Prezident musel premiérovi volat na dovolenou, nešlo o iritaci, říká poradce Kolář

Ostrý spor prezidenta a vlády o to, kdo pojede v červenci na summit NATO, pokračuje. Andrej Babiš prezidentovi vzkázal, že pojede vládní delegace a nechápe, co by tam Petr Pavel dělal. Proč mu kabinet v účasti tak zatvrzele brání?

Hostem Ptám se já byl poradce prezidenta a bývalý velvyslanec v USA a v Rusku Petr Kolář.

Předseda vlády Andrej Babiš v pondělí prohlásil, že v případné účasti prezidentovi Petru Pavlovi na červencovém summitu Severoatlantické aliance (NATO) v Ankaře bránit nechce, neměla by podle něj ale logiku. Nositelem zahraniční politiky je podle Babiše navíc vláda a názory hlavy státu na některé zahraniční otázky se od kabinetu liší.

Summity NATO v minulosti navštěvovali za Česko jak předsedové vlád, tak prezidenti. Petr Pavel se zatím zúčastnil všech summitů, které se od jeho nástupu do funkce konaly.

Proti jeho přítomnosti na příštím aliančním jednání začal vystupovat vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) poté, co prezident odmítl jmenovat poslance a čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka ministrem. Macinka od té doby opakovaně označuje prezidenta za součást opozice. Na summit by podle něj Pavel neměl jet také proto, že nemá v zemi reálný politický vliv.

Petr Pavel minulý týden napsal Andreji Babišovi dopis, ve kterém ho informoval, že v souladu se svým ústavním postavením stále hodlá stát v čele české delegace.

Vztahy mezi vládou a Hradem jsou v poslední době napjaté nejen kvůli neshodám ohledně složení delegace na letní summit NATO. Jak zjistil server Aktuálně.cz, Ministerstvo obrany nedovolilo generálnímu štábu odvysílat díl podcastu Kamufláž, ve kterém mluvčí armády vedla rozhovor s prezidentem. Hrad následně označil za absurdní, že obrana cenzuruje vrchního velitele ozbrojených sil.

Proč prezident na své účasti trvá? Proč Ministerstvo obrany tutlá už natočený rozhovor s hlavou státu? A jak může naše vztahy s Maďarskem ovlivnit to, jak silně stávající vládní politici podpořili ve volbách Viktora Orbána?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak důležitý bude letošní summit Severoatlantické aliance v Ankaře v červenci? Bude to přelomové, nebo běžné? – Bude to určitě důležité, řeší se budoucnost Aliance. Prezident Spojených států amerických, tedy hlava země, která je nejdůležitějším strategickým spojencem, se vyjadřuje na adresu Aliance velmi negativně, když to řeknu hezky diplomaticky. Dokonce vyjadřuje pochybnosti, jestli má smysl, aby Spojené státy zůstávaly v Alianci. Do toho máme různé války, kde se k tomu musíme umět postavit jako spojenci. Rozdíl mezi evropským pohledem na věc a americkým je zřejmý. Nemluvím teď jen o Ukrajině, ale především o tom, co se děje kolem Hormuzského průlivu a v Íránu. A těch témat, která je potřeba řešit a vyříkat si a mluvit i o tom, jak dál, jak má Aliance dál postupovat, je mnoho. A chce to, aby se k tomu vyjadřovali lidé kompetentní, kteří mají vhled do situace a nějakou zkušenost. A také mají nějakou představu, jak by se Aliance měla dál vyvíjet.

2:30 Prezident Petr Pavel poměrně trvá na tom, že na ten summit chce jet, posílal kvůli tomu dopis premiérovi Andreji Babišovi. Co tam chce Petr Pavel říkat? Bavili jste se o tom, s čím by tam chtěl jet? – Prezident na tom trvá proto, protože se jedná o výkon jeho pravomoci a on má z ústavy povinnost vykonávat své pravomoci. To není tak, že se může zašít na Hradě a po dobu této vlády si tam připravovat kampaň na znovuzvolení. On bere svoji roli a své povinnosti velmi vážně. Každý, kdo ho trošku zná, ví, že vnitřní disciplína a autenticita při výkonu funkce a určitých povinností, které má, jsou velmi silnou součástí jeho osobnosti. A já jsem řekl, o čem se tam bude jednat tento rok, je to vlastně vážné téma do budoucna, téma přesahující mandát jakékoliv vlády. Tady jde opravdu o dlouhodobou perspektivu.

