Prodejci snů za desítky tisíc. Mentoři slibující rychlé bohatství mohou uškodit

Radí, jak si vydělat nebo jak žít. Říkají si různě, guruové, koučové, lídři. V zahraničí i u nás se v poslední době roztrhl pytel s různými podnikateli, kteří prostřednictvím kurzů a konferencí za tisíce korun chtějí předávat své poselství řadám následovníků. Podle expertů za nárůstem jejich počtu stojí trend ze zahraničí, šíření sociálních sítí i celková nálada ve společnosti. Často přitom jejich obsah za utracené peníze nestojí, na člověka mohou mít negativní vliv a zkreslují představy o penězích i podnikání, někdy i dětem.

V zahraničí podobných koučů podle Michala Andery z katedry podnikání VŠE přibývá dlouhodobě, velká část tvůrců u nás se právě za hranicemi inspirovala. Roli hraje i to, jak snadno dnes člověk může začít tvořit obsah. „Vytvořit video je dnes řádově jednodušší než před pár lety. Dostupnost technologií tomu nahrává,“ řekl Andera.

Ze strany společnosti je podle něj v dnešní době po podobném obsahu poptávka. „Všichni hledají rychlé řešení svých problémů, podobné kurzy přesně to často nabízejí, tedy alespoň v rámci svého marketingu,“ doplnil.

Vliv sociálních sítí v tomto kontextu potvrzuje i Jan Špaňhel, který se věnuje odhalování internetových podvodníků a neetických podnikatelských praktik. „Velké množství lidí, obzvlášť mladých lidí, je denně konfrontováno s nereálnou prezentací života a často falešných úspěchů. Vytváří to v nich pocit, že musí za každou cenu a co nejdříve zbohatnout a být materiálně úspěšní,“ popsal Špaňhel.

Řada lidí chce ovšem úspěch co nejdříve, ideálně hned, a to s co nejmenší prací. „To hraje podobným guruům do karet. Ti totiž nabízí něco přesně takového. Jsou to prodejci snů,“ uvedl Špaňhel.

Tisíce korun za členství, i pěticiferné částky za účast na setkáních. U kurzů slibujících rychlé zbohatnutí, změnu myšlení i přístupu k životu a členství v jedinečné komunitě je problémem často to, že slibují více, než dokáží splnit. „Obecně je problematické to, že většině lidí, kteří si daný kurz koupí, pak nedoručí, co si od něj slibovali,“ uvedl Andera.

Kurzy totiž často obsahují obecné informace, které je možné vyhledat i zdarma na internetu, rady bývají nekonkrétní a v praxi člověka příliš neposunují směrem k výsledku. Marketing kurzů bývá podle Andery řádově „přestřelenější“ než jeho skutečná hodnota. „Legislativně se ale podobným kurzům nedá nic vyčíst. Ti lidé si do značné míry kupují dobrý pocit. Z toho, že jdou směrem ke zbohatnutí.“

Vysoké ceny podle Špaňhela také vytvářejí zdání toho, že zákazník dostává luxusní službu. „Hodně peněz u těch populárnějších kurzů a komunit padne na marketing a na produkční kvalitu videí, která jsou pak kvalitně natočená a vizuálně atraktivní a i to může lidi ovlivnit,“ doplnil Špaňhel.

Jedním z výrazných českých „lídrů“ na sociálních sítích je podnikatel Václav Tomanec, který vede dle svých slov jednu z největších českých „vzdělávacích“ komunit s názvem The One Percent, odkazující na procento nejbohatších lidí ve společnosti. Na platformě Skool má přes čtyři tisíce předplatitelů, přístup ke komunitě stojí na čtvrt roku necelé dva tisíce, s dvěma živými videohovory měsíčně navíc se pak cena vyšplhá na čtyři tisíce.

Nejlevnější lístek na plánovaný dvoudenní workshop, označovaný na webu jako „transformační akce“, stojí čtyři a půl tisíce, VIP lístky za 25 tisíc jsou již vyprodané.

Redakce Václava Tomance oslovila s prosbou o vyjádření, do publikace text nezareagoval.

