Hlavní obsah

Pod čarou: Ekonomika sexu. Proč seznamování začalo připomínat Monopoly

Foto: Barbora Tögelová, Seznam Zprávy

Seznamování a vztahy začínají připomínat burzovní spekulace. Jak se tomu procesu bránit?

Reklama

14. 5. 14:00

V partnerských vztazích hraje odjakživa vedle emocí roli i ekonomický kalkul. Doby, kdy se dohazovala manželství a střádala věna, jsou už sice dávno za námi, ale nedá se říct, že bychom se v téhle oblasti osvobodili úplně.

Článek

V newsletteru Pod čarou každou sobotu Matouš Hrdina popisuje společenské trendy, které sice vídáme všude kolem sebe, ale v přílivu každodenního zpravodajství trochu zanikají mezi řádky. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.

Výraz „seznamovací trh“ není žádnou novinkou, ale zejména po nástupu aplikací typu Tinder se z obrazné metafory stává doslovný popis situace. Pomyslný trh může najednou každý vidět a také se na něm pokoušet uspět stejně, jako by to dělal třeba na burze. Lidé ovšem nejsou akcie ani housky na krámě, a na poli seznamovacích aplikací se tak začínají projevovat problémy, které prosakují do ostatních oblastí vztahového života.

Základní díry v metafoře seznamovacího trhu před časem výstižně popsaly Ashley Fettersová a Kaitlyn Tiffany v The Atlantic. Tvrdí, že lidé začali online seznamky používat stejně jako e-shopy. Určí si požadované vlastnosti hledaného partnera a potenciální uchazeče pak začnou srovnávat a řadit dle počtu plusů a minusů stejně, jako by kupovali nové auto nebo telefon. U telefonu se ovšem jen stěží stane, že by od vás po čase odešel k jinému majiteli, měl jich více najednou nebo na vás měl nějaké nároky a požadavky. V takové situaci lze jen těžko uplatnit jasná pravidla nabídky a poptávky.

Při nákupu zboží se navíc jen výjimečně stává, že obchodník něco slíbí, nic nedodá a zmizí v nenávratnu, kdežto u seznamování přes aplikace je ghosting celkem normální jev. Silně se u něj projevuje i logika současné gig economy založené na absenci závazků a flexibilitě, a stále větší roli tak hraje nikoliv možnost navazování vztahů, ale spíše jejich snadného proměňování a ukončování – socioložka Eva Illouzová to ve své knize End of Love označuje jako sociologii negativních vztahů. A k tomu všemu se přidává i zkušenost, kterou na seznamkách zažil snad každý – první rande kvůli nim stále více připomínají přijímací pracovní pohovor.

Seznamovací aplikace předstírají, že na nich tržní kalkul musí fungovat, a pokud při svajpování nemáte úspěch, nejspíš jste si to vše špatně propočítali a také možná málo pracovali na optimalizaci a reklamě sebe sama. Neviditelná ruka trhu je přece nestranná a spravedlivá. Když se ovšem ukáže, že je to (nejen) na poli seznamování čistá lež, řada lidí se začne cítit podvedena a propuknou u nich oprávněné pocity vzteku a křivdy.

Jádro problému ale není ve špatném nastavení seznamovacích aplikací. To jen odráží širší společenský trend, který zasahuje i lidi, kteří se na seznamkách nepohybují a mohli by si myslet, že se jich tyto potíže netýkají a jejich vztahy jsou zcela zdravé a nezištné. Záleží samozřejmě na generaci i regionu (mladé to postihuje více než ty starší a Ameriku možná více než Evropu), ale hokynářská logika seznamování a vztahů se týká stále více lidí a jde to vidět i na některých internetových subkulturách, které na základě tohoto trendu v posledních letech vybujely.

Řídit vztahy jako firmu

Řada lifestylových médií začala loni psát o velkém redditovém fóru Female Dating Strategy (FDS), na kterém si jeho členky vyměňují rady a návody na hledání vysněného partnera. Muže hodnotí podle jasně daného souboru vlastností (důležitá je hlavně finanční solventnost, důvěryhodnost, vysoké společenské postavení, věrnost a ochota k manželství) a tomu pak přizpůsobují i své taktiky k jejich získání.

Ženy si v této části Redditu radí, že je potřeba neustále zvyšovat svou atraktivitu, zakrývat své negativní vlastnosti či potíže s duševním zdravím, vlísat se do přízně potenciálních partnerů nekonfliktním chováním a obdivem, ale zároveň se vyhýbat náhodnému sexu a všem nedostatečně „hodnotným“ chlapům. Pokud se náhodou chováte jinak, jste laciná coura, která si za své neštěstí v lásce může sama a navíc nesolidárně „tlačí ceny dolů“.

Tipy ve stylu „dejte mu přístup k sexu jen, když prokázal značnou investici“, „chlapi nemají rádi reptání, náladové chování a smutek“ nebo „nerandím s muži, kteří nezlepšují můj životní standard“ připomínají dívčí příručky z 50. let, a proto také tato internetová subkultura sklidila spoustu posměchu a údivu, nicméně její názory i motivace stojí za pozornost. V rozporu s prvním dojmem většinou nejde o politicky konzervativní ženy (mimo jiné se například silně zastávají potratových práv) a fórum vzniklo především jako protireakce na toxické mužské internetové subkultury z oblasti takzvané manosféry.

Tímto výrazem se označuje volná konstelace nejrůznějších názorových proudů a komunit, od relativně nevinných sériových svůdců (pick-up artists) až po výrazně problematičtější incely (z anglického involuntary celibate, muži v nedobrovolném celibátu) či redpillery (ti, kteří spolkli příslovečnou matrixovskou červenou pilulku a seznali, že svět ovládají ženy) a další misogyny všeho druhu.

Rozbor jejich názorů by si vyžadoval další sloupek (kdysi jsem o nich podrobněji psal zde), ale spojuje je především nenávist k ženám a přesvědčení, že systém vztahů a seznamování je nastaven v neprospěch mužů a feminismus a emancipace jaksi „křiví trh“. Na silný ekonomický rozměr v jejich uvažování poukázala esejistka Rebecca Solnitová s tím, že sex je podle nich komodita, jejíž shromažďování posiluje postavení muže. Za tím vším stojí představa, že příslušníci obou pohlaví mohou mít jasně vyčíslitelnou hodnotu určující podobu jejich vztahů – v logice sociálního darwinismu si ti bohatí a mocní nárokují chudé a slabší.

Pokud si ženy sdružené na fóru FDS učinily obrázek o názorech současných mužů zrovna na základě těchto partiček, je celkem pochopitelné, že k nim cítí strach a nedůvěru a snaží se je porazit jejich metodami. Mnozí autoři ovšem podotýkají, že se tím paradoxně tyto mužské i ženské komunity navzájem velmi podobají. Obě si zakládají na transakčním vnímání mezilidských vztahů a popírají možnost zdravě navázaného partnerství bez hodnotových úvah a manipulací.

Taková vize vztahů a sexuality je dost smutná záležitost a nelze se divit, že pokřivené představy o světě často vedou k neméně pokřivené protireakci. V rámci manosféry jsou to třeba skupiny MGTOW (muži kráčející vlastní cestou), kteří na vztahy zcela rezignovali. K celibátu se uchyluje i řada mladých žen, analogicky k incelům se začíná hovořit i o femcels, a nejrůznější konzervativní proudy se zhlížejí v idealizované minulosti, kdy chaotickým novotám v seznamování bránily rigidní tradice (je pozoruhodné, že se najdou i mezi ženami v komunitě takzvaných tradwives).

Jde o fenomén, který zdaleka není vyhrazen jen americkému prostředí. Takřka totožné jevy se vyskytují třeba v Jižní Koreji i dalších zemích, a jejich závažnost a intenzita jsou z velké části určovány tím, nakolik je daná společnost posedlá individuálním ekonomickým úspěchem a ziskem.

I touha je politická

Fakt, že politické a ekonomické zřízení společnosti ovlivňuje všechny stránky lidského života, je sice banalita známá všem začínajícím studentům společenských věd, v mediálním mainstreamu to ale stále není až tak obvyklý náhled a až v posledních letech do něj pronikají i debaty o tom, že to platí i pro intimní a od politiky a byznysu zdánlivě oddělenou sféru vztahů a sexuality.

Falešnost tohoto rozdílu kritizovala již v roce 2007 již zmiňovaná Eva Illouzová v knize Cold Intimacies, kde podotýká, že zatímco starší formy kapitalismu skutečně oddělovaly sféry ekonomiky a soukromých emocí, v současnosti se ocitáme v systému, který tyto kategorie spojuje. Ekonomické vazby nabývají emocionální rozměr a intimní vztahy naopak podléhají logice trhu, investic a vytváření zisku.

