Článek
Bylo nebylo? Tradiční začátek pohádek má ve fotbale od poslední červencové soboty roku 1966 vlastní modifikaci. Byl nebyl… Myšlen je gól z finále tehdejšího mistrovství světa.
Pohádka je to v každém ohledu pro Angličany, kteří se díky nejnejasnější trefě ve fotbalových dějinách stali poprvé a zatím naposledy mistry světa; další ze série pokusů začíná právě dnes, když v 1. kole play off vyzvou od 18 hodin Kongo.
Pro Němce je stejný moment hororem - kvůli té samé trefě tenkrát v zápase padli.
Na slavném stadionu Wembley šel duel o nového fotbalového vládce do prodloužení, neboť hosté chvíli před koncem základní doby srovnali na 2:2. Angličtí fanoušci nervózně zkoprněli. Scénář, v němž si jdou domácí pro titul, se začal drolit.
Nikdo nemohl tušit, že tohle všechno byla pouhá předehra. Ouvertura skutečného dramatu a geneze ikonické události, jež nemůže chybět v žádné fotbalové historiografii. Seznam Zprávy ho logicky zařadily do svého speciálního seriálu z historie fotbalových šampionátů.
Největší šoky fotbalových dějin | Sport SZ
Seriál Seznam Zpráv k fotbalovému mistrovství světa se zaměřuje na sedm největších skandálů, šoků a překvapení turnajů.
1. díl: Pýcha Brazílie z roku 1950, kdy Brazilci předčasně oslavovali titul, ale pak podlehli Uruguayi a způsobili si tím národní trauma.
2. díl: Jak se králové 50. let z Maďarska utopili v bahně a na MS 1954 se přihodil Zázrak z Bernu.
Ve stručnosti se ve Wembley stalo toto: po střele útočníka Geoffreyho Hursta se míč ve 100. minutě odrazil od břevna a dodnes se neví, zda skončil celým objemem za brankovou čárou.
Nevěděli to v tu chvíli ani aktéři finále a nikdo ze stotisícového davu diváků, včetně královny Alžběty II. Nevěděl to vůbec žádný člověk na světě, vyjma jediného: asistent rozhodčího Tofik Bachramov se sebevědomím vidoucího mezi zástupem slepců ihned signalizoval, že jde o regulérní gól. „Všiml jsem si, jak míč rozvlnil horní síť branky, takže bylo už jedno, kam potom dopadl,“ prohlásil ázerbájdžánský sudí.
Přesvědčení o správnosti verdiktu Bachramov zpětně potvrdil i v pamětech. Krom toho do nich ovšem vetkl i mnohoznačnou větu, s níž se pasoval do postavy, která prochází právě spoustou pohádek i hororů: „Fotbal je hra plná nečekaných zvratů, někdy přímo zázraků. A kdo by nechtěl být kouzelníkem, byť jen na 90 minut?“
Čáry, máry, fuk! Díky kouzlu, s nímž Bachramov potvrdil hlavnímu rozhodčímu Gottfriedu Dienstovi ze Švýcarska gól, nedostal fotbal před šedesáti lety jen čerstvého šampiona. Dostal svou Atlantidu, svou Artušovskou legendu, svůj Incident v Roswellu. Čili záhadu, u níž patrně nikdy nepůjde jednoznačně říct, zda se skutečně stala, nebo šlo jen o mýtus.
Anglie - Německo 1:4 na tituly
Byl gól? Nebyl? Záleží na tom, čemu chcete věřit. Pravdivost konstatování o víře ostatně potvrdil i sám autor památné (ne)trefy Geoffrey Hurst: „Když hrajete finále mistrovství světa proti skvělým Němcům, je vám čtyřiadvacet a za stavu 2:2 v prodloužení dojde k takové situaci, pak zkrátka věříte, že je to gól.“
Zato poražení měli - jak jinak - tendenci věřit v opak. Sklouzávali také k přesvědčení, že gól byl uznán, aby se Anglii nezkazily domácí oslavy. A někdy dokonce i k tomu, že Bachramov, jehož státní příslušnost byla v tu dobu sovětská, se postaral o odvetu za druhou světovou válku.
