Německo to nezvládlo. Slavný výrok Merkelové k imigraci ale křiví mýty

Německo se po deseti letech od vrcholu migrační krize stále potýká s řadou problémů spojených s integrací imigrantů. Patří k nim i problematické vyhošťování těch, kteří s žádostí o azyl neuspěli. Jak si Německo stojí dekádu po památném výroku Angely Merkelové o tom, že země to zvládne?

Dokázalo se Německo vypořádat s výzvou, kterou pro něj znamenal příchod stovek tisíc běženců? Deset let od chvíle, kdy v Evropě vrcholila migrační krize a kdy většina těchto lidí ze Sýrie a dalších zemí usilovala o cestu právě především do Spolkové republiky - kam se také nakonec dostala - se německá veřejnost i politická scéna přou o současné důsledky.

Jisté je, že téma migrace dnes v Německu patří k těm nejdiskutovanějším. Prim hrálo i v kampani před letošními předčasnými parlamentními volbami, především pak ve spojení s bezpečností v zemi poté, co situaci rozjitřilo několik útoků spáchaných imigranty.

Německo i následně zažívá další incidenty. Jeden z nejnovějších se odehrál ke konci srpna v Drážďanech, kde dva muži původem ze Sýrie napadli jedenadvacetiletého Američana, který se v tramvaji zastal dvojice mladých žen. S řeznými ranami v obličeji muž skončil v nemocnici.

Případ dál rozvířil debatu o tom, jak se za posledních deset let daří integrace imigrantů.

„Je zjevné, že násilí (jako takové) a násilí páchané cizinci a žadateli o azyl je zásadním problémem pro německou společnost. A to, co se stalo v Drážďanech, nese typické rysy toho, co hýbe německou politikou,“ popisuje zahraniční analytik Seznam Zpráv Martin Jonáš, který se zároveň od září stává i novým moderátorem podcastu 5:59.

Němci si na konci prázdnin připomněli slova Angely Merkelové, kdy 31. srpna 2015 tehdejší spolková kancléřka na tradiční letní tiskové konferenci pronesla dnes už proslulé „Wir schaffen das!“. V překladu: „Zvládneme to!“

Od té doby se v německém veřejném prostoru vznáší otázka, zda to tak skutečně dopadlo. Tedy zda to Německo zvládlo.

„Samozřejmě, že to nezvládlo. Ale to vyplývá z logiky té nešťastné věty - nešťastné i z hlediska kancléřky, která otevřeně řekla, že zpětně by to asi takhle nevyjádřila a že jí to pořád někdo omlacuje o hlavu,“ popisuje Jonáš, který v době migrační krize působil v Německu jako zahraniční zpravodaj České televize.

Kancléřka Angela Merkelová na konci srpna 2015 ujišťovala své spoluobčany větou „Wir schaffen das“:

Velká část německé společnosti podle Jonáše výrok vnímala jako příslib toho, že se statisíce nově příchozích podaří v podstatě perfektně začlenit. Jenže aby takto interpretovaný slib mohl být považovaný za naplněný, nesmělo by v následujících letech dojít k řadě násilných či dokonce teroristických činů spáchaných imigranty.

„Ale musíme k tomu dodat jednu věc, která se zpravidla chápe špatně: Když Angela Merkelová říkala ‚zvládneme to‘, tak to takhle nemyslela. Geneze té věty je prostě odlišná,“ upozorňuje novinář Seznam Zpráv s tím, že původ slov dokonce ani neleží u kancléřky, ale u jedné její spolupracovnice, která jimi Merkelovou dříve přesvědčovala o tom, že když Německo v předchozích letech zvládlo eurokrizi, zvládne už ledacos.

„Nebylo tím míněno (později od Merkelové), že se Německo změní v zemi zaplavenou imigranty a že zvládne přechod k nějaké multikulturní společnosti, jak je to někdy vykládáno. Ta věta jen měla dodat elán lidem, kteří byli přetíženi aktuální vlnou migrantů přicházejících do Německa,“ říká Jonáš.

