Hlavní obsah

Komentář: Milion chvilek pro Rakušana. Politický instinkt má být neúprosný

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Bude-li chtít Vít Rakušan trávit většinu volební kampaně složitým vysvětlováním rozdílů mezi zlínskou a středočeskou větví STAN, klidně může.

Reklama

20. 6. 15:30

Ať se Starostové snaží odříznout svou zlínskou větev od moci a světel ramp sebevíc, musíme se ptát: je v pořádku, aby předseda strany, která čelí korupčnímu skandálu, seděl v křesle ministra vnitra?

Článek

Anglosasové používají hezké rčení o „slonovi v místnosti“. Označují jím problém, který je na jedné straně zcela evidentní a nevyhnutelně bude jednoho dne nutné se jím tak či onak zaobírat, nicméně momentálně se do toho nikomu moc nechce, a tak se raději všeobecně předstírá, že tento problém neexistuje, tedy že slon v místnosti prostě není.

V místnosti, ve které momentálně hlučně řešíme příčiny a následky kauzy Petra Hlubučka, také pobývá jeden slon, ačkoli většina zúčastněných z celkem pochopitelných důvodů dělá, že ho nevidí.

Pohledem politické kultury je správné, že Petr Gazdík opouští vládu i vedení hnutí STAN. Týmž pohledem je rovněž správné, byť poněkud nedostatečné, že své členství u Starostů pozastavil Stanislav Polčák, hlavní spojka hnutí na obviněného podnikatele Michala Redla, jehož politická toxicita nyní vychází v plné šíři najevo. Samozřejmě je zcela správné, že všech funkcí stranických i politických byl zbaven hlavní politický aktér kauzy Petr Hlubuček.

Jenže – vzpomínáte ještě na hnutí Milion chvilek pro demokracii? Na jejich velké demonstrace, zejména ty namířené proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové jak po jejím nástupu zjara 2019, tak o dva roky později při výběru nového nejvyššího státního zástupce? Ať si o formě a jednotlivých projevech tehdejšího aktivismu myslíme cokoli, politický instinkt za nimi byl v jádru správný. A velel, že pokud vládne zemi trestně stíhaný premiér, je těžko přijatelné, aby tento premiér společně se svým spojencem na Pražském hradě měli zcela volné ruce pro rozhodování o zásadních otázkách české justice.

A ať se Starostové snaží odříznout svou zlínskou větev od moci a světel ramp sebevíc, stejný instinkt velí všimnout si i onoho slona v místnosti a ptát se: je v pořádku, aby předseda strany, která čelí dlouho nevídanému korupčnímu skandálu, seděl v křesle ministra vnitra?

Vít Rakušan může stokrát vyprávět o tom, že on sám Michala Redla nikdy neviděl, jeho vliv na hnutí mu dlouho vadil, že se zasadil o to, že Petr Hlubuček není pražským lídrem STAN v komunálních volbách, že se ve spisu jméno Rakušan nevyskytuje a tak dále. Dokonce to může být všechno svatá pravda, ačkoli z mnoha indicií se zdá, že o Hlubučkových problémech s policií už se v hnutí nějaký čas vědělo.

Policejní razie se třinácti obviněnými je ale zkrátka příliš velký průšvih na to, aby se Rakušan mohl tvářit, že si Augiášova chléva právě všiml a teď udělá všechno pro to, aby jej vyčistil. Takhle politika nefunguje a ani by fungovat neměla.

Když vznikala vláda trestně stíhaného Andreje Babiše, vymínili si sociální demokraté, že obsadí ministerstvo vnitra, aby hnutí ANO alespoň symbolicky odstínili od vlivu na policii. Rezort spravedlnosti už si vydupat nezvládli, ale nikdo tehdy nepochyboval, že skutečnost, že ministrem vnitra není člen hnutí ANO, má svůj význam, byť právě třeba jen symbolický. Přesněji řečeno jevilo se jako naprosto nepředstavitelné, že by na ministerstvu vnitra seděl někdo z loajálních exponentů hnutí ANO.

Podobně nepřijatelná by ovšem měla být představa, že vnitru vládne předseda strany, která se máchá ve zcela ostudné korupční kauze. Tohle totiž nijak zásadně nesouvisí s tím, co si zrovna myslíme nebo nemyslíme o individuálním charakteru toho nebo onoho politika. To je čistá předběžná opatrnost a demokratický pud sebezáchovy.

Víta Rakušana samozřejmě žádný zákon, ústavní ani jiný, nenutí složit funkci. Nenutí jej k tomu zatím ani premiér, ba ani většina stranického okolí. Rakušan je bezúhonný muž a než mu pod rukama začaly jeden za druhým klíčit problémy vrcholící kauzou Hlubuček, platil také za nepochybně úspěšného lídra.

Tedy platí, že bude-li Rakušan chtít, může své voliče i další Čechy přesvědčovat o tom, že hnutí STAN jsou vlastně hnutí dvě. Jedno problémové zlínské, které proniklo až do Prahy a které bylo po vypuknutí kauzy odstaveno od vlivu včetně jednoho ministerského křesla, a druhé středočeské, které generuje dobrý a úspěšný materiál starostenský, ministerský i hejtmanský.

Proč se to všechno skrývá pod jednou značkou STAN, jak se to historicky stalo a jak se to dá všechno „očistit“ beze změny na vrcholu pyramidy, o tom všem lze vyprávět. A bude-li tím Rakušan chtít trávit větší část předvolební kampaně, klidně může.

Anebo může se vší bolestí a pocitem nespravedlnosti a křivdy pokračovat v nastaveném trendu vyšší než babišovské politické kultury a přinejmenším na nějaký čas přepustit ministerstvo vnitra jiné koaliční straně, aby nevznikl ani stín podezření, že se policie dostane pod stranický tlak. Pokud by k tomu došlo na základě širokého koaličního konsenzu bez zbytečného bouchání do stolu, znamenalo by to pro vládu přebírající předsednictví EU sice otřes, ale nikoli pád.

A byl by to také důkaz, že zdravé politické instinkty, které tehdejší opozice na demonstracích „chvilkařů“ podporovala a rozněcovala, neotupily po usednutí do vládních křesel.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované