Přímá volba hlavy státu rozdělila společnost, říká politolog Lebeda

Jedenadvacet lidí se přihlásilo do boje o prezidentské křeslo. Jsou mezi nimi politici, akademici i podnikatelé. Jejich přihlášky i kandidátní listiny teď zkoumá Ministerstvo vnitra, které 25. listopadu definitivně potvrdí, kdo všechno do lednových voleb půjde. Na jaký styl boje o Pražský hrad se máme připravit? Kdo z uchazečů o prezidentský post s veřejností komunikuje nejlépe? A v čem je nevýhoda přímé volby hlavy státu?

Na otázky spojené s blížící se prezidentskou volbou moderátorce Lence Kabrhelové odpovídali v rámci živého natáčení podcastu 5:59 politologové Karel Páral a Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého v Olomouci.

Oba se shodli, že zásadním zlomem v probíhající kampani je oficiálně ohlášená kandidatura stávajícího předsedy hnutí ANO. „Myslím, že s jistotou můžeme říci, že Andrej Babiš je ten typ kandidáta, který, pokud se do něčeho pustí, tak to bude dělat naplno, bude mít tah na branku a bude se maximálně snažit využít té stávající situace,“ odhaduje Tomáš Lebeda.

Babišovy možné volební zisky nepodceňuje ani Karel Páral. „Pokud by postoupil do druhého kola, tak budou vyjednávání, budou licitace a bude boj o přesun hlasů. A nikde není psáno, že Andrej Babiš nakonec pomocí té kampaně, kterou bude intenzivně vést, nepřesvědčí voliče, že je jiný Babiš, že se polepšil.“ Podle politologa Párala bude chtít být prezidentem lidí, kteří nejsou spokojení s vládou a budou v prezidentských volbách hlasovat proti ní.

Tomáš Lebeda v debatě připomněl, že většina politologů se proti zavedení přímé volby hlavy státu ohrazovala. Volit si prezidenta přímo je sice lákavá občanská možnost, podle politologů ale zcela posouvá v České republice fungující parlamentní režim vlády. Dává totiž prezidentovi větší legitimitu než vládě, která tu svou odvozuje od Poslanecké sněmovny.

„A to, co mi přijde jako úplně nejhorší produkt přímé volby, je to, že přímá volba je pravděpodobně hlavní příčinou obrovského rozdělení společnosti, kterého jsme v těch posledních deseti letech svědky. Velmi to zatěžuje politickou kulturu a je to jeden ze zdrojů, který u nás živí politický populismus,“ myslí si politolog Tomáš Lebeda.

Podle Karla Párala se systém rozkolísaný přímou volbou projevil hned v prvním volebním období Miloše Zemana. „Kdy se vychýlil více, tak to bylo jednoznačně v případě jmenování Rusnokovy vlády. V momentě, kdy tady byla jasná sto jedničková většina, byla tato svévole prezidenta opravdu něco nevídaného,“ vzpomíná Páral na zásah prezidenta, který mu podle něj nepříslušel a donutil Sněmovnu se rozpustit.

Přímá volba navíc podle Tomáše Lebedy vylučuje, aby byl prezident z ní vzešlý nadstranickým kandidátem, který bude společnost spojovat. „My od prezidenta chceme něco, co nelze zkombinovat. My bychom velmi rádi, kdyby to byla skutečně osobnost, která stojí nad politikou, která je schopna moderovat konflikty, ale zároveň si ho chceme volit v přímé volbě, kde očekáváme, že každý se jasně vymezí a bude, pokud možno, názorově odlišný od těch svých protikandidátů,“ popisuje Tomáš Lebeda.

A i proto se dá očekávat, že kampaň před nadcházející přímou volbou v lednu 2023 bude vyhrocená a že nás její horká fáze teprve čeká. V tuto chvíli totiž kandidáti využívají především sebeprezentace na sociálních sítích nebo setkáních s lidmi. „Říkají si, co chtějí z hlediska obsahu, využívají formu, jakou chtějí. V podstatě se snaží spíše zviditelnit se před voliči,“ popisuje politolog Tomáš Lebeda.

„Ale ve chvíli, kdy musíte reagovat, ve chvíli, kdy se dostáváte do přímé konfrontace s ostatními kandidáty, to se začne lámat chleba,“ uzavírá politolog Tomáš Lebeda.

Kam může příští prezident či prezidentka funkci posunout? A jaký typ hlavy státu by veřejnost na Pražském hradě viděla nejradši? Poslechněte si audio v úvodu článku.