Nová energetická realita: Při blackoutu selhal svatý grál bezpečnosti sítě

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ministr průmyslu Lukáš Vlček původně sliboval výsledky vyšetřování příčin rozsáhlého červencového výpadku proudu v řádu týdnů. Nyní ovšem úřední místa předpokládají, že se odpovědi budou hledat ještě celé měsíce.

V polovině července provozovatel elektrárny v Ledvicích, která se při incidentu odpojila – tedy polostátní ČEZ – poslal Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) a klíčovým ministrům dopis, v němž žádal o zapojení ERÚ do vyšetřování.

Dopis má obsahovat 11 otázek ohledně role dalších aktérů, především státní firmy ČEPS, jež provozuje přenosovou síť. Otázky se podle serveru E15 týkaly všeho, od stavu spadlého vedení přes nefunkční transformátor na hranicích s Německem až po konkrétní kroky dispečerů ČEPS v krizových minutách – například proč nebyla aktivována záloha v podobě paroplynové elektrárny Počerady.

ERÚ v odpovědi oznámil, že ustavuje vyšetřovací skupinu, která se však poprvé sejde až 13. srpna, tedy téměř šest týdnů po samotném výpadku. Předseda Rady ERÚ Jan Šefránek pro Info.cz postup hájil potřebou uvážlivosti a varoval před spekulacemi. Jenže výsledky se očekávají nejdříve za několik měsíců, takže času pro fámy a spekulace bude naopak spousta.

Paralelně běží ještě mezinárodní vyšetřování expertního panelu ENTSO-E, sdružení evropských provozovatelů sítí. I zde je časový horizont dlouhý a v řádu měsíců; podle vyjádření ČEPS až půl roku. Pro českou veřejnost to znamená, že na klíčové odpovědi si počkáme možná až do příštího roku. V situaci, kdy se energetika a příčiny výpadku stávají jedním z klíčových témat pro blížící se parlamentní volby.

O situaci tedy nevíme o mnoho více, než když jsme známá fakta rekapitulovali týden po události. Připomeňme jen, že 4. července zhruba v 11:51 se přerušil jeden ze tří vodičů na vedení velmi vysokého napětí V411. O dvě minuty později se nečekaně od sítě odpojil celý 660megawattový blok hnědouhelné elektrárny Ledvice společnosti ČEZ – nejmodernější uhelný zdroj v zemi (v dané chvíli dodával jen cca 120 MW, dodejme). Pak se rozjelo domino, na jehož konci byl vznik elektrického „ostrova“ na severu a ve středu Čech, kde se nevyrábělo dost elektřiny pro všechny.

I když se objevují různé hlasy, dostupná data nenasvědčují, že by ten den byl v české soustavě a jejím okolí něčím zásadně mimořádný, alespoň tedy ne během dopoledne. Podle společnosti ČEPS „ochranné“ transformátory na českých hranicích pracovaly s minimální mírou regulace.

„Spotřeba je v roce 2025 v červenci o něco vyšší, než byla v roce 2024, ale není to nic, na co by soustava nebyla připravena. Dovoz byl běžný pro tento typ dne,“ říká také Michal Macenauer, ředitel strategie poradenské společnosti EGU.

Ve veřejně dostupných údajích tedy chybí vysvětlení, proč k výpadku došlo. Není přesně jasné, proč nezafungovalo kritérium „N-1“. To je svatý grál bezpečnosti provozu sítě: soustava musí být vždy navržena a provozována tak, aby bez problémů ustála nečekaný výpadek jednoho libovolného prvku. Ať už jde o přerušení vedení, poruchu transformátoru nebo náhlé odpojení celé velké elektrárny. První porucha, pád vedení V411, „na papíře“ žádnou kaskádu spustit neměla.

Ovšem soustava byla poněkud „oslabená“. „V daný den bylo v plánované opravě či vynucené odstávce několik prvků přenosových sítí, a to se podílelo na rozvoji havárie,“ dodává Macenauer. Šlo o plánované akce, které se dělají obvykle v letním období nejen kvůli počasí, ale především proto, že právě v létě je spotřeba nižší a síť tedy nejméně zatížená.

Je ovšem otázkou, zda poučka o „odpočinkovém létě“ v energetice ještě platí.

Evropská energetika se v posledních desetiletích začala měnit na základě politických požadavků. Změny byly nejprve pomalé, postupné, ale jsou stále silnější a mají stále větší vliv.

Dobrou ilustrací může být fenomén takzvané „kachní křivky“.

