Průzkum odhalil varovná data o českých dětech na sociálních sítích

První zkušenosti se sociálními sítěmi mají od šesti let.

Tráví na nich zhruba dvě hodiny.

Co na nich dělají, s rodiči moc neprobírají.

Na sítích přitom zažily výhružky, urážky a posměch i navazování důvěrného vztahu s další osobou, která se toho snažila zneužít.

Takový obrázek vznikl výzkumníkům projektu Snooper, provozovaného obecně prospěšnou společností Prostor plus, kteří během loňského a letošního roku jezdili na Kolínsku a Kutnohorsku po základních a středních školách mluvit o nástrahách online světa. Sesbírali data od 870 dětí na druhém stupni základních škol a středních školách a dalších 491 dětí na prvním stupni základních škol.

Výsledkem je poznání, že děti nemají na sociálních sítích průvodce. Digitálnímu světu jsou ponechané napospas samotné, stojí v evaluační zprávě, kterou dostala redakce Seznam Zpráv k dispozici.

„Je to vcelku známá skutečnost,“ reaguje Jan Jakub Šalomoun, metodik programu Snooper specializující se na digitální vzdělávání. To, že děti začínají s online světem v brzkém věku a že na něm více než třetina z nich tráví i tři a více hodin, je podle něj odborníkům známý fakt.

Co ale i odborníky překvapilo, jsou nové a stále drsnější trendy. „Třeba, že hodně vzrostla online agrese mezi dětmi. Vydírání, nátlak a podobně,“ konstatuje Martin Kožíšek, expert na bezpečnost na internetu ze Safer Internet Centra.

Popisuje aktuální zneužívání umělé inteligence, kterou už i děti nutí generovat nahé fotky jiných dětí. „Zajímavé je, že i když dítě zažije, že ho někdo takzvaně svlékne, tak ve zhruba 70 % zažilo i vydírání. Není to jenom o tom, že si to zkouší, ale že to využívají k dalším útokům. Takže ano, za pár let se nám to tady proměnilo,“ popisuje Kožíšek.

Data z Kolínska a Kutnohorska nelze podle Jana Jakuba Šalomouna brát automaticky za plošnou zprávu o celé České republice. Je podle něj jisté, že se situace bude mezi regiony lišit.

„Souvisí to s velikostí škol a socioekonomickou realitou kraje. Když se podíváte na nějakou pražskou výběrovou školu, tak výsledky nebudou stejné,“ říká metodik programu Snooper s tím, že chování hodně malých dětí na sociálních sítích koresponduje s přístupem rodičů.

„Nedávno jsem se bavil s ředitelkou jedné progresivní základky v Praze a říkala, že za poslední dva roky pozoruje, že se situace zhoršuje na druhém stupni, ale na první stupeň naopak přichází čím dál tím více dětí angažovaných rodičů, kteří se to snaží řešit. A třeba telefony dětem vůbec nedávají,“ podotýká Šalomoun.

Stále ale převládá ohromná část rodičů, kteří online svět svých dětí vůbec neřeší. Ve školních kolektivech je přitom podle metodika rozhodující převažující většina. Pokud ve třídě o 25 žácích budou jen tři žáci s problémovým přístupem k sítím, tak to podle Šalomouna kolektiv neohrozí, naopak se budou tyto tři děti snažit přizpůsobit většině. „Když to bude obráceně, tak to budou mít poučenější děti hodně těžké,“ říká Šalomoun.

Čísla se tak mohou mezi školami lišit a odchylky mohou mít zásadní dopad na kolektivy dětí ve školním věku.

Podle metodika z průzkumů vychází, že 85 % rodičů se o chování a návyky svých dětí ve virtuálním světě vůbec nezajímá. Pokud se výzkumníci ptají samotných dětí, tak je tento údaj ještě vyšší a pohybuje se kolem 90 %.

Podrobná data o všech školách sice zatím v Česku podle Jana Jakuba Šalomouna nejsou, nicméně to neznamená, že by chování českých dětí v online prostředí nebylo podrobně zmapované. Například loni od dubna do poloviny května se uskutečnil velký online průzkum prostřednictvím dotazníku rozeslaného do všech základních a středních škol. Z výsledků vznikla rozsáhlá studie s názvem Čeští žáci v online světě 2025 od již zmíněného národního projektu Safer Internet Centrum.

V průzkumu odpovídalo celkem 53 119 dětí, nejčastěji ve věku 13 až 17 let. Ukázalo se například, že mezi českou mládeží už je na ústupu sociální síť Facebook, která může pro starší populaci do určité míry působit jako synonymum pro sociální síť.

„Na denní bázi ho používá jen 7 % dětí. Je vidět i částečný úpadek Instagramu a že se přechází k jiným sociálním sítím,“ konstatuje Kožíšek. Podle něj se navíc ukázalo, že 99 % dětí pod 13 let uvedlo, že obchází věkové omezení u sociálních sítí.

První sociální sítí, ke které začnou mít děti v Česku přístup, bývá nejčastěji aplikace WhatsApp. „Dost často jim to založí rodiče nebo učitelé, aby je mohli kontrolovat,“ říká Kožíšek.

Jenže reálně záleží na tom, jak je sociální síť definovaná. Dnes podle Kožíška splňuje většina internetových služeb podmínky sociální sítě – tedy, že si lze založit profil a nějakým způsobem interagovat s ostatními.

