Kauzy, na které by se nemělo zapomenout. Jak se Mynář činil na Hradě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lobboval za výstavbu vodních elektráren v Kyrgyzstánu. Sháněl čínské investory pro břidlicový důl. Lákal katarské obchodníky na koupi fotbalového klubu na Slovácku. Hradní kamion mu na Moravu navezl borovice a do místního skiareálu si nechal dovézt a namontovat hradní stan. O dalších akcích se možná dozvíme časem.

Kdyby šlo o soukromníka, dalo by se hovořit o činorodém podnikateli. Jenže to má háček. Zmíněné aktivity se pojí s desetiletou érou nejvýše postaveného úředníka Pražského hradu Vratislava Mynáře.

V jeho podání výkonu funkce kancléře prezidenta Miloše Zemana dostal lobbing za obchodní zájmy pro sebe či své přátele nebývalý prostor. Dokonce takový, že se jím musí zabývat i policie. Je to jev, na který nebyla prestižní prezidentská instituce v minulosti zvyklá.

Nastupující kancléřka Jana Vohralíková, která bude 17. vedoucím kanceláře prezidenta, slibuje, že výkon úřadu pojme jinak než Mynář.

„Za sebe říkám, že prolínání podnikání a vysoké pozice ve státní správě u mě nehrozí. Každý by měl ctít svou roli a z toho vypovídající pravomoci. Občas se mi zdá, že v dnešní době není moderní ctít zákony, to přece není dobře,“ řekla Seznam Zprávám Vohralíková.

Experti hovoří o tom, že Mynář se zapíše do dějin prezidentského kancléřství jako něco dosud nevídaného. „Vratislav Mynář je mezi kancléři výjimkou ve smyslu aktivního hráče pro své vlastní zájmy. Za první republiky, v době komunismu i po revoluci můžeme hovořit o tom, že kancléři primárně sloužili Hradu a prezidentovi,“ řekl Seznam Zprávám historik a pedagog Univerzity Karlovy Michal Stehlík.

„První kancléř Přemysl Šámal činil vše v zájmu prezidentů Masaryka a Beneše. Podobně Jaromír Smutný coby Benešův kancléř po roce 1945. V éře komunismu mohu jmenovat Ladislava Nováka, který působil spíše jako úředník. Po roce 1989 působili na Hradě Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský, Ivan Medek, Ivo Mathé a Jiří Weigl, z nichž nikdo nebyl – eufemisticky řečeno – tak aktivní pro své vlastní zájmy,“ dodal historik.

Souběh podnikatelských aktivit a kancléřských povinností kritizuje i bývalý hradní kancléř Ivo Mathé, který vedl prezidentskou kancelář za Václava Havla (1999 až 2003).

„Sice to žádný zákon nezakazuje, ale je to naprosto nevhodné, nesmyslné, dělat by se to nemělo. Možná i to je důvod, proč pan Mynář nedostal bezpečnostní prověrku. Ve funkci vedoucího prezidentské kanceláře se podnikat nemá,“ řekl Seznam Zprávám Mathé.

Jeden z jeho nástupců Jiří Weigl, který působil jako kancléř u Václava Klause v letech 2003 až 2013, míní, že pověst či styl kancléřství vychází z toho, jaká je hlava státu, respektive co kancléři prezident povolí.

„Podoba kanceláře závisí do značné míry na osobnosti prezidenta. Funguje tak, aby kancelář odpovídala stylu práce a prioritám hlavy státu. Pokud vycházím z médií, kontroverze a různé spory a skandály, které se v této době ventilují, hradní instituci nepomáhají,“ řekl Weigl Seznam Zprávám.

Budoucí kancléřka Vohralíková plánuje, že hradní pozici pojme organizačně a úředně. Na domácí politiku by se měl zaměřit politický odbor, který pod vedením politologa Tomáše Lebedy teprve vznikne.

Bývalý kancléř Weigl míní, že i v tomto ohledu byla kancelář za Zemana odlišná. „Pan Mynář to pojal výrazně politicky, možná více, než bývalo zvykem. Navíc přišel jako předseda Strany práv občanů – Zemanovci, byl opravdu velmi výrazný. Asi i proto byla Kancelář prezidenta republiky vnímána více politicky než jako úřední aparát,“ míní někdejší Klausův kancléř.

Označil za rizikové, když veřejnou funkci zastávají lidé, kteří mají vedle toho byznysové zájmy. „Nutno poznamenat, že i pan Schwarzenberg byl vlastníkem velkého majetku. Byl kancléřem v době, kdy se o jeho majetku rozhodovalo v restitucích. Samozřejmě podnikatel, který přejde do veřejné sféry, to má komplikované a hrozí konflikty zájmů. Dopředu je málokdo schopný odhadnout, kde všude se mohou křížit zájmy soukromé s těmi veřejnými. Určitě to poznamenalo výkon Mynářova kancléřství, to víte nejlépe sami, měli jste o čem psát,“ dodal Weigl.

Historik Stehlík v tomto ohledu považuje za klíčové, aby kancléři uměli potlačit vlastní zájmy. „Přemysl Šámal přišel na Hrad jako aktivní politik. Byl poslancem a krátce starostoval i Praze. Dokázal to však oddělit, nečinil vlastní politiku, ale tu, kterou prosazoval Masaryk či Beneš. To se nedá říct o Vratislavu Mynářovi, který naopak svou roli využil, posílil a fruktifikoval,“ uvedl spoluautor podcastu Přepište dějiny. S dovětkem, že za Mynáře podnikání prorostlo Pražským hradem.

