Omikron je masakr. Chybí nám 40 procent lidí, říká velký český dopravce

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Po dvou letech s covidem-19 nastalo pro českého dopravce Umbrella Mobility absolutně nejnáročnější období. „Dříve, když byla například delta, tak nám sice vypadli řidiči, ale bylo jich zhruba 15 procent, a to jsme byli schopni nahradit,“ říká v rozhovoru pro Agendu SZ Byznys majitel Umbrella Mobility Pavel Steiner s tím, že teď mu chybí 30 až 40 procent lidí a nahradit takové množství už je velice náročné. Firma je jedním z největších dopravců pro společnost FlixBus.

„Nejnáročnější je to na logistiku, na plánování turnusů řidičů. Přesouváme řidiče mezi Českem a Německem tak, abychom byli schopni plnit zakázky, které máme,“ dodává.

Firmě přitom v posledních letech výrazně klesly tržby. V loňském roce dopadla mezinárodní doprava ještě hůř než v roce 2020.

„V mezinárodní dopravě jsou ta čísla dalece za rokem 2019. Jsme stále 80 procent minus. Co se týká městské a příměstské dopravy, určitě je tam nějaký úbytek, ale není to tak drastické jako v mezinárodní dopravě,“ dodává.

Co aktuálně covid a zejména omikron způsobuje v dopravě?

Samozřejmě že nás to postihlo. Po dvou letech, kdy ty vlny šly jedna za druhou, ale spíš tak, že tři měsíce byl víceméně klid, pak se to na měsíc a půl zhoršilo a pak byl zase tři měsíce klid. A teď je to takový masakr, že nám vypadává 30–40 procent lidí, kteří se pohybují v dopravě.

Zvlášť u řidičů je to velice komplikované. I když je karanténa zkrácená na pět dnů, jsou lidé, kteří se po pěti dnech necítí úplně dobře a řeknou, že nepůjdou. Že zůstanou sedm až osm dní doma. To nám způsobuje problémy – přesouváme řidiče mezi Českem a Německem tak, abychom byli schopni plnit zakázky, které máme. Nás to postihuje hodně.

Je tedy pro vás jako pro dopravce současné období nejnáročnější za celou pandemii?

Nejnáročnější je to na logistiku, na plánování turnusů řidičů. Dříve, když byla například delta, sice vypadli řidiči, ale bylo jich 15 procent, a to jsme byli schopni nahradit. Dnes, když vypadne více než dvojnásobné množství, je to složité. Působíme hlavně v příměstské a meziměstské dopravě. Ale také v mezinárodní dopravě – tím, že mezinárodní doprava nejede na takové úrovni, na které byla, pomáháme si tak, že řidiče z mezinárodní dopravy přesouváme do příměstské a městské dopravy.

Přesouváme naše lidi mezi čtyřmi městy a dvěma státy. Je to náročné hlavně na logistiku a plánování. Je to pro nás složitější. Určitě.

Udeřil už omikron plně i v Česku nebo je to horší v zahraničí?

Já bych řekl, že nejhorší je to tady. Tady je taková ta panika – omikron! Někdo má rýmu a už má omikron. Stává se, že lidé chodí na testy, čekají na výsledky testů, omikron nemají, a jdou tedy do práce. Jenže za dva dny skutečně omikron dostanou, myslí si, že je to rýma, ale mezitím nakazí lidi vedle sebe. Já bych řekl, že tady je to horší.

A jak je to s cestujícími? Ubylo jich teď? Jak je to s vytížeností autobusů – předpokládám, že se čísla nevrátila na rok 2019…

V mezinárodní dopravě jsou ta čísla dalece za rokem 2019.

Jak dalece?

Jsme stále 80 procent minus. Rok 2020 byl zhruba o 65 níž než rok 2019.

Co se týká městské a příměstské dopravy, tam je to pro mnoho lidí nutnost, hlavně když jezdí do práce a do školy. Určitě tam nějaký úbytek je, ale není to tak drastické, jako v mezinárodní dopravě.

Co cestující omezuje? Je to strach, jsou to právě ty restrikce a omezení nebo jen fakt, že musí mít respirátor?

Respirátor problém není. Jsou to právě ty restrikce. Chcete někam jet mezinárodní linkou, koupíte si lístek ve středu a než ve čtvrtek vyjedete, je to jinak. A než v pátek dojedete na místo, je to zase jinak.

Chcete jet zpátky, zjistíte, že se vrátit nemůžete nebo že potřebujete takový test a takovou karanténu. Ta nejistota cestujících, zmatek, který panuje a to, že v Evropě nejsou sjednocena pravidla, to je problém.

Jestliže v roce 2020 byl váš propad v dálkové dopravě 65 procent, a loni dokonce 80 procent – jak se to podepsalo na vašem hospodaření? Předpokládám, že takto dlouho se ztrátou asi fungovat nejde…

Kulantně řečeno, kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že to bude trvat dva roky, myslím si, že jsem to zapíchl. Díky firemnímu mančaftu, který tam máme, jsme byli schopni to ustát do dnešní doby. Díky lidem – od řidičů až po prokuristu u nás ve firmě. Všichni táhli za jeden provaz. Přežili jsme to díky tomu, že naši lidé neskutečně fungovali, pomohla nám banka i partneři. Flixbus nám pomohl.