Pozice na seznamovacím trhu je spojována s ekonomickým postavením daného člověka, a pokud ženy nebo LGBTQ+ lidé nedosahují stejného majetku a moci jako tradičně dominantní muži, jejich sexuální emancipace je jen formální a neúplná. Jinými slovy, možnost volně se seznamovat a bez obav navazovat libovolnou formu vztahu je například pro matku samoživitelku na hranici chudoby žijící v protipotratovém Polsku jen velmi teoretická.

V posledních letech v této debatě výrazně zaznívá hlas filosofky Amiy Srivinasanové. Ta ve své oceňované eseji a stejnojmenné knize Right to Sex kritizuje některé liberální názory tvrdící, že ve vztazích je důležitý jen vzájemný konsent a jinak si jejich účastníci mohou dělat, co chtějí. To je podle ní sice dobře míněný přístup, který ale zároveň vztahy připodobňuje obchodním transakcím a ignoruje společenský kontext, ve kterém se odehrávají.

Tvrdí, že samotná sexuální touha je formována vnějšími společenskými a politickými okolnostmi, a je proto nutné zkoumat, co bychom (nejen) ve vztazích chtěli, kdybychom byli skutečně ve všech ohledech svobodní. Přiznává, že jde o eticky mimořádně citlivou a spornou záležitost, protože obzvlášť ve sféře partnerských vztahů a sexuality je velmi nebezpečné lidem tvrdit, že vlastně ve skutečnosti chtějí něco jiného a to, co cítí, je jen následek vnějších vlivů, ale na druhou stranu nelze popřít, že by k tomu nedocházelo.

Tento proces může mít různé podoby a vypozorovat ho lze nejen dnes, ale i při pohledu do historie. Zajímavě to dokazovala třeba etnografka Kristen R. Ghodsee v nedávno i česky vydané knize s návodným názvem Proč mají ženy za socialismu lepší sex. Za provokativním titulem se skrývá relevantní výzkum srovnávající životní zkušenosti žen v obou polovinách rozděleného Německa, který ukázal, že ženy ze socialistického východu byly v sexuálním a vztahovém životě výrazně spokojenější než ty ze západu.

Stála za tím banální skutečnost, že když měly ženy k dispozici antikoncepci, jesle a školky, nejrůznější formy státní podpory, zajištěné bydlení a práci a díky ní i větší ekonomickou nezávislost, mohly se ve vztazích pohybovat výrazně pohodlněji a volněji než jejich protějšky v tehdy ještě značně konzervativním Západním Německu.

Svou roli údajně hrála i skutečnost, že muži na východě většinou příliš nemohli odvozovat svou atraktivitu od výrazného bohatství, a museli tak věnovat větší pozornost skutečným potřebám žen. Ghodsee dodává, že samozřejmě nejde o propagaci komunismu (totalitní režimy ničily mezilidské vztahy v řadě jiných ohledů), ale konstatování obecných mechanismů. Ty fungují také například v demokratických skandinávských státech (stačí se podívat na tamní důraz na rovné platové podmínky či otcovskou dovolenou) a přesvědčivě vylepšují vztahový život mužů i žen bez ohledu na politický systém.

Bylo by lákavé shodit všechny problémy současného seznamování a vztahů na seznamovací aplikace a nebo se smát smutným internetovým subkulturám, které si hledání partnera pletou s hraním Monopolů, jenže to nic nevyřeší a ani nepojmenuje jádro problému. V době, kdy se stále více lidí pod tlakem společenského a ekonomického systému snaží řídit sebe sama a svůj život jako individuální podnikatelský projekt, se nelze divit tomu, že mnozí tuto logiku uplatní i na oblast vztahů, a pak trpí frustrací z toho, že systém nefunguje podle slibovaných pravidel.

Nevede to jen k toxickým názorům, smutku a nenávisti, ale nakonec i k nevábným politickým tlakům. Skutečnost, že lidé, vztahy a sex nikdy nemohou plně fungovat jako zboží, se mnozí tvrdošíjně pokoušejí „napravit“ a výsledkem je i současné tažení protipotratové lobby, která se snaží ženám zase odebrat agendu a práva a vrátit je zpět do podoby pouhé komodity a stroje na děti.

Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tipů na další zajímavé čtení z českých i zahraničních médií.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované