Hlavní obsah

„Chuť bych měla, to jo, ale stojí 26 korun.“ Jak přežívá invalidní žena s 6 tisíci

Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Monika usiluje o to, aby jí byla uznána invalidita od mládí a dosáhla tak na více peněz.

Reklama

Je prakticky nepřetržitě upoutaná na kolečkové křeslo a bojuje o uznání, že je invalidní od mládí. V sérii Seznam Zpráv Jak se žije v Česku jsme tentokrát zjišťovali, jak se po zdražení životních nákladů žije invalidním důchodcům.

Článek

V samoobsluze se Monika natahuje po tvarohovém dezertu. Rukou ale v poslední chvíli ucukne. „Chuť bych měla, to jo, ale stojí 26 korun,“ vysvětluje třicátnice, která žije z invalidního důchodu.

Měsíčně od státu pobírá 5600 korun a příspěvek na mobilitu 900 korun. K tomu jejímu otci ještě stát vyplácí příspěvek na péči ve výši 4400 korun. Reálně tak disponuje zhruba 11 tisíci korunami, k tomu si snaží přivydělat několik stovek měsíčně rozvozem letáků.

Musí se tak spoléhat na finanční pomoc od svých rodičů, s kterými žije ve společné domácnosti na Táborsku. A to i přesto, že otec už je ve starobním důchodu a matka po mozkové příhodě sama pobírá invalidní důchod II. stupně, ale snaží se částečně i pracovat.

Celkově Monika odhaduje příjem celé tříčlenné domácnosti do 40 tisíc korun měsíčně, z kterých se snaží udržovat v provozu téměř stoletý dům. Jen za elektřinu vydávají po navýšení osm tisíc korun měsíčně.

„Na základě toho jsme museli vypnout topení. Spíš se přioblečeme,“ říká Monika. Stejně tak vypínají i televizi. „Když jsme s tátou sami, tak televizi vůbec nepouštíme. Svítíme, samozřejmě, ale ne tam, kde je to zbytečné,“ popisuje třicátnice a dodává, že i v daleko menší míře používá počítač.

„Když potřebuji něco na internetu, tak se dívám raději přes telefon. Nemám to vysledované, ale říkám si, proč ho zapínat,“ zmiňuje Monika.

Data z průzkumu agentury IPSOS pro Seznam Zprávy dokládají, že zdražování velmi citlivě nesou právě lidé s nižšími příjmy. Více jak polovina lidí s příjmy do 25 tisíc korun uvedla, že zdražování má zásadní vliv na jejich každodenní život.

Máslo? Naposledy na Vánoce

Monika trpí podle svých slov ochrnutím všech končetin, bolestí zad, zvýšenou únavou, motáním hlavy, ale i výkyvy v paměti nebo řeči. Diagnostikovali jí takzvanou spastickou kvadruparézu.

Reálně to znamená, že většinu dne tráví na invalidním vozíku, který střídá s pololehem. Je ale schopná udělat pár kroků o berlích nebo s pomocí člověka.

„My vás pustíme, já jsem pomalá,“ vysvětluje zákaznici v obchodě s potravinami, kde jako oporu namísto berlí používá nákupní košík. S vozíkem by se nedostala přes prahy.

Reportérovi popsala, že se snaží držet náklady za potraviny s rodiči na minimu. „Ale pod tisíc korun týdně se nevlezeme,“ říká skoro omluvně.

V obchodě tak postupně dává do košíku zejména to, co je ve slevě. „Mají jogurty v akci!“ říká s nadšením v hlase svému otci, který ji doprovází.

V košíku se jim postupně schází chleba, jedna okurka, palice česneku, dvě rybí konzervy, eidam, mražená zeleninová směs, rýže a zmíněné jogurty.

Snaží se doma vařit jednodušší jídla, která navaří na vícero dnů. Například brambory s tvarohem, rizoto nebo krupicovou kaši.

Reportérovi vypráví, že kvůli zdražování se museli postupně stále více omezovat. Například kromě masa prakticky přestali kupovat i máslo. „To jsme měli naposledy na Vánoce na pečení,“ zmiňuje.

„Ještě vyplním soutěž. Docela bych chtěla foťák,“ říká Monika poté, co odchází od pokladny s účtenkou za více jak 200 korun, a ukazuje na obrázek fotoaparátu. Moc si ale nevěří: „Je to soutěž pro celý okres. Lidí je hodně.“

Soutěže v obchodě a sbírání bodů znamenají pro Moniku naději dostat se ke zboží, které je jinak zbytné. V minulosti tak například přišli k houpací síti.

