Hlavní obsah

„Ještě jsem se osprchoval.“ Ze zavřené noclehárny rovnou na ulici pod strom

Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Čerstvě na ulici. Michal čeká, až jeho bratr připraví místo pod stromem, tam chtějí přečkat tento víkend.

Reklama

V Praze s koncem června zavřeli městskou noclehárnu, kde zůstávali zvláště zranitelní lidé se zdravotními komplikacemi nebo vysokým věkem. Vedení vysvětluje, že šlo o zimní ubytovnu, kterou naopak protáhli až do léta.

Článek

Přímo na vozovce - vedle auta - je během pátku „zaparkovaný“ na invalidním vozíku Michal. Postarší muž, který rozježenými šedými vousy, vlasy i dobráckou povahou připomíná Mikuláše.

Před pár okamžiky se ocitl na ulici a teď čeká na svého bráchu Jirku, až opodál rozloží pod akátem jejich věci. Paradoxně pár metrů od noční ubytovny neziskové organizace Naděje a nedaleko od městské noclehárny, ze které museli bratři odejít.

„Přes noc budeme tady. Tady pod tím stromem, dnes poprvé, ale má být teplo,“ říká Michal věcně, bez sebelítosti, spíš vesele.

„Dobrý to tam bylo. Ještě jsem se dneska vysprchoval,“ říká pochvalně směrem k v pátek uzavřené noclehárně. Popisuje, že na ubytovně strávili posledních šest týdnů. Předtím byli na ulici v centru Prahy a mimo jiné tam bratry měli ostatní okrást o všechny doklady, bez nich nedosáhnou na sociální podporu od státu a bez peněz zase na ubytování v azylovém domě.

Jeho bratr Jirka takový nadhled nad tím, že se čerstvě přestěhovali pod strom, nemá. „Štve mě to, to teda jo,“ poznamenává, když se vrací za Michalem, aby ho odtlačil do kopce na rozložené věci. Všechny jejich naděje na jiné ubytování pak označuje za „takové imaginární“.

Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Takto vypadají rozložené věci a nové útočiště bratrů Michala a Jirky pod stromem u noclehárny.

Bratři patřili mezi poslední klienty, kteří museli opustit noclehárnu v Michli. Toto rozhodnutí veřejně kritizoval - a během června na něj upozorňoval - Pavel Veleman, letos oceněný jako sociální pracovník roku.

„Ubytovna byla plná lidí, kteří potřebovali speciální pomoc. Byli to lidé většinou zdravotně postižení, nebo s duševní nemocí, nebo měli pochopitelně i závislosti,“ tvrdí Veleman. Jde podle něj o lidi, u nichž hrozí, že je na ulici budou zneužívat a jen těžko si najdou jiné bydlení.

„Nepochopil jsem, proč v situaci, kdy ubytovna celkem plnila funkci, se musela na léto zavřít a notabene ještě v situaci, kdy se od července mění podmínky proplácení ubytování pro válečné uprchlíky,“ vypichuje skutečnost, že uzavření přichází v momentě, kdy hrozí, že dočasné bydlení bude hledat i řada lidí s dočasnou ochranou z Ukrajiny. Stát totiž mění podmínky financování a podpory ubytování v rámci lex Ukrajina V.

„Skončí na ulici a myslím, že už to pro ně bude fatální,“ komentuje sociální pracovník vyhlídky nyní již bývalých klientů noclehárny.

Je to zimní noclehárna, brání se vedení

Proti takto vykreslené situaci bez dalšího kontextu se ale ohrazuje vedoucí humanitárního oddělení Centra sociálních služeb Praha Nikol Hladíková, pod niž noclehárna spadá a která během pátečního odpoledne přijela pomáhat s vyklízením.

„Také mě mrzí, že to zavíráme, zároveň ale klienti, co chtěli a měli možnost, jsou ubytovaní. Přijde mi to jako zbytečné haló,“ reaguje pro Seznam Zprávy.

Vysvětluje, že noclehárna v Michli obvykle slouží jen přes zimní období. Není to tedy tak, že by ubytování nečekaně uzavřeli, ale letos naopak provoz mimořádně protáhli.

„Zjistili jsme, že máme ještě klienty, které potřebujeme udržet, aby si vyřídili třeba občanky nebo dávky, aby si mohli zajistit ubytování. Vybrali jsme s metodičkou z pražského magistrátu asi 30 klientů ze zimních zařízení a s nimi se pracovalo,“ říká Nikol Hladíková.

Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Pokoj v zimní noclehárně. Podle vedoucí humanitárního oddělení se musí celý objekt po zimě vyčistit a dezinfikovat.

Reálně pak od března do června bylo na ubytovně celkem 44 klientů a podle vedoucí se 37 z nich podařilo najít alternativní ubytování.

„Sedm klientů nám z toho vypadlo. Zároveň mají podporu sociálního kurátora. Vědí, kam se obrátit, mají letáky, vědí, co mají dělat. Byli tady tři měsíce a nepodali si žádnou přihlášku kamkoliv,“ popisuje vedoucí humanitárního oddělení.

V reakci na kritiku Pavla Velemana říká, že budova není určená k celoročnímu ubytování. „Vím, že to vypadá blbě, v souvislosti s lex Ukrajina, ale není to na celoroční bydlení. Není to standardní barák, je to poskládané z buněk. Přes léto se to dezinfikuje a zapečeťuje,“ dodává.

Reklama

Doporučované