Článek
Kabinet Andreje Babiše po svém nástupu zastavil snahy o boj s dezinformacemi. Na Úřadu vlády také nechal rozpustit odbor strategické komunikace. Odborníci přitom upozorňují na stále sílící hybridní hrozby. Jaký to může mít dopad?
Hostem Ptám se já byl politolog Masarykovy univerzity v Brně, někdejší poradce expremiéra Petra Fialy (ODS) pro boj s dezinformacemi Miloš Gregor.
Symbolem boje s dezinformacemi byl za předchozí vlády Odbor strategické komunikace státu na Úřadu vlády. Ten v lednu skončil, protože už není podle premiéra Andreje Babiše (ANO) potřebný.
Rozpuštění odboru, který měl na starosti posilování odolnosti společnosti, budování důvěry mezi státem a občany či ochranu veřejného prostoru před manipulací a jehož hlavní tváří byl Otakar Foltýn, kritizovala opozice. Exministr vnitra Vít Rakušan (STAN) označil zrušení odboru za dobrovolné odzbrojení Česka tváří v tvář agresivnímu násilníkovi.
S odchodem předchozí vlády ze Strakovy akademie zároveň zmizela pozice poradce pro boj s dezinformacemi. Na Úřadu vlády naopak přibyla poradkyně pro oblast svobody projevu, kterou se stala kontroverzní Natálie Vachatová. Představitelé vládní koalice ANO, SPD a Motoristů si ostatně dali za cíl bránit všem návrhům, které by svobodu slova omezovaly.
Odborníci na hybridní hrozby varují, že ačkoli v Česku politici boj s dezinformacemi bagatelizovali vždy a ani minulá vláda nenaplnila mnohá očekávání, vzdát tento boj úplně je chyba.
Naposledy tento týden experti v diskusi ve Sněmovně k tématu čínsko-ruské propagandy upozornili, že Rusko a Čína stále intenzivněji využívají informační operace a hybridní působení k oslabení důvěry v demokratické instituce, Evropskou unii nebo Severoatlantickou alianci (NATO). Před těmito vlivy opakovaně varuje i Bezpečnostní informační služba (BIS).
„Vláda přišla jenom rozprášit jednotlivá oddělení, která se měla věnovat ať už strategické, nebo krizové komunikaci, což jsou i vyloženě lidé, kteří se věnovali třeba komunikaci státu během povodní nebo v situacích, jako byla pandemie. Tak tito lidé už pro stát nepracují a v tom vlastně vláda dostává tomu, co v uvozovkách slibovala. Prostě přišla bořit a ničit, a to se jí zatím daří,“ řekl v Ptám se já politolog Miloš Gregor.
Co sám vnímá jako nejnebezpečnější? „Ve chvíli, kdy by všichni politici byli příčetní a jenom Motoristé halucinovali něco o větrných elektrárnách a jejich škodlivosti, tak se nad tím můžeme pousmát a věnovat se tomu tématu. Ale ve chvíli, kdy je to v uvozovkách frontální útok napříč tematickým spektrem, tak neumím vypíchnout jednu věc. Z mého pohledu jsou nejvíce varovné snahy podrývat instituce, ústavní pořádek v České republice, zakotvení v mezinárodních organizacích. To jsou věci, které nám všem občanům dávají nějakou možnost svobodného vyjadřování,“ dodal Gregor.
Sílí vliv dezinformační scény na vládnoucí politiky? A jaký dopad bude mít střet nové vlády s médii a novináři?
Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.
Co v rozhovoru zaznělo?
1:00 Jak si dnes Česko stojí na poli boje s dezinformacemi? - Hláškou z populárního seriálu Černobyl: „Not great, not terrible.“ Samozřejmě, je to proměnlivá oblast, na druhou stranu, když se podíváme na kontext toho, jak si stojíme v rámci Evropy, tak to plus minus nějakým způsobem odpovídá naší pozici. Na severu skandinávské země, baltské státy jsou na tom výrazně lépe, protože mají lepší mediální gramotnost, vzdělávání v té oblasti nebo cítí třeba blíž hrozbu Ruska. Na druhou stranu, podíváme-li se třeba na jih Evropy, tak tam to téma až tak nevnímají, protože jsou dál od Ruska. Takže my si ve středu Evropy stojíme asi tak, jak by se dalo čekat. Mění se to možná vlivem jednotlivých politických reprezentací a toho, jaký hlas je více slyšet v mainstreamu.
2:00 V Česku se zásadně proměnila politická reprezentace, u vlády jsou strany, které úplně jinak pohlíží na boj s dezinformacemi. Vláda Andreje Babiše systémové kroky, které tady byly nastaveny, zastavila, poměrně zpochybňuje boj s dezinformacemi, řada vládních politiků o tom spíš mluví jako o cenzuře než jako o boji s dezinformacemi. Projevilo se za půlrok od voleb tohle nějakým způsobem? - Vy jste to sama uvedla už v té otázce. Vláda od chvíle, co přišla, tak přišla bořit a ničit, co se týče této oblasti. Nepřišla s ničím pozitivním, s ničím, co by mělo jakkoliv pomoci v té oblasti. Přišla jenom rozprášit jednotlivá oddělení, která se měla věnovat ať už strategické, nebo krizové komunikaci, to znamená nejen v uvozovkách boj s dezinformacemi, což může být třeba vnímáno abstraktně, ale jsou to i vyloženě lidé, kteří se věnovali třeba komunikaci státu během povodní nebo v situacích, jako byla pandemie. Tak tito už pro stát nepracují a v tomhle vláda dostává tomu, co v uvozovkách slibovala. Prostě přišla bořit a ničit, a to se jí zatím daří.
3:30 A je to podle vás v reálu nějak vidět? Mohli si toho lidé všimnout, nebo se ukázalo, že to je jedno, že jsou na druhou stranu tyhle instituce nebo agendy zbytečné, protože tak Česko funguje, zdánlivě všechno běží, jak má? - Je pravda, že sám bych byl zvědavý na hypotetickou situaci, že by tyto odbory zůstaly funkční a jak by fungovaly pod stávající vládou. Protože jestliže největšími šiřiteli dezinformací, nesmyslů a bludů jsou vládní politici, tak si nedovedu představit, jak by státní aparát s tímhle bojoval, jak by je vyvracel. Mohli jsme to vidět třeba na Ministerstvu životního prostředí, kde pokud nějaký odborník upozorňoval na nesmysly ve veřejném prostoru a upozorňoval i politiky, že sami jsou hlavními tvůrci těch nesmyslů a bludů, tak místo toho, aby s tím člověkem třeba ministerstvo pracovalo, aby se ho třeba doptalo, jak to dělat lépe, tak byl vyhozen a ministerstvo se s ním rozloučilo. Takže si nedovedu představit, jak by komunikace státu vypadala v situaci, kdy nejčastějšími a největšími šiřiteli dezinformací jsou vládní činitelé.
4:30 Nicméně jsem se ptala na to, jestli byste řekl opravdu zodpovědně, jako někdo, kdo se tomu tématu věnuje, že se tady za ten půlrok reálně zhoršila situace, pokud jde o sílu dezinformací a jejich vliv? - Nejsem si jistý, jestli půlrok je dostatečná doba. Tím, že se rozpustily všechny organizace nebo úřady, které s tím měly co do činění, tak se to bude projevovat postupně. Můžeme vidět, a tady se nevyhneme praktickým i politickým dopadům, kdy například vláda chce stále zveřejňovat statistiku kriminality Ukrajinců, nechce ale zveřejňovat, kolik nám přináší ukrajinští uprchlíci do státního rozpočtu. Takže to jsou věci, které by ideálně stát komunikoval a upozorňoval na to, že to není pouze v uvozovkách zátěž pro českou společnost, ale má to i nějaké pozitivní benefity. Ale ve chvíli, kdy ve vládě jsou politici, kteří mají kariéru postavenou na nějaké polarizaci a štvaní občanů proti sobě, tak si tohle nepřejí.
5:00 Takže dnes možná ještě důsledky toho nepociťujeme, ale předpokládám, že nálada ve společnosti se bude zhoršovat a ve veřejném prostoru bude právě přítomno více nějakých polarizačních, nenávistných nebo lživých kampaní, než by tomu bylo v případě, kdyby tyto orgány byly činné.
7:00 Na jaké oblasti se teď podle vás nejvíc dezinformační scéna zaměřuje? - Jsou to vždy témata, která jsou aktuální ve společnosti, která jsou nějakým způsobem citlivá. Takže pokud bych měl vzít super aktuální věc, tak to určitě bylo setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Tam jsme mohli vidět, že celý vládní blok jako jeden muž a jedna žena naprosto nesmyslně rozeštvávali společnost a šířili nenávist, byť jsou to politici, kteří se objímají s německými a rakouskými partnery.
7:30 Když se podíváme, jací jsou nejčastější šiřitelé a zdroje dezinformací, tak je to jeden ekosystém. Jsou to mediální kanály, informační kanály propojené s politickými elitami, propojené s neziskovým sektorem, a to všechno tvoří jeden ekosystém, kdy neumím popravdě rozklíčovat, jestli něco vzniklo na nějakém takzvaně dezinformačním webu, nebo jestli to první z úst vypustil politik, nebo nějaká nezisková organizace. Ale můžeme vidět, že to jsou věci, které symbioticky fungují poměrně efektivně.
