Článek
Zákazem chovu nebo až deseti lety vězení mohou soudy trestat lidi za špatné zacházení se zvířaty. Skutečné potírání viníků ovšem v praxi často drhne, jak potvrzuje třeba aktuální případ brněnského chovatele. Poblíž bytovek navzdory tříletému zákazu chovu i četným kontrolám drží desítky pitbulů v problematických podmínkách. Premiér Andrej Babiš nedávno kritizoval snížený trest za týrání amerického bullyho Bladea.
A ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (nestr. za ANO) se chce na podobné případy zaměřit. Už v roce 2020 začal platit trestní zákoník s přísnějšími sazbami za týrání zvířat.
Podle ministra je ale otázkou, zda soudci možnosti trestního zákoníku využívají adekvátně. „A jestli se tedy naopak více nezaměřit na nastavení dolních hranic trestní sazby. To by umožnilo častější ukládání nepodmíněných nebo alternativních trestů s výchovným efektem (například trestu domácího vězení) či častější aplikaci zákazu chovu zvířat,“ míní ministr.
S experty zvažují různá řešení, nechce však předjímat. „Zvýšení trestních sazeb rozhodně navrhnu. Současně chci častěji využívat kompetencí ministra a ve vybraných případech podávat stížnosti pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu v neprospěch pachatelů, kteří odcházejí s nízkými tresty,“ dodává ministr spravedlnosti Tejc pro Seznam Zprávy.
Jeroným Tejc.
O zvýšení spodní hranice u pokut za týrání zvířat a prodloužení zákazu chovu mluví i Ministerstvo zemědělství. To zároveň na základě usnesení Poslanecké sněmovny připravuje změny v zákonech na ochranu zvířat, a to včetně posílení kapacit krajských veterinárních správ v oblasti dohledu nad chovanými psy a kočkami.
Benevolentní soudy
Lidé z oboru namítají, že soudci sahají k vyšším trestům pro chovatele zřídka. „Legislativu máme nastavenou dostatečně přísně, ale nejsou ukládány tresty na horní hranici stanovené sazby,“ říká prezidentka Komory veterinárních lékařů Petra Šinová.
Přístup úřadů kritizuje i Pavla Dorničová z nadace Ochrana zvířat. „Málokdy někdo skončí ve vězení. Případy většinou končí podmínkou, ačkoliv možnosti v zákoně jsou. Soudy to berou většinou dost benevolentně,“ dodává.
Legislativa podle ní mezery sice má, hlavní problém ale vidí ve vymáhání a přístupu úřadů. „Problematická je kontrola a odhalování. Všechno je o lidech a přístupu. Stává se, že různé kontroly nejsou vedené úplně zodpovědně a s velkým nasazením. Řešení a vymáhání. To je větší problém než nastavení legislativy,“ vysvětluje.
Strážníky stála péče o psy půl milionu
I případ z brněnského Komína prokazuje, že vymáhání zákona v praxi často drhne. Majitel desítek pitbulů má podle zdrojů redakce zakázaný chov od roku 2024 na 36 měsíců. Ale tvrdí, že nemá zakázané držení psů. „Všechno mám v pořádku,“ uvedl. Veterináři jej přitom opakovaně pokutují. Obci i v minulosti navrhli, ať zvířata odebere.
V tom je však háček. Jak ukazují zkušenosti napříč republikou, úředníci často k razantnímu kroku nesáhnou. Odrazují je také výdaje s tím spojené.
Konkrétní příklad. Když policisté v roce 2023 nechali odebrat ve zmíněném brněnském chovu devět štěňat a sedm dospělých psů, putovala zvířata do městského útulku zřizovaného strážníky. Zanedbaní psi potřebovali i veterinární péči. „Byli v útulku umístěni od 1. června 2023 do druhé poloviny prosince téhož roku. Celkové náklady za péči o ně dosáhly 559 620 korun,“ vypočítává mluvčí Městské policie Brno Jakub Ghnaem.
