Článek
Spor o jmenování Filipa Turka vstoupil do nové, vypjatější fáze. Hrad zveřejnil soukromé textové zprávy, ve kterých vicepremiér a předseda vládních Motoristů Petr Macinka tlačí na prezidenta Petra Pavla. Macinka je poslal v pondělí večer poradci Petru Kolářovi. Pavel je vyhodnotil jako vydírání.
Místo kompetenční žaloby‚ která by mohla vnést do záležitosti kolem Turka jasno, Macinka prezentuje silové řešení. Skrze vzkaz o „důsledcích“, které prezidenta „velice překvapí“. Kolářovým prostřednictvím Pavlovi sděluje, že je připraven bojovat „bez skrupulí“. A až domýšlivě hovoří o „spálení mostů způsobem, který vejde do učebnic politologie“.
„Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic. Stačí jeden podpis…“ Macinka své textové zprávy na tiskové konferenci označil za součást vyjednávání, protože snaha ovlivnit něčí jednání přece k politice patří.
To je pravda - až na to, že vždycky záleží na tom, jakými postupy se politik chystá někoho ovlivnit. Kdyby nezáleželo, mohli bychom do standardů ovlivňování zahrnout i třeba „učinění nabídky, která se nedá odmítnout“.
Před Macinkovým nástupem do vlády se připomínaly povážlivé ukázky jeho dřívější komunikace na sociálních kanálech. Nejznámějším příkladem byl výrok, že „poteče zelená krev“. Nebo se vyjádřil: „To, že neziskový sektor kvičí, je jen potvrzením, že se bojí, že o své lehké živobytí přijdou.“ A také: „Zelení teroristé tvrdě zaplatí za veškeré škody, které napáchali, včetně cizáků a migrantů, kteří se nás snaží poučovat.“ To nebyl slovník hodný příštího ministra. Přešlo se to asi i proto, že Turek byl ještě problematičtější postavou.
Jako člen vlády volí Macinka naštěstí adekvátnější tón. Dá se ale vystopovat podobnost ve vyznění vzkazů: Připravte se na to, co přijde, a nebude se vám to vůbec líbit.
Nad Macinkovým komunikačním kódem nastal údiv na Hradě i v řadách opozice. Jeho zdroje jsou však staršího data, a dalo se o nich vědět. Veřejné sociální sítě influencera a privátní politický vzkaz ministra hradnímu poradci jsou samozřejmě dva různé žánry. Ale někde uvnitř se nachází jeden a ten samý Petr Macinka.
Petr Pavel si „vyjednávací“ zprávy mohl teoreticky nechat pro sebe - to by nicméně znamenalo, že smlčel jejich obsah jako zprávu o poměrech v nejvyšších patrech státu. Sám Macinka o den později připustil, že s možností zveřejnění počítal. Vztahy mezi prezidentem a minimálně motoristickým křídlem vlády jsou momentálně v troskách.
Pavel tvrdí, že blokováním Turka Ústavu dodržuje. Vládní politici ho viní, že ji porušuje. Macinka z toho dovodil, že prezident nemůže zastupovat Česko na summitu NATO, jak bylo doteď zvykem. To je hodně smělá konstrukce, ale znovu: jestli není možný kompromis, měla by spor o právo rozseknout třetí strana, takže autorita soudu vyzvaná kompetenční žalobou. Tu by musela podat vláda. Jenže Macinka se místo toho pustil do textových zpráv plných temných náznaků.
Spor o Turka začíná poznamenávat reputaci Česka v zahraničí. Prezidentovi se „bez skrupulí“ naznačuje: když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, následky si přičtěte sám. Katastrofální politická kultura.
Petr Macinka se v textové zprávě Kolářovi odvolává na podporu premiéra Andreje Babiše. Ten se k ní výslovně nepřihlásil a místo toho se ujal role potenciálního mediátora konfliktu: „Rád bych oba pány pozval ke společnému jednání, u stolu se to vždy vyřeší lépe a rychleji než silnými vzkazy přes média na tiskových konferencích.“
Prezident a vláda jsou součástí výkonné moci, mají spolupracovat. Prezident prohlásí, že „vyhrožování a vydírání prezidenta republiky ministrem vlády považuje za naprosto nepřijatelné“. Tím to celé nemůže skončit. Nejde se jen tak vrátit do svých zákopů a se sebezapřením si podat ruce.
Babiš, který nedávno zopakoval přání mít kauzu Turek konečně z krku, správně usoudil, že věc zašla příliš daleko. A alibistický přístup, ať si to Pavel s Motoristy vyříkají mezi sebou, by mu mohl zkomplikovat dominantní vládnutí nebo i celou koalici. Uvědomuje si, že velkému pálení mostů, zažehnutým ve jménu Turkova jmenování, nemůže jen přihlížet. K výrazu zodpovědnosti za svou vládu byl vlastně donucen. Pokračování příště.
