Článek
Cestou se řítí parní válec, nezadržitelný a funící stroj zkázy, když tu mu náhle do dráhy vstoupí neduživé tintítko. Člověk raději zavře oči, tohle rozmáčknutí, tenhle krvavý masakr vážně nechce vidět. Když ale oči otevře, spatří - matičko skákavá! - stroj ve škarpě a na maděru, zatímco ten, jehož budoucnost měla mít tvar placky, si to štráduje vstříc triumfálnímu cíli.
Co jiného to je než zázrak?
Zázrakem z Bernu je nazýváno finále mistrovství světa 1954, v němž fotbalová mašina z Maďarska fatálně vykolejila po nárazu do outsidera z tehdejšího Západního Německa.
Největší šoky fotbalových dějin | Sport SZ
Seriál Seznam Zpráv k fotbalovému mistrovství světa se zaměřuje na sedm největších skandálů, šoků a překvapení turnajů - připodobněných k sedmi smrtelným hříchům.
1. díl: Pýcha Brazílie z roku 1950, kdy Brazilci předčasně oslavovali titul, ale pak podlehli Uruguayi a způsobili si tím národní trauma.
Příměr s válcem a nedochůdčetem, za jehož pomoci jsou zde vystiženy síly tehdejších finalistů, není přemrštěný, není zbytečně nafouklý. U Dunaje se zrodil gigant, který právem děsil celý fotbalový svět, a když si dal tento svět dostaveníčko ve Švýcarsku, aby našel nového krále, málokdo pochyboval, že na trůn usedne ten uherský.
S revolučním rozestavením 4-2-4 drtilo mužstvo protivníky. Mezi lety 1945 a 1950 bylo neporaženo a vstřelilo 105 gólů v sedmadvaceti zápasech. Honosnou bilanci by dost možná ještě vylepšilo na šampionátu 1950, na něj však necestovalo kvůli finanční tísni po druhé světové válce a také z politických důvodů: komunistická moc v zemi utahovala šrouby a s „prohnilou říší kapitalismu“ byla jakákoliv diplomacie, tedy i ta sportovní, nežádoucí.
Bytosti z jiného vesmíru
Vrchol úchvatného týmu měl přijít až pod vrcholky Alp. Dva roky před mistrovstvím vyhráli Maďaři olympiádu a poté jako první tým z kontinentu pokořili Angličany ve svatém Wembley suverénní výhrou 6:3. V domácí odvetě spráskali soupeře z ostrovů 7:1 a konsternovaný obránce Syd Owen uvedl, že to bylo jako hrát s bytostmi z jiného vesmíru.
Poslové fotbalu z vyspělejších galaxií ztrpčili reprezentační premiéru i československé legendě Josefu Masopustovi. „Jako nažhavený nováček jsem si myslel, že když dám do hry všechno, nedopadne to špatně. Ale hvězdní Bozsik, Puskás a Hidegkuti si úžasně rychle dávali míč a já mezi nimi jen bezmocně pobíhal,“ líčil držitel Zlatého míče 1962, který v národním mužstvu debutoval krátce před odjezdem Maďarů na mistrovství do Švýcarska. „Připadal jsem si jako psík, který štěká, ale nekouše,“ dodával Masopust při vzpomínce na ještě celkem přijatelnou porážku 1:4.
Starožitnost. Kopačka, se kterou německý útočník Maximilian Morlock v 10. minutě snížil na 1:2 ve finále mistrovství světa. Maďaři vedli 2:0 za osm minut.
Nutno říct, za vybudováním fotbalového monstra stála rudá moc. Jako Československo bylo i Maďarsko státem v područí odporného diktátora Stalina a tedy bylo z principu velkým vězením oploceným ostnatým drátem. V těchto „kasematech“ byli hráči zavření bez možnosti zahraničních angažmá, takže pýchou vojenského klubu Honvéd Budapešť byli armádní major Puskás a kapitán Bozsik, kteří soupeřili s policejním MTK, kde hráli Hidegkuti či brankář Grosics.
Generace výtečných fotbalistů trefila ke své smůle život ve velmi zlé době. „Bohužel, chlapci, v pět ráno jsme ho pověsili,“ uslyšeli jednou Puskás a Bozsik od ministra obrany Farkase, když u něj žádali milost pro méně známého spoluhráče, chyceného na hranicích při pokusu o útěk.