Jde o graf, který znázorňuje vývoj velkoobchodní ceny elektřiny během dne a který svým tvarem připomíná siluetu sedící kachny. Ráno, když se probouzí průmysl a domácnosti, poptávka a s ní i cena stoupá – to je „ocas kachny“. Poté, během dopoledne a kolem poledne, začnou masivně vyrábět solární panely po celé Evropě. Obrovské množství prakticky bezplatné energie zaplaví trh a stlačí cenu dramaticky dolů, často i do záporných hodnot. To je hluboké „břicho kachny“. K večeru, když slunce zapadne a lidé se vracejí domů, výroba ze solárů zmizí, poptávka opět vzroste a cena vystřelí prudce nahoru, čímž vytvoří „hlavu a krk kachny“.

Ukázka „kachní křivky“:

Jev, který se dříve popisoval třeba na příkladu Kalifornie, začíná být v poslední době zřetelně pozorovatelný i v Česku. Masivní rozvoj obnovitelných zdrojů v Německu vede k tomu, že v době nízkých, či dokonce záporných poledních cen se českým uhelným či plynovým elektrárnám nevyplatí vyrábět. Je to logické a ekonomicky zcela racionální – a obchodům s elektřinou pochopitelně vládne ekonomika, byť jen v rámci zákony daných mantinelů.

Provozovatelé proto omezují jejich výkon na minimum, nebo je dokonce zcela odstavují a čekají na večerní cenovou špičku. V době výpadku byla výroba českých uhelných elektráren zhruba o polovinu nižší než ráno. Například nedodávaly elektrárny Tušimice, Počerady ani Chvaletice.

A zde se dostáváme k jádru problému. Nejde o to, že by nás zaplavila nějaká nečekaná vlna energie. Naopak. Problém je v tom, co v síti v daný okamžik chybí.

Když se přeruší důležité vedení, v zasažené oblasti vznikne náhlý nedostatek výkonu. V éře čistě fosilní energetiky by ho okamžitě začaly dorovnávat blízké velké elektrárny, které by běžely v takzvaném rotačním režimu. Jejich obrovské, setrvačností se točící turbíny a generátory fungují jako gigantický stabilizační prvek, který dokáže síť „podržet“.

Dnes ale tyto elektrárny v poledne často stojí a tento stabilizační polštář v síti chybí. Může se tak dostavit „lokální nouze“. V severních Čechách chyběla elektřina a s ní i rotační setrvačnost a energie se tam začala „valit“ oklikami z jihu, po vedeních, která na takovou zátěž nejsou stavěná.

Samotný blackout přímo nezpůsobily dovozy levné elektřiny z Německa, jak zjednodušeně tvrdí například Andrej Babiš či jiní. Data ukazují, že objem dovozu v daný den odpovídal objemům plánovaným. Všechno běželo tak, jak je systém stavěný – tedy hlavně s ohledem na cenu elektřiny. Jinak řečeno, šlo o peníze. Čeští a další obchodníci (a tedy i jejich zákazníci) dostávali tu nejlevnější možnou elektřinu, která byla k dispozici.

Problém spočívá v tom, co v ceně nebylo – náklady za bezpečnost v nové době „kachních křivek“.

Samotné obnovitelné zdroje tedy havárii bezprostředně ani kaskádovitě nevyvolaly… „Ale kdyby byl rozvoj OZE především v Německu výrazně pomalejší, v ČR by v daný okamžik vyrábělo více místních zdrojů se všemi benefity a k této havárii by pravděpodobně nedošlo,“ shrnuje Michal Macenauer.

Co s tím? Jednoduché řešení není. Ignorovat zbytek Evropy půjde těžko. To je prázdné gesto, které nic neřeší. Další možností je zálohovat: v podstatě bychom mohli mít postavené baterie a zdroje, které naskočí ve chvíli, kdy ty obnovitelné nevyrábí. Otázkou je ovšem nejen cena.

Dnešní baterie mohou například určitě pomoci s denními výkyvy – prakticky vyhladit „kachní křivku“. Levnou polední elektřinu uskladní na večer, kdy je drahá a žádaná. Jejich schopnosti jsou ale omezené.

Neřeší například problém tzv. Dunkelflaute, tedy celých dnů či dokonce týdnů v zimě, kdy slunce téměř nesvítí a vítr nefouká. Na překlenutí takového období současné ani blízké budoucí bateriové technologie nestačí. Bude nezbytné v rozumné míře využít řešení „tradiční“ energetiky, i když zároveň je celkem jasné, že vypouštět skleníkové plyny do nekonečna do atmosféry nemůžeme.

O problému se debatuje už dlouhé roky, ale události letošního léta ukazují, že narostl do rozměrů, kdy je těžké ho ignorovat.

Způsob, jakým se přistupuje k vyšetřování událostí ze 4. července, však vzbuzuje obavy, zda se Češi přece jen nepokusí tuto realitu nadále přehlížet.