Hlavní obsah

Bídná úspěšnost vysokoškoláků. „Tady jsou školy hrdé, že spoustu lidí vyhodí“

Foto: Shutterstock.com

Podle odborníků české univerzity až na výjimky příliš nereagují na chabou úspěšnost svých studentů, především prváků. Ilustrační foto.

Reklama

Téměř 60 procent pokusů vystudovat bakalářský program končí v Česku nezdarem. Vysokoškoláci nejčastěji utnou obor už v prvním ročníku. Značnou neúspěšnost ovlivňuje řada faktorů, včetně covidu či špatného navázání na praxi.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ondřej Šenkyřík zkusil první ročník vysoké školy hned dvakrát. Začal na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde si vybral historii a fyziku.

„Skončil jsem, protože škola nenaplňovala mé očekávání vyššího vzdělání. Tehdy jsem začal pracovat a dával výdělku přednost,“ přiznává 24letý student.

Druhý pokus - historie na filozofické fakultě - dopadl podobně. Tehdy, v roce 2020, Česko zasáhla covidová pandemie a uzavření škol. „Studium pro mě najednou bylo úplně bezcenné a nesmyslné,“ dodává. Začal podnikat, nyní provozuje vlastní kavárnu.

Jak ukazují aktuální údaje Ministerstva školství, přes 58 procent pokusů vystudovat bakalářský obor, započatý v roce 2018, dopadlo neúspěšně. Podíl od počátku tisíciletí postupně narůstal a nedaří se jej snížit.

O (ne)úspěšnosti českých vysokoškoláků pojednává další díl seriálu Seznam Zpráv Jak se žije v Česku, který se v září zabývá studenty.

Studijní úspěšnost klesá

Srovnání dat Ministerstva školství ukazuje, že úspěšnost dokončení studia v bakalářském studijním programu v čase postupně klesá. Mírný pokles je vidět i u navazujících magisterských programů. Logicky tedy neúspěšnost v čase roste.

„Velká část odchodů je takzvanou odloženou volbou, kdy studenti nastoupili do více studií a jedno z nich opustí,“ upozorňují experti na oblast školství, kteří vydali publikaci Studijní neúspěšnost na vysokých školách. Jinými slovy neúspěšnost dokončení studia (měřeno počtem přijetí a absolvování) automaticky neznamená, že student či studentka nepokračují jinde.

Dlužno ještě rozlišovat mezi tzv. dlouhým (pětiletým) a krátkým (dvouletým) magisterským studiem, které navazuje na bakalářský program. Na pětiletých magisterských studiích je úspěšnost nižší než na navazujících magisterských programech (typicky jde o výběrovější studia medicíny, práva nebo psychologie, které mají jinou oborovou strukturu než dvouletý navazující magistr). V průběhu času se ale úspěšnost pětiletých magistrů viditelně zvýšila a zároveň navazujících magistrů mírně snížila, takže podíly úspěšných absolventů obou programů se aktuálně pohybují zhruba na dvou třetinách.

Ukončení jednoho oboru pro vysokoškoláka ještě nemusí znamenat konec studia. Jedinec může studovat více oborů najednou - některé úspěšně, jiné neúspěšně - přesto až třetina bakalářů školu nedokončí vůbec.

Pro zdejší vysoké školy to není lichotivý údaj. Podle dřívějších údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která sdružuje čtyři desítky vyspělých států, patří Česko v této společnosti na chvost. V tomto případě pocházejí data z imatrikulačního ročníku 2013, jenže od té doby se úspěšnost v Česku příliš nezlepšila.

Elitářský přístup jako zabiják úspěšného studia

Vysoká „studijní úmrtnost“ podle odborníků zatěžuje studenty i ekonomiku. Odborník na vysokoškolské vzdělání Šimon Stiburek bere srovnání s rezervou, protože jednotlivé státy používají různá kritéria.

„Neúspěšnost se u nás opravdu drží vysoko. Financujeme strašně moc studií, která k ničemu nevedou. Můj subjektivní pocit je, že česká veřejnost i akademici to takto chtějí. Stále máme pocit, že rozdáváme moc diplomů. Přitom máme jedno z nejnižších čísel vysokoškoláků v Evropské unii a jsme spíš blíže Indii,“ říká Stiburek.

Nejlepší světové univerzity se totiž nechlubí tím, že velká část studujících neprošla jejich sítem. Naopak se snaží, aby se co nejvíce z nich zařadilo mezi úspěšné absolventy.

„I na Západě existují konzervativní hlasy, ale není to mainstream jako u nás. Nejlepší světové univerzity vnímají neúspěch nejméně z poloviny jako selhání školy. Tady jsou školy hrdé, že spoustu lidí vyhodí a považují to za známku kvality. Vysoké školství u nás stále v něčem připomíná 80. léta. Programy jsou do velké míry akademické, hodně málo je profesních,“ doplňuje Stiburek.

