Komentář: Nezalobbuješ = nic nedostaneš. Kdo drží nemravný systém v chodu?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na celkově pochybný kredit a pokřivenou morálku jsme si u Miloše Zemana bohužel už dávno zvykli. Že se ale k neférovým postupům přiřadí i Pavel Rychetský, muž, který se dosud těšil všeobecné úctě a respektu, to vyvolalo údiv a zklamání.

A že když se ukázalo, že i místopředseda nové vlády Marian Jurečka dokázal coby ministr vlády předminulé lobbovat za úzké zájmy své rodné obce, u vládních kolegů nastane ticho po pěšině, to už pak jen ilustruje obecnou rezignaci na dodržování pravidel. Jako by každý chtěl proplouvat životem co nejlíp a vůbec nevadilo, když je to na úkor druhých.

Nová zjištění redakčního kolegy Janka Kroupy o tom, jak se před pěti lety, v době sociálnědemokratické ministryně školství Kateřiny Valachové, rozdělovaly státní stovky milionů korun na sport, doslova nastavují pověstné zrcadlo této společnosti.

Přitom tu nejde „jen“ o ušlechtilé pojmy morálka či fair play, ale vzhledem k trestně právní rovině případu sportovních dotací se bavíme i o možném porušování zákona, za které byla mimochodem někdejší náměstkyně ministryně Valachové zatím nepravomocně odsouzena na šest let do vězení.

Právě to ji přimělo promluvit: když mám pykat já za něco, co brali všichni jako normu, tak ať se mnou před soudem stojí všichni, co po mně ovlivňování dotací chtěli. A vysypala ze sebe sáhodlouhý seznam obsahující jména poslanců, senátorů, ministrů – i šéfa Ústavního soudu.

Ten její slova vlastně nepopřel. „Katka přijela a navštívila mne, při tom jsem zmínil, že pokud lužánecký klub požádá, aby jeho žádost byla posouzena férově,“ vysvětloval Pavel Rychetský kolegovi Kroupovi, proč orodoval u ministryně za několikamilionovou státní podporu pro tenisový klub v brněnských Lužánkách. Přímo protekci sice popírá („Chtěl jsem, aby byla žádost klubu posouzena férově.“), ale upřímně – co jiného to bylo?

Pokud šéf Ústavního soudu zmíní při jednání s ministryní (a ta následně předá výkonné náměstkyni) žádost o několikamilionovou státní podporu pro konkrétní klub ze stovek dalších žadatelů, co se asi tak stane? Úředník si to jasně přeloží: když to chce můj šéf, když to chce „papaláš“, tak to zní jako úkol = tuhle dotaci bych měl při posuzování všech zohlednit, jinak by mi o tom přece nikdo neříkal.

A tak tady jedeme pořád dál.

Dokud to nepraskne, dokud to policie a žalobci neoznačí jako ovlivňování dotací, dokud za to u soudů nepadly tresty. To je přesně současný stav tohoto případu.

Zveřejnili jsme dostatečné množství konkrétních apelů na přiklepnutí či „ohlídání“ dotace (zdaleka nejen případ Pavla Rychetského) a teď bude zajímavé sledovat, jak s tím takzvané orgány činné v trestním řízení naloží.

Šlo o porušení zákona, nebo jen nemravnost mocných?

„Za určitých okolností to trestné být může,“ říká k těmto případům docent Filip Ščerba, odborník na trestní právo a v obecné rovině k novým výpovědím dodává: „Policie a státní zastupitelství by to teď měly prozkoumat.“

Kudy tedy vede ona linie, co se smí a co už nesmí?

Dokáže některá z autorit, po devíti letech pozorování zlomyslné a klientelismus vyznávající hlavy státu, tohle téma otevřít? A říct: Tyhle praktiky musí skončit a každý, kdo se toho účastní, nepatří do slušné společnosti?

Mimochodem – právě teď se z toho stává i zajímavá příležitost pro adepty prezidentské volby. Kdo jiný než hlava státu by měl v takovýchto věcech nastavovat laťku. A to píšu s vědomím, že v průzkumech před příští volbou přízeň lidí umisťuje na přední příčku člověka, který si táhne morální pochybení z minula, navíc umocněné vlastní trestní kauzou současnosti.

Nevěřím ale, že by pravidla fair play byla už všem ukradena.