S tak silnou reakcí Francie se nepočítalo, není mi sympatická, říká ministr

Ožehavá diplomatická situace ohledně dostavby Dukovan. Snahy dosáhnout míru na Ukrajině. I pomalá změna postoje české vlády k Izraeli.

Hostem Ptám se já byl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN).

Podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova bude brzy oznámeno další kolo přímých jednání mezi Moskvou a Kyjevem. Ruská a ukrajinská delegace se poprvé po třech letech války setkaly v polovině května v tureckém Istanbulu.

Pro řešení konfliktu ale podle něj musí být odstraněny jeho „základní příčiny“, například záměr Kyjeva vstoupit do NATO nebo prozápadní revoluce v roce 2014, která vedla ke svržení proruského režimu na Ukrajině. Kyjev je podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského připraven jednat. Zatím neobdržel memorandum, které má nastínit ruské podmínky pro trvalou mírovou dohodu.

Zelenskyj, který dnes přijel vyjednávat podporu pro svou zemi do Německa, zároveň upozornil, že Kreml i přes výroky o míru zesiluje své útoky. Zároveň shromažďuje přes 50 tisíc vojáků poblíž ukrajinské Sumské oblasti, kde chce vytvořit nárazníkové pásmo. Podle expertů vše naznačuje tomu, že Vladimir Putin se rozhodl pro letní ofenzivu s cílem získat před uzavřením mírové dohody co nejvíce území.

„U prezidenta Putina je potřeba to brát tak, že skoro nic z toho, co říká, nikdy není pravda. A když to není úplně naopak, tak je tam rozhodně jenom jakýsi zastírací manévr. To znamená, že je potřeba to brát vážně. Před invazí na Ukrajinu také někteří spekulovali o tom, že shromáždění vojáků je jenom manévr,“ řekl v Ptám se já ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN).

V rozhovoru také komentoval vývoj kolem jaderného tendru v Dukovanech. Podle premiéra Petra Fialy (ODS) možná vláda do voleb nestihne smlouvu s korejskou KHNP uzavřít. Její podpis dřív zablokoval krajský soud v Brně na základě stížnosti francouzské firmy EDF, která v tendru neuspěla.

„Bohužel do toho vstoupila francouzská ambice být jedinou evropskou zemí, která bude schopna působit v jaderném průmyslu. Ale je pravda, že síla reakce ze strany Francie je něco, s čím se tak úplně nepočítalo. A popravdě řečeno, mě to tedy ani moc netěší a rozhodně si tím nezískali moji sympatii,“ dodal Dvořák.

Do jaké pozice se v jednání o válce dostali Američané pod vedením Donalda Trumpa? Dokázala svoji pozici změnit Evropa? Je udržitelná česká pozice k Izraeli? A jak se vyvíjejí vztahy s Francií pošramocené kvůli tendru na dostavbu Dukovan?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Do jaké pozice se v tuhle chvíli dostává Amerika v souvislosti s vyjednáváním o konci války na Ukrajině? Není to dlouho, co Donald Trump napsal na své sociální sítě, že je zklamaný z Vladimira Putina, že se asi zbláznil, když dál zabíjí civilisty a že si neuvědomuje, že nebýt jeho, mohla by se Rusku stát spousta zlých věcí. Mění takové výroky něco? - Už jsem opravdu velmi rozpačitý, když mám hodnotit cokoliv, co řekne prezident Trump. Protože to za několik málo hodin už zase může být úplně jinak. Jestli něco podle mě nesledujeme, tak to nejsou pětidimenzionální šachy prezidenta Trumpa. Je to výraz chaosu, nepřipravenosti, impulsivního jednání.

2:00 Narůstající frustrace prezidenta Trumpa spočívá v tom, že on asi opravdu snil o tom, že bude nositelem Nobelovy ceny za mír. Protože šel na nedůstojné přitakání tomu silnějšímu, předpokládal, že tím pádem se všechno vyřeší. A teprve postupem času zjišťuje, že Vladimir Putin hraje úplně jinou hru, úplně jiné šachy. A stále častěji se ukazuje, že Donald Trump ho neovládá, není schopen s ním vyjednat vůbec. Takže tyhle permanentní otočky jsou pro mě trošku smutným divadlem, z kterého úplně nevidím východisko.

3:00 Znamená to, že velcí lídři přestanou brát Donalda Trumpa vážně? - To už se, myslím, trošku děje. Ale situace na Ukrajině je podle mého názoru modelová v tom, že tam se skutečně ukáže, jestli jsme svědky naprosté změny paradigmatu, schématu fungování této planety po druhé světové válce, kdy platilo, že hranice jsou nedotknutelné. (…) Jestliže Amerika skutečně opustí roli toho četníka nebo té instituce, která nějakým způsobem dbá na to, aby se mezinárodní pravidla dodržovala a chránila malé a střední země, tak se můžeme dočkat toho, že takhle se začnou chovat všechny velké země. A to je něco, co si určitě nepřejeme.

4:00 Jak s těmito postoji a způsobem chování amerického prezidenta vy jako evropští lídři, evropští politici pracujete, jakou máte strategii? - Hlavně se snažíme tu transatlantickou vazbu držet. My si neumíme najít na světě lepšího, hodnotově bližšího partnera. - Takže děláte, že ty otočky moc nevidíte. - Snažíme se jednat, vysílat signál, že tohle nebyla úplně dobrá zpráva nebo dobrá otočka. A že tahle pirueta se úplně nezdařila. Skutečně základním cílem je to nezhoršovat, neeskalovat, nehnat to do nějakého dalšího konfliktu. Protože my Ameriku potřebujeme mít na naší straně.