8:00 Takže místo boje s dezinformacemi se podle vás současná vládní elita stává součástí těch různých dezinformačních kampaní? - Rozhodně. Podíváme-li se na SPD, tak to je dlouhodobě proruské, to šíří ruské propagandistické narativy dlouhodobě. Motoristé zase, když to vezmu trošku s nadsázkou, kromě uhlí a spalovacích motorů, tak všechno, co se týká energetiky a vypouští to do veřejného prostoru, je taky nějaký nesmysl, nějaká lež. U ANO je to trošičku komplikovanější, protože část těch politiků se snaží věnovat agendám asi nejlépe, jak mohou, ale ve chvíli, kdy dojde na témata spojená s předsedou Andrejem Babišem, tak tam se zase jako jeden muž, jedna žena postaví na jeho obranu - i za cenu třeba šíření nesmyslů. Ale rozhodně bych je označil jako jedny z nejaktivnějších aktérů, co se týče dezinformační scény.
8:30 A jaké tohle bude mít důsledky? - Mě zrovna nedávno napadlo sousloví postfaktická doba, kterou už jsme v České republice dlouho neslyšeli. Ale je to něco, co zejména ve světovém dění a informačním prostoru rezonovalo po roce 2016, kdy byl zvolen Donald Trump prezidentem Spojených států. A tam řada odborníků říkala, že právě nějaká faktičnost, reálnost věcí ztrácí postupně na významu, že převažují emoce, a to, jestli s někým sympatizujeme, nebo nikoliv. A my jsme to v České republice možná vnímali jako abstraktní pojem, protože i když jsme třeba v té době s některými politiky mohli souhlasit, nebo nesouhlasit, tak si troufám říct, že nějaká postfaktičnost nebyla do takové míry rozšířená. Ale myslím si, že teď, po volbách 2025 po minimálně následující roky do voleb, to pocítíme na vlastní kůži.
9:00 Jak sledujete to, kdy se současná vláda brání tomu, co bylo nastaveno za předchozí vládní garnitury, a označuje to za boj o svobodu slova, kdy se chtějí vyhnout cenzuře, která podle nich fungovala za předchozí vlády? Protože třeba právě odbor pro strategickou komunikaci státu často přezdívali jako jakýsi cenzurní odbor. - Vidíte. A zrovna za této vlády jsou propouštěni lidé, kteří upozorňují na nesmysly a lži šířené ve veřejném prostoru. To, co zmiňujete, to přerámovávání, že místo toho, abychom se bavili, jak reagovat na nesmysly, lži, a já teď s dovolením nepoužívám záměrně dezinformace, ale širší balík různých nesmyslů ve veřejném prostoru, v informačním prostoru, tak místo, abychom se bavili o tom, jak tomu čelit, jak na to reagovat, tak ruská propaganda už před 15 lety, možná 20 lety, to začala označovat za cenzuru. A teď ten slovník máme v České republice dlouhodobě.
11:00 Ve chvíli, kdy chceme bojovat s dezinformacemi, tak je to složité, protože nějakých 10, 15 let se tomu tématu nikdo vůbec nevěnoval, až na nějaké světlé ostrůvky deviace. A ti, kdo se tomu věnovali, byli dezinformátoři, ti, co šířili ty nesmysly. A ti se vehementně už v té době bránili, že se jedná o cenzuru. Takže my jsme tady 15 let nechali různě pominuté jedince páté kolony Kremlu šířit nějaké zvěsti o tom, že to je nějaká cenzura. A pak ve chvíli, kdy do toho někdo naskočil a chtěl říct: „Ne, nejedná se o cenzuru, my si chceme chránit faktické informace, to, co je pravda, to, co pravda není. Vy můžete mít názor, jaký chcete, ale fakta jsou jedna,“ tak už bylo velice těžké do tohoto vstoupit. Protože ve společnosti už bylo vysoce zakořeněno, že jakákoliv snaha o cokoliv rovná se cenzura.
12:00 Odrazí se na stavu dezinformací v Česku podle vás nějakým významnějším způsobem to, o kolik silnější hlas teď v médiích a ve veřejném prostoru má třeba řada poslanců klubu SPD, z nichž někteří se leckdy o nějakou dezinformaci opřeli, nebo je i sami někdy pomáhali šířit? - Jindřich Rajchl byl člověk, který pořádal demonstrace, v jednu chvíli byl zajímavý i mediálně, pak se z něj stal člověk, který reprezentuje politickou stranu s podporou asi půl procenta, takže on sám by do médií už přístup asi neměl, protože je naprosto irelevantní. Ale tím, že kandidoval v koalici s SPD, tak najednou v médiích je velice často, protože je poslancem. Takže tohle se určitě promítá. Ale do velké míry také záleží na médiích, nakolik si nechají diktovat, jací politici, kteří reprezentují jednotlivé strany, budou do těch médií chodit a do jaké míry budou i média schopna ta vyjádření korigovat.
