Článek
Říká se, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Dost možná ale platí i to, že do nebe lze dojít prostřednictvím ďábelských skutků. Důkazem budiž pokleslý kousek Diega Armanda Maradony ve čtvrtfinále světového šampionátu 1986.
Fotbalové nebe se v šestaosmdesátém otevřelo pro Argentinu, jež došla k titulu. Je přitom absolutně jasné, kdo k tomu nebe donutil. Spíš obrátíte proudy řek k pramenům, než byste zpochybnili tvrzení, že nebe by zůstalo na petlici, nebýt Maradony.
Největší šoky fotbalových dějin | Sport SZ
Seriál Seznam Zpráv k fotbalovému mistrovství světa se zaměřuje na sedm největších skandálů, šoků a překvapení turnajů.
1. díl: Pýcha Brazílie z roku 1950, kdy Brazilci předčasně oslavovali titul, ale pak podlehli Uruguayi a způsobili si tím národní trauma.
2. díl: Jak se králové 50. let z Maďarska utopili v bahně a na MS 1954 se přihodil Zázrak z Bernu.
3. díl: Rána, která otřásla břevnem i celým fotbalem. Měl gól z finále MS 1966 platit?
To, že je génius, dokázal útočník nejkřiklavěji právě na turnaji před čtyřiceti lety. Od dob tohoto turnaje, který i tehdy hostilo Mexiko, zůstává Diego stále jediným člověkem v historii, který si z kolektivního sportu udělal individuální. Byl to on, kdo tým dotáhl na trůn; spoluhráči tvořili - bez urážky - jen komparz k jeho famózní a těžko opakovatelné jízdě.
Zcela klíčovou roli sehrál Maradona také v boji o postup mezi nejlepší čtyři mužstva proti Anglii. V tomhle zápase však vytáhl i odsouzeníhodnou a falešnou kartu. Vskutku ďábelskou, byť ďábel se ukrýval - nikoli poprvé, nikoli naposled - za Bohem. Respektive za jeho rukou.
Z bahna do galerie za čtyři minuty
V 51. minutě utkání si fotbalový Armadeus za bezbrankového stavu vyměnil na půlce hřiště míč se spoluhráčem a následně se jeden z anglických obránců ukopl tak nešikovně, že balon obloukem poslal dozadu směrem k vlastní brance. Na nechtěný centr si vyskočil gólman Peter Shilton, o dvacet centimetrů vyšší než rovněž skákající Maradona, navíc s výhodou natažených rukou, s nimiž coby brankář mohl hrát.
Byla tu ovšem ještě další ruka. Hrát s ní podle pravidel nešlo, přesto Maradona svou levačku použil. Bleskově ji vystrčil těsně vedle své hlavy, tímto způsobem přehodil míč přes nešťastného Shiltona a poslal Jihoameričany do vedení.
Iniciační rituál členů Maradonovy církve. A není to žádný vtip.
„Gól na 1:0? Trochu má hlava a trochu ruka boží,“ pronesl po utkání vůdce budoucích šampiónů, čímž obohatil fotbalový slovník – Boží ruka je od té doby univerzálně známý pojem.
Byla-li to vskutku Boží ruka, pak máme aspoň jednu jistotu z toho mála, co o stvořiteli víme: Bůh je levák.
Levákem byl rozhodně Maradona. Nejen tím, jakou nohou si podmanil fotbalový svět a nemluvě o tom, jakou končetinou pokořil Angličany. Levákem byl i povahou, což nejvíce demonstruje situace z Aztéckého stadionu; autorovi tohoto textu se tato charakteristika nepíše lehce, protože je s helvétskou vírou přesvědčen, že milovat fotbal a nemilovat vzdor všem jeho špatnostem Maradonu je oxymóron.
Avšak Boží ruka? Takové spojení evokuje zázrak, ve skutečnosti šlo o iluzionistický trik, kterým byl - jako v drtivé většině takových případů - zázrak předstírán.
Svým způsobem opravdový zázrak předvedl Maradona čtyři minuty po lumpárně. Vstřelil druhou branku a i ta má oficiální název: Gól století.
