Policajti byli fantastičtí, říká žena, která přežila řádění střelce na fakultě

„Kolem třetí odpoledne jsem vyšla ze dveří kanceláře na chodbu. Slyším divné rány a vidím, jak po schodech nahoru vybíhá policista v civilu, v ruce má zbraň a křičí, ať jdeme z budovy ven,“ popisuje Magdalena tragické události před čtrnácti dny (redakce jméno na její žádost změnila).

Magdalena je zaměstnankyně děkanátu a kancelář má v prvním patře filozofické fakulty. První, co ji v daný moment napadlo, že v budově jsou opět filmaři.

„Před dvěma lety se tu natáčel akční film Gray Man, tak jsem si myslela, že se zas něco točí,“ popisuje svou bezprostřední reakci.

„Normálně jsem proto policistu uposlechla, šla jsem po schodech dolů a způsobně odešla ven. Vedle budovy u zastávky autobusu 207 už bylo hodně lidí. Většinou studenti, ale i lidé z děkanátu. Nikdo z nás toho moc nevěděl.“ Až tam poprvé zaslechla, že je na fakultě střelec.

„Policisté vzápětí hnali celý dav přes silnici za budovu Rudolfina. Já si normálně věci nefotím, ale zaujala mě ta scéna a v jeden moment jsem se otočila a cvakla fotku. Krom mých nejbližších tu fotografii nikdo neviděl,“ krčí rameny.

Na snímku, který vidíte v úvodu tohoto článku, je náměstí Jana Palacha, několik policejních aut s rozsvícenými majáčky a skupinka asi deseti studentů, kteří s rukama nad hlavou prchají za budovu. Čas pořízení: 15 hodin a 11 minut. Což byl moment, kdy střelec vystoupil na ochoz budovy filozofické fakulty a měl celé náměstí před sebou.

„Dav na pokyn policistů utíkal za budovu Rudolfina, ale já jsem se nějak ocitla u bočního schodiště Mánesova mostu. V tu chvíli se ozvala střelba. Jeden z policistů ke mně přiběhl, nechci říkat, že mě zalehl, ale přiklekl ke mně a řekl, abych si lehla hlavou k zemi,“ popisuje.

Magdalena zůstala ležet na schodech.

„To schodiště a to zábradlí je dost bytelné. Navíc je tam takový strom, takže jsem byla v bezpečí a střelce jsem neviděla,“ vypráví. Policista byl prý po celou dobu u ní. Monitoroval situaci a komunikoval s kolegou, který z rohu Rudolfina několikrát vystřelil proti střelci. Video se posléze objevilo v médiích.

„Toho svého policisty jsem se ptala, z čeho se střílí? Má dlouhou? Má optiku? Má kolimátor (zaměřovač), jak je vybavený? Když jsem zjistila, že má dlouhou zbraň a optiku, bylo mi jasné, že vstávat je fakt blbost,“ popisuje Magda.

Během doby, kdy ležela na schodech a poslouchala vysílačku a komunikaci policistů před budovou, se prý nebála. Prostě čekala, až to všechno skončí. Jen přemýšlela, čím je útočník vybavený a jaký má asi dostřel. „Trvalo to asi dvacet minut,“ odhaduje.

„Teď budu parafrázovat, co jsem slyšela, přesně si to samozřejmě nepamatuju, ale z vysílačky se ozvalo něco jako, že tam leží a že ho jdou zkontrolovat. Pak ke mně přišel druhý policista, který proti vrahovi střílel, a zeptal se mě, jak mi je. Ten ‚můj‘ mu říká, že v pohodě,“ vzpomíná.

Na otázku, co se to dělo, prý policista odpověděl stručně: zřejmě něco jako school mass shooting (masové střílení ve škole).

„Pak mě popadl za ruku a říká: Jdeme. Nerada běhám, navíc v úzké sukni, nicméně doběhl se mnou za to Rudolfinum a řekl, ať jdu pryč,“ popisuje. Pěšky došla k právnické fakultě, sedla na tramvaj a jela domů.

Magda, která svůj příběh popsala reportérovi Seznam Zpráv krátce po tragické události, se do kanceláře na filozofické fakultě, jako většina zaměstnanců, zatím nevrátila. Nyní pracuje online z domova.

„Nemám důvod tam jít. Nechci tam překážet. Noťas mám doma a z něj mohu pracovat. U fakulty jsem se byla podívat minulý týden. Přinesla jsem tam svíčku za zemřelé,“ upíjí čaj s medem. Víc to rozvádět nechce. O chvíli později přemítá, co v ní událost zanechala.

„Nemám strach chodit na fakultu nebo po městě. Jsem v pořádku. To hlavní, co to ve mně zanechalo, je mimořádně zesílená důvěra v policii. To je to gró. Ti kluci byli fantastičtí,“ říká jednoznačně.

A přibližuje proč. „Naše budova je bludiště. Každé patro má jiné uspořádání, na každém patře je kolem třiceti dveří a ještě víc místností. Do čtvrtého patra, kde se nakonec ten šílenec pohyboval, nevede hlavní schodiště, ale vedlejší na druhé straně budovy,“ líčí, s čím se potýkali policisté, kteří přijeli útočníka zneškodnit.

„Jak se sem rychle dostali a jak to zvládli! Byli fantastičtí. Jsou to frajeři,“ míní.