Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vláda pošle do Polska tři vrtulníky v reakci na ruský dronový útok, oznámilo Ministerstvo obrany. O letouny požádala Varšava a měly by pomáhat polské armádě hlídat nebe v malých výškách. K přesunu strojů a příslušných posádek - v řádu vyšších desítek mužů, maximálně okolo stovky - by mělo dojít během pár dnů. S nasazením se počítá na dobu tří měsíců.
Tolik stručná zpráva o rozhodnutí ministryně obrany Jany Černochové (ODS). Je to dobře, ale je to nutné minimum.
Telefonátu mezi šéfkou české obrany a jejím polským protějškem předcházelo důležité zasedání vlády. Podle nejmenovaného účastníka jednání přetřásali členové vlády různé možnosti alianční odvety na ruský útok a českou účast v ní. A rychle se ukázalo, že nejvyšší hmotné vyjádření solidarity se spojencem – případné vyslání českých vojáků do Polska – je, alespoň prozatím, ze stolu.
Důvod? Ministři zmiňovali kontext předvolební kampaně a apelovali na obezřetnost. Konkrétně měli upozorňovat, že hlasitý bojový ryk by mohl zvednout ze židle pasivní české „chcimíry“, kteří se bojí zatažení Česka do ozbrojeného konfliktu v případě výrazné vojenské pomoci Polsku.
Tito voliči se zatím neobávali války natolik, že by už teď deklarovali, že v říjnových volbách budou volit opoziční strany, nebo k volbám vůbec přijdou. Teď ale, argumentovali zástupci koaličních stran, by ten důvod mohli najít. A pokud se skutečně zvednou ze židle, svůj hlas dají hnutí ANO, SPD uskupení Stačilo! a tak dále. Hlavně ne současným vládním stranám.
Na tomto argumentu samozřejmě něco je. Výzkumy voličských nálad dlouhodobě ukazují, že se Češi většinou rozhodují tři týdny až pár dnů před volbami a tvrdá voličská jádra stran jsou velmi malá. Všichni hráči mají tedy důvod usilovat kampaní o měkký obal podpory - včetně toho svého.
Jenže právě kvůli tomu funguje zmíněný argument také obráceně. Tak, že by si potenciální voliči Spolu a hnutí STAN mohli říct, že vláda nesplnila mnohé sliby - ať už jde o reformu daňového systému, školství, digitalizaci státní správy nebo deagrofertizaci země. A teď, v klíčovém momentu, váhá s jedinou věcí, kterou víceméně dodala. Tou je jasná prozápadní orientace země, vojenská podpora Ukrajiny, loajalita spojencům v EU, NATO.
Testování fyzické i mentální odolnosti aliance v Polsku lze přitom považovat za ideální přihrávku. Jak ODS, tak další vládní strany můžou říct - a premiér Petr Fiala (ODS) to v kampani už říká: „Měli jsme pravdu, opozice vás klame. Rusko ohrožuje i nás. Jeden z dronů spadl 200 kilometrů od Ostravy a je jen otázkou času, kdy Putin otestuje i nás.“
Řečeno s mírnou nadsázkou, nic lepšího než ruský dronový útok na Polsko, při kterém nikdo nepřišel o život, se Fialově vládě od teď až do voleb nestane. A nic jiného než silná odpověď v podobě robustní a bezpodmínečné pomoci Polsku, potažmo dalším spojencům, nepřesvědčí členy měkkého obalu potenciálních voličů Spolu a STAN. Na nic jiného už nebude čas.
Pokud tuhle situaci Fiala a spol. prováhají, možná udrží část chcimírů doma a opozice si odepíše několik procentních bodů. Stejně tak se ale může o část podpory připravit současná vládní koalice.
Co je větší riziko, zřejmě nyní usilovně počítají kampaňoví stratégové vládních stran. Nechme je počítat. Mezitím si můžeme připomenout, že „strach ještě nikomu nic nezajistil, nikomu nic nevyhrál“.
Jsou to slova, která na počátku ruské invaze na Ukrajinu pronesl Petr Fiala, když se vrátil z cesty vlakem za ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským do ostřelovaného Kyjeva.
