně připravené. A ta příprava může trvat ve výsledku roky,“ popsal Seznam Zprávám litevský bezpečnostní expert Tomas Janeliūnas.
Drony u Baltu
- Baltské státy v poslední době zažily sérii incidentů s bezpilotními letouny. Došlo k tomu v době, kdy Ukrajina, která se brání ruské vojenské agresi, vystupňovala své údery na Rusko, a to včetně oblastí poblíž Baltského moře.
- Některé ukrajinské drony směřující na cíle v severozápadním Rusku se podle dostupných informací odchýlily od trasy a vnikly do vzdušného prostoru baltských zemí a také Finska. V Lotyšsku kvůli tomu nedávno padla vláda.
- Minulý týden litevská armáda kvůli průniku dronu vyhlásila vzdušný poplach a vyzvala obyvatele, aby vyhledali úkryt. Incident se stal den poté, co nad Estonskem sestřelila stíhačka NATO bezpilotní letoun a sousední Lotyšsko vyhlásilo poplach kvůli dronu v oblasti u hranic s Ruskem.
- Baltské státy přitom obvinily Rusko z úmyslného odklánění ukrajinských bezpilotních strojů. Incidenty si nevyžádaly oběti na životech, ale poukázaly na omezené možnosti protivzdušné obrany.
Kam směřovat peníze?
Další výzvou je financování. Evropské státy dnes řeší stále složitější otázku, jak rozdělit omezené zdroje mezi ochranu hranic, protivzdušnou obranu a zabezpečení kritické infrastruktury uvnitř států.
„I přes rostoucí evropské výdaje na obranu bude stále existovat velká konkurence ze strany ostatních odvětví obrany - potřebujeme více lodí, ponorek, dokonce i jaderných zbraní a také satelitů. Proto je důvod, proč zeď s drony zůstane pro některé lidi tak trochu finančně kontroverzní otázkou,“ popsal pro stanici BBC Robert Tollast, analytik z think tanku The Royal United Services Institute (RUSI).
Shoda přitom nepanuje ani na tom, jak velkou prioritu má boj proti dronům dostat vedle dalších oblastí obrany, do nichž Evropa od začátku války na Ukrajině masivně investuje. Přesto je už nyní jasné, že nynější způsoby ochrany jsou drahé.
To se ukázalo na sestřelení ruských dronů nad polským vzdušným prostorem loni na podzim. Samotné bezpilotní letouny tehdy měly hodnotu zhruba 1,1 milionu korun, zatímco k jejich zneškodnění byly použity rakety za přibližně 11 milionů.
„Klíčové je, že i když Evropa zvyšuje výdaje na obranu, samotné peníze automaticky neznamenají nové schopnosti. Potřebujeme rychlejší inovace, lepší koordinaci a schopnost reagovat v reálném čase – nejen nakupovat systémy, ale také je umět propojit a používat společně,“ popsala Niehusová.
„Jedním z hlavních problémů je roztříštěnost evropské obrany – každý stát má vlastní pravidla, systémy a přístup. Bez lepšího sdílení informací a větší interoperability mezi spojenci tak v obraně proti dronům i dalším hrozbám zůstávají zásadní mezery,“ dodala.
Původní představa rychle vybudované evropské protidronové zdi tak dnes působí výrazně méně jednoznačně než před několika měsíci. Místo jednoho velkého projektu zatím vzniká spíše mozaika národních systémů, radarů a technologií elektronického boje. Například v pobaltských zemích vznikají startupy, které mají pomoci s ochranou oblohy.
A právě to může být největší problém celé debaty. Zatímco evropské vlády stále hledají společný přístup, technologie dronů se mezitím dál vyvíjí tempem, které je výrazně rychlejší než schopnost Evropy se politicky shodnout.