„Největší vliv na závislost nebo na chování dětí na sítích mají rodiče. Protože jim dají do ruky mobil, nastavují pravidla, pak to pokračuje na školách, kde se děti mohou potkat s ostrakizací, když je někdo nechce v nějakých skupinách, už se tam objevuje šikana a celá řada dalších jevů, včetně dětské pornografie. Protože děti na prvním stupni už si fotí nahaté fotky a posílají si je mezi sebou,“ konstatuje Kožíšek.

Zkušenosti s online světem navíc prostupují do stále nižšího věku. „Zdravotní doporučení Světové zdravotnické organizace říkají, že do dvou let by se děti neměly na tablety nebo telefony dívat vůbec, a to hlavně z důvodu, že obrazovky berou dítěti čas na zdravý a prospěšný rozvoj,“ říká Kamila Kolmanová, spoluzakladatelka spolku Zvedni hlavu.

Z průzkumů spolek ví, že polovina dětí pod dva roky vykazuje „screentime“, tedy čas strávený před obrazovkou. „A táhne se to dál. Ve školkovém věku, tedy ve věku tří až pěti let, se dívá 42 % dětí déle než dvě hodiny denně,“ zmiňuje Kolmanová.

Spolek Zvedni hlavu se zaměřuje na dopady technologií na nejmenší děti od narození do předškolního věku. „Z průzkumů vychází, že každé desáté dítě už své zařízení v tomto věku má,“ podotýká Kamila Kolmanová.

Podle ní je to realita, ve které aktuálně žijeme, a je proto potřeba rodiče upozorňovat a edukovat, jak k sociálním sítím s dětmi přistupovat. „Jsou různé výzkumy, jaký typ obsahu a v jakých situacích je pro děti prospěšnější. Klíčový je typ obsahu. Je obrovský rozdíl, když dítě scrolluje (gesty rychle posouvá a mění obsah – pozn. red.). Vyšlo nám, že čtvrtina dětí je vystavena krátkým rychlým videím. Lepší varianta pro vývoj mozku jsou pomalejší pohádky a dětské pořady,“ zdůrazňuje Kolmanová.

Na stejný problém upozorňuje i Martin Kožíšek. „Vychází spousta zpráv o tom, že když děti budou dvě hodiny denně na sítích, tak se jim poškozuje mozek a podobně. Ale je hodně důležité říct, co tam dělají. Když jim pustíte pohádku na hodinu, tak je to rozhodně lepší, než když jim pustíte 50 krátkých videí. To jim opravdu může mozek zavařit,“ konstatuje expert.

Kolmanová dále doporučuje vypnout dětem automatické přehrávání dalšího obsahu. „Protože to nejenom usnadní konflikt s dítětem, když chcete zařízení vypnout, ale nastaví to i hranice,“ vysvětluje.

Dalším tipem je čas strávený pasivním sledováním proložit interaktivním obsahem, zaklikáváním barev, tvarů či jiné aktivnější hry. „A doporučujeme, aby se děti někdy dívaly s rodiči společně,“ říká spoluzakladatelka spolku zaměřeného na digitální technologie u nejmenších dětí. „Ideálně by měli rodiče dětem i pokládat otázky ohledně toho, co viděli a jak to vnímají.“ Naopak nedoporučuje rodičům, aby sahali po tabletu ve chvíli, kdy chtějí dítě uklidnit.

Ve světě už situace ohledně dětí a online světa vyústila v přelomový verdikt, když v USA uspěla dvacetiletá žena vystupující jako Kaley u soudu v Los Angeles s žádostí o odškodnění kvůli újmě, které jí měly ještě jako nezletilé sociální sítě způsobit a vést k poškození mentálního zdraví.

Celkově jí soud přiznal kompenzaci ve výši šesti milionů dolarů. Z toho větší část má uhradit společnost Meta, která provozuje Instagram, Facebook a WhatsApp, a menší Google, vlastnící YouTube. Obě společnosti se proti rozsudku odvolaly.

Přesto výsledek vzbudil velkou pozornost po celém světě. Podle Radima Polčáka, prorektora na Masarykově univerzitě, který se zaměřuje na právní otázky používání informačních a komunikačních technologií, je podobný soudní spor v Evropě velmi složitě napodobitelný. „Problém je v tom, že aby se něco takového prokázalo, tak je potřeba investovat obrovské peníze a tady nejsou organizace, kterým by se vyplatilo takové spory vést. Zatímco v Americe ano,“ konstatuje.

Podle něj podstata sporu leží na důkazech a na tom, jestli lze prokázat, že platformy systematicky budují v uživatelích závislostní chování. „Spotřebitelské organizace jsou v Evropě slabé. A ani evropské právo nemá nástroje, aby někdo mohl vymoct obrovské peníze,“ říká Polčák.

Připomíná například aféru Dieselgate, kdy se ukázalo, že automobilka Volkswagen vybavila automobily s dieselovými motory softwarem, který obcházel emisní limity. „V Americe to byla velká věc a soudilo se o miliardy, zatímco v Evropě to byly drobné, které se podařilo vysoudit,“ dodává Polčák.

Martin Kožíšek pak zmiňuje, že v Česku by mohlo pomoci přijetí Nařízení o digitálních službách. „Jsme jedna ze tří zemí, která ho nemá schválené z obav o svobodu slova. Není to cenzura, je to právní rámec a řeší to, jak se mohou spotřebitelé bránit proti platformám. V prostředí na sociálních sítích by to pomohlo,“ je přesvědčený expert.