Zprávy z bojiště: Putin ohlásil dobytí města, obránci opáčili smělou sázkou

Večer 3. července ohlásilo ruské ministerstvo obrany „úplné osvobození“ Kosťantynivky a ruský diktátor Vladimir Putin zprávu o tomto vítězství zopakoval i do telefonu americkému prezidentu Donaldu Trumpovi před summitem NATO.

Přibližně ve stejné době uzavřel důstojník ukrajinského 19. sboru, jehož jednotky ve městě bojují, sázku o bednu koňaku: Ukrajina prý Kosťantynivku udrží až do konce roku 2026.

Nejméně jedno z těch dvou tvrzení je přehnané – a dostupné záběry naznačují, že přehnaná jsou obě.

Zastavme se proto nejprve u nejsledovanějšího místa fronty a teprve potom projděme její zbytek. Připomeňme, že Kosťantynivka je důležité město, po jehož dobytí by se Rusko přiblížilo z jihu k největším dosud neokupovaným městům Doněcké oblasti Kramatorsku a Slovjansku. Dobytí tohoto regionu je jedním z hlavních ruských cílů celé války.

Co tedy o Kosťantynivce říkají nezávislé zdroje? Analytici týmu CIT soudí, že Rusko kontroluje jihozápadní část města a severovýchodní okraj, zbytek je sporný a bojuje se v něm.

V optimistickém scénáři pro Ukrajinu se podle nich boj o hlavní část města může protáhnout do podzimu.

Podrobný rozbor serveru Meduza z 8. července dochází ke stejnému závěru – „pravdu nemá Moskva ani Kyjev“ – a doplňuje podstatný detail: ruské síly začátkem července přeťaly poslední zásobovací trasu do centra podél kramatorské železnice. Jižní části města se už měsíce zásobují pouze drony.

Zajímavý obraz nabízí analýza projektu Ukraine Daily Update postavená na geolokovaných záběrech. Město je podle ní fakticky rozpůlené říčkou Kryvyj Torec: na západním břehu se ruské předsunuté skupiny rozptýlily po většině zástavby a celý sektor je třeba považovat za sporný, východní sídliště naproti tomu drží ukrajinské síly pevně.

Ruská vlajková videa jsou vesměs prchavé snímky jednotlivců či dvoučlenných hlídek, ne konsolidovaných jednotek. Ukrajinské velení podle stejného zdroje nasadilo na čištění města části tří útočných pluků a výrazně vzrostl počet doložených ukrajinských leteckých úderů přímo v jeho ulicích – ani jedno obrazu „osvobozeného“ města neodpovídá.

Znovu se tak ukazuje, že schopnost malé skupiny doběhnout na místo a natočit se tam v této válce už kontrolu nedokazuje.

Uvnitř města se mezitím odehrává scénář známý z Pokrovsku. Podle deníku Ukrajinska pravda proniklo do zástavby začátkem července více než 100 ruských pěšáků; převlékají se do civilu, získávají vysílačky z ukrajinských pozic a navádějí palbu především na posádky dronů – protože, když z města vyžene útočník „dronaře“, pěchota oslepne.

Zdroje listu se shodují, že město obklíčené není, varují ale, že armáda se znovu dostává do podobné situace jako vloni: protivník znovu nachází mezery mezi vyčerpanými brigádami.

My jsme v jednom z předchozích dílů psali, že Kosťantynivka je pro Ukrajinu fakticky ztracená. Realita je, jak vidno, přece jen složitější. Trend je ovšem stále stejný a ukrajinské síly už město zpět nedobudou, pokud se nestane něco zcela nečekaného; za současného rozložení sil na to nemají kapacity.

Na severu fronty pokračuje méně viditelná infiltrační kampaň. U obce Kozača Lopaň, dva kilometry od hranice severně od Charkova, pronikají ruští pěšáci přes hranici od konce června, někdy převlečení za civilisty; místní server Gwara Media popisuje dva týdny trvající pokusy o uchycení v obci a nestabilní situaci.

Putinovo tvrzení, že ruské jednotky stojí „něco přes deset kilometrů“ od Sum, naproti tomu neobstojí: fronta tam už rok probíhá více než 20 kilometrů od města.

U Kupjansku Rusové dál stlačují ukrajinské předmostí na východním břehu Oskilu. Stojí za připomenutí, že jde o předmostí, které ruští velitelé slíbili zlikvidovat začátkem roku – a které jako nedobyté přiznává i mapa generálního štábu ukázaná 3. července Putinovi.

U Lymanu se situace horší i podle proukrajinských hlasů. Analytik vystupující pod přezdívkou Playfra ji popisuje jako obtížnou, ale pod kontrolou; hlavním problémem obránců je logistika, která se dál zhoršuje.