Jenže víra a vědění jsou dvě odlišné „veličiny“. Nelze je smíchat dohromady, protože vědění víru vynuluje, učiní ji nepotřebnou. V případu z 30. července 1966 je však právě víra nadále zásadní, navzdory veškerým pokusům, aby byl - milý Watsone - případ exaktně vyřešen.
Koukněte na muže s praporkem. Sovětský rozhodčí Tofik Bachramov jde právě sdělit hlavnímu sudímu Dienstovi, že viděl míč za lajnou.
Nesporné je jen to, že Němce Hurst hurts, že jim Hurst způsobil a dodnes způsobuje bolest. Vše další je tápáním v (londýnské) mlze.
Ne, že by k pokusům o definitivní rozluštění nedošlo. Bylo jich nespočetně a nutno uznat, že většina z nich se přiklání k verzi, že gól platit neměl. Avšak poměrně lehce se najdou i studie tvrdící opak; dohady nemají konce a ani ho mít zřejmě nikdy nebudou.
Ale není to vlastně dobře? Vždyť svět bez záhad by byl vzrušující asi jako pohled na betonové parkoviště. „Navíc už se všemu umíme zasmát,“ říkával v posledních letech života, z něhož odešel před čtyřmi roky, kapitán poražených Uwe Seeler.
Do svého posledního dne byl Seeler helvétsky přesvědčen, že gól nebyl, nicméně: „Potkávali jsme se s Geoffreym Hurstem, Bobby Moorem nebo Jackie Charltonem a společně jsme o té situaci vtipkovali, byť tenkrát na hřišti cítil náš tým velkou křivdu a velmi jsme se zlobili.“
Žertovat lze například o tom, že jedině „fejkový“ gól dopomohl Anglii k tomu, aby se stala králem hry, již vynalezla. Ostrovní říše se sice hrdě nazývá kolébkou fotbalu, ale jako by z kolébky vypiplala vzpurné dítě, které jí permanentně týrá a škodolibě dělá radost druhým. Čekání na triumf na velkém turnaji je anglickým evergreenem, útěchou je právě a pouze vousaté a kontroverzním způsobem získané prvenství z Wembley 1966.
Elton John složil rozhodčímu píseň
Kdybychom se přidrželi již zmíněné víry, pak v právě líčeném příběhu naleznou oporu ti, kdo věří v karmu: podle jejich mínění se tehdy ošizení Němci stali mistry světa už čtyřikrát, takže nad Angličany v tomto skóre vedou suverénně 4:1.
Ano, třeba to mohlo být 5:0. Nebýt faktu, že po lajně při anglickém finálovém vítězství poletoval ázerbájdžánský kouzelník svírající v ruce místo čarodějné hůlky praporek.
Nedivme se proto, že se s Tofikem Bachramovem při návštěvě Baku setkala bývalá britská premiérka Thatcherová a že zpěvák Elton John pro něj složil speciální píseň.
Nedivme se, že se roce 1993 dostavil Hurst na Bachramovův pohřeb, a když o jedenáct let později přicestovali Angličané k zápasu do Baku, poklonila se výprava svému nejmilejšímu sudímu během slavnostního odhalení jeho mohutné sochy. Skulptura stojí před stadionem, který se po muži s výrazným knírem jmenuje; na světě asi nenajdete dalšího rozhodčího, jemuž by se dostalo takové pocty.
Arbitrovi se mohlo dostat i potvrzujícího razítka na správnost rozhodnutí. Německý bulvární deník Bild nabídl v zábavné nadsázce definitivní uznání gólu, pokud budou Britové v referendu v roce 2016 hlasovat pro setrvání v Evropské unii. Ostrované však zvolili odchod, přičemž jistý vliv na Brexit měly i dezinformace - jako by se velké výsledky rodily v Anglii na základě fantazírování, v tom je jistý harrypotterovský půvab.
Fata morgana se možná ve Wembley stala před šedesáti lety unikátně pravdou. V dnešní době systému VAR by k tomu dojít nemohlo - spravedlnosti by bylo učiněno zadost, Bible fotbalu by však přišla o jeden z výjimečných kánonů.
Určit, jaká možnost je lepší, je snad ještě těžší než rozhodnout o Hurstově finálové ráně.
