Pády vlád, zadlužený stát, politický pat. Macronova Francie vězí v krizi

Na první pohled to může vypadat jako zoufalý krok. Francouzský prezident Emmanuel Macron uprostřed táhlé politické nestability opět věří v úspěch premiéra, který přitom minulý týden rezignoval po ani ne měsíčním působení ve funkci. V podcastu 5:59 nabízíme odpovědi na to, jak se Francie do krize dostala. A také jestli z ní vede nějaká cesta ven.

Jeho minulá premiérská mise selhala už po necelém měsíci. Jenže když na začátku minulého týdne francouzský premiér Sébastien Lecornu překvapivě podal demisi – jen asi půlden od okamžiku, kdy představil své ministry –, prezident Emmanuel Macron na něj po několika dnech vsadil znovu a opět Lecornua jmenoval do čela vlády. Jeho úkol zůstává stejný: Stabilizovat chaotickou situaci, do které se francouzská politika dostala.

Za poslední dva roky se totiž v Paříži vystřídala hned pětice premiérů. A také samotný Lecornu svou rezignaci minulé pondělí doprovodil slovy, že za podmínek panujících na francouzské politické scéně není možné vládnout. Při svém druhém pokusu o průlom teď však staronový předseda vlády vytáhl novou kartu, když v úterním proslovu před poslanci navrhl pozastavit kontroverzní důchodovou reformu, a to až do příštích prezidentských voleb v roce 2027. Mimochodem, těch se už Macron kvůli ústavním limitům nebude moci zúčastnit.

V druhém zásadním kroku pak Sébastien Lecornu v Národním shromáždění představil návrh rozpočtu, který Francie – země, jež se už delší dobu potýká s vysokým veřejným dluhem – potřebuje schválit do konce roku. Spory o výdajové škrty přitom vedly letos v září k vyslovení nedůvěry vládě předešlého premiéra Françoise Bayroua, který neúřadoval ani tři čtvrtě roku.

„Ta krize má více úrovní. Myslím, že v první řadě je to krize sociální, protože vychází vlastně z hluboce rozdělené společnosti,“ líčí situaci ve Francii profesor politologie Jan Rovný, který působí na Pařížském institutu politických věd (Sciences Po). V rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, že společenský rozkol se přelévá do krize v parlamentu, kde od loňských předčasných voleb nemá žádný z táborů většinu. A to ani vládní blok prezidenta Macrona.

Příčiny politické nestability ve Francii posledních několika let ale mají hlubší kořeny. Politolog Rovný v této souvislosti poukazuje na problémy stran, které ještě relativně nedávno patřily k hlavním hráčům přetahujícím se o moc. Jenže Socialistická strana (PS), z níž vzešel například Macronův předchůdce v čele Francie François Hollande, nebo také Republikáni (LR), založení dalším bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym, dnes zažívají hubenější časy.

„Tradiční politické strany jsou v podstatě totálně zdevastované. A jsou zdevastované výsledkem, který je sociálně hluboce zarytý v proměně společnosti,“ říká Jan Rovný s tím, že ke zmíněné devastaci napomohl také samotný Emmanuel Macron, který po svém nástupu do nejvyšších politických pater tyto strany „v podstatě takto vytuneloval a zničil“.

Současný vládce Elysejského paláce se přihlásil se svými prezidentskými ambicemi v roce 2016, kdy založil stranu dnes známou jako Obnova (RE). A hned o rok později dokázal v prezidentských volbách uspět, když ve druhém kole jasně porazil krajně pravicovou Marine Le Penovou. Podle českého politologa se tehdy Macronova strana profilovala jako středolevá formace a jeho prezidentský úspěch je možné připsat hlavně tomu, že „v podstatě rozdrtil socialisty“.

Během následného vládnutí ovšem přišel posun spíše do pravého středu, do značné míry na úkor pravicových Republikánů. Expert Rovný podotýká, že Macron doufal v likvidaci politického mainstreamu a následné nastavení základních mantinelů tak, aby se politický zápas ve Francii odehrával především mezi jeho středopravou liberální pozicí a na druhé straně extrémní pravicí Marine Le Penové a jejím Národním sdružením (RN). A že zároveň věřil, že se většina voličů přikloní na jeho stranu.

„Přestává to ale být jasné. Takže Macron v podstatě rozmělnil – možná by se dalo říct, že fatálně poranil – ty tradiční politické strany. A nyní není jasné, jestli je on sám dostatečně silný na to, aby odvedl ten boj proti extrémní pravici,“ podotýká profesor z pařížského Sciences Po, podle něhož proto není pouhou nálepkou, pokud teď opoziční politici mluví o postupném zániku tzv. macronismu (jak bývají souhrnně označovány politické principy a zásady současného francouzského prezidenta): „Myslím, že je to popis reality, kde se dramaticky změnila struktura stranické soutěže ve Francii.“

Velkou neznámou nicméně zůstává to, co se stane dál a kdo se v rozbouřených vodách dokáže prodrat do čela pelotonu. „Mám pocit, že všichni moji kolegové v podstatě očekávají, že k moci přijde krajní pravice. Otázkou je, kdy přesně a za jakých okolností: Jestli budou mít většinu v parlamentu; jestli budou mít prezidenta atd. Nyní je ale těžko představitelné, že by do popředí vystoupil nějaký politik, který by byl schopný ten středový prostor nějakým způsobem sjednotit,“ říká politolog Jan Rovný.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co politicky oslabený Emmanuel Macron znamená pro zbytek Evropy. Nebo také proč by podle Jana Rovného bylo záhodno, aby si prezident i přes domácí problémy našel čas na prohlubování vztahů s vládou, kterou pravděpodobně v Česku povede šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.