Článek
Německo je největším spotřebitelem uhlí pro výrobu elektřiny v Evropě a čtvrtým největším na světě po Číně, Indii a USA. Zavázalo se však, že do roku 2038 jeho využívání zcela ukončí. V případě lignitu, tedy nekvalitního měkkého uhlí, které je nejvíce znečišťující, Německo dokonce posunulo termín ukončení jeho využívání na rok 2030.
V současné době pochází přibližně 20 % německé výroby elektřiny z uhlí, ale země si přeje s tímto zdrojem skončit a soustředit se na rozšiřování větrné a solární energie. Ve skutečnosti již Německo získává více než polovinu své elektřiny z obnovitelných zdrojů, loni to bylo 59 %.
Jako zálohu pro větrnou a solární energii, zejména v zimních měsících, chce Německo nahradit uhlí větším počtem elektráren na zemní plyn. Ty obecně vypouštějí o polovinu méně oxidu uhličitého než uhlí a plyn v současné době představuje 13 % německé výroby elektřiny.
Nedávný skokový nárůst globálních cen plynu v důsledku konfliktu USA a Izraele s Íránem však přiměl řadu zemí k tomu, aby znovu zvážily ono proklínané uhlí jako zdroj energie.
Například Japonsko uvolnilo své předpisy, aby umožnilo větší využívání uhelných elektráren, Itálie odkládá uzavření svých zbývajících elektráren až do roku 2038 a Indie odložila odstávky z důvodu údržby, upozorňuje BBC.
A co Německo? V březnu prohlásil kancléř Friedrich Merz: „Musíme tuto zemi zásobovat elektřinou. Nejsem ochoten ohrozit jádro našeho průmyslu jen proto, že jsme přijali plány na postupné ukončení těžby, které se staly nereálnými.“ Byl to začátek „ukončení ukončování“? Zachová si Německo nakonec uhelnou energetiku?
Problém německé vlády ohledně toho, čím země vyrábí elektřinu, je dvojí: jde o dodávky a cenu. Německo má dostatek snadno dostupného a levného hnědého uhlí. Má největší zásoby v Evropě a třetí největší na světě. V tomto palivu je zcela soběstačné.
Naproti tomu musí dovážet 95 % svých zásob zemního plynu. Když tedy globální cena plynu prudce stoupne, je návrat k mnohem levnějšímu hnědému uhlí finančně velmi lákavý. A Německo se nemusí obávat nedostatku dodávek. Takže rozhodování je pro Německo opravdu obtížné.
Jaderná energie přitom nepřichází v úvahu, protože Německo v roce 2023 uzavřelo svou poslední jadernou elektrárnu.
Není snad překvapením, že německá energetická společnost LEAG, která je druhým největším těžařem hnědého uhlí v zemi, vítá návrh, že by uhelná energetika mohla získat odklad. „Velmi vítáme skutečnost, že německá spolková vláda klade do centra svých úvah o energetické politice nejen střednědobou, ale i dlouhodobou bezpečnost dodávek,“ uvedla ve svém prohlášení.
Společnost rovněž zdůraznila, že úspěšně navýšila dodávky hnědého uhlí, aby kompenzovala zastavení dovozu ruského plynu po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. „Již jsme prokázali, že jsme schopni rychle čerpat ze zásob a vrátit se na trh, když to situace vyžaduje.“
Naopak Hauke Hermann, vedoucí výzkumník z environmentálního výzkumného ústavu Öko, trvá na tom, že více uhlí není řešením. Místo toho by rád viděl další nárůst využívání obnovitelných zdrojů energie.
Někteří představitelé německého průmyslu si ale hlavně přejí, aby už konečně padlo rozhodnutí ohledně plynu nebo uhlí. „Náš průmysl potřebuje spolehlivou energii,“ říká Wolfgang Große Entrup, generální ředitel Německého svazu chemického průmyslu (VCI).
„Obnovitelné zdroje samy o sobě to zatím nemohou zaručit… Firmy budou investovat miliardy pouze tehdy, budou-li si jisty, že energie bude i v budoucnu spolehlivě dostupná za konkurenceschopné ceny.“
Zatímco prakticky nikdo mimo krajně pravicovou stranu AfD nevolá po úplném zrušení plánu na odklon od uhlí, určité uvolnění tohoto radikálního plánu je již jiná věc.
Jeden z navrhovaných možných kompromisů se týká šesti uhelných elektráren využívajících dovážené černé uhlí, které je méně znečišťující než domácí německé hnědé uhlí. Tyto elektrárny se v současné době používají pouze jako záložní zdroje, které v případě potřeby, například během chladné zimy, doplňují národní rozvodnou síť.
Majitel některých z těchto elektráren, skupina Steag Iqony, tvrdí, že by jim měl být povolen nepřetržitý provoz.
„Kdyby jim bylo dočasně povoleno obnovit běžnou výrobu, mohly by dodávat elektřinu do několika milionů domácností,“ říká mluvčí společnosti. „Domníváme se, že tyto elektrárny by měly být využívány za účelem posílení bezpečnosti a cenové dostupnosti dodávek.“
Problémem pro německou vládu ale je, že je velkou koalicí složenou ze středopravicových stran CDU/CSU a levicové SPD. První z nich jsou spíše nakloněny prodloužení využívání uhlí, zatímco druhá je proti.
Mluvčí SPD pro energetiku Nina Scheerová varuje, že uvolnění pravidel pro uhlí by bylo „kontraproduktivní pro energetickou transformaci a znamenalo by nové efekty uvěznění ve fosilních palivech“.
Naproti tomu místopředseda CDU a ministerský předseda německé spolkové země Sasko Michael Kretschmer říká: „Německo jako významná průmyslová země musí udělat vše, co je v jeho silách, aby zajistilo, že energie zůstane cenově dostupná.“
„Energetická transformace musí být zcela přehodnocena. Nemělo by jít o otázku nákladů, ale spíše o realistické zohlednění bezpečnosti dodávek a cenové dostupnosti,“ dodává vzápětí.
Vláda musí letos rozhodnout, zda je třeba dodržet termín pro ukončení těžby hnědého uhlí stanovený na rok 2030, nebo zda lze určitou kapacitu na omezenou dobu zachovat jako strategickou rezervu.
A v srpnu vláda zveřejní zákonem stanovenou zprávu o postupném ukončování těžby uhlí, která bude zahrnovat dopady tohoto procesu na dodávky energie, energetickou bezpečnost a ceny. Původním záměrem bylo zjistit, zda by bylo možné proces „Kohleausstieg“ urychlit. Nyní je však docela možné, že bude tato zpráva využita k jeho zpomalení.