Právě tak přitom v této válce pády měst obvykle začínají – ne průlomem, ale postupným škrcením zásobovacích cest. Rusové navíc hromadí síly na severním předpolí města a jejich skupiny se objevily v obcích na jeho okraji – v nejbližších dnech se tu čeká pokus o průlom na jih.

Nejvážněji ovšem vypadá širší slovjansko-kramatorský oblouk. Podle Meduzy ruské síly zkoušejí na několika místech mezi Lymanem a Slovjanskem překročit řeku Severský Doněc, postupují po jeho jižním břehu a drží několik předmostí přes kanál Severský Doněc–Donbas, nejbližší asi deset kilometrů od Kramatorsku.

Dalo se to čekat: na kramatorském a slovjanském směru jsou ukrajinské síly už od jara jen v defenzivě, žádné vlastní akce nezahajují.

Jak se žije v Kramatorsku:

Na jihu se ukrajinská ofenzivní aktivita soustředí na oleksandrivský směr na pomezí tří oblastí – a druhá vlna útoků tam podle Ukrajinské pravdy nepřinesla očekávaný výsledek: po zhruba deseti kilometrech postupu narazily útočné jednotky na tuhý odpor a vrchní velitel Oleksandr Syrskyj oznámil, že plány „upravil“.

Analytici z projektu CIT přidávají nepříjemnou otázku, zda se zálohy neutrácejí v druhořadém sektoru, kde je slabší odpor a lepší statistika, zatímco skutečně kritické úseky fronty leží u Slovjansku a na Oskilu.

Drobná dobrá zpráva pro Kyjev přišla od Záporoží: ukrajinské síly se podle projektu Ukraine Control Map opravdu vrátily do Stepnohirsku. U Huljajpole ruské útoky pokračují, aniž by se zatím objevily doklady o dalším ruském postupu – ukrajinské síly tu podnikají protiútoky. Podle frontového zdroje Ukrajinské pravdy ovšem na úsek dorazily čerstvé ruské jednotky a ukrajinská iniciativa je „v nedohlednu“.

Tolik pohled na frontu. O patro výš přitom běží kampaň, která se začala rozjíždět během letošního roku: tedy zásadní navýšení počtů útoků dronů do „střední hloubky“ 30 až 200 kilometrů za frontou.

Jde o jednu z nejvýznamnějších „novinek“ letošního roku. Ukrajinské stroje ničí na okupovaných územích kamiony, cisterny a velitelská stanoviště na silnicích, které byly ještě nedávno bezpečné; zasaženy už byly všechny mosty vedoucí na Krym a palivo podle obou stran místy chybí i ruským frontovým jednotkám.

Podle ukrajinského ministerstva obrany počet zásahů v hloubce přes 20 kilometrů vzrostl od ledna do června třináctkrát, v hloubce přes 50 kilometrů dokonce 44krát. Ministerstvo vypsalo soutěž, v níž chce do konce roku pořídit přes 100 tisíc dronů pro údery do střední hloubky, a vybraným dvaceti jednotkám rozdělilo miliardy hřiven, aby přes léto mohly útočit bez omezení.

Reportérka Ukrajinské pravdy Olha Kyrylenko v obsáhlé analýze udělala ještě něco navíc: zeptala se velitelů a vojáků od Kosťantynivky po Pokrovsk, zda efekt ukrajinské dronové kampaně proti cílům dále za frontou, cítí na linii dotyku - a většinová odpověď zněla ne.

„Žádný efekt, vůbec žádný,“ řekl jí důstojník 19. sboru – tentýž sbor, který bojuje o Kosťantynivku. Výhrada přitom platí oběma směry: pěchota pod klouzavými pumami sotva zaznamená účinek, který se měsíce hromadí v protivníkově týlu – právě proto ale nemůže potvrdit ani řeči o „převzaté iniciativě“.

Ne, že by nemohla mít kampaň žádný vliv. Jak říká v citovaném textu analytik nadace Come Back Alive Mykola Bjeljeskov, „situace se přestala zhoršovat“. Silnější efekt by na frontě mohl být cítit snad koncem léta - pokud se tedy podaří kampaň udržovat stejně intenzivní nebo dokonce stupňovat.

Okno příležitosti nebude věčně otevřené dokořán. Ukrajinský voják a bloger Oleksandr Karpjuk popisuje, jak přibývají ruská protiopatření: rušení Starlinku už některé sektory dronům fakticky uzavřelo, rušičky se místo přívěsů s anténami stěhují do maskovaných jam a ruské drony dostávají mesh sítě a optickou navigaci. Komunikační modul, který ukrajinskému dronu umožní letět 100 kilometrů bez Starlinku, stojí kolem 15 tisíc dolarů (zhruba 350 tisíc korun) – víc než leckterý dron sám.

Ale zatím jde o otázku otevřenou. Jiní soudí, že Rusko na kampaň účinnou odpověď zatím nemá a efekty se zatím jen sčítají a rostou. Oba pohledy na věc se přitom v tuto chvíli nevylučují – kampaň je pro Rusy problém, ale nejdůležitější bude, jak rychle a efektivně se přizpůsobí.