Mezi jednotlivými kurzy i jejich autory jsou významné rozdíly, některé prvky je ale podle Lenky Šilerové z Podnikohospodářské fakulty VŠE často spojují. Mentoři působí velmi sebevědomě a prezentují se jako autority, často bez ohledu na skutečné úspěchy. „Své kurzy či mentoring prodávají na základě silných emocí, nikoliv racionálních argumentů, do hry také vstupuje takzvané zkreslení přeživšího, kdy je prezentován jen úspěch, zatímco o neúspěšných pokusech se nedozvíme. Vypadá to tedy, že cesta k cíli je snadná a dobře dostupná všem,“ řekla Šilerová.

Obsah pak nejvíce působí na ty, kteří chtějí rychle zbohatnout, nepřipadají si ve své stávající kariéře dostatečně úspěšní anebo jsou v nepříznivé životní či finanční situaci. „Jsou pak náchylnější uvěřit, že úspěch se dostaví díky pozitivnímu myšlení a komunitě, nechají se snáze ovlivnit motivačními proklamacemi o úspěchu. Podceňují pak to, že úspěch v podnikání vyžaduje vynaložení velkého úsilí a řadu znalostí a dovedností, nejen ‚podnikatelský mindset‘, na jehož podporu jsou kurzy a akce často nabízeny,“ doplnila Šilerová.

Roli v rámci kurzů pak hraje i skupinová mentalita, kterou lidé v komunitách kolem různých koučů získávají. „Jakmile je člověk už uzamčený v dané skupině, o jakékoliv kritice si myslí, že mu jen ostatní závidí. Ti lidé jsou pak ve své bublině, v těch skupinách slyší přesně to, co chtějí slyšet, a zaseknou se. Plácají se navzájem po zádech a nemohou odtud ven,“ zhodnotil Špaňhel. Důležité je podle něj rozlišovat komunitu od komunity, některé bývají rizikovější než jiné.

Lidé, kteří se podobných kurzů zúčastní, podle Šilerové často podléhají takzvanému confirmation bias, při kterém hledají, interpretují a pamatují si informace tak, aby potvrdily jejich již existující přesvědčení. „Zároveň ignorují nebo zpochybňují důkazy, které jsou v rozporu s jejich názory. Při prezentaci kurzu jsou uváděny jen příklady úspěchu, je tak snadné uvěřit, že absolvování povede k úspěchu, realitou ovšem může být spíše zklamání, a tak ještě zhoršení původního stavu a frustrace,“ vysvětlila Šilerová. K podobným nabídkám je tak podle ní třeba přistupovat velmi kriticky, s odstupem, ověřovat informace a nenechat se zlákat slibem rychlého výdělku.

Podle Andery se současná vlna koučů liší v tom, že je jejich fungování z velké části neprobádané. Nejde totiž o klasické nekalé praktiky jako multilevel marketing nebo pyramidová schémata, která dnes již lidé do značné míry prokoukli. „Ani akademicky na toto téma vlastně neexistuje moc výzkumů. Je to taková šedá oblast,“ řekl.

Zavádějící je podle Šilerové často také samotné označení koučové nebo mentoři. „Jde bohužel o běžnou praxi, kdy označení kouč je používáno velmi volně, aby vzbudilo zájem, zdání odbornosti a tím i třeba nákupní motivaci,“ popsala Šilerová.

Zatímco dříve byl hlavním produktem kouče nebo guru kurz, e-kniha nebo semináře, dnes se do popředí čím dál více dostávají komunity. „Lidé nechtějí vystupovat z řady, je to přirozené. V těchto komunitách založených na kultech osobnosti různých podnikatelů se lidé navzájem podporují. Nebezpečné je ale to, že to silně působí na psychiku mladých lidí, kteří se pak začínají porovnávat a přemýšlet nad tím, proč se necítí tak úspěšní jako ostatní,“ řekl Špaňhel.

Budování komunit je jeden z hlavních prvků podobných koučů i podle Šilerové. „Zdůrazňují sílu komunity a těží z toho, že touha někam patřit je nám přirozená,“ upozorňuje.