Z pohledu Martina Jonáše se však podobné mýty utvořily i kolem dalších klíčových momentů. Třeba když na začátku září 2015 Angela Merkelová otevřela hranice pro zhruba dvanáct tisíc uprchlíků, kteří uvázli v Maďarsku. A když se ještě o něco později rozhodla Německo neuzavřít ani pro další běžence.

Podle bývalého zpravodaje v Německu nicméně rozhodně nelze tehdejší události vykládat tak, že Merkelová uprchlíky do země „pozvala“ nebo že by snad migrační vlna vznikla v důsledku jejích slov a činů. Ve skutečnosti totiž nabývala na síle už v předchozích letech.

Neplatí ale ani mýty z opačného směru - tedy například úvahy vykreslovat bývalou kancléřku jako jakousi hrdinku liberálního světa, která by se pro záchranu běženců stavěla proti tehdejším většinovým názorům německé společnosti.

Analytik Jonáš podotýká, že Angela Merkelová se coby politička o osud uprchlíků až do roku 2015 příliš nezajímala. Navíc i mezi Němci podle tehdejších průzkumů panovala určitá euforie z toho, jak velkoryse se celá země k lidem v tíživé situaci zachovala. Politička, která celou kariéru bedlivě vnímala nálady mezi lidmi, tak proti nim ani nemusela jít.

Události v Německu staré deset let nejsou důležité jen pro historiky. Jak už zaznělo, imigrace i dnes hýbe tamní politikou a společností. A dekáda potýkání se Německa s migrační vlnou a tím, co následovalo, má podle všeho vliv i na vzestup preferencí krajní pravice.

Na možná až vítězství v parlamentních volbách - pokud by se konaly v této chvíli - totiž může pomýšlet Alternativa pro Německo (AfD), které třeba průzkum agentury Forsa z poloviny srpna přisoudil se ziskem 26 procent hlasů největší podporu v rámci celého politického pelotonu.

Jde o stranu, kterou německá kontrarozvědka letos v květnu označila za prokazatelně pravicově extremistickou. A zároveň o stranu, která svůj úspěch v uplynulých letech vystavěla z velké části právě na protiimigrační rétorice. Jak Jonáš připomíná, ještě v roce 2015 přitom AfD byla „ve stavu klinické smrti“ pod pětiprocentní hranicí podpory.

Tento posun výrazně mění poměry v německé politice. Vývoj nálad německých voličů v souvislosti s imigrací přitom má řadu dílčích konkrétních důvodů.

Novinář Jonáš například označuje za „velkou bolest německého státu“ fakt, že v zemi zůstávají i desítky tisíc imigrantů, jejichž žádost o azyl přitom úřady zamítly. K jejich vyhoštění a deportaci ale nedošlo - třeba proto, že soudy neumožní jejich navrácení do těch zemí původu, kde by jim mohla hrozit závažná újma. A některé státy dokonce přijetí svých občanů vypovězených z Německa aktivně brání.

Ze Spolkové republiky se tak z různých důvodů podle Martina Jonáše nedaří dostávat ani lidi, které třeba německé úřady považují za hrozbu a mají kriminální minulost. A odmítnutí žadatelé o azyl se v Německu dopustili i některých útoků - například když loni v srpnu muž původem ze Sýrie zavraždil na městských slavnostech ve městě Solingen tři lidi a osm dalších zranil.

„Nejde jen o to, že se jednou do několika měsíců stane, že nějaký žadatel o azyl spáchá čin, který otřese německou společností. To, co Němce zvedá ze židle - a zvedá je ze židle i při volbách a nutí je jít volit například Alternativu pro Německo - je pocit, že německý stát tu situaci nezvládá. (…) A když je zjevné, že německý stát nedokáže vynutit svá vlastní pravidla, tak je to velká rána pro ty tradiční německé strany (a jejich preference, pozn. red.), které se vždy pyšnily tím, že jsou těmi dobrými správci veřejných věcí,“ dodává analytik Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem se německé úřady snaží řešit praktickou nemohoucnost dostat ze země část odmítnutých žadatelů o azyl. Anebo také jak to momentálně vypadá se soudržností vlády kancléře Friedricha Merze. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.