Jako zásadní problém to vnímá i veterinářka Šinová. „Umisťování zvířat by mělo být nastavené tak, aby nezatěžovalo obecní rozpočty. Mělo by to jít z rozpočtů státních, je to alfa a omega v odebírání zvířat z nevhodných chovů,“ říká.
Přidává, že vyšší náklady na péči za psy mohou úředníky zviklat při jejich rozhodování. „Tady vidím velkou mezeru, protože odebrat, kupříkladu, 30 psů je pro středně velkou obec zásah do obecního rozpočtu, kterému se samozřejmě brání. Pak i rozhodování úředníků může být ovlivněno tím, že není kam ta zvířata umístit,“ dodává Šinová.
O odběru zvířat tak po návrhu krajské veterinární stanice rozhodují obce s rozšířenou působností. Podle Ministerstva zemědělství ale nemusí jít financování pouze z obecního rozpočtu. „Pokud náklady přesáhnou částku 200 tisíc korun vůči jednomu chovateli, je možné je požadovat po Ministerstvu zemědělství, které tyto náklady od roku 2022 proplácí. Není tedy pravdou, že je hradí pouze obce,“ říká mluvčí resortu Vojtěch Bílý.
Chybí eutanazie
Starostka brněnské městské části Komín Milada Blatná připomíná další souvislost. Města často vůbec nemají útulek určený pro zvířata do náhradní péče. „A plemena typu bull jsou prakticky neumístitelná,“ zdůrazňuje.
Advokát Robert Plicka namítá, že i tak by měli aktéři zasáhnout. „Ani zákon nepamatuje na to, že by se mělo čekat. Pokud městský útulek k dispozici nemají, měly by obce navázat spolupráci s okolní obcí nebo útulkem, který je vezme do předběžné náhradní péče a obec jim bude platit náklady. Pokud budou orgány postupovat správně a nechají si případně poradit od odborníků, peníze pak mohou vymáhat po pachateli,“ míní.
V pomalém řešení vidí výrazný problém i Šinová. „Že se nedostanou hned pryč, je špatně. Ale nemůžete psy nastěhovat na obecní úřad. Obce nejsou vybavené záchytnými kotci pro velké počty zvířat,“ vysvětluje veterinářka.
Brněnským strážníkům chybí i možnost eutanazie. „Jsme zastánci snahy vynaložit maximální úsilí pro záchranu zraněných či týraných zvířat. Přesto silně vnímáme absenci možnosti eutanazie u nebezpečných psů z jiných než zdravotních důvodů,“ vysvětluje Ghanem.
„Některá zvířata totiž nejsou převychovatelná, projevují trvalou agresi a jsou extrémně nebezpečná i pro zkušené chovatele. Není nám známá žádná jiná země, která tuto možnost nemá ukotvenou v legislativě,“ dodává.
V západní Evropě je dohled nad chovem náročnějších plemen daleko striktnější. Velká Británie chov některých psů úplně zakazuje, v jiných zemích chovatelé podléhají regulacím nebo musí majitelé zvířat absolvovat psychotesty.
Do Česka míří řada dovezených zvířat, například plemene american bully i dalších bullů z Anglie. „Útulky jsou jich v Česku plné a kříženci těchto plemen patří k nejčastěji umisťovaným psům vůbec,“ doplňuje.
Omezení inzerce štěňat
Podle některých odborníků by si Česká republika mohla vzít inspiraci na Západě, i co se týče omezení inzerce štěňat. Pokud by majitelé bazarových serverů zakázali nabízet štěňata bez průkazu původu, množírny budou mít menší šanci na uplatnění, míní Dorničová z organizace Ochrana zvířat.
Za klíčovou považuje i osvětu mezi lidmi, aby neměli pocit, že nákupem štěněte z množírny mu pomohou. Psa tak sice zachrání, ale zároveň majiteli umožní odchovávat a prodávat další vrhy. „Osvěta, osvěta, osvěta. Kde je poptávka, je i nabídka,“ říká Dorničová.
O možném omezení hovoří i Šinová. „Mohli bychom se dát cestou některých západních států, kde není volná inzerce zvířat. Ve chvíli, kdy bychom měli u jednoho inzerenta uvedeno v centrální evidenci psů, že má dvě feny a prodává za rok 20 štěňat, tak už by to mohlo vést k nějaké hloubkovější kontrole,“ vysvětluje veterinářka.
Největší množství štěňat v České republice dle jejích slov produkují právě chovatelé pohybující se na hraně zákona. „Oficiální chovy jsou u nás snadno dohledatelné, snadno kontrolovatelné a ty kontroly tam mohou probíhat, zásadní tak je, nakolik budeme identifikovat právě ty neoficiální chovy,“ říká Šinová.
Slibovaný centrální registr
Dohled nad chovanými zvířaty má už čtyři roky zlehčovat také Centrální evidence psů (CEP). Určil to veterinární zákon z roku 2020. Jenže Ministerstvo zemědělství teprve vybírá zhotovitele zakázky. Spuštění tak potrvá ještě několik měsíců, podle resortu by měl začít fungovat v polovině tohoto roku.
„Došlo k výraznému navýšení požadavků na bezpečnost systému a CEP musel projít důkladným procesem schvalování ze strany Ministerstva vnitra, což původní záměr neobsahoval,“ doplňuje mluvčí ministerstva Bílý.
Šéfka jihomoravské Krajské veterinární správy Jana Kozáková si není jistá, jestli registr pomůže i v boji se šedou zónou chovu. „Při správném užívání samozřejmě usnadní kontrolu nad počtem a přesuny psů mezi chovy. V případě chovatelů, kteří provozují množírny či chovají zvířata v nevhodných podmínkách, však nelze realisticky předpokládat, že by plně zajišťovali hlášení svých zvířat do centrálního registru,“ myslí si Kozáková. Podle ní by porušení bylo jen dalším z řady přestupků.
Obdobně to vnímá Šinová. Momentálně existuje 12 různých registrů. Když se pes zaběhne, složitě se pak dohledává, ve kterém z nich je eventuálně zapsaný. „Samozřejmě většina slušných chovatelů a majitelů psa zaregistruje, ale nemají jednoznačnou povinnost,“ říká Šinová.
Naopak podle Dorničové je zavedení centrální evidence žádoucí. Každý vlastník musí psa nechat očipovat, do registru ale mazlíček nemusí. „Čipování bez registrace nemá moc cenu, protože každou chvíli se najdou psi někde zaběhlí, ztracení nebo ukradení. Mají sice čip, ale není nikde registrovaný,“ vysvětluje.
Letošní novela zákona zakazuje majitelům jejich mazlíčky uvazovat na řetězy či využívat lanek, se kterými se dosud někteří psi po dvorcích pohybovali „volně“. Podle Dorničové zákonodárci zákaz uvazování stanovili nejasně a lze polemizovat nad tím, co zákon označuje za špatné a co je ještě v jeho mezích. „Hranice je velmi nejasná. Mluví se o tom, že krátkodobé uvazování není problém, ale co je krátkodobé? To není nikde přesně stanovené,“ vysvětluje Dorničová. A přidává i nesnadnou kontrolu, když majitel uváže zvířata na nepřístupných místech, kam není vidět.
Vyhláška určuje podmínky chovu psů a koček, i co se týče jejich množení. Specifikuje třeba rozměry kotců i další kritéria. Pokud chovatel stanovené podmínky nedodrží, může se jednat o týrání zvířat, záleží ale na stupni pochybení. To posuzují právě zaměstnanci krajských veterinárních správ při kontrolách u chovatelů.
Šinová vidí „zásadní kámen úrazu“ v tom, že jsou kontroly většinou předem hlášené. Chovatel tak často nedostatky stačí alespoň částečně napravit. „Namátkové kontroly by byly určitě účinnější. Hodně prohřešků majitel uklidí před příjezdem státního veterinárního lékaře,“ uzavírá veterinářka.