„Po předchozím bakalářském studiu na jiné škole teď pokračuji v navazujícím magisterském programu a hned v předmětu věnovaném datovým analýzám nám teď přišel úvodní mail od vyučujícího, ve kterém se doslova píše: ‚Pokud něco nechápete, není to chyba studenta/ky, ale vyučujícího.‘ Pro mě to je hodně příjemný kulturní šok,“ říká Kateřina Matějková, studentka Masarykovy univerzity.

„Dosavadní přístup byl velmi odrazující a vlastně ponižující, jako by nám učitelé většinou jen chtěli dokazovat, že na studium vlastně vůbec nemáme.“

Podle ekonoma Daniela Münicha z Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR, který se zabývá i empirickými výzkumy v oblasti vzdělání, za špatnou úspěšností stojí řada faktorů.

Hovoří o absenci školného s možností půjček nebo špatném nastavení veřejného financování vysokých škol i finanční podpory studentů. „Je to také obsah mnoha bakalářských programů, které nejsou orientované profesně, ale jako příprava na další navazující magisterské studium,“ říká pro Seznam Zprávy.

Zároveň podle něj studenti často nemají dostatek informací o vzdělávacích programech.

Třeba Benajamin Redaj se už v prvním ročníku na gymnáziu upnul ke studiu ekonomie. „Nevím, jestli to byl strach nebo obranný mechanismus, ale své rozhodnutí jsem nikdy nezpochybňoval. Vyhnul jsem se tak stresu z vybírání školy. Nebral jsem ale v úvahu, že jsem se za čtyři roky na gymnáziu dost změnil,“ vrací se k výběru vysokoškolského studia.

Na ekonomiii se dostal, jenže pak přišel náraz v podobě covidu i náročnosti některých předmětů. „Časem jsem si uvědomil, že ekonomie není obor pro mě. Skončil jsem asi týden před prvním zkouškovým. Nechtěl jsem, aby mě vyhodili, radši jsem odešel sám,“ říká současný student žurnalistiky.

Obecně platí, že nejvíce neúspěšných studentů je v technických oborech. Třeba na Technické fakultě České zemědělské univerzity dopadlo neúspěchem 84 procent pokusů u zahájených studií v roce 2018.

Odborníci, stejně jako analýzy ministerstva, však upozorňují, že srovnávání napříč programy není příliš relevantní, protože každý z nich má svá specifika, obtížnost i nároky.

Martina Rybková začala studovat před pěti roky. „Nejdřív jsem nastoupila na procesní management na Podnikatelskou fakultu Vysokého učení technického v Brně. Po úspěšném roce jsem ale skončila,“ popisuje.

Podfinancované vysoké školství

V Česku převažuje názor, že studium není pro každého a že vysokoškolský diplom, a dokonce ani maturitu nemůže mít každý, což vede ke znesnadnění studia.

Nedávno vydané statistiky EOCD ukazují, že podíl vysokoškoláků v Česku je stále velice nízký ve srovnání s dalšími vyspělými zeměmi.

V Česku je zhruba 27 procent vysokoškoláků, což je méně než v sousedních státech. V Německu má vysokoškolské vzdělání 33 procent lidí mezi 25 a 64 lety, v Polsku 34 procent, v Rakousku 36 procent a na Slovensku 29 procent.

Ze států Evropské unie mají nižší podíl než Česko pouze Itálie a Rumunsko s 20 procenty. 

Česká konference rektorů a Rada vysokých škol varují, že je třeba připravit se na očekávaný nárůst zájemců o studium z řad nastupujících silných populačních ročníků. Chtějí, aby stát přidal na vysoké školství peníze, neboť už nyní chybí asi jedenáct miliard korun. Univerzity upozorňují, že objem peněz vynakládaný na vysoké školství je citelně nižší než průměr EU: na terciární vzdělávání dává ČR 0,86 procenta HDP, zatímco průměr v EU je 1,27 procenta.

Ministerstvo financí naopak chce podle zveřejněného návrhu státního rozpočtu ještě vysokým školám peníze vzít a v příštím školním roce by tak vysoké školy oproti letošnímu rozpočtu mohly přijít o 11,6 miliardy korun. Podle ministra školství Mikuláše Beka (STAN) však tento návrh neodráží pozdější koaliční dohody a školám by peníze ubýt neměly.

Odmala totiž snila o práci veterinářky. Zatímco poprvé jí přijímačky nevyšly, podruhé se na vysněnou školu dostala. Také její rok na veterině významně poznamenala pandemie. „Veterina není jednoduchý obor. Učitelé brali každý předmět jako nejdůležitější na světě. V polovině roku propukla pandemie. Najednou jsem se musela učit obrovské množství věcí nazpaměť a ani je nevidět naživo,“ vrací se k roku 2020.