4:00 A prezident, asi nemusím připomínat, mimo jiné byl také ve své historii předsedou vojenského výboru Aliance a v Alianci požívá velkého respektu. Když se podíváme na minulý summit v Haagu, tak kdo seděl u toho hlavního stolu s holandským králem, když hostil slavnostní večeři v paláci? Tam seděl prezident Trump, generální tajemník NATO Rutte a náš prezident s holandským králem. Takže to také o něčem vypovídá, o respektu, který má. A prezident prostě do té debaty chce přispět. To ale neznamená, že by tam měl činit nějaká rozhodnutí za Českou republiku. Od toho je vláda. A to prezident respektuje. Proto také nabídl premiérovi, aby ho doprovázel. Ta dělba rolí je přece zřejmá.

5:30 Prezident se chce těch debat účastnit, ale to neznamená, že tam bude činit nějaká rozhodnutí za Českou republiku nebo že tam bude určovat politiku, kterou máme mít. Teď je tady vláda, která je od toho. Pan premiér ať si vysvětlí spojencům, jak to vnímá a proč tedy máme rozpočet armády, jaký máme. To neznamená, že prezident nemůže vyjadřovat svůj názor. Uvedu příklad, aby to bylo úplně zřejmé. Třeba otázka rozpočtu. Prezident vyjádřil svůj názor velmi jasně a kritizoval určité části rozpočtu. Ale podepsal ho, protože respektuje to, že odpovědnost je vlády, a on svůj podpis na to rozhodnutí tedy dal. Jakkoliv byl někdy vyzýván, aby to nedělal. On svoji roli vnímá velmi jasně.

7:00 Předpokládám, že (prezident) chce přispět do diskuze o tom, co s Aliancí dál, jak se postavit k obrovským výzvám, které teď máme, kdy nám hlavní strategický spojenec trošku hapruje. A svého času dokonce ohrožuje některé naše spojence územními nároky, když mluvíme o Dánsku, Islandu. Nebo jeho výroky vůči Kanadě potom způsobují, že premiér Kanady Carney ruší nákupy americké vojenské techniky. Prostě to napětí uvnitř Aliance je obrovské. Vidíte i teď, že kolem Hormuzského průlivu se Británie a Francie vydávají vlastní cestou. Američané vyhlásili selektivní blokádu Hormuzu, ale s nikým to ze svých spojenců nekonzultují, mají pouze nároky. Ale takhle to nefunguje v Alianci. Takže o to je teď spor, o tom se vede debata. A myslím, kdo jiný (by u toho měl být) než prezident České republiky, který je vrchním velitelem ozbrojených sil, byl kariérním vojákem a zastupoval Alianci jako předseda vojenského výboru Aliance, nejvyšší voják v Alianci.

8:00 Proč z vašeho pohledu ze strany Pražského hradu zašel ten spor až tak daleko, že jste se rozhodli napsat dopis premiérovi Andreji Babišovi, aby zajistil prezidentovu účast na tom summitu? Andrej Babiš se vyhýbal schůzkám s prezidentem na toto téma, nebo proč bylo nutné zajít k takovému gestu? – Nejsem součástí kanceláře prezidenta ani Hradu, jsem externí poradce prezidenta. Vím, že pan prezident se snažil o schůzku s panem premiérem. Pan premiér, jak víte, byl 17. března u pana prezidenta na Hradě, schůzka proběhla, pan premiér odešel ze schůzky a vzápětí oznámil veřejnosti prostřednictvím médií, že pan prezident nepojede na summit NATO.

8:20 Nevíme, proč to neřekl panu prezidentovi do očí, říkal, že chvátal, že měl připravený nějaký telefonát s předsedou Evropské rady Costou. OK, tak to neřekl, ale oznámil to veřejně. Pak to zvláštně glosoval, že vlastně neví, proč to řekl, ale že už to tedy je venku. A prezident se na něj na základě toho obrátil a požádal ho o schůzku, aby si to vyjasnili, aby si to vyříkali. To se nedařilo. Bohužel mezitím pan premiér odjel na dovolenou a pan prezident je od neděle na cestě po Latinské Americe, tak se schůzka nepodařila. Pan prezident mu zavolal, což pan premiér nese trošku s nelibostí, jak jsem pochopil, že mu volá na dovolenou. Ono to prostě jinak nešlo. To nebyl žádný zlý úmysl, to nebyl žádný pokus o nějakou iritaci, prostě mu musel zavolat, než odletěl, aby mu to řekl, napsal mu dopis, a ten dopis tedy se následně stal samozřejmě předmětem nějaké veřejné debaty.

11:00 Proč z vašeho pohledu vůbec vláda konflikt o účast na summitu NATO dopustila? – Máme tady dvě interpretace. Jedna, která je veřejně oficiálně podávána: Tím, že prezident zastává jiný názor na to, jak máme financovat svoji obranu a kolik máme dávat z našeho rozpočtu, z HDP na naši obranu, kde se liší od pohledu vlády. A pak máme ten neoficiální, který je tedy nicméně stále vyhřezávající, opakovaně a pan premiér to nakonec sám připouští, že je to vendeta současného ministra zahraničí, který není schopen vydýchat, že pan prezident nejmenoval pana Turka ministrem vlády České republiky. Tam je, myslím, podstata v těch nešťastných esemeskách, které jsme si s panem ministrem Macinkou v noci vyměňovali. Tak to pojmenoval přesně, jak to teď dělá, takže on to vlastně už tehdy oznámil, bude to ta extrémní kohabitace, bude pálit mosty, a vstoupí tedy do dějin diplomacie. – Takže dělá to, co vám napsal ve zprávě. – Ano, a vstupuje tedy do dějin diplomacie, to je pravda.

12:00 Myslím, že pana premiéra nějaké rozhodnutí nemine, takové to, ať si to pan prezident vyřídí s panem Macinkou, opravdu není asi způsob, jak by se to mělo řešit. Partnerem pro prezidenta je premiér, který zastupuje vládu. Pan Macinka je jedním z ministrů koaliční vlády a pan premiér to bude muset s panem prezidentem vyřešit. Myslím, že tady řešení je, pokud by to mělo být v zájmu země. A prezident to ve svém dopise pojmenoval jasně: Pojeďme spolu. Koneckonců máme tady precedent, také Turecko, Istanbul 2004, kde byl jak prezident Klaus, tak premiér Špidla na summitu NATO. A šlo to.

12:30 Myslím, že tady je zřejmé, že prezident má právo vyjadřovat svůj názor, dokonce povinnost vyjadřovat svůj názor. Ale když se jedná tedy o výkon pravomocí podle článku 63 a je tam potřeba kontrasignace, tak ta patří k rozhodnutí. A tady se žádné rozhodnutí prezident nechystá učinit, tady prezident pouze chce uplatnit svou kompetenci a pravomoc a v tom by mu vláda měla pomáhat, ne mu v tom bránit. Protože to je opravdu už potom na hraně toho, jestli se skutečně vláda nedopouští porušení ústavy.

13:00 Umíte si představit, že by tomu vláda bránila? Co potom? Prezident by jel běžnou linkou, doletěl by na summit v Ankaře sám, nebo by se nechal pozvat generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem nebo někým dalším? – Pozvání Markem Ruttem extra asi nehrozí. Nicméně pan premiér by si měl asi uvědomit, že řada našich spojenců vnímá prezidenta Pavla jako opravdového partnera pro diskuzi o Alianci. A koneckonců z jeho povinností je také zřejmé, že je vrchním velitelem ozbrojených sil, proto také na ty summity jezdí prezidenti, zatímco na Evropské rady jezdí zvykově premiéři.

13:30 A to bych tedy chtěl vidět, kdyby pan prezident začal uplatňovat svou pravomoc zastupovat stát navenek tím, že by začal chtít jezdit i na Evropské rady. A to asi nechceme, aby se nám tady takhle ústavní činitelé začali opravdu přít a vlastně prát. A mimochodem, ono to není hezké. Když si vybavíme polský případ, kdy prezident Kaczyński jel na Evropskou radu a zároveň tam jel Tusk, který ho tam jako premiér nechtěl pustit.

