Fremr se vzdal nominace na ústavního soudce. „Tlak byl neúnosný“

„Vzdávám se nominace na ústavního soudce. Chci zdůraznit, že jsem k tomu dospěl sám. Nikdo mě nenutil, konzultoval jsem to s panem prezidentem a mé rozhodnutí akceptoval,“ uvedl soudce Robert Fremr ve vyjádření pro novináře.

Prezident Petr Pavel minulé pondělí oznámil, že ho prozatím ústavním soudcem nejmenuje, a to poté, co se objevily nové informace o jeho rozhodování před listopadem 1989. Prezident se obrátil na Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), aby s jeho experty konzultoval soudcovu profesní minulost.

Fremr už minulý čtvrtek v České televizi oznámil, že je ve hře i vzdání se kandidatury, ale že čeká na výsledky prověrky stejně jako prezident. Toto prověření dostali na starost experti z ÚSTR, kteří zkoumali Fremrovo soudcovské působení.

Místopředseda pražského vrchního soudu uznal, že pochybnosti nad svým působením před rokem 1989 rozptýlit nedokázal. Zároveň uvedl, že odstoupení od nominace neznamená doznání, ale že mediální tlak na jeho osobu byl neúnosný.

„Musím současně přiznat, že nedůvěru části společnosti k mému předlistopadovém působení v justici jsem eliminovat nedokázal. Uznal jsem, že ta nedůvěra, která by mě zpočátku provázela, by chtě nechtě dopadala na důvěryhodnost celého Ústavního soudu. A to bych rozhodně nechtěl,“ dodal.

Výzkumníci se zabývali mimo jiné kauzou Olšanské hřbitovy z roku 1988. Tento případ Fremr rozhodoval, důkazní materiály v něm podle ústavu manipulovala Státní bezpečnost.

Základní zpráva by měla vzniknout do konce srpna. Na informace z archivů a výsledky bádání původně čekal i prezident Pavel - minulý týden prohlásil, že podle nich se rozhodne, zda Fremra jmenuje ústavním soudcem.

Za nedovolené opuštění republiky bylo odsouzeno přes 110 000 lidí, což z nich podle ÚSTR činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel v komunistickém Československu. Podle badatelů Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech.

Emigraci trestal komunistický režim jako opuštění republiky podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákoníku. Všichni odsouzení byli po revoluci 1989 rehabilitováni a procesy byly označeny za politické.

Kvůli tomu, že prezidenta neupozornil na olšanskou kauzu, nabídl rezignaci Pavlův expertní panel, který posuzuje kandidáty na ústavní soudce. Hlava státu zatím rezignaci nepřijala.

Tlak na Fremra zesílil o víkendu, když server Echo24 přinesl informace o dalším problematickém rozsudku soudce Fremra.

Dle tehdejšího rozsudku v roce 1985 odsoudil Fremr na deset měsíců nepodmíněně skladového dělníka za hanobení republiky a jejího představitele. Odvolací soud daný rozsudek později zrušil a propustil obžalovaného z vazby, kde si skladový dělník odseděl pět měsíců.

Dělníka ze skladu Paláce kultury udal podle Echo24 někdo z jeho spolupracovníků za to, že hrubě urážel představitele federální vlády, čímž se podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 dopustil trestného činu hanobení republiky a jejího představitele.

„Na podkladu tohoto rozhodnutí jsem si uvědomil důležitou věc. Před listopadem jsem za sebou nechal zhruba tisíc rozhodnutí, mohou se objevit další. Je to perspektiva, která vychází z kontextu 80. let. Respektuji, že z dnešní perspektivy se některá rozhodnutí bezezbytku vysvětlit nedají,“ komentoval to Fremr v pondělí.