Článek
Ministr Válek v samém závěru svého působení dokázal otevřít prostor pro pokroky v digitalizaci, navýšil kapacity vzdělávání nelékařských zdravotníků, především sester, otevřel nové screeningové preventivní programy a zdravotnická data spravovaná Ústavem zdravotnických informací a statistiky se přece jen stala o chlup dostupnějšími a otevřenějšími.
Jenže všechna tato pozitiva budou přebita dojmem, který za sebou Válek zanechá svou poslední úhradovou vyhláškou na rok 2026.
Její první bolestí je samozřejmě rekordní, bezmála 20miliardový deficit. Ministerstvo se jej snaží nepříliš přesvědčivě mírnit na 15,5 miliardy očekávaným příjmem čtyř miliard z nového zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele.
Nicméně když se tento zákon schvaloval, očekávala dopadová studie RIA fiskální přínos ve výši jedné miliardy. Ministerstvo financí si z téhož zákona už vysnilo příjem 14 miliard do státního rozpočtu, za což dostalo za uši od Národní rozpočtové rady. A teď si další čtyři miliardy z téhož zdroje vymyslelo Ministerstvo zdravotnictví. Dvacetimiliardový deficit v příštím roce budou zdravotní pojišťovny balancovat už opravdu hodně těžko.
„Pokud by se nic nestalo, tak můžeme očekávat, že zpožďování plateb se bude týkat víc než jedné pojišťovny,“ varuje prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.
Je dobré si všimnout, že během posledních let systém úplně ztratil rovnováhu. Ještě v září roku 2023 zbývalo na všech účtech všech zdravotních pojišťoven skoro 53 miliard korun. Už tehdy se 70 procent těchto prostředků nacházelo na účtech VZP, která se přitom stará o 60 procent pojištěnců. V září 2025 tvořily zůstatky na všech účtech necelých 45 miliard. A VZP se na nich podílela už 73,5 procenta. Celkový pokles zářijových zůstatků za dva roky činí 15 procent, ale zaměstnanecké pojišťovny zaznamenaly pokles o 26 procent.
Příčin má tento vývoj více, ale ta hlavní je jasná – mezi lety 2019 a 2025 narostly náklady pojišťoven na zdravotní péči o 70 procent. Příjmy zdravotnického systému za stejnou dobu stouply o 60 procent. Není divu, že to celé nevychází.
Proč je na tom VZP o něco lépe než zaměstnanecké ústavy, je komplikovanější otázka, v níž hraje roli jak specifické postavení VZP, tak mechanismy, jimiž se zdravotní pojistné mezi pojišťovny přerozděluje, ale také statisíce ukrajinských uprchlíků, kteří se vesměs stali pojištěnci VZP. A kteří platí stejné pojistné jako Češi (nebo za ně stát odvádí stejné platby jako za české státní pojištěnce), ale čerpají mnohem méně péče.
Není divu, že výsledkem tohoto vývoje je definitivní vyschnutí jakýchkoli dříve vytvořených rezerv. Je pravděpodobné, že v příštím roce už si některé zdravotní pojišťovny sáhnou na dno i při běžném provozu. Ale je zcela jisté, že kdyby bylo dnes české zdravotnictví zasaženo nějakou mimořádnou událostí – ani by nemusela mít rozměry pandemie covidu –, zdravotní pojištění se prakticky okamžitě zhroutí. Zůstatky na účtech pojišťoven už jsou hluboko pod 10 procenty celkových ročních výdajů, což je bráno jako jakž takž bezpečná hranice rezerv.
Jak uvádí oficiální důvodová zpráva k úhradové vyhlášce na příští rok, během roku 2026 tyto celkové rezervy klesnou pod pět procent a další pojišťovny křísnou o dno.
Čtvrtá deficitní úhradová vyhláška v řadě je dost smutné vysvědčení ministra sama o sobě. Zvláště když tento ministr souběžně oznámí obhajobu pozice prvního místopředsedy TOP 09 a zdůrazní, že mu leží na srdci hodnoty strany, jako je například rozpočtová odpovědnost.
Jenže ještě problematičtější než deficit sám je, že svou poslední úhradovou vyhláškou Vlastimil Válek zcela popřel jeden ze svých důležitých, ba i „reformních“ kroků.
Tady se nevyhneme malému historickému exkurzu. Před čtyřmi lety, poté, co strany dosluhující vládní koalice vyhrály říjnové sněmovní volby v roce 2021, zdědily po končící vládě Andreje Babiše státní rozpočet na rok 2022 s deficitem 377 miliard korun. Nastupujícímu ministru financí Zbyňku Stanjurovi se to zdálo moc a rozhodl se rozpočet osekat a deficit snížit. Největší jednotlivou položkou v úsporách bylo 14 miliard korun za platby do zdravotnictví za státní pojištěnce.
