Komentář: A co když žádný střet zájmů neexistuje?

U zkoušek z obchodního práva je podle vysokoškolského pedagoga a praktikujícího advokáta Petra Bezoušky jedna osvědčená cesta, jak prověřit elementární znalosti. Položit otázku, zda je vlastník firmy podnikatelem.

Správná odpověď je, světe div se, že ne. I proto už od 19. století fungují po světě společnosti s ručením omezením nebo akciové společnosti. Tím, kdo podniká, je firma – právnická osoba. Akcionář či podílník je jen jejím majitelem a jinak si žije svůj vlastní svět.

„Je to fakt základ,“ ujišťuje Bezouška k hranici podnikání. Ze stejného základu vycházela tento týden i jeho facebooková poznámka ke střetu zájmů Andreje Babiše. Poznámka, motivovaná nikoli snahou hledat pro vítěze voleb skuliny v zákoně, ale rozčarováním z toho, jak laici pletou v hlavní věci těchto dnů a týdnů páté přes deváté.

Mnozí totiž o střetu zájmů hovoří jako znalci, aniž by příslušný zákon četli. Babiš coby největší kříženec politika s byznysmenem v zemi z něj nakonec asi jen tak nevyklouzne, ale pro správnou orientaci v problematice je přece jen užitečné si nejdřív sjednotit východiska.

Babiš usiluje o post premiéra, tedy – řečí zákona – veřejného funkcionáře. Tím jsou dále poslanci, senátoři, ministři, lidé ve vedení dalších důležitých státních institucí (ČNB, NKÚ a další) nebo obecní zastupitelé na plný úvazek.

Hlavní překážka pro návrat Babiše do vlády je nejčastěji spatřována ve čtvrtém paragrafu. V něm se také píše o třicetidenní lhůtě, kterou má sporný nominant na uvedení věcí do pořádku. Co ale příslušný paragraf doopravdy říká?

Babiš tedy nesmí „podnikat“ nebo figurovat v orgánech svých firem. Kdyby byl jmenován premiérem, má 30 dnů na nápravu. Ale jak už víme spolu s Bezouškou a studenty prvního ročníku práv, Babiš důsledně vzato sám nepodniká.

Jako jediný vlastník sice má rozhodující slovo ve firmě, která patří mezi největší příjemce dotací v zemi (k zákazu dotování se ještě dostaneme), ale zákon o střetu zájmů vlastnictvím Agrofertu a priori neporušuje. V orgánech firmy nesedí a definici podnikání by splnil, jen kdyby byl sám na sebe živnostníkem, a ne jen majitelem jiné podnikající osoby.

Že nejde o výklad jednoho kreativního právníka, potvrzují i jiní lidé z praxe. „Existuje na to i judikatura Nejvyššího soudu. Buďto sám podnikáte, anebo podnikání ovlivňujete z pozice statutárního orgánu. Ale když vlastníte akcie, jde o majetek. Na této myšlence je postaven i zákon o střetu zájmů – nelze nutit politiky, aby se zbavovali svého majetku,“ vysvětluje Karel Machačka z advokátní kanceláře Kučera & Associates.

Čtvrtý paragraf zákona o střetu zájmů má pak další dva důležité odstavce, které odepírají firmám jako Agrofert přístup k veřejným penězům ve formě dotací, zakázek či investičních pobídek. Není nutná ani majoritní kontrola ze strany zapovězených osob, stačí jen čtvrtinový podíl.

Má tedy Babiš smůlu právě kvůli těmto pasážím? V budoucnu, pokud jde o peníze, možná ano. Je-li ovšem dnes kolem zákona rozruch kvůli tomu, že má jít o rozhodující normu pro jmenování či nejmenování Babiše premiérem, tak jsme opět vedle.

Paragrafy 4b a 4c se totiž zjevně týkají budoucích vztahů mezi konkrétním úřadem, který o dotaci či zakázce rozhoduje, a Agrofertem. Stane-li se Babiš premiérem, Agrofert se pak nesmí o veřejné peníze ucházet a příslušné úřady mu je nesmějí dávat. Odepřít ale kvůli tomu preventivně Babišovi nárok na vládní funkci nelze.

Ale konec teoretizování a ďáblova advokátování. Střet zájmů, kdy někdo chce řídit stát a zároveň do svých firem od téhož státu čerpá miliardové dotace, samozřejmě existuje. Nutnost „řešení“ připouští i Babiš. Sice mlží, ale s převratným výkladem, že nemusí dělat nic, zatím nepřichází. Prý jde o „extrémně citlivou a osobní záležitost“, proto jsou kolem ní tajnosti, nicnedělání by navíc na Hradě sotva prošlo.

Co by šlo za řešení považovat? Teoreticky třeba to, že Babiš funkci dostane, ale dotací se zřekne.