V Německu byla navíc i štědrá podpora…

Samozřejmě. Dostali jsme nějakou podporu i v Česku, i když ta se ale s Německem nedá srovnávat. Když jsme všechny tyto aspekty poskládali dohromady, tak jsme dokázali vybalancovat zhruba miliardu korun. To číslo je úplně strašidelné. Myslím si, že v momentě, kdy se budeme bavit o dvou letech covidu, tak nás to bude stát miliardu na to, abychom dokázali přežít.

Vy jste zmínil partnery, kteří vám pomohli, ale váš investiční partner se s vámi naopak rozloučil. To musela být další finanční rána, když jste vyplácel jeho podíl…

RSBC ode mě koupila 50% podíl a do firmy vstoupila 3. února 2020. Samozřejmě nešťastné období, ale to je život. Během tří měsíců bylo po partnerovi. RSBC chtělo podnikat, ale za cizí peníze a nebyli ochotní z vlastních peněz vzniklou situaci řešit. To pro mě bylo obrovské zklamání.

Já už jsem to někde řekl, že člověka, který se s odpouštěním „podělá“, nepotřebuju. Právě v ten moment se ukázala síla našeho mančaftu – lidé se semkli, fungovali a dokázali jsme ho nahradit. Samozřejmě pro mě to znamenalo rázné řešení a myslím si, že jsme se rozešli korektně. Je to stálo peníze a mě také.

Vy jste od nich podíl odkoupil – tato částka už je započítaná v té miliardě, kterou vás covid stál?

Ne, to jsou další peníze. Podíl jsem koupil zpátky sice s nějakou slevou, ale to všechno je navíc.

Vy jste říkal, že kdybyste tušil, že to bude trvat dva roky, tak jste to zabalil. Co když to bude trvat další dva roky?

To se nestane.

Jak to můžete vědět?

Cítím to. Jsem přesvědčený, že omikron je to poslední, co přijde. Clovid tu bude, zůstane tady jako chřipka, ale projde to populací. Já sám jsem třikrát očkovaný a sám jsem dvakrát covid měl a pořád jsem tady. Dopadne to tak, že se to rozmělní a budeme se s tím muset naučit žít.

Jak dlouho budete vydělávat zpět na tu dobu, co vám covid ukousl? Na tu miliardu, o které mluvíme.

Osm až deset let.

Stále to stojí za to?

Umbrella je moje dítě, mám odpovědnost i vůči lidem, kteří tam jsou, a neumím si představit, co bychom dělali jiného. Strojvedoucím už těžko budu, k fotbalu se také vrátit nemůžu. Já ale stále říkám: Strach a peníze jsem nikdy neměl. Prostě budeme bojovat a zvládneme to.

Kolik máte v tuto chvíli autobusů?

U mezinárodních jsme před covidem byli na více než stovce, dnes jich je 85. Co se týká města a příměsta, tak v Německu i Česku je jich zhruba 140. Máme tedy přes 200 autobusů. Teď se nám povedlo vyhrát i nějaké výběrové řízení v Česku, takže letos to bude celkem přes 260 autobusů.

Zmínil jste výběrová řízení – uspěli jste v několika tendrech na MHD. Je to právě proto, že je covid a vaše mezinárodní autobusy nejsou vytížené nebo jste MHD plánovali už předtím?

Od roku 2018 jsem pracoval na tom, abychom začali poskytovat městskou a příměstskou dopravu, zvlášť v Německu. Tam jsme začali v roce 2019 a zajímali jsme se také o Česko. Covid způsobil to, že jsme možná měli víc času věnovat se tomuto odvětví, protože jsme neměli tolik času a sil na mezinárodní dopravu.

Aby ale městská a příměstská doprava nahradila mezinárodní dopravu, to je nemyslitelné. Když si vezmete, že v roce 2019 jsme na mezinárodní dopravě ujeli 26 milionů kilometrů s necelou stovkou autobusů a teď to nahradíte městskou a příměstskou dopravou… ten počet kilometrů a marže na jednom kilometru… to bychom těch autobusů museli mít tak 600, aby se to nahradilo.

Když vezmu Česko a Německo, 25 procent je příměstská doprava a zbytek je Flixbus.

Půjdete do dalších výběrových řízení na MHD v Česku?

Pakliže nám to bude dávat smysl, bude to férově nastavené, půjdeme do výběrových řízení i v jiných oblastech a nejenom v Česku. I v Německu se nám podařilo teď něco vyhrát, máme pobočky v Rakousku a na Slovensku.

Uvažoval jste ale i o pobočce v Paříži…

Na to nebyly peníze. To jsme museli odpískat – covid to nedovolil. Stejně tak jsme odpískali výstavbu zázemí v Hamburku.

Když se vátím k dálkové dopravě, kolik linek covid vymazal, kolik spojů vypustil a kam se nedá jet?

My jsme absolutně zrušili Budapešť. Největší problém s restrikcemi a ta panika co byla, to bylo Česko, Slovensko, Maďarsko. Pak se k nim přidalo i Rakousko. To byly státy, které byly nevypočitatelné, nevědělo se, co se bude dít. To jsme úplně odpískali. Jezdíme to daleko méně, jezdí to jiní partneři a my se víceméně soustředíme na západ a vnitrostátní linky v Německu.