13:00 Dokázal byste říct, kdo je nejhorší z tohoto pohledu dezinformátor nebo jehož dopad může mít z vašeho pohledu největší negativní vliv? - Jednoduchá odpověď je - netroufl. Já si netroufám říct, kdo z nich je nejviditelnější, nejhlasitější. Vždy asi bude záležet na oblasti, o kterou se zajímáme. Pokud pro nás bude citlivá oblast ukrajinských uprchlíků, války Ruska proti Ukrajině, pravděpodobně to budou lidé spojení zejména s SPD. Pokud pro nás je nějakým způsobem důležité téma energetiky, udržitelného rozvoje, tak to budou politici Motoristů. Pokud jde o nějakou přeměnu politického systému uspořádání, tak to budou lidé okolo Andreje Babiše, ať už jde o jeho poradkyni paní Vachatovou, nebo jeho pravou ruku paní Barthu.
15:00 A z hlediska vývoje společnosti České republiky vám přijde nejnebezpečnější co? - Jsou to drobné střípky do mozaiky, které utvářejí celkově ten obraz. Ve chvíli, kdy by všichni politici byli příčetní a jenom Motoristé halucinovali něco o větrných elektrárnách a jejich škodlivosti, tak se nad tím můžeme pousmát a věnovat se tomu tématu. Ale ve chvíli, kdy je to v uvozovkách frontální útok napříč tematickým spektrem, tak neumím vypíchnout jednu věc. Z mého pohledu jsou nejvíce varovné nějaké snahy podrývat instituce, ústavní pořádek v České republice, zakotvení v mezinárodních organizacích, protože to jsou věci, které nám všem jednotlivým občanům, i těm, co jsou kritičtí k vládě nebo kteří vládu schvalují, tak jim a nám všem dávají nějakou možnost svobodného vyjadřování, konání demokratických voleb a tak dále. Takže to z mého pohledu je zásadní.
16:00 Z druhé strany, byl jste v pozici poradce premiéra Petra Fialy, působil jste na Úřadu vlády a právě boj s dezinformacemi byl vaší agendou. Dosáhli jste něčeho? Podařilo se vám něco? - Dosáhli. Já se bojím to možná říct nahlas, aby si náhodou někdo ze současné vlády neřekl, že to je věc, na kterou se nově zaměří. Ale třeba nastartování principu strategické komunikace si myslím, že byla důležitá věc, která byla potřeba. Bohužel přišla pozdě, protože ve chvíli, kdy budujete nějakou novou agendu, nějaký nový úřad a potřebujete, aby stát s tím pracoval, všechny složky, ať už ministerstva nebo různé státní orgány, tak je to proces na rok, na dva. Prostě není možno rok a čtvrt před volbami ohlásit, že vznikne strategická komunikace. Bohužel z mého pohledu se s nějakým větším systematickým přístupem přišlo pozdě.
17:00 Pomohl, nebo uškodil té snaze pro boj s dezinformacemi a nastavení strategické komunikace Otakar Foltýn svými štěpnými výroky? Protože nepochybně je mnoho lidí, kteří si to spojí právě jenom s těmi výroky, které po té éře zbyly, a které to velmi odradilo. - Pro mě je těžké hodnotit jeho působení, protože byl v extrémně složité pozici. Jedna věc je, že ve chvíli, kdy máte něco takového a potřebujete získat odborníky do veřejné správy a řeknete jim, že byste rádi, aby nastoupili, tak oni si snadno spočítají, že do voleb zbývá rok a půl a kdo ví, co bude potom. A ono odejít třeba z nějaké vlastní firmy proto, abyste měli na rok a půl nějakou pozici s nízkým platem a byli terčem výsměchu a útočných kampaní, není jednoduché. Takže on byl v extrémně složité pozici. Zároveň na začátku snahy byl, troufám si říct, velice užitečný, protože pomáhal nasvítit tu problematiku, přitáhnout k ní pozornost. Ale pak mělo možná nastat něco, že by se trošku stáhl a nechal to víc na tom odboru. Ale je otázka, jestli k tomu byl prostor, jestli to vlastně nezhatily volby, které nadcházely, a politická kampaň, která se okolo toho strhla.
