Nejlepší česká architektura: koupaliště v Liberci i Lábusův dům na Malé Straně

Nejsou tu žádné „škatulky“. Vedle sebe se tak tradičně potkávají malý domek, velká sportovní hala, interiér kanceláří nebo veřejný park. Tím se Česká cena za architekturu odlišuje od řady jiných soutěží. Platí přitom už 11 let za hlavní ocenění v oboru.

Z celkem 301 přihlášených staveb v úterý večer mezinárodní porota zařadila 25 projektů do užšího výběru. Hlavními kritérii byly nejen architektonická kvalita a promyšlený návrh, ale i přidaná hodnota pro své okolí, společenský přesah či houževnatost, s níž stavby vznikly. Už samotná nominace platí za úspěch.

„Na konci srpna členové mezinárodní poroty všech 25 nominovaných staveb napříč Českou republikou osobně navštíví, což jim umožní posoudit skutečné provedení realizací a zhodnotit jejich přínos v kontextu místa,“ přibližuje další postup hodnocení manažerka České ceny za architekturu Dagmar Mošnerová.

Na základě toho pak porota určí finalisty a vybere vítěze hlavní ceny, výsledky se budou vyhlašovat v listopadu. „Právě porota tvořená odborníky výhradně ze zahraničí a osobní obhlídka všech nominovaných staveb činí Českou cenu za architekturu jedinečnou,“ říká Mošnerová. Na akci se může podílet i veřejnost, pro svého favorita může hlasovat každý až do 31. října na webu komory.

Výběr staveb opět potvrzuje, že Češi jsou dlouhodobě silní v rekonstrukcích a v adaptacích budov na nové funkce. Příkladem jsou třeba Kulturní centrum Kralupy nad Vltavou nebo bytový projekt Žitný mlýn v Boršově nad Vltavou, obojí vzniklé přebudováním starých industriálních areálů. Originálními renovacemi prošly také vilka v libereckém Liebigově městečku, betonový zahradní domek ve Slabcích na Rakovnicku nebo hala ve Valašských Příkazech přestavěná na firemní centrálu a showroom.

Početné zastoupení mají stavby pro bydlení, vedle již jmenovaných jsou to třeba rezidence Juliska v Praze, skupina udržitelných dřevostaveb ve Žďáru nad Sázavou či mini domek jménem Truhlík v Kamenné Lhotě. Slovo dostal i veřejný prostor v podobě rozšíření hřbitova v pražské Hostivaři, modernizace Pivovarských teras ve Vimperku nebo oživení Radbuzské náplavky v Plzni.

Důležité místo mají ve výběru i stavby pro společenský prospěch. Mezi finalisty se dostaly hned tři mateřské či základní školy, ale i hasičská zbrojnice, liberecká plovárna, nádraží, jihlavská hokejová hala nebo kaple. K zástupcům soukromé sféry patří svého času nejvyšší dřevostavba v Česku, která v Plané slouží jako firemní sídlo.

Na nominačním večeru se předávalo také ocenění za výjimečný počin v oblasti architektury. Letos je hromadné a patří šedesáti zadavatelům architektonických soutěží v roce 2025. Svým počtem totiž vloni vytvořili absolutní rekord od počátku vyhlašování soutěží. Právě komora architektů v minulosti opakovaně upozorňovala na malé množství takových soutěží. Situace se nyní zjevně podstatně zlepšila.

Poctu České komory architektů si pak odnesl přední český architekt a profesor na ČVUT Ladislav Lábus, bratr slavného herce Jiřího. Porota vybírala z velkého množství osobností, které nominovala odborná veřejnost.

„Pocta České komory architektů je profesoru Ladislavu Lábusovi udělována za mimořádně kultivované a nadčasové architektonické dílo, za celoživotní obranu hodnot kvalitní architektury, za neúnavnou pedagogickou a profesní práci i za osobní integritu, s níž po desetiletí spoluutváří kulturní prostředí české architektury,“ zdůvodnila porota.

Profesor Lábus patří od 90. let mezi přední představitele současné české architektury a k nejvýraznějším reprezentantům takzvané české přísnosti. Na přelomu 70. a 80. let patřil mezi úzké spolupracovníky Aleny Šrámkové, s níž navrhl například obchodní centrum Lužiny. Od roku 1991 vede vlastní kancelář Lábus AA – Architektonický ateliér.

„Ve svých stavbách dlouhodobě prokazuje, že architektura může být současná a přitom pokorná, pevná ve svém názoru a zároveň kultivovaná vůči okolnímu světu. V době pomíjivých gest a rychle se proměňujících trendů představuje jeho tvorba mimořádně konzistentní a kulturně ukotvený postoj k architektuře,“ popisuje jeho přístup k tvorbě Česká komora architektů.

Činný je hlavně v Praze, známý je třeba rekonstrukcí paláce Langhans nebo Edisonovy transformační stanice poblíž Jindřišské věže. V posledních letech zaujal přístavbou viničního domku na vinici svaté Kláry v Tróji, projektem bytového domu s galerií na Malé Straně nebo modlitebnou Církve bratrské v Čelákovicích. Oceňovaný byl v minulosti i za vilu v Nespekách či benešovský Hotel Karlov. Podíl má rovněž na nové čtvrti Smíchov City na bývalých nádražních pozemcích.