A v neděli déšť ještě zesílil
Vojáci a policisté v kopačkách jeli na šampionát s jasným rozkazem - triumfovat! Splnění „befelu“ se přitom zdálo víc než reálné: Maďaři roznesli ve skupině 9:0 Jižní Koreu a pak (sic!) 8:3 Západní Německo. Ve světle tohoto výsledku je použitá metafora točící se okolo finálové konfrontace parního válce a nebožáka naprosto legitimní.
Jenže právě tohle jasné utkání nakladlo Maďarům první pasti. Jednak se v něm zranil Puskás a navíc trenér poražených Sepp Herberger svěřencům poradil, ať nehrají naplno; odhadl, že pro postup do dalších bojů bude klíčový dodatečný duel s Turky, které při vstupu do turnaje Němci porazili 4:1 (Maďaři na Turecko ve skupině kvůli specifickému systému nenarazili). A vskutku, s uspořenou energií si Němci s Turky poradili 7:2.
Týmy si klestily cestu ke druhému střetu. Maďarům se na ní postavili mimo jiné Brazilci a zápas se zvrhl v tvrdou řežbu, po níž rozzuření Jihoameričané vítěze napadli. Další protivenství přišlo noc před finále: pod okny hotelu vyhrávala dechovka a hráči se pořádně nevyspali, což trenér Gusztáv Sebes později označil za příčinu šokujícího nezdaru.
Další příčinou bylo počasí. Když Němci dva dny před finále trénovali v hustém dešti, zeptal se maďarský rozhlasový reportér kouče Herbergera, jestli není kruté vyhnat hráče v takové slotě ven. Kouč se zahleděl na oblohu: „Pokud to vydrží do neděle, máme výhodu.“
A v neděli déšť ještě zesílil.
Ovšem ani tak zpočátku nic nenasvědčovalo senzaci. Vůbec ne. I na podmáčeném terénu, jenž nepřál jejich kombinacím, vedli Maďaři po osmi minutách 2:0. Mnohem očekávanější bylo v tu chvíli zopakování osmi branek do německé sítě než jakékoliv drama, avšak Herberger k hráčům před zápasem prorocky pravil: „Když dáte tři góly jako v prvním utkání, vyhrajete.“ Norma byla splněna a opravdu to stačilo.
Že po vyrovnání přežili Němci ohromující množství šancí? Že je zachraňovaly tyče a že vykopávali míč před brankovou čarou? Že nebyl fit Puskás, který musel až do finále nuceně odpočívat? Jestliže to někoho zajímá, historie to rozhodně není. Pro historii je zásadní, že za stavu 2:2 podnikli germánští pěšáci do tábora maďarských důstojníků rozhodující úder. Do konce zbývalo šest minut a maďarský sen se utopil v bahně.
Zázrak z Bernu. Šedesát tisíc diváků sledovalo jeden z nejpřekvapivějších výsledků fotbalové historie. Německo-Maďarsko 3:2.
Finále bylo ztraceno a na nebi se posléze rozjasnilo. Z nebe temné mraky odpluly, ale objevily se jinde.
Prakticky okamžitě po šokující prohře připluly mraky dohadů. Výsledek byl příliš nepochopitelný, takže zavdal příčinu vzniku konspiračních teorií. Podle jedné z nich dotáhly Němce ke zlatu nedovolené amfetaminy. Další tvrdila, že pohlaváři změnili rozkaz a místo vítězství nařídili fotbalistům prohrát výměnou za zásilku německých traktorů.
Mraky ovšem především zahalily maďarský fotbal. Když ne navěky, uvrhly ho do temného stínu na předlouhá léta. Fotbalové naděje Maďarů potlačili němečtí střelci, naděje na lepší život sovětské tanky, které krvavě ukončily vzpouru proti režimu v roce 1956.
Honvéd s většinou reprezentantů byl zrovna v zahraničí a mnoho hráčů se nevrátilo zpět. Puskás se stal hvězdou Realu Madrid, ale ne všichni měli dobrý osud. Sándor Kocsis, skvělý hlavičkář a s jedenácti góly nejlepší kanonýr mistrovství 1954, zemřel ve Španělsku v devětačtyřiceti letech v depresích; není objasněno, zda pád ze čtvrtého patra barcelonské nemocnice byl nehodou, či sebevraždou.
Mraky nad finále, mraky po něm. Ne, v tomhle příběhu nehledejme happy end.
