Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bitcoinová aféra exministra spravedlnosti Pavla Blažka prudce vypukla právě před dvěma měsíci. Podle očekávání se na ni během prázdnin začalo zapomínat. Dramatický začátek kontrastuje s letní letargií.
Jako by se to stalo už hrozně dávno a musíme se rozpomínat: Ministr rezignoval. Premiér urgentně svolal Bezpečnostní radu státu. Prezident k poslancům pravil, že „tato kauza má mimořádně škodlivý potenciál“ a může nás „také poškodit v zahraničí“. Opozice vyvolala hlasování o nedůvěře. Aby pak pod dojmem nehybných průzkumů usoudila, že voliče to celé zas tolik nezajímá, a to ani když jim složitou temnou story překládá do sloganů typu „vláda pere peníze drogových dealerů“. A odmlčela se.
Takže když uprostřed léta nečekaně končí ve funkci právník a bývalý ústavní soudce David Uhlíř, kterého si Blažkova nástupkyně Eva Decroix vybrala jako poradce pro „dohled“ nad rozplétáním případu, můžeme být alespoň rádi za připomenutí: Bitcoinová aféra pořád existuje, pořád o ní nevíme všechno, co bychom vědět měli, a pořád netušíme, jak se z ní veřejná moc, úřady a politici hodlají poučit.
Nevíme, netušíme. A to navzdory tomu, že Decroix se po Uhlířově náhlém sbohem – podle jejich slov šlo o vzájemnou dohodu – tváří, že situace je nadmíru výtečná. Že všechno běželo a běží, jak má. Respektive dokonce ještě lépe, protože Uhlíř – kterého média půvabně titulují jako „koordinátora objasňování bitcoinové kauzy“ – podle ministryně už své zadání úspěšně splnil. A dokonce ještě o dost dřív, než se čekalo a než sám Uhlíř ještě v rozhovoru pro Seznam Zprávy z 9. července avizoval:
„Kdy budete vědět, co jste tady na úřadu kolem bitcoinů zjistil?“ – „V srpnu. Tak nějak v polovině.“
Opravdu, David Uhlíř měl zjevně v plánu „zjišťovat“. V červnu dokonce řekl, že chce „z hlediska práva zkoumat postupy uvnitř nejen Ministerstva spravedlnosti, ale celé státní správy“. A ještě před třemi týdny, jak vyplynulo i ze zmíněného interview, byl plný plánů, energie a hledání odpovědí na otázky.
Přečtěte si rozhovor s Davidem Uhlířem:
Své působení hodlal završit písemnou zprávou, kterou měl podle smlouvy vypracovat: „Popíšu pochybení, která se stala, rozdělím pochybení politická a právní. A navrhnu nějaká opatření dovnitř státních orgánů. A možná připojím i nápady, jak postupovat při odčerpávání nehmotné majetkové trestné činnosti.“
Místo toho si pan Uhlíř balí své poradcovské kufry. Je na dovolené, událost nekomentuje. Žádnou písemnou zprávu – ještě nedávno to vypadalo, že se na ni skoro těší – dělat nebude. Decroix dospěla k názoru, že by takový dokument byl nadbytečný, protože „právní aspekt celé věci je plně a velmi kvalitně a obšírně zpracován právními stanovisky a procesní auditní aspekt je pokryt externím auditem“.
Jak si tohle ptydepe přeložit, se uvidí, až vznikne audit a pokročí policejní vyšetřování. Momentálně otázka zní: Proč a kdy se koordinátor Uhlíř změnil z trumfového esa, jehož působení doprovázelo značné – a pak nenaplněné – očekávání, v někoho, kdo tiše odchází? Momentální odpověď zní, jako v bitcoinové kauze často: Tak úplně nevíme, co a proč se doopravdy stalo.
Nepolitický „koordinátor“ byl na scénu povolán, aby Decroix i vláda nečelily námitce, že aféra nemůže být objektivně rozpletena, když Ministerstvo spravedlnosti řídí politička z Blažkovy, Stanjurovy a Fialovy ODS. Co se dělo pak, se dá vykládat v zásadě dvojím způsobem:
Buď došlo k hlubokému nedorozumění ohledně toho, jaké ambice si od mise pana Uhlíře slibovat. Tedy původně nemalé, které se na konci července zničehonic povážlivě smrskly. Anebo David Uhlíř nefungoval tak, jak si představovala Eva Decroix, což vyústilo ve „vzájemnou dohodu“, kterou zainteresovaní nechtějí rozmazávat. Po pouhých pěti týdnech působení koordinátor odchází s polovičním než původně domluveným honorářem.
Výsledný dojem: Od prvního dne, co se bitcoinová aféra provalila, se nad ní vznáší pocit neskutečna. Jak to vůbec někoho (asi Blažka) mohlo napadnout? Kam až sahá ztráta soudnosti a kam prosté chyby a neumětelství? Šetří a vyšetřuje se, politici slibují předložit poučení pro příště a obnovu otřesené důvěry ve státní instituce.
Jenže ouha – ten, kdo měl šetření propůjčit pečeť srozumitelnosti a důvěryhodnosti, končí předčasně a za okolností, které nejsou ani moc srozumitelné, ani důvěryhodné. Jsou v nich rozpory. Protože jestli Uhlíř své zadání úspěšně splnil, jak říká Decroix, pak to nemohlo být totéž zadání, o jakém se původně mluvilo.
Přestože závěrečnou zprávu nevypracuje, „odkaz“ koordinátora objasňování Davida Uhlíře se dá vyčíst i z některých jeho odpovědí z doby, kdy se pustil do práce. Cenné jsou tím, že zároveň obsahují další otázky:
Vidím problém v tom, že Ministerstvo spravedlnosti poskytlo jiným orgánům informace o daru, ale nevyžádalo si přímo jejich stanovisko. Je velký rozdíl, když napíšete „hodlám přijmout dar“, než když napíšete „prosím o stanovisko, zda mám přijmout dar“. A právě takhle se Ministerstvo spravedlnosti nikoho nezeptalo.
Od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který zapůjčil k převodu bitcoinů virtuální peněženku, bych asi čekal, že bude víc přemýšlet, proč mají peníze přijít do rozpočtu Ministerstva spravedlnosti. A proč ne do státního rozpočtu.
Mám pocit, že představa, jak má vypadat spisová služba, vychází z Rakouska-Uherska, kdy nikoho nenapadlo, že si budeme mailovat.
Příběh Uhlířovy mise je jen dílčí. Do středu zájmu, i do centra pozornosti voličů, by bitcoinovou aféru mohla posunout jen nová zásadní zjištění o samotné podstatě případu. O tom, proč a jak vznikl.