O tom, že se Mynář umí angažovat ve prospěch kamarádů, známých či spolupracovníků, se začalo naplno hovořit v létě roku 2017.

Tehdy se provalilo, že kancléř v dopise lobboval (a jak se postupně ukázalo, přimlouval se i prezident Zeman) za neznámou českou firmu Liglass Trading CZ u kyrgyzského prezidenta. Šlo o to, aby v Kyrgyzstánu získala zakázku na výstavbu vodních elektráren za 12 miliard korun. Ze zakázky nakonec sešlo, neboť kyrgyzští politici českým obchodníkům nevěřili a stopli ji. Nikdo ale nechápal, proč se Mynář s prezidentem za neznámé podnikatele v Asii přimlouvali.

Mynář svou aktivitu v tomto případě vysvětloval tak, že se altruisticky snažil podpořit tuzemské podnikatele v zahraničí. Tvrdil, že majitele firmy Liglass Michaela Smelíka nezná. Jenže se začalo ukazovat, že z okolí inkriminované firmy Liglass vedla linka do společností, které se podílely na vymáhání pohledávek pražského dopravního podniku. Ve dvou z nich – Credit Management a Tessile ditta services – se Mynář v minulosti angažoval.

Navíc, jak se ukázalo, firma Liglass v roce 2016 sponzorovala proprezidentskou Stranu práv občanů, které dělal Mynář do nástupu na Hrad předsedu.

Jaký je Mynářův styl, se o tři roky později naplno projevilo v kauze prodeje dolu na severu Moravy, se kterou tehdy přišly Seznam Zprávy. Mynář opakovaně vstoupil do obchodních jednání s čínskými investory s cílem získat je pro projekt svého někdejšího blízkého kamaráda z byznysu Radima Masného.

Nad tím čnělo i podezření, že Mynář si jako představitel prezidentské kanceláře chtěl nechat svoji pomoc zaplatit. Kancléř to tehdy odmítal, ale několik svědků obchodu mluvilo proti němu. „Na odměně pro kancléře jsme byli domluveni,“ pronesl na Mynářovu adresu Masný. „Je v exekuci, je to de facto bezdomovec a jsou na něho přihlášeny pohledávky za 600 milionů,“ kontroval tehdy Mynář.

Účast na jednáních mezi podnikatelem Masným a čínskými investory ohledně prodeje dolu vysvětloval Mynář tím, že se chtěl Masnému odvděčit za kamarádskou pomoc na startu své podnikatelské kariéry. „To bylo jediné, co mě motivovalo v tom, abych nezapomněl na to, že on mi tehdy pomohl. Tak já mu teď chtěl pomoct, když on chodil za mnou. Vykládal mi o obchodu, který měl být zajímavý pro čínské investory,“ přiznal tehdy kancléř.

Vratislav Mynář během svého působení na Hradě nezapomínal ani na svůj domovský revír v Osvětimanech, kde vlastní řadu nemovitostí včetně skiareálu a působí v místním zastupitelstvu.

Tak například v roce 2016 zaplatila Fotbalová asociace ČR, vedená tehdy bossem Miroslavem Peltou, třídenní výlet na evropský šampionát do Francie pro 18 hráčů TJ Osvětimany. Výjezd, který kancléř organizoval, přišel asociaci na 860 tisíc korun.

V uplynulých dnech Seznam Zprávy odhalily, jak hradní kamion ujel 1819 kilometrů při navážení borovic do kancléřova areálu v Osvětimanech. S tím, že dodavatel stromků pak dostal veřejnou zakázku za 3,1 milionu od Lesní správy Lány, která Mynářovi podléhá. Souvislosti nyní bude muset kancléř objasnit policii. Za nejasných okolností si Mynář do osvětimanského skiareálu vypůjčil z hradního inventáře i velký stan.

Seznam Zprávy odkryly i to, jak Mynář loni při jednáních s katarským emírem při jeho návštěvě České republiky lobboval za podporu jihomoravského fotbalového klubu 1. FC Slovácko, ke kterému má dlouhodobě blízko.

Mynář z prezidentské kanceláře za dobu svého působení vytvořil vlivovou jednotku s výrazným přesahem do vysoké politiky i podnikání.

V posledním větším rozhovoru, který Seznam Zprávám poskytl v září roku 2020, přiznal, že učinil desítky až stovky jednání, ve kterých podobně jako v případech Liglass či prodeje dolu Číňanům lobboval za zájmy (i spřátelených) podnikatelů. Že k tomu využíval prestižní půdu Pražského hradu a instituci prezidentské kanceláře, za problém nepovažoval – přišlo mu to normální.

„Skutečně nevidím problém v tom, když pomáhám českým firmám v zahraničí a zahraničním tady u nás. Rozdíl je v tom, že když takto pomohu jiné české firmě, to je ekonomická diplomacie. Jenže když jde o Francii, nikoho to nezajímá. Čína a Rusko jsou jen víc na očích, to je celé,“ pronesl kancléř, který příští týden po deseti letech zamíří „do civilu“.