Zdražování? Pro invalidní důchodce mnohem zásadnější

Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, obecně zdůrazňuje, že lidé pobírající invalidní důchod mají v průměru o zhruba tři tisíce korun menší příjem než starobní důchodci.

„Takže všechny dopady jsou na invalidní důchodce mnohem zásadnější,“ vysvětluje Václav Krása. Jsou proto podle něj nuceni hledat si přivýdělky.

„Aby přežili. A když se jim to povede, tak hned začnou posudkoví lékaři zkoumat, jestli jim invalidní důchody nevezmou,“ tvrdí Krása.

Mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta popisuje, že invalidní důchodci mohou využít širokou škálu podpory.

„V případě pomoci s úhradou nákladů na bydlení se jedná hlavně o příspěvek nebo doplatek na bydlení. Další možností je také příspěvek na živobytí, který slouží k zajištění základních životních potřeb. Systém pomoci v hmotné nouzi umožňuje i prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci překlenout náhlé tíživé finanční situace,“ zdůrazňuje mluvčí a dodává, že invalidé mohou také žádat o příspěvek na zvláštní pomůcky, příspěvek na mobilitu a příspěvek na péči.

Podle předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením je ovšem obecně pro invalidní důchodce náročnější žádat o sociální dávky. „Řada z nich neumí pořádně na počítači,“ uvádí jednu z překážek Krása.

Konkrétně Monika mluví o tom, že by nezískala příspěvek na bydlení, protože žije ve velkém domě. „To by nám, myslím, neprošlo. Bojím se, že by nám řekli, ať se přestěhujeme do menšího,“ reagovala na dotaz reportéra, proč nežádala o vládou propagovanou dávku.

Realita je ale taková, že úřady práce během letošního jara vyplatily rekordní množství příspěvků na bydlení.

Jakub Augusta zmiňuje, že Ministerstvo práce chce během letošního roku vyhlásit zakázku na analýzu případných změn posuzováni invalidity a porovnávají si interně i jednotlivé zahraniční systémy. Tedy že se chce zaměřit i na problematiku posudkových lékařů. Po reformě posudkových lékařů dlouhodobě volá i Václav Krása.

Invalidita z mládí

Samotná Monika pobírá invalidní důchod III. stupně. Ten má ovšem výrazně pod průměrem, který se začátkem letošního roku pohyboval nad 16 tisíci korunami.

Třicátnice z Táborska naráží na specifický problém. Bojuje o uznání toho, že je invalidní od mládí. Standardně se totiž invalidní důchod jako starobní důchod vypočítává ze základní výměry, tedy desetiny průměrné mzdy (aktuálně 4040 korun), a z procentní výměry, která vychází z výdělků a doby pojištění. Jenomže Monika kvůli své diagnóze neměla šanci začít pracovat.

Zákon na takové případy myslí, a pokud uzná, že je člověk invalidní od mládí, tak vychází i u procentní výměry z průměrné mzdy.

„Pořád se odvolávám a odvolávám. Už podruhé se to snažím dávat ke krajskému soudu,“ nechce se vzdát Monika a snaží se prokázat, že nemoc se u ní projevila už v patnácti letech. Aktuálně se má v červnu potkat i se svým posudkovým lékařem.

Ten však její poslední odvolání odmítl s odůvodněním, že odhadl její úbytek pracovních schopností během studií pouze o 20 procent, invalidita se uznává až od 35 procent.

Mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jitka Drmolová v reakci obecně popisuje pravidla stanovení invalidního důchodu. „Konečné určení výše invalidního důchodu závisí na více faktorech a je zcela individuální.“

Pro Moniku je přitom každé i drobné zvýšení příjmů zásadní. Například aktuálně se těší, že díky mimořádné valorizaci bude pobírat od června o zhruba 500 korun více. „To je pro mě dost. To si skoro budu moci našetřit na novější telefon,“ říká s tím, že aktuální už dosluhuje a na výměnu nezbývají finance.

Jak se žije v Česku

Foto: Seznam Zprávy

Série Seznam Zpráv.

Seznam Zprávy vyrážejí do měst a obcí, aby zjistily, jak se vám v České republice žije. Zajímá nás, jak zvládáte zdražování, jak bydlíte, jaké máte příležitosti k práci. Celoroční projekt vychází z interních dat datového týmu a průzkumů společnosti IPSOS.

Všechny díly série naleznete ve speciálu „Jak se žije v Česku“.

Chcete se do projektu Jak se žije v Česku zapojit? Dejte nám vědět, kde se potýkáte s problémy. Svoje tipy pište na e-mail: pribehy@sz.cz.

Reklama

Doporučované