Na čem zbohatli čeští miliardáři. Privatizace, uhlí i internet

V Česku dnes žije 12 dolarových miliardářů, víc než v Polsku nebo na Slovensku. Nejde o homogenní skupinu. Tuzemské miliardy vznikly jak z privatizace, tak z „uhlí“, na nemovitostech nebo na internetu.

Zatímco ve Francii, v Německu nebo ve Spojených státech lze původ velkých majetků dohledat po několik generací zpět, české miliardy vznikly z velké části během jediné generace. Většina dnešních miliardářů začínala budovat majetek – logicky kvůli komunistické minulosti naší země – po roce 1989.

Ve srovnání s okolními zeměmi, které měly podobnou startovací pozici, máme relativně vysoký počet dolarových miliardářů na obyvatele. „Máme 12 dolarových miliardářů. Třeba v Polsku jich je deset, v Maďarsku čtyři a na Slovensku dva,“ vypočítává portfolio manažerka společnosti Emun Anna Píchová.

Zatímco v Polsku připadá jeden dolarový miliardář na čtyři miliony obyvatel, v Česku vychází jeden na milion Čechů. Čím to je? „Mohli jsme aspoň částečně stavět na průmyslové historii a byla tu ceněná aktiva, která se dala privatizovat. Zároveň máme přece jenom blíž na Západ,“ vysvětluje Píchová v investičním podcastu Ve vatě.

Když se podíváme na největší české majetky, vystupují z nich čtyři výrazné vlny. Každá odpovídá jiné etapě vývoje země: privatizaci, energetice a průmyslu, nemovitostnímu boomu a nakonec technologickému podnikání.

První velké majetky vznikaly v devadesátých letech, kdy proběhla masivní transformace státní ekonomiky. Státní podniky, banky i pozemky se rychle dostávaly do soukromých rukou.

„Privatizace byla naprosto unikátní událost, kdy se velké množství majetku, které bylo státní, najednou prodávalo do soukromých rukou,“ je přesvědčena Píchová. Výhodu neměli nutně jen ti s kapitálem. „Bylo to kromě přístupu ke kapitálu určitě i o kontaktech, o přístupu k informacím.“

Právě tehdy vznikaly základy skupin jako PPF, Penta nebo J&T. Český kapitalismus v té době stál ve velké míře na financích, investicích a rychlém obchodování s majetkem. „Se spoustou firem se začalo veřejně obchodovat. Vznikla spousta finančních institucí, které s těmi obchody pomáhaly a zároveň se jejich lidé dostali k informacím, kterých dokázali využít. Dokázali výhodně nakoupit aktiva, podniky, a to dalo základ jejich majetku,“ vysvětluje Píchová.

Nejviditelnějším vítězem této éry se stal Petr Kellner. PPF začínala jako jeden z privatizačních fondů a vyrostla v největší finanční skupinu v zemi. Podobné kořeny mají i další velké majetky - od jmění realitního magnáta Radovana Vítka až po Andreje Babiše.

Agrofert, který patří mezi největší firmy v Česku, založil nynější premiér v roce 1993. Kořeny sahají k privatizaci, kdy se zemědělská půda i různé zemědělské podniky daly nakoupit poměrně levně.

Dnes je z Agrofertu konglomerát zemědělských a potravinářských firem nebo chemiček. Vzhledem k angažmá Babiše v politice se diskutuje o premiérově střetu zájmů. „Agrofert je jedním z největších příjemců dotací, nejen v Česku, ale i v Evropě,“ podotýká Píchová.

Na přelomu tisíciletí už byla privatizace vyčerpaná a prostor se otevřel v energetice a průmyslu. Typickým představitelem této generace je Daniel Křetínský.

Do byznysu vstoupil v prostředí J&T, která fungovala jako private equity hráč. Tehdy se teprve formoval kapitálový trh a prostor pro rychlý kariérní růst byl mimořádně otevřený. Z talentovaného právníka se postupně stal partner skupiny a později klíčová postava jejích energetických investic.