6:00 Vidíme, že v Evropské unii se hodně rychle mění pravidla, zejména na větší podporu obranného průmyslu, na úvěry na obranný průmysl a tak dál. To jsou všechno věci, které by trvaly měsíce a roky. A teď to jde v řádu týdnů. Což je úžasný pokrok, je to podobně jako v situaci za covidu ukázka toho, že Evropa, když je nejhůř, je schopná jednat docela rychle. (…) Přinejmenším vůle je. Na druhou stranu, abych to nepřeháněl s optimismem, samozřejmě přebudovat ekonomiku na víceméně válečnou ekonomiku, přebudovat průmysl na to, aby vyráběl více zbrojního zabezpečení než třeba osobních automobilů, to není tak jednoduché.

8:00 Jak akceschopnost Evropy změnil příchod nového hráče na to politické pole, tím myslím německého kancléře Merze? - Je výrazně ráznější, než byla rétorika kancléře Scholze, na druhou stranu je méně rázná, než byla rétorika kandidáta Merze. V tuhle chvíli trošku ubral. Nicméně máte pravdu, že vstup Německa je velmi razantní. Vstup Německa do té hry je vítanou posilou. A určitě může být ne-li game changerem, který tou situací úplně se otočí, ale rozhodně výraznou posilou pro to, abychom měli důvod věřit, že to je možné zvládnout.

9:00 Prezident Zelenskyj právě dnes jedná v Německu. Jeho ruský protějšek Putin vysílá z Ruska signály, že nebere vážně tlak západních mocností, že Rusko nechce ustupovat ze žádných svých požadavků, že chystá další ofenzivu, že je schopno Ukrajinu zničit. Jaký očekáváte další vývoj? - Po více než třech letech Rusko nezničilo Ukrajinu, zabralo 20 procent. A už několik měsíců se fronta nehýbe. Myslím, že u prezidenta Putina je to potřeba skutečně brát tak, že skoro nic z toho, co říká, nikdy není pravda. A když to není úplně naopak, tak je tam rozhodně jenom jakýsi zastírací manévr. To znamená, že je potřeba to brát vážně. Před invazí na Ukrajinu také někteří spekulovali o tom, že to shromáždění vojáků je jenom manévr. Pak se ukázalo, že to bylo úplně doopravdy. Nelze vyloučit ani to, že i teď se chystá nějaká další ofenziva.

9:30 To, co je potřeba znovu a znovu opakovat, je, že pomoc ze Západu, z Evropské unie i ze Spojených států po celou tu dobu, po ty tři roky, byla slabá a pozdě.

20:00 Chtěla bych se v souvislosti s Donaldem Trumpem ještě dotknout tématu cel. Před několika málo dny oznámil padesátiprocentní cla na dovoz zboží z Evropské unie, vzápětí jejich platnost tedy odložil, nicméně tu situaci není podle mnoha expertů radno podceňovat. Jak to vidíte vy? - Základním primárním úkolem a zájmem Evropské unie při vyjednávání je, pokud možno tu celní válku nedopustit. Považuji za docela zajímavý, pozitivní posun, že Trump už jedná přímo s Ursulou von der Leyenovou. Už se netváří, že Evropská unie vůbec neexistuje.

21:00 A je Evropa připravena na to, co by mohlo být? - Samozřejmě. Jak Maroš Šefčovič, tak Ursula von der Leyenová a celé kolegium samozřejmě chystá scénáře na případně adekvátně tvrdou reakci z naší strany. Ale protože si uvědomujeme, že není nic hloupějšího a horšího, než zahájit nebo akceptovat výzvu k obchodní nebo celní válce, tak se stále znovu a znovu budeme snažit přesvědčit Donalda Trumpa, že tudy cesta nevede. A ten odklad je první náznak, že by to mohl pochopit.

27:00 Když se volně přesunu na domácí scénu, ale i tady jsou evropské linky, bude velké selhání vaší vlády, vlády Petra Fialy, pokud nedokáže dotáhnout do konce podpis smlouvy o dostavbě nových jaderných bloků v Dukovanech? A ono to vypadá, že se to nepodaří. - Dneska jsem četl titulek, že pan premiér říkal, že se to může nepodařit. (…) Naším zájmem samozřejmě je, aby se to stihlo. Jednak proto, že běží termíny a každým odkladem se budou navyšovat náklady o desítky milionů, stovky milionů a řádově posléze i miliard. A krom toho je to samozřejmě také jeden z největších aktů, kterého se tahle vláda zmohla za ty čtyři roky. (…) Bohužel do toho vstoupila francouzská ambice být jedinou evropskou zemí, která bude schopna působit v jaderném průmyslu. Pro ně je to velmi zásadní otázka, možná nejen Dukovan, ale vůbec i celého budoucího fungování v Evropské unii.

30:00 Nepodcenili jste politiku v zákulisí toho tendru? - Já si toho nejsem vědom a nemyslím si to. Jako jeden z členů vlády, kteří o tom rozhodovali na základě informací, které jsme měli, jsem si vůbec neuměl představit, že bychom mohli vybrat někoho jiného z toho, co bylo v nabídce. A všechny geopolitické aspekty se tam samozřejmě také diskutovaly a promítaly. Ale je pravda, že síla reakce ze strany Francie je něco, s čím se tak úplně nepočítalo. A popravdě řečeno, mě to teda ani moc netěší. A rozhodně si tím nezískali moji sympatii.