Článek
Může se to zdát jako „prkotina“, kterou přeci musí mít státy vyřešenou a dlouhodobě naplánovanou: logistika paliva pro případ ozbrojeného konfliktu. Tanky, obrněná vozidla nebo stíhačky se bez něj přeci nepohnou.
Až teď se ale pro východní křídlo Severoatlantické aliance rýsují konkrétnější plány na rozšíření palivové infrastruktury. Na první pohled obyčejné potrubí totiž ve skutečnosti představuje jednu z nejdůležitějších součástí obrany NATO.
Aliance v současnosti provozuje přes 10 tisíc kilometrů produktovodů propojujících dvanáct evropských zemí v západní Evropě.
Síť vznikla během studené války pro případ ozbrojeného střetu se Sovětským svazem. Dnes zásobuje vojenské základny, přístavy, sklady i některá civilní letiště. Končí ale na západě Německa a kopíruje někdejší rozdělení Evropy během studené války.
To se má změnit.
„Spojenci činí historický krok ke zlepšení palivového zásobování NATO, aby naše ozbrojené síly měly energii potřebnou pro bojovou připravenost,“ řekl po summitu NATO v Ankaře generální tajemník Mark Rutte.
Peníze mají podle něj zamířit na modernizaci skladů, distribuční infrastruktury i na nové produktovody směrem k východnímu křídlu Aliance.
Válka změnila priority
O rozšíření potrubní sítě se v NATO začalo vážně mluvit až po frontální ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Válka změnila pohled na logistiku: Aliance zjistila, že nestačí mít tanky, letadla nebo munici, ale že je stejně důležité i zásobování palivem na dlouhé týdny.
Dosavadní systém byl navržen především pro obranu západní Evropy. Země na východním křídle, například Polsko nebo baltské státy, jsou dodnes odkázané hlavně na zásobování po silnici a železnici.
V případě rozsáhlého konfliktu by to ale podle vojenských plánovačů nestačilo.
Jak funguje palivová síť NATO
- NATO ji vybudovalo během studené války, aby mělo armády i v případě konfliktu nepřetržitě zásobené pohonnými hmotami. Produktovod má zajistit dodávky paliva i v případě, že by byly zničeny rafinerie nebo jiná energetická infrastruktura.
- Dnes tvoří síť přibližně 10 tisíc kilometrů potrubí ve 12 členských státech Aliance.
- Skládá se z deseti propojených systémů pro skladování a distribuci pohonných hmot a maziv.
- Celková skladovací kapacita dosahuje 4,1 milionu metrů krychlových paliva.
Největší částí je Středoevropský produktovodní systém (CEPS).
Palivo vedle munice představuje nejdůležitější logistickou komoditu každé armády. Odhady NATO počítají s tím, že při konfliktu vysoké intenzity spotřebuje samotné letectvo až 85 procent všech dodávek.
Současná infrastruktura by takový nápor podle expertů dlouhodobě nezvládla. Jedním z cílů projektu je tudíž zajistit, aby spojenecké armády měly přístup k pohonným hmotám i v případě, že by se terčem útoků stala energetická infrastruktura.
Polsko lobbuje
Pro Varšavu jde o jednu z nejdůležitějších infrastrukturních priorit v NATO. Polsko argumentuje tím, že současná síť končí stovky kilometrů od jeho hranic, přestože právě východní křídlo čelí dopadům konfliktu na Ukrajině a riziku ze strany Ruska.
Prodloužení produktovodů označil polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz za jeden z hlavních cílů polské delegace v Ankaře. Uvedl, že pro projekt získal podporu zemí Visegrádské skupiny i baltských států a snažil se přesvědčit spojence, kteří byli vůči investici zdrženlivější.
Ministrův náměstek Cezary Tomczyk po summitu uvedl, že Varšava o projekt „usilovala mnoho měsíců“. Rozšíření podle něj znamená, že se „palivový krevní oběh NATO“ začne posouvat z dosavadního západoevropského těžiště směrem k východnímu křídlu Aliance.
Polsko zároveň připravuje vlastní část projektu. Loni podepsala alianční investiční organizace při polském ministerstvu obrany předběžnou dohodu se státním provozovatelem produktovodů PERN.
Polská větev má podle dosavadních plánů měřit přibližně 300 kilometrů a propojit německou hranici s terminálem PERN u Bydhoště. Odhadované náklady dosahují zhruba 20 miliard zlotých.
Česko se má stát součástí nové větve
Rozšíření se netýká jen Polska. V aliančních plánech figuruje už několik let také Česká republika.
Ministerstvo obrany loni serveru Natoaktual.cz potvrdilo, že NATO počítá s prodloužením produktovodu z německého Ingolstadtu na české území a následně dál do Polska.
Se stavbou se podle tehdejšího vyjádření počítá ve střednědobém horizontu, přibližně během deseti až patnácti let od schválení projektu. Úřad zároveň uvedl, že společně se spojenci posuzuje možnosti zapojení České republiky do systému.
Aliance zatím nezveřejnila přesnou podobu projektu ani způsob financování. Německý kancléř Friedrich Merz po summitu v Turecku upozornil, že jednání o konkrétních parametrech ještě pokračují.
Potrubí pro vojáky i civilisty
Největší část alianční infrastruktury tvoří takzvaný Středoevropský potrubní systém (CEPS), který propojuje Belgii, Francii, Německo, Lucembursko a Nizozemsko.
Na síť jsou napojené vojenské základny, včetně amerického Ramsteinu v Německu, ale také velká civilní letiště. Potrubím proudí hlavně letecké palivo, které je možné po přidání aditiv využít i pro nákladní automobily nebo tanky.
Podle NATO odpovídá nepřetržitý tok paliva zhruba objemu 1200 silničních cisteren.
Nové větve by měly zachovat stejný model dvojího využití. Vedle armád by mohly zásobovat i část civilní infrastruktury a počítá se také s kompatibilitou se syntetickými leteckými palivy.
