Pavel na estonské obranné linii. V lesích u Ruska rostou bunkry

/Od zvláštního zpravodaje v Estonsku/

„Na estonské straně běží lidé v běžeckém úboru, na té druhé stojí muži v zelených uniformách,“ vtipkuje šéf estonské pohraniční stráže Egert Belitšev o běžeckém závodu, který pohraničníci jednou ročně pořádají podél estonsko-ruské hranice.

Do přísně střeženého pohraničního pásma jinak pouštějí civilisty jen výjimečně. Každý rok ale zvou obyvatele, aby si u obce Luhamaa na jihovýchodě země zazávodili na úseku přímo podél ruské hranice.

„Lidé tak mohou vidět, co jsme za veřejné peníze vybudovali,“ vysvětluje Belitšev přímo u hranic v oblasti Setomaa. Místo si ve čtvrtek v rámci státní návštěvy Estonska prohlédl český prezident Petr Pavel společně se svým estonským protějškem Alarem Karisem a skupinou českých a estonských novinářů.

Mobilní telefony máme v tu dobu vypnuté kvůli riziku ruského elektronického sledování.

Výklad probíhá na okraji řepkového pole, těsně nad hlubokým protitankovým příkopem. Za ním je obslužná hlídková cesta lemovaná sloupy s kamerami, plot se žiletkovým drátem a za ním místy betonové zátarasy.

V úzkém zeleném pásu mezi bariérami stojí hraniční kameny. Ten estonský je bílo-černý se státním znakem. Za ním už je jen rovinaté území Ruské federace.

Anekdota o závodu dobře ukazuje estonský přístup k obraně země. Ploty, senzory, příkopy nebo bunkry nejsou jen vojenským projektem. Mají být prvkem v širší společenské připravenosti na možné ohrožení z Ruska a součástí Baltské obranné linie v Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

Podél hranice vybudovali Estonci dvojí kamerový systém, každých 60 metrů je nejméně jedna kamera. Termokamery slouží k zachycení pohybu, ty běžné následně ověřují, o jaký pohyb přesně jde.

„Termokamera pošle upozornění, denní kamera pak identifikuje, zda jde o medvěda, nebo někoho v medvědím kostýmu,“ vtipkuje šéf pohraniční stráže Belitšev.

Právě medvědi prý zatím patří k nejčastějším „narušitelům“ chráněné hranice. „I medvědi se snaží utéct z Ruska,“ poznamenává Belitšev s humorem.

Na uniformě mu přitom kromě nášivky estonské vlajky svítí i nášivka ve žluto-modrých barvách s ukrajinským nápisem Sláva Ukrajině.

Na příkladu zvířat pak vysvětlil i samotnou logiku obrany východní hranice. Popsal záběry z kamer, na nichž jelen běží podél plotu a hledá cestu skrz. Za ním prý pomalu postupuje rys, který už jako šelma pochopil, že bariéra omezuje pohyb kořisti.

Podobnou „taktickou výhodu“ podle Belitševa vytváří estonská infrastruktura i proti případnému protivníkovi, tedy Rusku. Bezpečnostním složkám má obranná linie poskytnout čas na reakci.

Část infrastruktury Estonci budují i na vodě, v bažinách a lesích. Přirozenou ochranu ale limitují roční období. „V suchém létě je to jako letiště, v zimě zase ledová plocha,“ vysvětlil slabiny velitel pohraničníků.

Hlouběji v borovicových lesích si pak prezidenti Česka a Estonska prohlédli další prvek vznikající estonské obrany.

Místo blízko vesnice Tabina je protkáno hlubokými zákopy v pískovém podloží, které ukrývá betonový modulární bunkr.

„Tenhle typ bunkru vydrží přímý zásah municí ráže 155 milimetrů,“ popisuje na místě jeden z příslušníků estonských ozbrojených sil. Právě odolnost proti těžkému dělostřelectvu byla jedním z hlavních požadavků armády.

Každý bunkr má i nouzový únikový tunel zasypaný pískem. V případě zásahu nebo požáru se vojáci musí doslova prokopat ven. „Každý má lopatku jako součást výstroje,“ zazní během výkladu.

Estonsko zatím podél hranice s Ruskem dokončilo zhruba 15 až 17 bunkrů z plánovaných 600. Jeden modulární bunkr je podle armády možné postavit přibližně za pět dní.

Výstavba ale nabrala zpoždění kvůli opakování tendru na dodávku odolného betonu a také kvůli jednání s majiteli pozemků u hranic. Stavba má podle Estonců výrazně zrychlit už během letošního léta.

Systém je navržený modulárně. Betonové části lze skládat do různých tvarů a rychle rozmístit podle terénu. Estonci zdůrazňují, že připravují pozice už v době míru, aby bylo možné obranu v případě krize rychle rozšířit.

„Od Baltského moře až po jihovýchodní hranici,“ popisuje jeden z estonských důstojníků, jak má obranná linie v budoucnu vypadat.

Prezident Petr Pavel později během brífinku v Tartu uvedl, že opatření na hranicích nejsou sama o sobě zárukou bezpečnosti.

„Žádný protitankový příkop, žádné protitankové zátarasy ani žádné ploty nejsou stoprocentní zárukou proti agresi. Baltské země jsou si vědomy toho, že musí mít připravenou armádu, musí mít připravená i veškerá technická opatření, což dělají, ale také toho, že musí mít připravenou společnost,“ řekl.

S tím souhlasí i estonský bezpečnostní expert Rainer Saks, se kterým Seznam Zprávy mluvily ve čtvrtek v Tartu. Smyslem systému na hranicích není vytvoření „nedobytné zdi“, ale příprava země na možnost dlouhodobého konfliktu ještě před jeho začátkem.

„Na Ukrajině se ukázalo, že budovat obranné linie až během války je mnohem složitější a výsledky nejsou tak dobré,“ uvedl.

Právě zkušenosti z Ukrajiny podle Sakse vedly Estonce k tomu, že začali budovat zákopy, bunkry a další ženijní opatření už v době míru. „Ukazujeme tím, že bereme vážně svoji povinnost bránit se.“

Podle Sakse, bývalého šéfa estonské zahraniční rozvědky, má obranná linie nejen vojenský, ale i psychologický význam. Má odradit případného protivníka a zároveň posílit pocit připravenosti uvnitř estonské společnosti. „Je v tom samozřejmě i psychologická obrana,“ dodal.

Estonsko letos vydá na obranu 5,4 procenta HDP. Ve společnosti panuje na tématu konsenzus.

„Nevedou tady žádnou složitou vnitropolitickou debatu o výdajích na obranu,“ komentoval estonský obranný rozpočet český prezident.

„Česká republika je od nebezpečí dál a máme bezpečnostní luxus, že jsme obklopeni spojenci. I proto se u nás více objevují názory, že budeme-li se chovat ke všem slušně, tak se všichni budou slušně chovat k nám. Myslím, že to je do určité míry naivita,“ dodal Pavel.