Nastupující ministr zdravotnictví Vlastimil Válek tehdy vypadal jako hlavní poražený, ale něco za těch 14 miliard směnil. Do novely, která platbu za státní pojištěnce v roce 2022 mimořádně snižovala na úroveň roku 2021, prosadil skrze poslanecký pozměňovací návrh takzvanou automatickou valorizaci této platby s platností od roku 2024.
Symbolický význam byl zjevný – ještě jednou a naposledy se příspěvek státního rozpočtu do zdravotnictví využije k politickým cílům (snížení rozpočtového deficitu), ale dál už do něj politici nebudou smět mluvit. Systém získá předvídatelnost. A ačkoli stát bude dál posílat z rozpočtu zhruba 30 procent celkových příjmů veřejného zdravotního pojištění, nebude tento příspěvek nadále předmětem politického handrkování, ale bude transparentně předurčen vývojem ekonomických ukazatelů – konkrétně inflací a vývojem mezd.
V širokém pohledu na celkový systém zdravotnictví šlo o významný krok k jeho odpolitizování, což je velmi žádoucí směr. O podobný počin se pokoušelo mnoho předešlých ministrů zdravotnictví včetně Válkova bezprostředního předchůdce Adama Vojtěcha, ale bezúspěšně.
Válek byl na automatickou valorizaci patřičně hrdý. „Je to úspěch nejen pro naši vládu, ale hlavně pro pacienty, kterým i díky tomu bude do budoucna zajištěna kvalitní péče. Jsem rád, že se podařilo najít vhodný model, na kterém panuje shoda. Hlavní výhodou automatické valorizace je transparentnost, stabilita a předvídatelnost,“ holedbal se ministr v červenci 2022, kdy návrh prošel Sněmovnou.
Ještě letos v srpnu, už v zápalu předvolební kampaně, za automatickou valorizací pevně stál. Když Adam Vojtěch zmínil, že pojišťovny jsou na tom zle a bude třeba platbu za státní pojištěnce mimořádně valorizovat, Válek byl neúprosný: „Toto je naprostý populistický nesmysl, přesně v duchu všeho, co ANO dělá. Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce je transparentní, stabilní a předvídatelný systém, který ukončil populistické práškování zdravotnictví veřejnými penězi, které ničemu nepomáhá, slouží jen pro nákup voličů a historicky také vedlo k obřímu nárůstu nákladů bez odpovídajícího nárůstu dostupnosti a kvality péče.“
A pak přišel neuvěřitelný příběh úhradové vyhlášky na příští rok. Její první návrh, publikovaný ještě před volbami, počítal s deficitem systému kolem 10 miliard korun. Bylo to víc, než se čekalo, pořád šlo o velmi rozhazovačný dokument s ohledem na stav systému. Ale aspoň náznaky úspor a hledání efektivity patrné byly – například nemocnicím měly klesnout úhrady zhruba o jedno procento, přibližně o dvě miliardy korun.
Pak proběhlo připomínkové řízení. A volby, v nichž se ukázalo, že Válek nadále opravdu ministrem nebude. A po volbách se objevila finální verze úhradové vyhlášky – deficit 15,5 miliardy (ve skutečnosti 20 miliard) a v nemocnicích místo poklesu úhrad nárůst o 5,5 miliardy. Katastrofické scénáře v důvodové zprávě. A také návod, kde na to všechno vzít: „Je zřejmé, že pro zabránění finančnímu kolapsu systému veřejného zdravotního pojištění a zpožďování plateb pojišťoven bude nutné v roce 2026 provést mimořádné navýšení platby za státní pojištěnce, které systém finančně stabilizuje,“ napsali Válkovi úředníci do nové důvodové zprávy.
Překlad – zapomeňte na automatickou valorizaci a její principy, neosvědčilo se to, je čas svěřit péči o systém zpět do rukou politiků. Co jsme ještě před dvěma měsíci označovali za „populistický nesmysl“, je dnes „jedinou cestou k zabránění finančnímu kolapsu“. Kolaps myšlenkový je již ovšem dokonán. Vlastimil Válek roku 2025 zcela znemožnil Vlastimila Válka z roku 2022. Vyhlásil mu válku a zadupal ho do země.
Proč se to stalo? Válek v červenci 2022 po schválení automatické valorizace podlehl dojmu, že má hotovo. Nepřemýšlel o dalších změnách, ignoroval volání po hledání vnitřní efektivity. Odtrhl příjmovou stránku od politiky, čímž snížil příjmy systému, ale nadále mu výsostně politickými úhradovými vyhláškami sám diktoval stále vyšší výdaje. Jak to mohlo dopadnout?
Kolaps Válkovy finanční politiky byl stejně nevyhnutelný, jako je poučný – bolestivě ukazuje, že jeden dílčí krok, jakkoli pozitivní a systémově správný, nestačí bez dalších návazných opatření k posunutí tak složitého systému, jakým je zdravotnictví, na zdravější koleje.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