„Je pravda, že podle paragrafu čtyři konflikt není, pokud Agrofert den po jmenování přestane dotace pobírat,“ uvažuje David Kotora, výkonný ředitel antikorupční neziskovky Transparency International. „Možná právě proto prezident požaduje, ať Babiš veřejně své řešení popíše. Možná ho chce donutit k veřejné deklaraci, že Agrofert už do budoucna žádné dotace pobírat nebude,“ odhaduje šéf instituce, která na nezákonný přísun veřejných peněz do Agrofertu upozornila za minulé Babišovy vlády jako první a dál věc systematicky sleduje.

Z vyjádření Petra Pavla zatím není zřejmé, co by považoval za stravitelné řešení. V první řadě chce od Babiše, jak známo, veřejný výklad. „Určitou pojistku proti té pověstně špatné akustice v prostorách Pražského hradu,“ jak trefně poznamenal bývalý Pavlův poradce, právník Jan Kysela. Zároveň je už zjevné, že ne se vším by se prezident spokojil.

„Pokud Andrej Babiš učiní kroky, které budou zřetelně ukazovat, že chce konflikt vyřešit a že má řešení v souladu se zákony, je prezident připraven jmenovat ho předsedou vlády bez odkladu,“ stojí v písemném stanovisku Hradu ze středeční schůzky Pavla s Babišem, kde je problematice střetu zájmů věnovaná polovina textu. Mimo jiné s odkazem na nález Ústavního soudu z roku 2020, podle kterého (slovy Hradu) „všichni členové vlády mají zastávat svou veřejnou funkci tak, že se ani navenek nebudou jevit ve střetu zájmů“.

Veřejná deklarace, že s dotacemi je konec, by teoreticky fungovat mohla. Jen by tím Agrofert (a Babiš coby jediný vlastník) přišel o velké peníze. Předloni Agrofert na dotacích dostal podle výroční zprávy 1,9 miliardy, loni 1,6 miliardy korun.

V horších letech to odpovídá celému zisku (předloni koncern vydělal 2,1 miliardy, loni díky prodeji Mafry 7,1 miliardy). Nemít dotace tedy není ekonomicky moc udržitelný stav. Zvlášť když se vezme v úvahu, že by nemohlo jít o provizorium, protože Babiš současně potřebuje kvůli imunitě za Čapí hnízdo zůstat možná až doživotně v politice.

Ze stanoviska Hradu i politiků ANO navíc nepřímo plyne, že se nejspíš chystá složitější manévr než jen verbální rezignace na dotační byznys a že může nějakou dobu trvat.

Zákon o střetu zájmů má ještě jiná relevantní ustanovení. Konkrétně obecnější paragraf tři, který lze v kontextu Babiš-Agrofert číst tak, že konflikt mezi prací pro veřejnost a pro sebe nastává v tomto konkrétním případě (šéf vlády a velká, široce rozkročená firma) na mnoha úrovních. A že by tím pádem skutečně nejčistším řešením bylo, kdyby se Babiš podniku doopravdy zbavil.

Má-li někdo střet zájmů jen v jedné dílčí oblasti, mohl by teoreticky ve vládě fungovat v souladu s paragrafem tři tak, že v příslušných oblastech zůstane pasivní a nebude nic ovlivňovat. Velký a košatý podnik typu Agrofert je ale dotčen vládní politikou skoro na každém kroku. Příkladem může být už jen návrh vládního prohlášení. Výhody pro Agrofert lze najít hned v několika bodech, jako je snížení korporátní daně nebo přesun části plateb za elektřinu ze zákazníků na stát.

Babiš by mohl teoreticky Pavlovi slíbit, že bude vládnout férově a že se jednání ve vlastní prospěch „zdrží“, jak to paragraf tři vyžaduje. V duchu svého památného výroku z roku 2016: „Ano. Mám střet zájmů, ale já ho nezneužívám.“

To ale sotva bude stačit. Podle advokáta Machačky si lze naopak představit vyhrocenou situaci, kdy se Pavel brání jmenování Babiše právě proto, že s Agrofertem za zády by šlo o premiéra odsouzeného k časté pasivitě. Až se bude třeba v Radě EU nastavovat rozpočtový rámec pro roky 2028–34 a v něm příděly agrárních dotací pro malé a velké podniky, co Babiš řekne? Bude smět vůbec mluvit?

„Tato faktická limitace může být důvodem, proč prezident trvá na svém. Nechce, aby tam ta limitace existovala. Chce mít premiéra, který ničím limitován nebude a který bude smět hlasovat vždy, všude a o všem,“ odhaduje Machačka.

Převod Agrofertu na někoho z rodiny nic neřeší, paragraf tři mluví pro tyto účely o „osobě blízké“. Druhá, často uváděná možnost, tedy převod koncernu do takzvaného slepého trustu, spravovaného v zahraničí autonomním investičním manažerem, také nefunguje. Babiš by stále věděl, že v trustu Agrofert má, takže by dál v hlavě mixoval zájmy státu s péčí o své jmění.

Z čistých variant tedy zbývá jen úplný prodej. K němu se Babiš zjevně nechystá, po jednání na Hradě to opět vyloučil. Prezident na druhou stranu poptává skutečné řešení, což spolu nejde dohromady. Kdo vydrží déle?