15:00 To by se mohlo stát? Pan profesor Kysela říkal, že Hrad má v rukou poměrně silné karty a mohl by vládě v lecčem znepříjemňovat život. Tak mohlo by být tohle znepříjemňování života? – Myslím, že pan prezident i pan premiér, a skutečně teď mluvím o něčem, o čem něco vím, investovali dost času a energie do toho, aby jejich vztah byl korektní a dělný. Jakkoliv každý jsou z jiné planety, názory na řadu věcí mají velmi odlišné, tak zastávají velmi odpovědné vysoké ústavní pozice a z těch funkcí vyplývá, že by měli spolupracovat. A oni do toho dost investovali. A aby tady pak nějaký trolík, nedospělý, zamindrákovaný, zamrzlý… – Myslíte Petra Macinku? – Kdo to je? Myslím, že to je nepřípustná situace a je odpovědnost premiéra a prezidenta, aby se chovali dospěle a odpovědně a v zájmu republiky a našich spojenců se postavili k problému, který je velmi snadno řešitelný. Ano, Špidla s Klausem neletěli stejným letadlem, protože to nemůžou, to je nebezpečné.

16:00 Rozumím, navíc Hrad říká, že prezident nechce eskalovat spory s vládou, že jeho partnerem je premiér, že v zásadě spolu komunikují na docela dobré úrovni. My ale jako občané sledujeme něco úplně jiného, sledujeme výsledek zvenku, kterým jsou neustále pokračující spory. Mně zvenku nepřijde, že to je úplně idylické a že se to zklidňuje. – Samozřejmě to není idylické, je to špatně, to je úplně špatně, takhle to nemá být. Ústava předpokládá, že naši ústavní činitelé, jakkoliv třeba mají různé názory, jsou schopni se domluvit. A tady přece nejde o to, kdo má větší svaly a zuby, tady jde o to, aby to v zájmu republiky fungovalo jako konsenzus. Občanům říkám: Proboha, nemůžete být přece neutrální v tom sporu. To je, jako když Trump říká, že Rusko a Ukrajina se mají dohodnout, protože je to špatná válka, umírají lidé. Tady je přece jasné, kdo je agresor a kdo je oběť. Tak v tomto případě je jasné, že prezident republiky se snaží odpovědně uplatňovat své pravomoci a kompetence, které mu ústava ukládá, a vidíme, kdo mu to kazí, kdo mu to nechce umožnit, místo aby mu naopak vycházel vstříc a jeho pravomoci mu umožnil uplatnit. To je bohužel v této situaci vláda. A pan premiér se, jakkoliv je mi to líto, že to takto je, nemůže zříct své odpovědnosti za svého ministra.

20:00 Nebudou se vztahy s vládou ale třeba zhoršovat i na více úrovních? Na sociálních sítích velmi rezonuje spor o to, že Ministerstvo obrany zastavilo zveřejnění rozhovoru s prezidentem Petrem Pavlem, který prezident dal armádnímu podcastu Kamufláž. Ten byl natočen podle dostupných informací 27. března, zveřejněn měl být 7. dubna, ale ministerstvo to zveřejnění zastavilo s důvodem, že ladí komunikační linky Ministerstva obrany a generálního štábu. Co si o tom myslet, není to jenom další eskalace těch vztahů? – V první řadě bych si dovolil použít asi výraz trapas a ostuda, další ostuda. Kde je teď SOSP, nebo jak se to jmenuje? – Společnost pro obranu svobody projevu. – Oni tedy mají svobodu projevu asi jenom pro Rusáky tady. Ale to je přece úplná hanba, když armáda natočí podcast s prezidentem, s vrchním velitelem ozbrojených sil, a pak jí to Ministerstvo obrany zakáže vydat. Já nevím, co už si o tom myslet. Ať si každý udělá svůj vlastní úsudek. Pro mě to je úplně neslýchané, to je neuvěřitelné.