Ve strategické rovině přinesl tento týden Ukrajině jednu z nejhorších nocí za dlouhé měsíce. V noci na 6. července, v předvečer summitu NATO, zasáhlo Kyjev 23 balistických raket typu Iskander, šest hypersonických Zirconů, 39 křídlatých střel a 351 dronů.

Většina střel s plochou dráhou letu a dronů byla sestřelena; z balistických raket ani jedna. Nejméně 26 lidí zemřelo. O čtyři dny dříve, při útoku z 2. července, který v Kyjevě zabil 31 lidí, obrana zničila čtyři balistické rakety z 24.

Problém je strukturální, ne jednorázový. Podle dat New York Times vypustilo Rusko letos na Ukrajinu 521 balistických raket – dvojnásobné tempo proti loňsku – a sestřeleno bylo 164.

Na spolehlivé zničení jedné balistické rakety jsou často potřeba dvě střely PAC-3 systému Patriot, kterých se na celém světě vyrobí kolem 600 ročně. Rusko přitom podle odhadu ukrajinské rozvědky letos vyrobí kolem 700 Iskanderů. Ukrajinské posádky doktrínu Patriotů přepsaly – střílejí po jedné a vždy jen na opravdu nebezpečné cíle – ale žádná taktika nenahradí prázdné odpalovací zařízení.

Do této situace přišel na summitu v Ankaře nečekaný slib: Trump Zelenskému oznámil, že USA Ukrajině udělí licenci na výrobu střel pro Patrioty. NYT i server The War Zone se shodují: strategicky významné, operačně v dohledné době bezvýznamné. Výrobci o záměru předem nevěděli, výroba jedné střely trvá 24 měsíců a odhady rozjezdu licenční produkce se pohybují od optimistických 12 měsíců po „roky“.

Souběžně se mění i to, co Rusko vypouští: přibývá proudových variant Šáhidů, které letí až 500 km/h – příliš rychle na vrtulové stíhací drony, jež dosud srážely přes 90 procent standardních kusů. Odpověď na sebe nenechala čekat: během útoku z 6. července si první bojový sestřel Šáhidu připsal proudový stíhací dron Griffen britsko-ukrajinské výroby.

Tatáž aritmetika přitom dusí i druhou stranu, jak připomněl i ruský proválečný telegramový kanál Military Informant.

Jen na ochranu třiceti největších rafinerií kruhovou obranou by podle jeho výpočtu bylo potřeba nejméně 120 vozidel systému Tor – a to v ideálních podmínkách rovného terénu; cílů, na které se protivníkovi vyplatí vynaložit křídlatou střelu, jsou přitom v evropské části Ruska tisíce. Závěr kanálu: ochránit všechno nelze a velení musí vybírat, které cíle obětuje.

Analytik raketových technologií Fabian Hoffmann totéž formuluje obecně: útok je dnes levnější než obrana, a protivzdušná obrana proto řídne na obou stranách fronty - a tento týden znovu ukázal, co to znamená v praxi.

V pondělí 6. července ukrajinské drony zasáhly rafinerii v Omsku na západní Sibiři – největší v Rusku a vzdálenou 2500 kilometrů, což je nejhlubší úder celé války. Zařízení den nato zastavilo zpracování ropy.

Podle odhadu Financial Times je mimo provoz až 40 procent ruských rafinérských kapacit a omezení prodeje paliv platí podle přehledu CNN ve většině ruských regionů. Dodejme obvyklou výhradu CIT: jde o kampaň trvalého potlačování, ne nevratného ničení – poškozené provozy se dosud dařilo opravovat v řádu měsíců.

Ještě systematičtěji postupovala kampaň proti Krymu. Ukrajinské Síly bezpilotních systémů podle vlastního výkazu zasáhly mezi 1. a 8. červencem na poloostrově a okupovaném jihu 50 energetických uzlů; 6. července hlásila firma Krymenergo výpadek proudu ve všech městech a okresech a v noci na 8. července přišel úder na stanici PP-2 energomostu Kubáň–Krym, hlavní vstupní bod elektřiny z pevninského Ruska.

Ani ve vzdušné „doméně“ nevychází pochopitelně Ukrajině vše dle plánu: dne 4. července ruská obrana podle dostupných údajů sestřelila celou salvu střel Flamingo vypouštěnou na cíle na ruském území.

Tyto střely létají nízko nad řekami a členitým terénem, kde se pozemním radarům snadno ztrácejí. Ovšem Rusko k jejich odhalení zřejmě nasadilo letoun včasné výstrahy A-50 s výkonným radarem, který poskytuje obraně „nadhled“. Po červnové sérii úspěchů této zbraně je to připomínka, že adaptovat se umí i ruská protivzdušná obrana.