Zlomem byl vznik energetické platformy, ze které se vyvinul holding EPH. Přelom přišel i s evropským odklonem od uhlí a s poklesem hodnoty uhelných aktiv. „Některá z těch aktiv byli schopni koupit poměrně levně, protože se jich skupiny zbavovaly, protože to byla ta špinavá energie,“ komentuje Anna Píchová.

Z energetiky a uhlí se skupina postupně posunula i do zahraničí, včetně investic do renomovaných značek jako Royal Mail, West Ham United, TotalEnergies nebo Le Monde. Kombinace stabilních cash flow z energetiky a nákupu transformujících se firem vytvořila základ Křetínského majetku.

Další cesta k velkému bohatství vedla přes nemovitosti. Po roce 1989 vznikla obrovská poptávka po nových kancelářích, logistických areálech i bydlení. Současně se privatizovaly pozemky a průmyslové areály.

Výsledkem byla generace developerů a realitních investorů. Nejviditelnějšími postavami jsou Radovan Vítek a Marek Dospiva, mezi nejbohatší podnikatele v této oblasti dnes patří také Dušan Kunovský (Central Group) nebo zakladatelé skupiny Accolade.

Realitní boom ale zároveň ukazuje rozdíl mezi starou a novou ekonomikou. Zatímco v devadesátých letech bylo možné získat atraktivní pozemky relativně levně, dnes jsou nejcennější lokality většinou rozebrané.

Navíc přibyla regulace a zdlouhavé povolovací procesy. „Máme tady dlouhé stavební řízení, takže to není úplně obor, kde se dá jednoduše podnikat,“ míní Anna Píchová.

Nejnovější české majetky už nevznikaly na průmyslu, ale na internetu. Avast, Alza, Seznam nebo nové fintechové podnikání ukázaly, že velké firmy lze budovat bez vazby na státní aktiva.

Nejvýrazněji je to vidět u nové generace podnikatelů. Jan Bednář založil ShipMonk prakticky z ničeho. Jako student ve Spojených státech posílal kamarádům do Česka zboží, které tu nebylo dostupné, jako prádlo Victoria’s Secret nebo sportovní oblečení Under Armour.

Z této zkušenosti postupně vznikla logistická firma s miliardovou hodnotou. Klíčový posun přišel ve chvíli, kdy Bednář pochopil, že největší hodnota není v samotné e-commerce, ale v infrastruktuře kolem ní. Ve skladech, v expedici a doručování pro e-shopy.

Podle Píchové sehrálo roli i načasování: růst před covidem, následný boom během pandemie a nástup influencerské ekonomiky, která potřebovala rychlou logistiku pro svůj merch.

Česko už má také několik dolarových „jednorožců“, což jsou startupy, jejichž hodnota přesáhla jednu miliardu dolarů. Za posledních pět let tento status získaly tři české společnosti: Rohlik Group Tomáše Čupra, Productboard Huberta Palána a Daniela Hejla a společnost Mews, kterou založil Richard Valtr.

„Když je člověk odvážný, má nějaký nápad a chce ho budovat, tak ty příležitosti jsou,“ hodnotí Píchová. Jen se mění podle toho, jak se mění doba. Svou top éru kvůli válce na Ukrajině zažívají aktuálně i zbrojaři CSG či Colt, kteří v žebříčku nejhodnotnějších tuzemských firem výrazně poskočili.

Budoucnost podnikání podle Píchové patří umělé inteligenci. Ne nutně vývoji modelů, ale jejich praktickému využití v existujících firmách. „Velká příležitost je právě reálná aplikace AI na už stávající podniky.“

Stejně jako dřív nebude rozhodující technologie samotná, ale schopnost rozpoznat, kde se mění pravidla hry.

Celý podcast můžete zhlédnout nahoře ve videu.