Přestože podle svých slov strávila celé prázdniny učením na zářijové opravné termíny, nestačilo to a skončila. Další rok strávila na Vyšší odborné škole, po dvou letech se však vrátila na podnikatelskou fakultu, kde jí některé předměty z prvního ročníku zpětně uznali.

Teď na brněnské technice navštěvuje třetí ročník. „Svého dlouhého studia nelituji. Mí vrstevníci letos v červnu dodělali inženýra a teď nevědí, co dál,“ dodala.

Stiborek zdůrazňuje, že Česko v Evropě vybočuje tím, jak málo vysokoškolákům přispívá. „U nás je stále častější, že studující často se školou pracují třeba na půlúvazek,“ vysvětluje.

Jak je patrné z údajů ministerstva, nejvíc pokusů dostudovat bakalářský program končí hned v prvním ročníku, třeba u zmíněných bakalářských programů započatých v roce 2018 je to přes 40 procent.

Stiburek tvrdí, že první ročníky mají být v centru pozornosti výzkumníků, univerzit či tvůrců politik.

Pro Ostravskou univerzitu s kolegy nedávno zkoumali důvody a motivy při ukončování studia. Pojmenovali pět faktorů. „Studenti v prváku často dostanou hrozně moc teoretických úvodů a ve studiu pak nevidí smysl, nic užitečného. A velice rychle ztratí zájem,“ vypočítává.

Dále mluví o pocitu sounáležitosti a neosobním přístupu. „Až na třetí místo bych řadil sebedůvěru, která je spojená s náročností studia. Zvlášť na technických univerzitách stále slýcháme příběhy, jak sami vyučující demotivují studenty řečmi, že těžký obor nezvládnou. Studující pak často ani ke zkouškám nepřijdou a zlomí nad studiem hůl,“ říká.

Přidává i další faktory, jako nesrozumitelný systém studia a abstraktnější dimenzi svobody. „Souvisí s možností vybrat si relevantní zaměření a témata, která mě zajímají. Nejenže dostanu seznam věcí, které se musím naučit,“ doplňuje.

Třeba Masarykova univerzita zkoumá motivace studentů k ukončení studia od roku 2012 dotazníkovým šetření. „Dlouhodobě je nejčastějším důvodem u studentů prezenčních programů nedostatečně silná motivace ke studiu, dále volba jiného více vyhovujícího studia či nenaplněné představy od studia,“ říká Šárka Řehořová, ředitelka pro strategii Masarykovy univerzity.

Podle Münicha však vysoké školy často nezkoumají, jaké jsou nejčastější důvody studentů pro předčasné ukončení studia. „Některé asi ano, jiné ne. V principu je to ale moc nepálí a nevnímají to jako zásadnější problém, aby ho řešily,“ poznamenává.

Největší brněnská univerzita se předcházet ukončení studia třeba adaptačními kurzy na úrovni kateder, na některých fakultách pracují konzultanti studijních programů či mentorské skupiny studentů. „Studenti mohou dále využít Poradenské centrum. K dispozici zdarma jim je také služba psychologického poradenství poskytovaná profesionálními psychology a terapeuty,“ upřesňuje Řehořová.

K obdobné prevenci nabádá studenty i Ministerstvo školství. Zmiňuje různé strategické dokumenty. Podle něj je důležitá dobrá propagace vysokoškolského vzdělávání a funkční systém poradenství.

„Studující musí vidět přímé souvislosti mezi svým studiem a budoucí kariérou. Klíčovou oblastí je tedy také rozvoj kvality vzdělávání a reflexe potřeb současné společnosti a pracovního trhu. Jde tak o celkový rozvoj kultury vzdělávání, aby studující viděli hodnotu vzdělání a nestudovali pouze pro titul nebo proto, že je ke studiu vede sociální tlak okolí,“ říká mluvčí ministerstva Tereza Fojtová.

Univerzity podle rezortu věnují zvyšování úspěšnosti svých studentů velkou pozornost.

Odborník však přidává jiný pohled. „Často se mluví o poradenství či vyrovnávacích kurzech. Ale do velké míry univerzitám chybí snaha, aby reálně musely něco měnit u sebe. Mám pocit, že pokud se to má zlepšit, musí se i změnit podoba studijních programů, zásadně upravit studijní plány, ale především přemýšlení o studentech,“ říká Stiburek.

Jak se žije v Česku

Foto: Seznam Zprávy

Série Seznam Zpráv.

Seznam Zprávy vyrážejí do měst a obcí, aby zjistily, jak se vám v České republice žije. Zajímá nás, jak zvládáte zdražování, jak bydlíte, jaké máte příležitosti k práci. Celoroční projekt vychází z interních dat datového týmu a průzkumů společnosti IPSOS.

Všechny díly série naleznete ve speciálu „Jak se žije v Česku“.

Chcete se do projektu Jak se žije v Česku zapojit? Dejte nám vědět, kde se potýkáte s problémy. Svoje tipy pište na e-mail: pribehy@sz.cz.

Reklama

Doporučované