I když mohou být některé části kurzů a komunit pro člověka prospěšné, nelze podle Andera přehlédnout, že důsledek může být nakonec často negativní. „Když se prvky teoreticky zdravé spojí s těmi méně zdravými, stanete se součástí nezdravé komunity, podlehnete kultu osobnosti jednoho člověka a máte přehnaná očekávání, můžete nakonec vyházet spoustu peněz bez jakékoliv návratnosti,“ popsal Andera.

Dalším příkladem podobné komunity může být projekt Funded Mind Jana Šrajera, kterou označuje za „největší tradingovou školu v Česku a na Slovensku“. Doživotní přístup ke škole vás přijde na 25 tisíc korun, na webu se Funded Mind mimo jiné propaguje právě silnou a aktivní komunitou.

Sám Šrajer upozorňuje na to, že cena online kurzů je vždy subjektivní. „Pokud někdo prodává jen sadu předem natočených videí, kde jsou jeho náklady minimální, pak chápu kritiku, že cena neodpovídá hodnotě,“ řekl Seznam Zprávám.

Cena jeho kurzu podle něj odráží nejen obsah, ale i komplexní službu, kterou nabízí. „Fungujeme jako platforma, kde se propojují studenti s mentory, kteří jsou doložitelně úspěšní v tradingu. To znamená, že to, co učí, zároveň sami každý den dělají. Náklady na to, aby takový mentor vedl komunitu, poskytoval analýzy a byl k dispozici studentům, jsou zcela jiné než jen výroba videí,“ uvedl.

Co se týče návratnosti, je pro Šrajera otázka složitější. „V tradingu obecně uspěje jen okolo 5 % lidí. U nás je ta úspěšnost přibližně pětinásobná, což je výsledek našeho systému, strukturované cesty a podpory. Je fér říct, že ne každý student peníze získá zpět, protože trading vyžaduje disciplínu, čas a ochotu aplikovat naučené postupy. Ale právě proto klademe velký důraz na to, aby studenti měli jasný plán a vedení,“ doplnil.

I Šrajer vnímá, že je dnes podobných kurzů mnoho a mohou na člověka působit negativně. „Souhlasím, že dnešní doba je přehlcená kurzy, které někdy slibují nereálné výsledky a tím mohou vytvářet falešný obraz úspěchu. To považuji za jeden z největších problémů v našem oboru, a zároveň důvod, proč jsme Funded Mind postavili jinak. V naší komunitě se snažíme ukazovat, že úspěch v tradingu není jen o penězích, ale o konzistenci, disciplíně a schopnosti řídit riziko. To jsou hodnoty, které pak mají přesah i mimo trading,“ řekl Šrajer.

Za důležité považuje zdůrazňovat, že úspěšný život má pro každého jiný význam. „Někdo touží po finanční svobodě, někdo po čase na rodinu a někdo po stabilní práci, která mu dává klid. Já sám mám kamarády, kteří vydělávají průměrný plat, ale jsou šťastní a naplnění, a vnímám je jako úspěšné. Finance nejsou jediným měřítkem. Jsou prostředkem k naplnění cílů, ne cílem samotným,“ uzavřel.

Kurzy a přístup do komunit se platí přímo jejich poskytovatelům, filtrovat ty, kdo se do nich hlásí, je tak obtížné. Mladí lidé, i ti mladší osmnácti let, se tak nezřídka objevují mezi členy podobných komunit.

Příkladem může být teprve třináctiletý chlapec, který se na sociálních sítích prezentoval jako specialista na PPC reklamu a výkonnostní marketing, sliboval zajistit až trojnásobek potenciálních zákazníků pro firmy a v popisku svého účtu odkazoval na komunitu Double Academy, za kterou stojí český podnikatel Marek Kaleta. „Z 0 na 40000 Kč měsíčně díky Double Academy,“ stálo na dnes již smazaném profilu. V jednom z videí, které má redakce k dispozici, mluví školák o klíčových slovech v online reklamě a nabízí pomoc firmám v této oblasti. Profil dosáhl na několik stovek sledujících.

Double Academy Marka Kalety, známého také jako Marcus Revolta, se ve svém působení zaměřuje spíše na firmy, nabízí ale i online kurzy a individuální koučink za nemalé částky. Přístup do takzvané „double univerzity“ vyjde člověka na 75 tisíc korun, tříměsíční individuální koučink pak stojí kdekoliv mezi třiceti a sedmdesáti tisíci.

Marka Kaletu redakce Seznam Zpráv oslovila, vyjádření ale neposkytl.

Vysoké nároky na vydělávání co nejvíce peněz už v mladých letech zaznamenal ve škole i Andera. „Na středních školách je ten tlak na mladé největší. I u nás na vysoké se ale setkávám s lidmi, kteří mají od sebe obrovská očekávání, která ale už nejsou zdravá. Jde o velké riziko těchto kurzů, protože vytvářejí dojem lehkosti vydělávání peněz a zároveň staví peníze nad vše ostatní,“ okomentoval Andera.

Riziko je podle Špaňhela mimo jiné v tom, že se kurzy mohou lidé nesprávně inspirovat. „Stalo se mi, že lidé, na jejichž neetické praktiky jsem narazil, byli bývalí studenti některého z těch známějších kurzů a sami pak podobný kurz prodávali,“ řekl. Mezi podobnými případy byl i šestnáctiletý chlapec. „Prodával kurz a komunitu, ve které sliboval zvýšení výdělků a sdílení vědomostí. Sám ale neměl žádné zkušenosti, know-how ani hmatatelné výsledky své práce. Teď už jeho účet neexistuje,“ shrnul Špaňhel.

I když nabídky mohou být lákavé a guruové přesvědčiví, je zásadní udělat si vlastní průzkum. Andera radí především zjistit si o daných koučích předem co možná nejvíce informací. „Je třeba zodpovědět si otázku, jestli má ten lektor něco za sebou, anebo vydělává právě hlavně na těch kurzech a jde tak vlastně o sebenaplňující se proroctví. Někteří z nich něco vybudovali, jiní ne,“ řekl Andera. Ideální je také podle Andery kontaktovat někoho, kdo se daného kurzu zúčastnil a zjistit od něj, jaký je jeho obsah a co si z něj odnesl.

Internetové kouče, na které je třeba si dávat pozor, podle Špaňhela spojuje několik společných vlastností. Především drahá auta a Dubaj. „Majetek se dnes dá velmi dobře nafingovat, když se jím někdo příliš chlubí, je to automaticky podezřelé. To stejné platí pro ty, kteří se předvádí, že jsou někde v hotelu v Dubaji. Přitom už dnes dávno nejde o kdovíjak luxusní destinaci a pro dotyčné je to investice. Zaplatí si letenku, půjčí auto za pár tisíc a nafotí spoustu fotek, které pak mohou na svých sociálních sítích využívat dalšího půl roku,“ popsal Špaňhel. Také podle něj často zanedbávají rizika, nezmiňují je a celý proces prezentují jako snadný a rychlý.

Pokud je nabídka až příliš dobrá na to, aby byla pravdivá, Andera radí dát od ní ruce pryč. „Zkratky v podnikání a vydělávání peněz neexistují. Co doporučujeme našim studentům je spíše věci dělat, než o nich jen teoretizovat nebo sledovat kurzy, ze kterých ve výsledku často nic nemají. Když už chtějí podnikat a vydělávat, musí něco vyzkoušet,“ uvedl Andera.

Kouč nebo mentor může být podle Šilerové dobrým doplňkem kvalitního podnikatelského kurzu, je ale důležité, aby šlo o profesionála. „Doporučuji se podívat nejprve na to, zda a jaký má kouč absolvovaný výcvik v koučování, a to v rozsahu alespoň 100 hodin. Důležitá je i informace, zda se hlásí k etickému kodexu, případně, zda je členem některé z profesních organizací jako je EMCC či ICF, nebo má dokonce jejich akreditaci či certifikaci,“ zhodnotila Šilerová.