22:00 Mimochodem, zaznělo něco výbušného v tom rozhovoru? – Vůbec, právě naopak. To je na tom to nejlegračnější, že tento podcast byl nekonfliktní, byl to normální příjemný rozhovor, mimo jiné i částečně o osobních věcech a vůbec tam nebylo nic konfliktního. Navíc názory, které prezident opakuje pořád, tam zazněly opakovaně, jako nic nového, překvapivého. A tady tímto zákazem tomu udělali neuvěřitelnou reklamu. Takže jestli se to někdy dostane ven, což v tomhle státě se vždycky všechno nakonec vykecá, tak když se to dostane ven, tak to bude mít podle mě mnohem větší sledovanost, než by to mělo, kdyby to pustili a nikdo si toho moc nevšiml. To by mělo pár tisíc sledujících, teď se na to bude koukat celý národ.

23:00 Je to věc, která by vás na Hradě trápila tolik, že by stála prezidentovi republiky za schůzku s ministrem obrany, nebo to zase tak zásadní není? – Teď opravdu nevím, já jsem o tom s panem prezidentem nemluvil, to se dostalo ven, až když byl někde na Kapverdách, nebo kde měl mezipřistání, možná ještě později. A nepřijde mi to jako téma, kvůli kterému bych mu volal na zahraniční cestu. Myslím, že s panem ministrem obrany Zůnou jistě mluvit bude. Téma je teď velmi vážné, a to nový náčelník generálního štábu. Kdy, pokud vím, pan ministr Zůna má nějaký seznam, který prý ukázal panu premiérovi, ale také panu Okamurovi. Který si ty generály zve a zkouší je z toho, jestli by z jeho pohledu byli vhodným kandidátem. Což je také tedy za hranou. Dobře, je to teď předseda Sněmovny, odhlédnu od toho, že to byl cestovatel s plyšáky. Ale ti generálové, že tam prostě musí defilovat a nějak se tedy představit? Dobrá, dostali jsme se do velmi zajímavé situace, řekl bych.

23:30 A i tady bych očekával, možná je to přání otcem myšlenky, ale pořád si namlouvám, že premiér přece jenom nějakou odpovědnost má a že to není tak, že chtěl znovu být premiérem proto, aby jednou odešel do politického důchodu s ostudou, že mu záleží na tom, jak se země bude dál vyvíjet, i když to vidí třeba jinak než prezident. Ale že to není úplný ignorant nebo zlobr. Tak to přece musí začít nějak řídit, musí si v tom udělat pořádek, vždyť je to jeho vizitka.

26:00 V Maďarsku teď po 16 letech prohrál Viktor Orbán, na kterého hodně vsadila stávající vláda Andreje Babiše. Andrej Babiš osobně Viktora Orbána podpořil, Petr Macinka o něm hovořil jako o Michelangelovi, respektive osobnosti, která se rodí jednou za 500 let. Ta sázka nevyšla. Co tohle bude znamenat i z hlediska budoucích česko-maďarských vztahů? – Myslím si, že to víceméně přejdou, bude taky záležet na tom, jak se k tomu postaví česká strana. Pokud jsem zase zaznamenal, je tady patrný rozdíl mezi tím, jak se vyjadřují představitelé Motoristů, kteří to vnímají jako ztrátu důležitého spojence. Pan premiér se vyjadřuje jinak. Už mluví o tom, že Péter Magyar přijede na návštěvu, pravděpodobně v květnu. Předpokládám, že tím asi myslí fórum Globsec, kde – pokud vím – se svou účastí budoucí premiér Magyar počítá, anebo je to opravdu jako na základě nějakého bilaterálního pozvání, kdy sem přijede. A víte, v politice se lecco prostě řekne, a pak přijde politická realita, musíte se k tomu postavit, jste-li odpovědným politikem. A tady se mi zdá, že premiér se k tomu staví odpovědně.

28:00 Magyarův mandát je jasný. To, že Orbán přijal porážku a velmi rychle a kultivovaně ji přijal, je chvályhodné. Prezident gratuloval Magyarovi, pan premiér poděkoval taky určitě i Orbánovi za dosavadní spolupráci, ale už zve budoucího premiéra Maďarska k nám na návštěvu, takže v pořádku. Já si myslím, že jejich vztahy asi nebudou nikdy tak vřelé, jako byly mezi Babišem a Orbánem. Na druhou stranu Péter Magyar není žádný přehnaný liberál, je to konzervativní, národovecky orientovaný politik. Bude tam jistě řada podobností, v některých pohledech i na Evropskou unii, a myslím si, že spolu můžou vycházet celkem korektně a pragmaticky.