Za první gól Angličanům zaslouží podsaditý muž despekt, za ten druhý nehynoucí obdiv. Ostatně ani útočníkovi Garymu Linekerovi, autorovi jediné branky soupeře, neboť Anglie podlehla 1:2, nezabránila křivda z vyřazení v úžasu z Maradonovy trefy číslo dvě: „Po tom gólu se mi chtělo tleskat. Nikdy předtím ani potom se mi to nestalo, jenže tohle bylo umělecké dílo.“
Argentinský kapitán sebral na vlastní půlce míč a s ním se úchvatným slalomem mezi nebohými Angličany rozjel k nesmrtelnosti. Obešel prvního protivníka, druhého, třetího… Celkově jich bylo šest, tím posledním Shilton. Brilantní kousek zvládl za méně než jedenáct sekund a potřeboval k němu jedenáct dotyků s míčem, které všechny – jak jinak – provedl levačkou.
„Za první gól se na Diega zlobím, ale druhý byl tak krásný, že se mi zastavil dech,“ žasl i kouč vyřazených Bobby Robson a s ním celý svět.
„Mysleli jsme na mrtvé chlapce“
Maradona byl fotbalový faust: uzavřel smlouvu s ďáblem, jenž mu za to propůjčil především genialitu, také však nepovolené zbraně, které vydával s luciferským šklebem za zbraně boží. Za vlastní krví podepsanou faustovskou smlouvu zaplatit fotbalista duší. Světská sláva byla vykoupena drogovými eskapádami, rozvráceným osobním životem a v důsledku toho předčasnou smrtí v šedesáti letech v listopadu 2020.
Když Maradona zemřel, Neapol truchlila ve velkém. A nejen ona.
Přál Peter Shilton zesnulému peklo? O Maradonovi brankář vcelku logicky za jeho života neřekl pěkné slovo, vadilo mu, že se za nízkost nikdy neomluvil. Spousta fanoušků vidí zesnulého v nebi, byť i oni musí uznat, že nějaký čas v očistci by zřejmě nutný byl. Je hezká představa, jak se na oblacích útočník vítá s Bohem: ač se se stvořitelem potkává smrtelník, Bohovi podává boží ruku…
Z pohledu zejména argentinských příznivců ovšem postavy Boha a Diega Armanda Maradony splývají v jedno. Ve vlasti kontroverzního génia dokonce vznikla Maradonova církev, jejíž motto zní: „Máme Boha v srdci, což je Kristus. Pak Boha srdce, a to je Diego.“
Bůh srdce, to sedí, neboť v srdci se rodí emoce. A Maradona vyvolával moře těch pozitivních i negativních.
Obrovská vlna emocí zaplavila celý svět právě po jeho gólech Anglii. Tahle vlna narostla rozměrů tsunami i kvůli kontextu, který zápasu dodala takzvaná velká historie.
Jednalo se o první duel Argentiny a Anglie po vzájemné válce o Falklandy, která čtyři roky předtím skončila drtivou porážkou jihoamerické země, jež tyto ostrovy nazývá Malvínami. Rozdrcená země těžce polykala potupu a v konfliktu ztratilo život 650 mladých Argentinců. „Říkali jsme si, že s Anglií to je zápas jako každý jiný, ale všichni jsme mysleli na ty mrtvé chlapce a na to, že nyní nastává odveta,“ přiznal Diego.
V takové atmosféře nebylo úplně místo pro fair play; po svém křiváctví Maradona okamžitě s podvodnickou vynalézavosti nabádal spoluhráče, ať jeho branku bouřlivě a suverénně slaví, aby nebylo v rozhodčích zaseto podezření.
Po křiváctví nádhera. Maradona se právě rozebíhá ke Gólu století.
Hlavní sudí Ali bin Násir z Tuniska nechal odpovědnost na asistentovi, a protože Bulhar Bogdan Dočev nezvedl praporek, gól byl uznán. „Podle instrukcí, které jsme dostali, jsme měli při lepším postavení kolegy respektovat jeho pohled,“ tvrdil Násir později.
Dočev se naopak čílil, že kdyby bylo důležité utkání svěřeno zkušenému Evropanovi, žádný skandál by nenastal. Bulharský sudí se vyjádřil i k Maradonovi: „Fantastický fotbalista, ale malý člověk. Vzrůstem i osobností.“
Každopádně tento velký malý muž, Napoleon na bitevním poli v podobě zeleného trávníku, dotáhl roku 1986 Argentinu k triumfu. „Kosmický draku, odkud jsi k nám přiletěl!“ křičel mimo jiné v zajíkavé euforii argentinský komentátor po fenomenálním Gólu století.
Možná měl ten dobrý muž za mikrofonem pravdu: Maradona byl poslem fotbalu z vyspělejší galaxie. Pro jeho Boží ruku neexistuje omluva, ani náhodou ne. Navzdory tomu je ale nanejvýš dobře, že tu s námi tento posel byl.
